Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
Treková mozaika Peru a Bolívie aneb cesta za absolutní svobodou plná dobrodružství
26. 8. 2019
Pavel Svoboda
Latinská Amerika, kontinent v rytmu podmanivých fiest a zaledněných vrcholků And. Již dlouho mi v hlavě hlodala myšlenka velké cesty a Jižní Amerika k tomu přímo vybízí.
Projet celý kontinent od severu k jihu. Cesta s jasným směrem a imaginárním cílem. Nakonec vyrážíme na sedm měsíců a sedm dnů. Při takto magické kombinaci šťastných sedmiček se nám nemůže nic špatného stát.
Téměř 8000 kilometrů dlouhé Andy se táhnou napříč podnebnými pásy a krajina každé andské země vypadá rozdílně, stejně jako se postupně mění klima. Začínáme v červnu v Ekvádoru, v peruánských Andách bývá suché období s hezkým počasím v horách do září, v Bolívii může být až do října. Pokračujeme stále na jih. A na jižní polokouli je vše naopak. V listopadu a prosinci začíná v Patagonii postupně letní sezóna. Kočujeme s létem jako novodobí cirkusáci. Z jednoho léta do druhého. Je to cesta do velkých hor, plná outdooru a dobrodružství. Cesta za absolutní svobodou téměř neomezená časem. V tomto článku bych vám rád přinesl inspiraci na několik zajímavých treků v Centrálních Andách – v Peru a Bolívii, kam je ideální vyrazit v době našeho léta.
Řada z nás si Peru může představovat jako hodně turistickou zemi. Machu Picchu, turisté, zájezdy. Realita ale mile překvapí a peruánské hory patří mezi světovou extratřídu. Až na vzácné výjimky není do hor potřeba žádné povolení, průvodce není povinný, kempovat se dá na divoko, často u krásných jezer, nabízejí se možnosti přes týden dlouhých túr. Navíc existují i krásné mapy hlavních treků od Alpenvereinu. Na co že to čekáme? Peru je totiž stále divoká a dobrodružná země.
Vítejte v jihoamerickém ráji horolezců a milovníků vysokých hor – v pohoří Cordillera Blanca. Mohutné zaledněné štíty se idylicky tyčí nad terasovitými políčky místních indiánů. Jsme necelých deset stupňů na jih od rovníku a díky nejvyšší hoře Huascarán (6768 m) se nyní nacházíme v nejvyšším tropickém pohoří světa. Oživujeme naši aklimatizaci výletem k laguně Parón (4200 m), možná nejkrásnějšímu z řady zdejších jezer. Laguna je ze tří stran lemována dramaticky zaledněnými horami, včetně šestitisícovky Huandoy (6395 m) nebo strmé špice Artesonraju (6025 m).
Přes pět sedel Cordillera Blanca
Vyrážíme na liduprázdný přechod pohoří Cordillera Blanca od západu k východu, který je znám pod názvem Alpamayo Base Camp Trek. Týdenní trasa vede přes pět vysokohorských sedel. Navíc hned první den se spí ve výškách přes 4000 metrů, předchozí aklimatizace je proto nezbytná! Trek navíc začíná i končí u horkých pramenů. Přestože je vedro, nevykoupat se v horkém přírodním prameni by mohlo urazit zdejší Pachamamu – „Matku Zemi“ (pokud dojedete taxíkem až na začátek treku ve vesnici Hualcayan, termály tím minete).
Určitě doporučuji nevynechat zacházku do údolí s mohutným masivem Santa Cruz (6250 m), pod kterým se třpytí blankytné jezero Yuraccocha. Každý následující den nás čeká cesta přes sedlo, pěšina je tu viditelná a jasná. Po týdnu ve vysokých horách klesáme do osady Janca Pampa. Pozorujeme rodinu při sklizni obilí. Z vesnice spěchá indiánská babička a k našemu úžasu nám nabízí krásně vychlazené pivo. Jako by věděla, že jsme z Česka. Že my gringové bez piva nikam nedojdeme. Po všech těch čajích ve mně jen krásně zasyčí.
Vzpomínka na tragédii pod Huascaránem
Cestou zpět přes hory vyskakujeme z autobusu pod sedlem Llanganuco, přes které se divokými serpentinami kroutí silnice do výšky téměř 4800 metrů. Naším cílem je turisticky oblíbené vysoko položené (cca 4600 m) dechberoucí jezero s názvem 69. Při sestupu od Laguny 69 hledíme tváří v tvář severní stěně Huascaránu. V květnu 1970 zde došlo k veliké československé tragédii. Nečekaně silné zemětřesení o síle osmi stupňů Richterovy stupnice utrhlo část severní stěny Huascaránu a masa ledu a kamení dopadla jako ďáblovo kladivo přímo na tábor s československými horolezci. S výpravou tragicky odešel i uznávaný horský fotograf Vilém Heckel. Peruánské zemětřesení roku 1970 patřilo mezi největší novodobé světové přírodní katastrofy a způsobilo smrt celkem 70 000 lidí.
Cordillera Huayhuash je pohoří malé rozlohou, ale velké neskutečnou krásou. Jedna z nejkrásnějších horských túr světa. Přes zamrzlé okénko autobusu vypadá rozeklaný hřeben Huayhuash jako velká dřevorubecká pila. Pouhých třicet kilometrů v průměru, nicméně strmé zaledněné štíty jsou ze všech stran lemovány ledovcovými jezery. V následujících jedenácti dnech máme v plánu obejít celý Huayhuash dokola. Přes devět vysokohorských sedel s výškou mezi 4600 a 5000 metry. Ještěže máme dostatek koky. Koupil jsem raději celý pytel.
Východní strana pohoří je nejvíce divoká. Druhá nejvyšší hora Peru Yerupajá (6617 m) se zde zrcadlí v jezeru Carhuacocha. Štíty s mohutnými ledovci jsou téměř na dosah. Zdálky přijíždějí dva místní kovbojové na koních. Lidí zde ale mnoho nežije. Málokdy klesneme pod 4000 metrů a to je i pro pastevce vysoko. Přesto se zde několik zdejších komunit rozhodlo vybírat mýtné. Za průchod údolím, kde snad ani nikdo nežije, či za spaní v „kempu“ někde na louce. Poplatek za průchod se většinou pohybuje okolo dvaceti solů, tedy asi sto padesát korun, za osobu.
Noci jsou zde velmi chladné, každou noc mrzne. Pátý den treku přichází zázrak. Vroucí bazén ve výšce 4350 metrů působí jako halucinace. Jako by termální bazének visel těsně pod vrcholem slavného Matterhornu. Ráno jsou z večera mokré plavky zmrzlé a tvrdé jako kámen. Musíme je nejdříve namočit do horké vody, rychle shodit péřové bundy, kalhoty a hurá do vody! V kontrastu s okolním mrazem si připadáme jako v ráji. Balzám na unavená těla. Vychází slunce. Je mi horko. Blaze. U bazénku lze dokoupit i nějaké základní potraviny.
Odbočkou z hlavní trasy okruhu stoupáme do sedla San Antonio. Máme výhled jako z letadla, samé srdce velehor! Celý Huayhuash, tyrkysové jezero Juraucocha a popraskané ledovce. Vysokohorská delikatesa. Cesta dolů je ale na hranici schůdnosti. Přicházíme na místa, kde se odehrál neuvěřitelný lidský příběh. Horolezec Joe Simpson se zde v roce 1985 zraněný a zmrzlý doplazil zpět mezi živé po výstupu na vrchol Siula Grande (6344 m) a následném pádu do trhliny ledovce. Celý dramatický příběh je dnes znám díky biografické knize Pád do ticha, či stejnojmennému filmu, který patří mezi klasiky horské kinematografie. Na začátek i konec okruhu do vesnice Llamac lze dojet autobusem z Chiquiánu a odtud do Huarázu či Limy.
3. K pramenům Amazonky
Pohoří: Cordillera de Chile
Délka: 4–5 dnů
Amazonka je královna řek, největší a nejdelší řeka světa. Dlouho ale skrývala jedno své velké tajemství. Kde vůbec veletok pramení. Zajímavé je, že na konci této zeměpisné detektivky stáli lidé z Čech. Díky dvěma expedicím českých přírodovědců v letech 1999 a 2000 se podařilo finálně lokalizovat pramennou oblast největší řeky světa.
Kontinentální rozvodí mezi sopkami
Z výstavního koloniálního města Arequipa, které je obklopené vysokými kužely sopek, přejíždíme vysokohorské sedlo do městečka Chivay. Zde všichni turisté končí. Vyrážejí na výlet do slavného Colca kaňonu. Do vesničky Tuti sdílíme mikrobus už jen s místními indiánskými ženami v barevných kloboucích, které se vracejí z trhu. Na úspěch naší miniexpedice připíjíme velkou sklenicí čiči. Toto domorodé pití je něco jako kukuřičný burčák. Chutná ještě hůře, než vypadá.
V rozsáhlých ruinách opuštěné vesnice míjíme pastevce se stádem chundelatých lam alpak. Po mrazivé noci ztěžka šlapeme do přibližně 5300 metrů vysokého sedla pod vulkánem Mismi (5628 m). Jeho vrchol je nejvzdálenějším místem, odkud ještě odtéká voda do Atlantiku. Stojíme zde na hlavní jihoamerické kontinentální rozvodnici. Krajina je absolutně pustá. Sopečná náhorní plošina. Před námi se otevírá široké údolí s pastelovými barvami sopečných hornin a vysokohorskými mokřady. Přicházíme do hledaného údolí říčky Carhuasanty, jedné z hlavních zdrojnic Amazonky.
Česká geografická stopa
Ráno k nám přichází promrzlý pastevec. Jde mu pára od úst, dávám mu hrst koky. „Jsme z Československa,“ vysvětluji. Hlasitě se rozesměje a smířeně pronese: „Vždyť sem ani nikdo jiný nechodí!“ Nacházíme malé jezírko, to musí být „Laguna Bohemia“. Pramen Amazonky! Leží ve výšce 5150 metrů nad mořem v malém ledovcovém karu na úpatí sopky Mismi. Jenže i ona „slavná“ říčka Carhuasanta má dva prameny. Na úpatí strmé, přes třicet metrů vysoké sopečné stěny z pukliny vyvěrá malý potůček. Je zde dokonce pamětní deska na počest objevu českých vědců. Cítím velký nával euforie. Našli jsme to. Pro nás geografy je to téměř posvátné místo. Hydrologická Mekka. Po zaměření těchto pramenů se Amazonka prodloužila na délku přes 7000 kilometrů, čímž získala světové prvenství v délce veletoků a odsunula tak africký Nil na druhé místo.
Další tipy Outdoorové zážitky: Sandboarding v oáze Huacachina v Peru. Road trip po Altiplánu v Bolívii (sopky + laguny). Pobyt v Amazonii či kurz přežití s indiánem NP Madidi v Bolívii. Výlety na kole v soutěskách v okolí San Pedra de Acatama v sousedním severním Chile. Další možnosti treků: Ausangate trek, Choquequirao trek, Apolobamba trek.
Bolívie
Exotické indiánky v buřinkách, rozeklané velehory, horníci ve středověkých štolách, amazonský prales, všudypřítomné žvýkání koky, rozpadající se autobusy, indiánské alkoholové veselky. Náhorní plošina Altipláno je jako z neobydlené či neobyvatelné planety. To je Bolívie. Svérázná punkerka Jižní Ameriky, osobitá země s mystickou krajinou. V Bolívii se příroda vyřádila v plné síle. Jeden extrém střídá další, což nabízí ideální podmínky pro dobrodružné cestování.
4. Condoriri trek
Pohoří: Cordillera Real
Délka: 3 dny
Královská Kordilera (pohoří Cordillera Real) se vám vryje pod kůži už během příletu či příjezdu do města La Paz. Na dotek daleko se na horizontu ukazují zaledněné šestitisícovky. Dvě hodiny jízdy najatým autem od bláznivého La Pazu začíná stezka k jezeru Chiar Khota přímo pod rozeklaným masivem Condoriri (5648 m). Excelentní výhledy přímo z tábořiště u jezera vystřídáme s neobvyklou projížďkou na loďce. Přes téměř pětitisícová sedla se dá vyrazit několika směry k dalším jezerům. My přicházíme za tři dny do osady Chaca Pampa, odkud odstopujeme na slavný hornický hřbitov s výhledem na oblíbenou šestitisícovku Huayna Potosí (6088 m). Kdo by měl chuť na pořádnou výzvu, existuje i náročný přechod celé Královské Kordilery.
5. NP Sajama: okruh po lagunách
Pohoří: Cordillera Occidental
Délka: 2–3 dny
Náhorní plošina Altipláno leží v průměrné výšce 3600 až téměř 4000 metrů nad mořem a často bývá nazývána „Tibetem Jižní Ameriky“. Vítejte v nekonečném prostoru vysokohorských plání. Rozkládá se mezi dvěma hlavními bolívijskými hřebeny And – Cordillerou Real na východě a Cordillerou Occidental s šestitisícovými sopkami na západě. Nejvyšší hora Bolívie – zaledněná sopka Sajama (6542 m) – se tyčí více než dva kilometry nad pouštní planinou Altipláno.
Surrealistické Antipláno
Do prašné stejnojmenné vesnice přímo pod horou Sajama jezdí jednou denně autobus. Vyrážíme odtud na pěší okruh národním parkem, obsahující i krátký vstup do Chile. Přicházíme do kouřícího gejzírového pole, v odtékajícím horkém potoku se dá krásně koupat. Míjíme dvě jezera na chilské straně hor a přes hranice se vracíme do Bolívie. U velké laguny s vysokohorskými mechy zakempujeme.
Krátký trek zakončíme v termálních pramenech přímo pod mohutným zaledněným kuželem Sajamy. V tomto horkém jezírku se dá i plavat. K dokonalému výhledu a relaxaci nám dělají společnost půvabné lamy a roztomilé viskače. Čím je Altipláno natolik výjimečné? Barvy, tvary a vzdálenosti zde nabírají zcela nový rozměr. Altipláno je kraj abstraktního surreálna. Ateliér Salvadora Dalího.
Článek vyšel v letním čísle časopisu Svět outdooru 2/2018 – nejčtenějším magazínu pro milovníky hor a outdooru.