Málokdo kromě místních obyvatel ví, že město Valašské Meziříčí vzniklo spojením dvou původně samostatných celků – města Meziříčí a městečka Krásno. Stalo se to v době historicky nedávné, v r. 1923. Od té doby se používá dnešní název, i když označení Valašské se občas objevuje už v 18. století. I přes četné válečné pohromy si město uchovalo starobylý ráz; jeho historické jádro bylo vyhlášeno památkovou zónou. Stojí zato projít se po jeho ulicích a seznámit se s nejvýznamnějšími památkami.
Okruh městem Valašské Meziříčí: žel. stanice – zámek Kinských 0,8 km – krásenská radnice 1,4 km – kostel P. Marie 1,7 km – náměstí Míru 1,9 km – žerotínský zámek 2,1 km – kostel Nejsvětější Trojice 2,5 km – žel. stanice 3,2 km
Podbeskydské pahorkatině na rozhraní Beskyd a Vsetínských vrchů. Ze dvou původně samostatných celků je zřejmě starší Krásno, ležící na pravém břehu Rožnovské Bečvy. Již ve 13. století tu při staré kupecké cestě vznikla osada, prvně připomínaná v r. 1299. Na protějším břehu, vyšším a strmějším, stával hrazený kostelík střežící brod přes řeku. Blízko něj, tam, kde se kupecké cesty křižovaly, bylo ještě ve 13. století založeno město, podle své polohy mezi dvěma řekami pojmenované Meziříčí; první zmínka o něm je z r. 1297. Meziříčí bylo zbožím olomouckých biskupů a bylo statkem manským – šlechtici je od biskupů dostávali do doživotního užívání, bez možnosti odkázat je dědicům. Protilehlé Krásno bylo naopak statkem svobodným (aloidem), z původní vsi bylo v r. 1491 povýšeno na městečko.
Osudy obou obcí byly úzce spojeny, většinou byly v držení stejných šlechtických rodů, mezi nimiž byli např. pánové z Cimburka, Kravař, Pezinku, Sovince a Šelenburku. Začátkem 16. století koupili meziříčské panství Pernštejnové, kteří v r. 1538 povolili měšťanům obehnat město hradbami. Hradby měly tři brány – Krásenskou, Poličenskou a Rožnovskou, zpevňovaly je bašty a jejich součástí byla i jedna z kostelních věží. Za Pernštejnů zaznamenalo město značný rozkvět. Tehdy došlo poprvé k pokusu o spojení Krásna a Meziříčí; Krásenští však byli nespokojeni s pozicí předměstí a tak se po několika letech obě sídla znovu rozdělila. V r. 1549 koupil obě panství Vilém starší ze Žerotína a jeho rod je pak vlastnil až do začátku 19. století. Žerotínové podporovali českobratrskou církev a drželi nad jejími představiteli ochrannou ruku. Měšťané rychle bohatli, rozvíjelo se zejména soukenictví.
Rozkvět nezastavily ani pohromy – mor v r. 1570, požár v r. 1572 a povodeň r. 1593. Na vysoké úrovni bylo zdejší školství; v meziříčské škole nedaleko kostela působil v letech 1615–25 významný český renesanční básník Jiří Třanovský (Tranoscius), autor českého evangelického kancionálu Cithara sancthorum. Město znovu vyhořelo v r. 1607. Za povstání Valachů se jejich vojsko zmocnilo města, bylo tu však r. 1621 poraženo císařským vojskem a na 300 povstalců v blízkém okolí pobito. Pak se tu střídala vojska obou válčících stran, za rekatolizace museli mnozí obyvatelé emigrovat, mezi nimi i bratrský kněz Mikuláš Drabík, přítel J. A. Komenského. Koncem 30leté války město dobyli a vydrancovali celkem pětkrát Švédové. Válka způsobila Meziříčí i Krásnu těžké rány, z nichž se obě obce jen pomalu vzpamatovávaly. Ještě v roce 1667 tu zůstávalo 113 domů (z celkového počtu 233) zpustlých a neobydlených. V r. 1673 propustil Karel Jindřich ze Žerotína město Meziříčí z poddanství. V r. 1742 napadli zdejší Valaši nedaleko tábořící pruské vojsko; Prusové se za to pomstili vydrancováním města.
Po bitvě u Slavkova bylo do Meziříčí přivezeno několik tisíc raněných vojáků, z nichž více než 2000 tu zemřelo. V r. 1815 koupili od Žerotínů krásenské panství Kinští. V r. 1850 se stalo Meziříčí okresním městem, v r. 1855 tu byly založeny Reichelovy sklárny, v r. 1859 textilní manufaktura. Velký požár v r. 1865 zasáhl větší část města; následné úpravy daly historickému jádru v podstatě dnešní vzhled. Město velmi získalo výstavbou železniční trati, která měla velký vliv na rozvoj průmyslu. V r. 1885 byla dokončena trať z Hranic do Vsetína, r. 1888 z Kroměříže do Frýdku a 1892 do Rožnova pod Radhoštěm; Valašské Meziříčí se tak stalo významnou železniční křižovatkou. Rozvíjel se i spolkový život – vznikl spolek čtenářský, mužský pěvecký sbor Beseda, tělocvičná jednota Sokol, Občanská beseda a další. Pro velký počet škol bylo Meziříčí nazýváno Valašské Athény: v r. 1871 tu bylo založeno první gymnázium na Valašsku a jedno z prvních českých na Moravě, r. 1874 odborná škola pro zpracování dřeva, r. 1881 košíkářská škola, r. 1907 dívčí reálné gymnázium.
Vzhled města se výrazně změnil po 2. světové válce. V době komunistického režimu bylo zbořeno 370 domů a nahrazeno panelovou výstavbou. Město necitlivě přeťal silniční průtah, překračující po novém mostě řeku. Tím byla zničena půvabná Krásenská alej a narušen zelený pruh podél Rožnovské Bečvy.
Putování po městě začneme z žel. stanice, odkud půjdeme vlevo Nádražní ulicí, která nás dovede do středu Krásna. Na křižovatce se Svěrákovou ulicí se dáme vlevo k zámeckému parku a přes něj dojdeme k zámku Kinských*. Zámek je jednou z mála historických budov, které se dochovaly z původní zástavby městečka Krásno nad Bečvou. Nejstarší stavba vyrostla při krásenském dvoře po r. 1730 a sloužila jako sídlo správy krásenského panství. Starý dřevěný dům nahradil počátkem 19. století zděný objekt, přestavěný v r. 1854 empírově hrabětem Eugenem Kinským. Zámek byl zvýšen o patro a dostal mohutnou mansardovou střechu. Zámecký park se vzácnými dřevinami (liliovník tulipánokvětý, jinan dvoulaločný, dub velkokvětý aj.) byl do dnešní podoby upraven v 1. polovině 19. stol. Dnes stojí v jeho západní části letní kino. V r. 1913 koupil zámek dr. Ladislav Seilern-Aspang, který tu v r. 1924 hostil prezidenta T. G. Masaryka. Od r. 1948 je zde umístěno muzeum**, jehož počátky sahají až do r. 1884. Budova byla nákladně rekonstruována v letech 1972–88. Ve sbírkách muzea jsou např. expozice osvětlovacího skla z místních skláren, soubor gobelínů z valašskomeziříčské manufaktury, expozice o historii města atd. (otevřeno: denně mimo PO 9–17 h).
Od zámku půjdeme vlevo podél Zámecké ulice ke kostelu sv. Jakuba*. Byl postaven koncem 15. nebo začátkem 16. století, snad na místě starší svatyně. Jeho architektura vykazuje známky doznívající gotiky i nastupující renesance. V minulých staletích byl několikrát přestavován, zejména po požárech. Kolem kostela býval krásenský hřbitov, později proměněný v parčík. Pokračujeme dál v přímém směru k velké křižovatce, podél rušné Masarykovy ulice. V těchto místech bývala protáhlá náves městečka Krásno, později zvaná Krásenská alej. V r. 1945 sem byly z několika míst ve městě přemístěny cenné barokní sochy* z 18. století. Přímo u kostela je to socha sv. Jakuba s Ježíškem, dále můžeme postupně objevit sochy P. Marie, sv. Floriána, sv. Ignáce z Loyoly, sv. Šebestiána, sv. Valentina, sv. Anny, sv. Libora a sv. Pelhřima.
Na konci aleje u křižovatky se Zašovskou ulicí stojí bývalá krásenská radnice*, dnes městská knihovna. Původně renesanční objekt ze 16. století byl přestavěn v r. 1765 pozdně barokně, zvýšen o patro a doplněn o schodiště s nízkou věží s arkádami. V parapetu věžního altánu jsou znaky pánů ze Žerotína a městečka Krásno. Ve 2. polovině 18. století zde sídlila i škola. Jako radnice přestala budova sloužit po sloučení Krásna s Meziříčím v r. 1923.
Na křižovatce se dáme vpravo a hned vlevo do Mostní ulice, kolem tržiště pod novým silničním mostem přejdeme po starém mostě do Meziříčí. V Mostní ulici stávala jedna ze tří městských bran – Krásenská. Na nejbližším rozcestí zahneme vpravo do ulice Křížkovského, která nás dovede ke kostelu Nanebevzetí P. Marie*. Je to hodnotná, původně gotická architektura (zachován presbytář, část klenby a ostění oken), přestavěná v r. 1581 renesančně a na konci 17. století barokně. Věž pochází z r. 1575, v letech 1681 byla přistavěna kaple P. Marie. Dochoval se krásný renesanční portál ze 16. století. Při vnější stěně mezi věží a vchodem na kůr je kaple smrtelné úzkosti Páně v zahradě getsemanské s plastikami z r. 1930. Další věž nad dnešní sakristií byla snesena r. 1805. Kostel byl několikrát vážně poškozen požáry.
Vrátíme se do Mostní ulice a vystoupíme na náměstí Míru**. Zdejší domy mají vesměs renesanční jádra z poloviny 16. až první třetiny 17. století. Dnešní vzhled získalo náměstí ve 2. polovině 19. století, kdy se po požárech zazdívalo a bouralo podloubí, domy dostaly rokokové, novorenesanční a secesní fasády. Radnice, dnes sídlo městského úřadu, je renesanční dům z r. 1546, upravený po požáru r. 1865. Nejkrásnější dům ve městě stojí na rohu Křížkovského a Komenského ulice. Jmenuje se U apoštolů a má čp. 118. Poprvé se připomíná r. 1598, v 2. polovině 18. století získal pozoruhodnou reliéfní výzdobu na fasádě. Na náměstí stojí ještě sloup se sochou P. Marie z poslední třetiny 17. století, na protější straně pak socha sv. Floriána z r. 1901 na starším barokním podstavci.
Z náměstí se vydáme Komenského ulicí k zámku Žerotínů** . Jeho výstavbu zahájil v r. 1538 Jan z Pernštejna a pokračoval v ní Vilém ze Žerotína. Další stavební fáze spadá do doby po r. 1673, kdy dal Karel Jindřich ze Žerotína zámku v podstatě dnešní vzhled. K původně jednokřídlému objektu byla přistavěna další dvě křídla, uzavírající nádvoří; čtvrtá strana je otevřená směrem k městu. Přestavba, při níž byl zámek zvýšen o další patro, trvala až do poloviny 18. století. Také na vzhledu zámecké budovy se podepsaly četné požáry. Za napoleonských válek tu byl lazaret. V r. 1815 se zámek dostal do vlastnictví rodu Kinských, od kterých jej r. 1854 odkoupil stát a zřídil v něm ženskou trestnici; při nutných úpravách vážně utrpěla umělecká výzdoba. V současné době probíhá celková rekonstrukce zámeckých budov pro budoucí společenské a kulturní centrum města.
Zámek obejdeme a kolem parkoviště se dostaneme na Sokolskou ulici. Po ní jdeme mírně dolů ke kostelu Nejsvětější Trojice**, stojícímu na návrší nad Rožnovskou Bečvou. Kostel je renesanční, částečně roubená stavba z konce 16. století, dochovaná v původní podobě. Venkovní zdi na západní straně lemuje dřevěný ochoz krytý šindelem. V r. 1754 byla k budově přistavěna zděná sakristie. Kostel sloužil v 17. a 18. století jako hřbitovní. Dnes je v něm umístěno lapidárium. V současné době se opravují některé dřevěné části stavby, napadené houbou.
Po Sokolské ulici dojdeme až k železniční trati, kde zahneme vpravo po mostě přes řeku. Vlevo za tratí je park Abácie, kde bylo v době napoleonských válek pohřbeno 1228 vojáků, kteří zemřeli v meziříčském lazaretu; v r. 1899 jim tu byl postaven pomník. – Po Nádražní ulici po chvíli dojdeme k žel. stanici.
Ve Valašském Meziříčí se narodili malíř Josef Brož (1904–80), spisovatel Milan Jariš (1913), spisovatel Metoděj Jahn (1865–1942), malíři Augustin Mervart (1889–1968), Jožka Baruch (1892–1966) a Alois Scheiderka (1896–1958), herci Radoslav Brzobohatý (1932) a František Hanus (1916).
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
