Údolím říčky Křinice k utajeným krásám sasko-švýcarských skal

Údolím říčky Křinice k utajeným krásám sasko-švýcarských skal

Cyklostezky v Národním parku Saské Švýcarsko těžko uspokojí ty, kteří potřebují lámat dálkové rekordy. Hluboké lesy, stinné rokle, tichý proud říčky Křinice a úchvatné skalní útvary totiž cyklistu nesmírně „zdržují“ a neustále nutí z kola sesedat.

„Pozor, státní hranice“, hlásí cedulka u mostu přes řeku Křinici. Kdysi tu stála fungující obec Zadní Doubice. Dnes z ní zbyly jen patníky u cesty a sem tam nějaký ten základ z mechem obrostlých pískovcových kvádrů. Kousek za nivou říčky běží náhon a vede vodu do dnes už neexistujícího mlýna, který patřil panu Masarykovi a sloužil jako pěkné výletní místo. Po válce tu někdo postavil ostnatý drát a nad českou stranou křinického údolí udělal kříž.

Křinická cyklostezka, lodičky na Obere Schleuse a výstup na Grosser Winterberg

Přejíždíme zurčící vodu, která uhání stále stejným směrem, jakoby o odsunu svých obyvatel nechtěla nic vědět. Pomalu mi myšlenky na smutný osud českých Sudet mizí z hlavy. Cesta začíná podezřele stoupat a nedá si pokoj až na náves německého Hinterhermsdorfu. Krásně upravené podstávkové roubenky s břidlicovými střechami tu vyrůstají jako houby po dešti. Tady na kopci je sucho a voní louky. Po pravici se tyčí moderní dřevěná rozhledna Weifberg, my se ale dáváme doleva a pomalu opět sjíždíme dolů ke Křinici. Na místě zvaném Wettinplatz odbočujeme z cyklostezky a sjíždíme štěrkovou cestou k Bootsstation. Tady skály ukrývají pěknou a nepříliš turistickou jízdu na lodičkách. Zamykáme kola a kupujeme si lodní lístek. Jsme tu na Obere Schleuse sami, a tak lodivod vyhovuje naší prosbě a šetří hlasivky. Úzká soutěska plná průzračné vody zrcadlí popadané stromy a vlnky tiše šplouchají po skalách. Lodička se otáčí a my se vracíme ke kolům po červené značce.

TIP: výlet lze prodloužit po labské cyklostezce do Drážďan, Míšně nebo se vydat do západní části Národního parku Saské Švýcarsko.

Cesta dále ubíhá podél řeky až Thörwalder brücke, kde uhýbáme doleva, abychom si dali zase trochu do těla. Naštěstí to netrvá dlouho a za chvíli už to sviští z kopce k Zeughaus. Tady opět zamykáme kola a běžíme na vrcholek Grosser Winterbergu. Ten je nejvyšším bodem východní části saského Švýcarska a je odtud pěkný výhled. Samotný kopec je zajímavý snad jen tím, že na něm nejsou skály, což je v tomto kraji pískovců opravdu unikum. Pokud však půjdete po zelené přes Rüchterschlüchte, po červené přes Winterstein nebo si skočíte na vyhlídku Goldstein na modré značce, skal se nabažíte dosyta. Restaurace vznikla v polovině 19. století jako lovecký zámeček a dnes slouží i jako hotýlek s přístupem od Schmilky na břehu Labe.

Křinické mlýny a skalní bludiště Schrammsteine

Také v Zeughaus mají dobré pivo. Ale to už se pomalu stmívá a my drandíme dva kilometry z kopce k Neumannmühle. Ve stínu křinické rokle vzniklo několik mlýnů za sebou a většina z nich dnes slouží jako restaurace, případně horská chata. Neumannmühle je z nich nejútulnější a ještě se může pochlubit maličkým muzeem v zachovalé mlýnici. Kousek odtud po proudu říčky najdete konečnou zastávku žluté úzkokolejné tramvaje, zvané Kirnitzschtalbahn. Ta už sto let vozí lázeňské hosty z  městečka Bad Schandau na osm kilometrů vzdálený vodopád Lichtenhainer a je dodnes (v zimě i v létě) dobrým pomocníkem pro jednodenní výlety v okolí.

„To snad není pravda,“ říkám si znovu a znovu při každém šlápnutí. Výjezd na Kuhstall sice stojí za sportovní nadšení, ale nesmíte myslet na to, jak za chvíli pojedete zase dolů. „Kravín“ patří mezi nejstarší výletní cíle v okolí, a přestože brána není tak impozantní jako ta naše Pravčická, skalní masiv je to úchvatný. Sjíždíme opět ke Křinici a co je větší výzva, za dva kilometry se opět odpojujeme a zase šplháme nahoru do skal Schrammsteine. Cyklostezka končí na křižovatce zelených cest. Tady musíme sesednout a další několik hodin se proplétat skalními komíny a soutěskami pod impozantním hradem Falkenstein. Sluníčko už se chýlí a je nejvyšší čas sednout na kolo svézt se do Bad Schandau.

Dobrým výchozím bodem do Saského Švýcarska jsou Drážďany. Nabízí široké spektrum večerního vyžití, často výhodné nákupy a především velký výběr ubytování – z levnějších se nabízí B&B Hotel v centru nedaleko nádraží, zajímavým tipem může být i Mercure Hotel Elbpromenade na labském nábřeží.

Hledáte-li další informace o tom, co zajímavého v Saském Švýcarsku podniknout, jistě vám pomohou stránky o dovolené v Sasku a Bavorsku, které jsou nově i v češtině. Také vám dobře poradí třeba v této skupině na Facebooku: facebook.com/NemeckoTuristickaZeme.

Německá turistická centrála

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: