Treky ve stínu Mt. Blanc

Bílé hory v zeleném objetí

Zelený val masívu Mont de la Saxe může být ideální vstupní bránou do podivuhodného světa nejvyššího evropského „kopce“. Tento krásný travnatý hřeben hledejme na jihovýchodní straně masívu Mont Blanc, tedy v ose města Courmayeur – švýcarsko-italská hranice (údolí Val Ferret). Pro dobyvatele vyšších a náročnějších horských cílů se bude tento nenápadný, sotva 2 600 m dosahující hřeben zdát asi příliš snadným a nudným soustem. Snadným možná ano, ale nudným rozhodně nikoli.

Právě zde budeme, tak jako snad nikde jinde, odměněni za jen průměrnou námahu více jak královsky. Rozhledy, které se odtud nabízejí, skutečně berou dech a patří k tomu nejlepšímu, co jižní strana Monte Bianco (ano, jsme přece v Itálii) nabízí. Ideálním výchozím bodem je Courmayeur. Nástup je dobře označen (Tour de Mont Blanc) a cílem je hřeben Saxe. Čím výše se dostáváme, tím velkolepější jsou výhledy. Třebaže Bílá hora je dominantním obrem a nenajde sobě konkurenci, skutečným králem hor je zde úžasná špice masívu Grandes Jorasses (4 205 m) tyčící se jako kamenný přízrak nad údolím Ferret.

Prvním příjemným záchytným bodem je skromná chata Bertone (1 989 m). Posezení s číší dobrého piva s výhledem na zástupy hor je odměnou za první část přechodu, a přestože od nejvyššího bodu hřebene Saxe nás dělí ještě dobrých 600 výškových metrů, lze konstatovat, že to nejhorší již máme za sebou. Další výstup je již dosti pohodovou turistikou zcela otevřeným terénem s perfektními rozhledy. Nejvyšším bodem hřebene je travnatá kupa Tete de la Tronche (2 584 m), odkud přehlédneme nejen celou jižní stranu masívu Mont Blanc, ale také nádherně formované zelené kry masívu Chambave tyčící se na opačné straně obzoru.

Přestože zde dost turistů svou cestu končí a údolím Armina se vrací do údolí Ferret, doporučuji nevzdávat to a pokračovat po dobře značené stezce (součást velkého treku Tour de Mont Blanc) až do údolí Malatra. Za tento „nášup“ totiž budeme odměněni dalšími velkolepými výhledy na nejvýchodnější cíp celého masívu s dominantním kolosem Mont Dolent. Přes novou chatu Bonetti pak pohodlně sestoupíme do údolí Ferret a busem sjedeme až do výchozího bodu.

Vzhůru k jezerům

Vyhlídkové „balcones“ jsou specialitou masívu Mont Blanc. Také v blízkosti epicentra kultury a turistiky francouzské části oblasti – slavného Chamonix, najdeme hned několik atraktivních cest. Na severu to jsou Balcones Nord, hned ve dvou variantách – vysokohorská stezka zvaná Grand Balcon a pohodlnější Petit Balcon dosahující maximální výšky kolem 1 200 m. Především prvně jmenovaný je díky síti lanovek velmi vyhledávanou stezkou. Je tedy jasné, že klidu si zde příliš neužijeme, bohatství výhledů však hravě překonává vše. Jedním z nejpřitažlivějších cílů je efektně položené Bílé jezero – Lac Blanc. Pokud pojmeme túru k jezeru jako celodenní záležitost bez použití lanovek, pak na nás jako bonus čeká několik snadných, ale pěkných zajištěných míst dodávajících výletu „lezeckou“ příchuť.

Startovním místem je v tomto případě lokalita Tré-le-Champ (zastávka busů z Chamonix). Jelikož je cesta poměrně frekventovaná, je jasně značená a dobře znatelná. První výhledy na oblou bílou pyramidu Aiguille Verte, která tvoří nerozlučnou dvojici s fotogenickým zubem Drus, se otevírá již po půlhodině výstupu. Je to však pouhý úvod krás, které nás na tomto nenáročném výletě teprve čekají. První vzrušení přichází v okamžiku, kdy se do cesty staví několik ocelových žebříků usnadňujících přelezení asi 100 m vysoké skalní stěny. Jejich překonání je zcela bez problémů a můžeme si užít výhledy na blízkou solitérní skalní věž, kde můžeme takřka každý den pozorovat lezce. Především zrána jsou pohledy na hory probouzející se do nového dne nejefektnější.

Při poslední návštěvě tohoto místa jsem se trefil do prvního krásného dne, který přišel po několika uplakaných dnech. Vzduch byl ocelově chladný, hory samotné zprvu jen nesměle odhalovaly lem spodničky tvořené mlhou a mraky. Když se k tomuto poutavému striptýzu přidal sníh ležící ve vyšších polohách, dostala túra zcela nový rozměr – léto a přesto regulérní zimní prostředí. Slunce nakonec zvítězilo na celé čáře a defilé horských krás prezentovaných především ledovou řekou Mer de Glace, úctyhodnou stěnu Grandes Jorasses a samozřejmě Mont Blancem v celé své bělostné velkoleposti vrcholilo dosažením jezera Chéserys.

Výhledy na nejvýznamnější štíty masívu Mont Blanc zarámované hladinou jezera patří k tomu nejkrásnějšímu, co tato túra nabízí. Populární a o něco výše položené jezero Lac Blanc pak už takovou krásu nenabídne. Zajímavých výhledů je sice odtud také dostatek, ale pestrobarevných výletníků je zde ještě více. Ruch utichá teprve pozdě odpoledne, večery jsou pak naprosto jedinečné. Nocleh si můžeme zařídit na chatě na břehu jezera nebo se můžeme jen tak plácnout se spacákem na několika pěkných místech v jeho okolí. Pokud je pro nás výlet k jezeru Lac Blanc pouze jednodenní záležitostí, sejdeme do Chamonix pěknou cestou, která nejprve vede ke stanici lanovky La Flegére a pak neméně pohodlně zamíří až do „Šamu“.

Ve stínu Monarchy

Pobyt v sice pěkném, ale přece jen poněkud přelidněném Chamonix lze zpestřit jedním velmi zajímavým výletem. Na této túře si dokonale vychutnáme kontrasty ledovců a zelených luk tak jako snad nikde jinde. Cesta k místu zvanému Mont Corbeau má navíc svůj historický význam. Právě tudy totiž kráčeli 7. srpna 1786 mladý lékař Michel Paccard a lovec kamzíků Jacques Balmat při svém prvním úspěšném výstupu na Bílou horu.

Startovním místem tentokráte nebude Chamonix, ale nedaleká osada Les Bossons. Naším cílem bude zelený klín vražený mezi ledovce Bossons a Taconaz, který se nazývá Montagne de la Côte. Hned úvodních cca 400 výškových metrů lze překonat pomocí sedačkové lanovky, což můžeme vzhledem k nudnému výstupu lesem jen doporučit. Ušetřeného času pak využijeme k sestupu k „nejrychlejšímu“ evropskému ledovci. Skutečně, tento ledový běžec – rekordman uteče (a to doslova) ročně takřka o 300 m! Ledovec Bossons má také pověst nejpříkřejšího ledovce v oblasti, a tak si dosyta vychutnejme velmi působivé výhledy na jeho impozantní séraky.

Naše cesta však ještě nekončí. Dobře schůdným chodníkem pokračuje ke skutečně odvážně postavené chatě Pyramide (1 895 m) s báječně situovanou vyhlídkovou plošinou. Hřeben Côte se zde jako zelená žraločí ploutev zařezává mezi divoce rozervané ledovce Taconaz a Bossons, a tak snad ani není třeba dodávat, že nastal čas fotografického „orgasmu“. Jedinečné spojení svěží zeleně (na počátku léta navíc se záplavami kvetoucích rododendronů) a jiskrné bělosti ledovců je neskutečným barevným snem. Schůdná cesta končí na plošince zvané Gite à Balmat (2 589 m, samotný vrchol Corbeau leží poněkud bokem). Právě zde oba slavní borci Balmat a Paccard přespali, než se ráno vydali ke svému vítěznému tažení k vrcholu Mont Blanc. Sestupová cesta nemusí kopírovat výstupovou variantu, do výchozího bodu můžete sejít poněkud hůře schůdnou pěšinou nad zlomem ledovce Taconaz.

Sentier Vallot

Vyhlídkový chodník pojmenovaný po inženýru Henri Vallotovi, tvůrci první precizní mapy masívu Mont Blanc (z r. 1892), patří i přes velký provoz turistů mezi „top ten“ vyhlídkových stezek v oblasti. A pokud nemáme hluboko do peněženky, lze tento skutečně neobyčejně atraktivní výlet stihnout bez velké námahy za sotva půlden (nejlépe odpoledne). Na stezku samotnou se dostaneme ze dvou míst. Buď můžeme vyjet lanovkou Aiguille du Midi na mezistanici Plan de l´Aiguille (2 233 m, cena 18 €), nebo použijeme červenou zubačku z Chamonix na výšinu Montenvers (1 909 m, 20 €). Tak jako tak si ušetříme dobré 3 hodiny času (a zhruba litr potu).

Po dosažení mezistanice lanovky se vydáme nejprve k působivě situovanému jezírku Lac de Plan de l´Aiguille. Vede k němu značená a mírně stoupající odbočka. Fotograficky se jedná o velmi přitažlivé místo a odrazy hřebene Gôuter v klidné vodě jezera nadchnou snad úplně každého. Teprve potom se můžeme vydat na samotnou Vallotovu stezku. Ta vede po celé délce pod jedním z nejatraktivnějších hřebenů celého masívu Mont Blanc – pod pověstnými Chamonixskými jehlami. Co vrchol, to pojem a naprosto jedinečná podívaná. Strmé, zlověstné, impozantní skalní stěny z kompaktní žuly patří k horolezecky nejvíce vyhledávaným metám, ale i jen samotný pohled na tuto vznešenou a chladnou krásu zanechá stopu snad v každém. A k tomu ty názvy – Krokodýlí zub, Kajmanův zub nebo Homole cukru.

Přehlídka divokých horských krás vrcholí dosažením vyhlídky Signal Forbes (2 196 m), kam odbočuje jedna z variant stezky krátkým výšvihem. Před námi se objeví fantastický zub Drus, ledový had Mer de Glace s kulisou impozantní stěny Grandes Jorasses. Fotografům se zde „do cesty“ navíc staví celý les kamenných mohylek, tzv. mužíků, které spolu s tímto jedinečným pozadím tvoří velmi působivé scenérie. Jelikož sestup ke stanici zubačky Montenvers je dílem pouhé půlhodiny, nespěchejme a dokonale si užijme tohoto místa a okamžiku.

Tour de Mont Blanc

Velkolepá okružní túra po území Francie, Itálie a Švýcarska. Na její absolvování si vyčleňme zhruba 2 týdny, cesta je velmi dobře značená a mimo značných výškových rozdílů není technicky náročná. Trek je veden skutečně nádhernými vyhlídkovými místy a je to zážitek na celý život. Jednotlivé etapy mají zajímavé a náročnější varianty. Díky veřejné dopravě lze vhodně kombinovat, a to i ve formě jednodenních výletů.

Tour Vallee du Trient

Pětidenní trek severovýchodně od masívu Mont Blanc (62 km, převýšení skoro 5 000 m) ze sedla Col de la Forclaz do obce Vallorcine. Trasa přechází přes masívy Mont Blancu, Trient, kolem přehradního jezera Emosson a vede v blízkosti impozantních stěn masívu Dents du Midi. Nádherná varianta pobytu v oblasti Mont Blanc.

Balcon de la Mer de Glace

Přímo v srdci masívu byla v r. 1992 vytýčená krásná okružní trasa Balcon de la Mer de Glace. Poměrně náročná cesta zpřístupňuje chaty na východní straně Mer de Glace a mimo vzrušení z překonávání skalních stěn (žebříky, jistící prvky – nejedná se však o cestu typu via ferrata) se odtud nabízejí grandiózní výhledy na nejdivočejší část masívu Mont Blanc. Celkem 3 dny s noclehy na chatách. Startovním bodem je konečná stanice zubačky Montenvers.

Tour de Beaufortain

Osmidenní (140 km) skvělé dobrodružství v podstatně méně vyhledávané, ale neméně atraktivní krajině jihozápadně od samotného Mont Blancu.  Jedná se o okružní túru kolem městečka Beaufort po loukách, skalními masívy, která na mnoha místech nabízí skvělé a netradiční výhledy na Mont Blanc a na celé Savojské Alpy. Částečně kopíruje i slavnou skialpinistickou trasu Pierra Menta.

Mapka tras je stažení do mobilu

PRAKTICKÉ INFORMACE

• Doprava
  • Díky levnému a rychlému leteckému spojení je cesta pod Mont Blanc záležitostí jediného dne. Nejlevnější varianta vede z Prahy (Brna, Katovic) do italského Milana/Bergama (od 1 500 Kč vč. poplatků). Železniční nádraží je odtud vzdáleno cca 20 min. jízdy autobusem a při vhodně zvolené dopravě vlakem (min. 2 přestupy + bus z Aosty) se do italského Courmayeuru dostaneme za cca 5 hod. (19 € + 3,50 € bus). Na francouzskou stranu masívu nás přes Tunel du Mont Blanc pohodlně dopraví za 15 „éček“ autobus spol. SAVDA (několik spojů denně).

• Ubytování
  • Jak na italské, tak na francouzské straně úctyhodná nabídka. Od jednoduchých a levných kempů po luxusní hotely. I v hlavní letní sezoně není problém najít ubytování jakéhokoliv typu. Zájemci najdou v příslušných informačních centrech nabídkové brožury, jejich ochotní pracovníci navíc zajistí vše za vás.

• Mapy a průvodce
  • Dobrá mapa by rozhodně neměla chybět v žádném batohu. Oblast Mont Blanc je perfektně zmapována a na místě si můžeme vybrat z neskutečné nabídky jak italských, tak francouzských nakladatelství (mapy od měřítka 1:25 000, spousta průvodců ve všech jazykových mutacích). V ČR vyšel před časem obsáhlý průvodce Francouzské hory, kde je masívu Mont Blanc (a jeho okolí) věnováno dostatek prostoru. Pro běžnou turistiku je možné stáhnout do mobilu aplikaci Mapy.cz (stačí pouze vybranou oblast). Vše spolehlivě funguje v off-line režimu.