Orlické hory patří k těm menším CHKO, co se týče rozlohy. To však neznamená, že drží stejné příčky v oblasti aktivního vyžití. Cyklista se tady „vyřádí“ stejně dobře jako turista. Nechte se přesvědčit na třech navržených trasách.
Jízda na kole je aerobní cyklická pohybová aktivita, kterou může provozovat téměř kdokoliv. Může působit jako prevence civilizačních onemocnění tím, že příznivě ovlivňuje náš kardio-respirační systém, pomáhá zpevnit tělo a je šetrnější k našemu pohybovému aparátu než třeba běhání.
Cyklistika je v dnešní době velmi populární volnočasovou aktivitou a její obliba stále roste. V rekreační cyklistice se člověk nesnaží porazit soupeře, bojuje především sám se sebou, se svojí leností nebo únavou. Překonává vrcholy, nerovnosti v terénu a vzdálenosti mezi zvolenými body. Na cyklistice je nejkrásnější samotný požitek z jízdy, pocit volnosti a sounáležitosti s přírodou. Není důležité, jak rychle člověk jede, nezáleží na tom, jak drahé je jeho kolo a od jaké značky má oblečení. Na koltye jsme schopni za den urazit mnohem delší vzdálenost než pěšky. S vynálezem horských a trekingových kol se nám otevírá mnoho možností, kam se na kole můžeme podívat.
Je mnoho míst, která si zaslouží naši pozornost. Takovým místem jsou i Orlické hory, které nabízejí návštěvníkům především krásnou přírodu. Provozování cyklistiky v přírodě, v příjemném prostředí na čerstvém vzduchu, příznivě ovlivňuje i naší psychiku.
Trasa 1
Tato trasa vede po hřebenech Orlických hor. Začíná u Masarykovy chaty na Šerlichu, kam se lze dopravit autobusem.Y1 Dále vede trasa po Jiráskově cestě přes Malou Deštnou, Jelení lázeň, na Velkou Deštnou. Y2 Po stejné cestě jeďte dál, po pravé straně minete Valinův pramen a po levé straně vývěsní tabuli o připravovaném skiareálu Jadrná. Touto cestou dojedete až na rozcestí Střední vrch. Připojíme se na cyklostezku. Je pro jízdu na kole vhodnější než Jiráskova cesta a nepřijdete ani o zajímavosti na informačních tabulích, protože jsou podél cesty také umístěné. Pojedete kolem vrcholu Tetřevec a dojedeme na Pěticestí Y3, odtud se můžete kousek vrátit po souběžné cestě ke Kunštátské kapli. Y4
Z Pěticestí pokračujte po cyklostezce na Mezivrší, kolem bunkru Průsek, přes Anenský vrch, kde se můžete zastavit na rozhledně. Dále už převážně klesáte směrem k bunkru HaničkaY5, jedete přes obec Hanička, odtud po silnici 319, až do Rokytnice na vlakové nádraží.
Y1 Masarykova chata Tato chata je postavena v nadmořské výšce 1019 m n. m a je od ní výhled do Čech i do Polska. Díky své nadmořské výšce je strategickým bodem pro výlety do okolí. Chata nabízí ubytování se snídaní a její restaurace speciality ze zvěřiny. Y2 Velká Deštná u Štefanovy vyhlídky Velká Deštná, dříve též nazývaná Sedmihradskou horou, je 3 km dlouhým hřbetem se dvěma vrcholy oddělenými mělkým sedlem. Jihozápadní vrchol dosahuje výšky 1 115 m.n.m. a severovýchodní vrchol je ve výšce 1 114 m.n..m. Y3 Pěticestí Pěticestí je významnou křižovatkou, kde se sbíhá mnoho turistických cest a cest zpevněných. Nachází se zde bouda, která slouží jako ohlašovna horské služby, a bufet s drobným občerstvením, jenž funguje o víkendech a v případě nouze je zde možné bivakovat v krytém prostoru před boudou, který je vybaven „pryčnou”. Y4 Kunštátská kaple Jinak nazývána kaple Navštívení Panny Marie. Sloužila jako místo k bohoslužbě dřevařských dělníků, kteří většinou pocházeli z Tyrol a do Orlických hor přišli za prací. Dřevo, které těžili, se dodávalo do kutnohorských dolů a do místních skláren (Hégr, 2005). Tato kaple plní i funkci úkrytu před nepohodou. Y5 Pevnost Hanička Pevnost Hanička patří do systému předválečného hraničního opevnění z let 1935 – 38. V roce 2007 byla pevnost Hanička vyhlášena technickou kulturní památkou.Pevnostní komplex se skládá z 6 bojových objektů na povrchu, které jsou v podzemí propojeny.Od roku 1975 do roku 1995 byla Hanička veřejnosti nepřístupná.V současné době je již pevnost Hanička přístupná veřejnosti jako muzeum od května do října. Muzeum nabízí nejen prohlídku upravené tvrze, ale i stálou expozici bojové techniky, zbraní a výstroje. Prohlídka pevnosti trvá asi 80 minut. 
|
Trasa 2
Tato trasa je na kole krátkým výletem, ale s poměrně velkým převýšením.
Trasa začíná v Deštném na parkovišti u turistické informační tabule nedaleko kostela Svaté Máří Magdalény X1. Jedeme mírným stoupáním po silnici číslo 310 směrem na Sedloňov, dokud nedojedeme k místu, kde odbočíme na asfaltovou cestu značenou zelenou turistickou značkou. Stoupání po ní je náročnější, avšak v létě si ho lze zpříjemnit čerstvě natrhanými borůvkami, malinami nebo ostružinami. Po této cestě vystoupáme k rozcestí turistických značek „Pod Špičákem“ (zatouží-li někdo po občerstvení, může odbočit z cesty doprava k chatě Radost), cesta pokračuje dále po zelené turistické značce rovně dolů do Šedivin ke kostelu X2. Přestože je cesta kamenitá a prudká, lze zde potkat i rodiny s kočárky, jak tento terén neúnavně zdolávají.
Pokračujeme po žluté turistické značce směrem k Prázově boudě X3, kde je možnost se občersvit. Vrátíme-li se zpět po naší trase, nad Prázovou boudou uvidíme Klub vojenské techniky „Hubert“X4. Pokračujeme ještě zpět na rozcestí a potom po červené turistické značce jedeme rovně po zpevněné cestě zpět do Deštného ke kostelu.
X1 Kostel Máří Magdalény Kostel Máří Magdalény je barokním kostelem z let 1723–1726, který stojí na místě původního malého gotického kostela, o kterém je první zmínka již v roce 1350 (byl uváděn v soupisu obcí dobrušského děkanátu). Stavitelem tohoto díla je Jan Blažej Santini. Před kostelem je sousoší Panny Marie se sv. Josefem, Jáchymem a Annou z r. 1781.  X2 Kostel sv. Josefa Šediviny
Kostelík byl vybudován v r. 1907 – 1910 z peněz nadace Josefa Effenberga. Byl přistavěn ke kapličce z roku 1871. V širokém okolí není podobné stavby v secesním slohu. Shodné rysy stavby najdeme třeba u kostelů v Alpách nebo Tyrolích. Kolem dokola je obehnán zdí ze žlutých pálených cihel a opracovaných kvádrů gabra, pocházejících z nedalekého Špičáku. Kázalo se zde německy, zatímco v nedalekých Dobřanech se kázalo česky.  X3 Prázova bouda
V 70. letech 19. století si v místě dnešní Prázovy boudy postavil chalupu Gustav Vích, který pocházel z Rovenských Šedivin. Poté tento objekt vlastnilo ještě mnoho majitelů.V současnosti patří objekt mladýmu manželům Petru a Simoně Lambertovým, kteří chalupu rekonstruovali a snaží se obnovit její věhlas. Chata nabízí ubytování. Součástí chaty je restaurace s nabídkou domácí i minutkové kuchyně. X4 Klub Military Veterán Techniky Hubert Klub se jmenuje podle bývalého penzionu Hubert. V tomto areálu se každoročně v květnu koná sraz nadšenců vojenských aut a vojenské techniky s osádkami. Tradičně se zde sjede cca 40 vojenských aut. Navštěvníci je zde mohou obdivovat. Taboření zde je v průběhu akce zdarma. 
|
Trasa 3
Začátek trasy je u vlakového nádraží v Rokytnici v Orlických horách Z1, odtud pojedeme po silnici číslo 470 do Kunvaldu Z2. Než však dojedeme do centra u pošty a k informační tabuli, po pravé straně je odbočka k Bratrské lípě Z3. Nejedná se o velkou zajížďku. Přivítá nás příjemné místo s lavičkou ve stínu výzamného stromu. Z Kunvaldu pokračujme dál přes Končiny Z4. Po pravé straně mineme Konzum a přejedeme přes most Divoké Orlice a za ním se dáme vlevo. Cesta vede podél břehu řeky. Po pravé straně pojedeme koplem Z5 Žižkova pramene. Po chvíli přejedeme přes most na druhý břeh řeky. Pokračujeme podél břehu, až dojedeme k rozcestí u Pašerácké lávky. Zde se dáme vlevo.
Cesta přes lávku není pro cyklisty vhodná. Pokud chceme vidět Zemskou bránu, máme možnost využít objízdnou trasu kolem Orlické chaty. O kousek dál přijedeme na další rozcestí. Vpravo vede cesta k Orlické chatě, naše trasa však pokračuje rovně po cyklostezce 4071 až k rozcestí, kde se napojuje zelená turistická značka. Zde se dáme po zelené vlevo (za špatného počasí doporučujeme jet rovně, projet obec Haničku a po silnici 319 dojet do Rokytnice), přejedeme přes mělký potůček, pokračujeme úzkou stezičkou, která nás přivede na křižovatku s širší cestou. Zde se dáme vlevo přes Záhory. Tam už se napojuje širší asfaltová cesta, po níž pojedeme nejdříve do kopce a poté sjedeme do Rokytnice.
Z1 Rokytnice v Orlických horách První zmínka o této osadě je datována k roku 1318. Roku 1487 vzniká odtržením od rychnovského panství samostatný statek – základ pozdějšího rokytnického panství. „Tato oblast byla přidána k Německé říši na základě výsledků Mnichovské dohody ze září 1938, kdy území opustila až na několik výjimek celá česká menšina. Rokytnice byla republice vrácena až po skončení 2. světové války, v jejíž souvislosti byl proveden i odsun německého obyvatelstva na základě vydaných dekretů prezidenta Beneše. Absence obyvatelstva byla poté nahrazována přílivem česky mluvícího obyvatelstva z vnitrozemí, přesto však nebylo doposud dosaženo předválečného počtu obyvatelstva.“ Z2 Kunvald Byl založen pravděpodobně podobným způsobem jako Žamberk – německými osadníky ve 2. polovině 13. století. Přibližně ve stejné době vzniklo i Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Německá Rybná a jiné obce. Přes Kunvald vedla celkem důležitá cesta z hradů Žampach, Litice a Potštejn do Kladska a Slezska. Původ názvu obce je nejasný a existuje několik možností vysvětlujících jeho vznik. Může jít například o název přenesený osadníky z jejich původní vlasti, nebo mohl být pojmenován podle stejnojmenné vesnice (městečka) v Horní Lužici. Toto městečko se psalo Kumwald nebo Cunewalde. V této obci se nachází počátek Jednoty bratrské, jejíž příslušníci se tu usadili v polovině 15. století. Z3 Bratrská lípa Podle tradice vyrostla ze tří větviček, kterými si roku 1547 vyhnaní bratři nahrnuli trochu prsti na památku při bolestném loučení s rodnou vlastí. Z polosuchých větviček vyrostla lípa jako symbol víry, naděje a lásky. Dnes je lípa téměř 40m vysoká a ve výši 1m má obvod 7m. V roce 1930 ulomila vichřice jeden vrchol, z něho byl zhotoven kalich a bohoslužebná miska pro obnovenou jednotu bratrskou v Kunvaldě.(Informační tabule na místě) Z4 Končiny Končiny spadající pod městys Kunvald, jehož jsou největší osadou, která má 42 domovních čísel. Je zde Konzum, kde si můžete koupit nějaké občerstvení na cestu, další možností občerstvení na této trase je v podstatě až Orlická chata. Z5 Valinův pramen je příjemné místo, které bylo opraveno v srpnu roku 2012. Studánka byla pojmenována podle blízké chaloupky s popisným číslem 69, která byla zbudována Jiřím Žižkou. Samotná studánka však byla zbudována mnohem dříve než tato chalupa a také mnohé pamatuje. Zažila mnoho přírodních pohrom, povodní, při kterých zmizela pod hladinu Divoká Orlice, ale asi nejvíce namále měla v roce 1955, kdy se v okolí prováděly pomocné práce ke stavbě vodní přehrady. V těchto nejužších místech měla stát hráz. Asi 15m nad studánkou byla vykopána do stráně vodorovná štola dlouhá 10m, která zkoumala pevnost podloží. Dělníci se přitom prokopali do dutiny, ze které se valila voda. Hluboko v této štole se také našla koňská čelist. 
|
Všechny tři trasy ke stažení v pdf
