Oblíbená vycházková trasa zčásti po naučné stezce k soustavě rybníků na západním okraji Lanškrouna a dále po neznačené cestě k chátrajícímu zámku.
Město Lanškroun bylo založeno r. 1241 za Přemysla Otakara II. a osídleno německými kolonisty a dostalo honosné jméno Landeskrone („koruna země“), což mělo zdůraznit význam tohoto sídla na hranici českého království s Moravou a Kladskem. R. 1285 byl Lanškroun propůjčen Závišovi z Falkenštejna, od r. 1394 patřil zbraslavskému klášteru, od r. 1358 biskupství litomyšlskému, r. 1356 je hrazeným městem. Mezi majiteli se dále vystřídali Pernštejnové, Černohorští z Boskovic a r. 1588 Adam Hrzán z Harasova. Ten proslul svým tvrdým vztahem k poddaným – omezoval práva měšťanů, zvyšoval dávky, r. 1593 nechal dokonce několik měšťanů uvěznit v zámku. Pan Adam ovšem také výrazně zasáhl do stavebního vývoje zámku, který upravil na renesanční sídlo. Po smrti Adama r. 1619 převzali panství jeho tři synové.
Po dělení otcovských statků r. 1620 připadl Lanškroun Vilému Hrzánovi z Harasova. Vilém však ještě téhož roku zemřel a Lanškroun převzal Zdeslav Hrzán. Poddaní mu ale odmítli složit slib věrnosti, a tak byl Zdeslav nucen omezit nově zavedené roboty. Zdeslav Hrzán, podezřelý z účasti na stavovském povstání a nejistý věrností svých poddaných, prodal Lanškroun r. 1622 Lichtenštejnům. Lanškroun zažil všechny hrůzy třicetileté války, odrazil útok Švédů. Proto Švédové vybudovali nad městem u Mezilesí (dříve Laudon) opevnění, jehož zbytky známe dnes jako Švédské šance (při silnici za Albrechticemi a Mezilesím). R. 1643 se Švédům Lanškroun podařilo dobýt.
Dílo zkázy pak dokonal velký požár r. 1645. R. 1789 byl Lanškroun prohlášen svobodným municipiálním městem. Již před r. 1568 byl v Lanškrouně postaven pivovar, r. 1874 založena tabáková továrna, od konce 19. stol. se rozvíjel textilní průmysl. V městském znaku je zlatá koruna uprostřed červeného štítu.Střed města má pravidelný půdorys kolem čtvercového svažitého náměstí, jehož dominantou je renesanční radnice z let 1581–82, přestavěná r. 1830 a v poslední době rekonstruovaná do původní podoby. V jejím jihovýchodním průčelí je pětipatrová hranolová věž, na východní straně bosovaný portál se čtyřmi znaky z r. 1582, západní portál z r. 1581 nese tři znaky. K severní zdi radnice byla r. 1801 přistavěna empírová strážnice ostrostřelců. Původně bylo město obklopeno hradbami, které byly zbořeny r. 1790 (brány o rok později).
V historické části města stojí několik domů z konce 18. a první poloviny 19. stol., známý je bývalý hostinec Krčma, připomínaný v městské kronice již r. 1643, přízemní stavba se vstupní části na dřevěných sloupcích s lomenicí na Malém náměstí. Zajímavý je dům zvaný Piano v Hradební ulici čp. 220 z druhé poloviny 18. stol. s patrem na krakorcích.Na Jiráskově náměstí stojí zámek se zbytky konventu augustiniánů. Klášter byl založen r. 1371 litomyšlským biskupem Petrem Jelitem. Od r. 1425 byl konvent majetkem panství, r. 1507, kdy Lanškroun získali Pernštejnové, je uváděn jako zámek. Zámek je dvoukřídlý, krytý valbovou střechou. Západní křídlo je jednopatrové, jižní dvoupatrové. K východnímu konci jižního křídla přiléhá jednopatrový přístavek.Zámek je spojen s děkanským kostelem sv. Václava (původně Panny Marie), který je připomínán r. 1350 a často byl přestavován. Na pseudogotickém oltáři je obraz světce od J. Dalingera. Celý areál je městským kulturním centrem, je zde i městské muzeum, založené r. 1905 (otevřeno: ÚT–PÁ 9–11.30 a 13–16.30, SO, NE 13–17 h).
V něm si mimo jiné připomeneme lanškrounské významné osobnosti: např. litomyšlského biskupa a zakladatele kláštera Petra Jelita (1320–87), německého kazatele českobratrského sboru Michaela Weisse (1488 až 1534), i populárního hokejového brankáře Bóžu Modrého (1914–63), který byl po r. 1948 na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na 15 let. V Lanškrouně se narodil fyzik království českého a osobní lékař císaře Ferdinanda III. Jan Marek Marci z Kronlandu (1595–1667), po němž je pojmenován jeden kráter na odvrácené straně měsíce.Pod náměstím stojí empírový kostel sv. Maří Magdalény z r. 1827. Zajímavý je komplex starého hřbitova s figurálně zdobenou branou ve zdi a barokním kostelem sv. Anny z r. 1705, postaveným A. Sallou. Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra z let 1714 a 1722 byly z barokního kamenného mostu přemístěny k zámku. Na křižovatce ulic Dobrovského a Třešňovecké stojí plastika Nejsvětější Trojice z r. 1720. (Ubytování, stravování, občerstvení: Společenský dům, PO–PÁ 9–23, SO 16–23 h; penzion Karolina, PO–ČT 8–23, PÁ, SO 8–01, NE 8–22; hotel Slavia, denně 9–24; hotel Radnice; kemp Knoflík, květen – září; pivnice Krčma, denně 10–22;restaurace Gurmán; kavárna Tropic atd.)
Z náměstí kolem radnice s 50 m vysokou věží a empírové kašny s delfíny a morového mariánského sloupu jdeme po žluté turistické značce ke kostelu sv. Maří Magdalény a poté směrem na Jakubovice. Rybník Krátký na severozápadním okraji města po naší levé ruce naznačuje, že se blížíme do vyhledávaného rekreačního místa – Obory. Postupně na sebe navazují další rybníky – za Krátkým nejoblíbenější Dlouhý (plocha 16 ha je využívána ke koupání a dalším vodním sportům), dále Olšový, Pšenkův, Slunečný a Ostrovský. Oblast je především ornitologickým rájem, i my laici ale oceníme život v těchto půvabných zákoutích.
Za Krátkým rybníkem pod hrází Dlouhého rybníka je Starý mlýn (ubytování, stravování), dnes stylové zařízení. My pokračujeme přímo po trase vycházkového okruhu ke koupališti (stravování: restaurace). Krátký úsek jdeme po silnici, pak kolem rekreačních objektů u Olšového rybníka, obejdeme Pšenkův rybník a zastavíme se u Eduardova pramene pojmenovaného podle bývalého lanškrounského lékárníka a pěstitele léčivých bylin Eduarda Erxlebena.Následuje nejobtížnější část cesty, krátké strmé stoupání po zalesněném hřbítku nad Slunečním rybníkem k lavičce na vrcholu sjezdovky – otvírá se odtud tuze pěkný pohled na Lázek, Bukovou horu a ostatně i na rekreační oblast Obora. Odtud pokračujeme stále po žluté značce pěšinou a dále vcelku pohodlnou cestou do míst, kde se v jehličnatém lese značená trasa lomí ostře vlevo k rekreačním objektům na břehu Dlouhého rybníka. My pokračujeme beze značky přímo, neuhýbáme na žádnou z vedlejších stezek. Naše cesta pak udělá mírný oblouk vpravo a sestupuje k hlavní silnici. Překročíme ji a po okraji lesa mírně stoupáme na širokou cestu – po ní se dáme po hřbetě zalesněného návrší vlevo.
V nejvyšším bodě cesty se stáčíme mírně vpravo a scházíme na otevřené prostranství, lemované zahrádkářskou kolonií. Po jejím horním okraji se dostaneme na pevnou cestu. Z okraje kolonie vede vpravo mírně do kopce pěšina k lesu. Přivede nás na širší cestu, po které se dáme vlevo ke zbytkům bývalého Nového zámku . Objekt dal postavit kníže Lichtenštejn v letech 1699–1712 podle plánů D. Martinelliho a A. Sally. Nový zámek měl sloužit reprezentačním účelům mocného rodu, ale již r. 1714 vyhořel a r. 1756 byla nedokončená stavba zbourána, zůstala jediná třípatrová nárožní tzv. Červená věž. Objekt sloužil různým účelům, v poslední době jako skladiště, sklepy využíval lanškrounský pivovar. Bývalý zámecký park zpustnul. Zachovala se jen jeho část a dvě aleje listnatých stromů, zbytek byl nahrazen lesním porostem. Od Červené věže se dáme ostře vlevo na kraj lesa a alejí sestupujeme na místní komunikaci v Lanškrouně, k trati a hlavní Nádražní ulicí (vpravo občerstvení) do středu města.
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
