Tomáš Petreček: Expedici jsem si užil, i když jsme na Muchu Chhish nevylezli

Horolezec, extrémní sportovec a profesionální hasič Tomáš Petreček ze Salomon-Suunto teamu má četné zkušenosti z vysokých hor. Stál na vrcholu dvou osmitisícovek, ale kromě výsluní zná i stinnou stránku horolezectví. Už dvakrát při pokusu o prvovýstup na karákoramské osmitisícovky – Gašerbrum a Nanga Parbat – musel při sestupu doslova bojovat o život. I tentokrát hory v severním Pákistánu horolezcům nepřály a cudně zahalily své vnady do vysoké sněhové pokrývky, díky níž byl další postup nahoru extrémně pomalý a nebezpečný. Ani sestup však sedmitisícová Muchu Chhish nedala české dvojici zadarmo…. Ale vezměme to pěkně po pořádku!

Svižný nástup do C3

Předpověď počasí, v Karakoramu pověstná svou nestálostí, slibuje dobré podmínky a dvojice horolezců Tomáš Petreček a Pavel Kořínek zahajuje výstup. Všechnu nervozitu a očekávání nechávají za sebou a soustředí se na lezení – první den si naloží výživné sousto a zamíří rovnou do C2 (5650 m). Druhá skupina horolezců Jiří Janák, Lukáš Dubský a Leoš Husták má stoupat do C1 a postupovat nahoru s denním odstupem, protože víc než jeden stan se na strmých stěnách nedá postavit. Druhý tým ale přehodnotí své síly a v „jedničce“ rovnou končí.

Vrcholové duo následující den svižně postupuje do C3 (6350 m), terén není nijak extrémní, je ovšem potřeba být rychlí a příliš se nezdržovat jištěním, navíc přibývá hlubšího sněhu, stan staví pod obřím serakem. Další den však dochází na lámání chleba. „Celou noc sněžilo, vyrazili jsme až po 8. ráno. Sklon svahu se s postupující výškou začal přiostřovat a výrazně přibylo sněhu, ve kterém jsme se místy brodili až po pás. Prošlapávání cesty v téhle výšce bere hodně sil a extrémně zpomaluje postup. V kombinaci se strmostí svahů se taky velmi zvyšuje riziko lavin. Došli jsme do výšky 6600 m (tj. o 200 výškových metrů výš, než se podařilo loňské expedici, pozn. red.) a museli si smutně přiznat, že dál to nepůjde,“ líčí Tomáš Petreček.

„Do té stěny jsem nastupoval s tím, že nebudu ten, kdo řekne, že to otáčíme. Pronést ta slova je snadné a lákavá vidina konce nepohodlí a námahy bývá velmi nakažlivá. Když ale Pavel řekl, že to vzdáváme, souhlasil jsem, ty podmínky už byly skutečně nebezpečné,“ popisuje Tomáš Petreček rozhodující moment. „Znám ten pocit, jak moc to člověka vždy po sestupu mrzí a říká si, jestli nešlo udělat víc… Proto se mi nikdy neotáčí snadno.“ V tu chvíli ale neměli horolezci zdaleka vyhráno.

„Pro sestup jsme zvolili jinou variantu trasy, která se nám zdála přímější a rychlejší. Ukázala se ale bohužel také o dost nebezpečnější a orientačně náročnější. Kolmé úseky jsme slaňovali, ale bohužel jsme měli jen jedno 70-metrové lano, a několikrát jsme museli lézt zpátky nahoru a uvolnit ho, když se při stahování zaseklo. To nás zdrželo a při odpoledním tání začaly kolem létat nebezpečné kameny. Opravdu se mi ulevilo, když jsme se znovu napojili na výstupovou trasu a došli do C1.“

Tomáše Petrečka na expedici podpořil Salomon. Boty Salomon S/LAB ULTRA, ve kterých běžně běhá, si chválil jak při treku do základního tábora, tak při výstupu do prvního výškového tábora. V nižších polohách se mu osvědčily mikiny SALOMON Essential Lightwarm, kalhoty SALOMON Wayfarer AS nebo ultralehké a příjemné kraťasy –  SALOMON Sense 5.

Expedice v číslech

• 6 dní – tolik času strávil Tomáš Petreček a Pavel Kořínek ve stěně Muchu Chhish
• 6600 m dosažená nadmořská výška
• 24 kg – tolik zhruba vážil Tomášův batoh
• 10 kg – úbytek hmotnosti

Panenská příroda odlehlého údolí

„K výpravě na Muchu jsem se přidal doslova na poslední chvíli. Původně jsem měl v plánu jet s Márou Holečkem na Masherbrum, který jsme odložili kvůli koronaviru už loni. On ale po uvíznutí ve stěně Baruntse nebyl fyzicky fit na další výpravu,“ líčí Tomáš. Naskytla se příležitost přidat se ke čtyřčlenné skupině horolezců v čele s Pavlem Kořínkem, který při loňském pokusu na Muchu Chhish došel společně s Pavlem Bémem a Jiřím Janákem do výšky 6400 m.

Slovo dalo slovo a Tomáš Petreček vyrazil s nimi do Pákistánu. „Naštěstí jsme si sedli a nebyl jediný problém,“ popisuje opavský horolezec výpravu do odlehlého a těžce dostupného konce údolí Muchuhar v oblasti Hunza. O tyto končiny obvykle turisté nezavadí a ani horolezci tu nejsou častým úkazem. Cestou do base campu se přechází ledovec s masivními trhlinami, a ještě loni najímala expedice nosiče mezi číšníky v kavárnách, letos už si činorodí místní zřídili jedinou agenturu v okolí. Obtíže v podobě zdlouhavé logistiky ještě doplňují náročné podmínky pro dostatečnou aklimatizaci. „Aklimatizaci jsme podnikli úplně jinde, než byli kluci loni. Podařilo se nám dostat do 5500 metrů, náš cíl byl 6000 m, ale zastavilo nás velké množství sněhu,“ říká Tomáš.

„Celá ta oblast je velmi krásná, místní příroda a hory se mi vryly do paměti. Ačkoli mě neúspěch výstupu hodně mrzel, celou expedici jsem si užil asi nejvíc ze všech. Už jen několikadenní trek do základního tábora byl zážitek: hluboko zařízlé údolí, nad ním se vypínaly majestátní štíty a ze stěn padají vodopády. I samotný base camp je posazený na krásném místě, na rozkvetlé moréně ve výšce 4100 m.  V tom odlehlém údolí jsme sotva potkali živáčka, ruch kolem komerčních horolezeckých expedic tenhle kout hor naprosto míjí a ani trekaře, kteří běžně míří do base campů osmitisícovek, tady člověk nenajde. Za ta léta, co jezdím do Pákistánu, se taky dost proměnil můj vztah k místním. Počáteční předsudky, nedůvěřivost a ostražitost, že se mě někdo pokusí obrat, převálcovala srdečnost a přívětivost místních. Naučil jsem se mít Pákistánce a jejich mentalitu rád, respektuji jejich způsob života. Oblast Hunza je navíc hodně odlišná, oproti zbytku země se o něco vlažněji staví ke striktnímu dodržování pravidel islámu, například k zákazu konzumace alkoholu. Naši najatí nosiči a kuchaři se o nás dobře starali, takže jsem jim i rád dal dýško. Drobná pozornost, která na naše peníze není mnoho, je tu na expedicích zvykem vždy při dosažení základního tábora a po návratu.“

Muchu Chhish (čteme jako Muču Kiš či dokonce Muču Čiš, 7453 m) ležící v západní části hřebene Batura Muztagh (nejvyšší vrchol Batura I, 7795 m) je považován za nejvyšší dosud nezlezenou horu na světě, na kterou lze legálně vystoupit. O 50 metrů vyšší Gankham Puensam v Bhútánu je z náboženských důvodů horolezcům zapovězený. Horolezci vedli výstup alpským stylem z těžce dostupného konce údolí Muchuhar jižní stěnou masivu Batura Muztagh. Právě odlehlost, obtížná logistika a nedostatek informací činí z této karákóramské sedmitisícovky opravdový oříšek.

Chystá se další výprava na Muchu?

„Nechci se vymlouvat na počasí, velké množství sněhu ale bylo letos nepřekonatelnou překážkou. Obtížnost lezení se mi nezdála nijak extrémní a určitě považuji za reálné dostat se minimálně na hlavní hřeben. Nikdo tam nikdy nebyl, takže je otázka, jak moc je členitý a jak obtížné lezení by tam čekalo. Je poměrně dlouhý a v těchto exponovaných terénech se často přidá silný vítr, který dokáže srazit pocitovou teplotu a zamíchat kartami,“ odhaduje možnosti dalšího výstupu Tomáš Petreček. A jestli by se o Muchu pokusil znova? „Příští rok je v plánu dvakrát odložený Masherbrum, a pak se uvidí.“

Tomáš Petreček

Rodák z Opavy, profesionální hasič a člen týmu Black Hill/Salomon-Suunto se věnuje horskému kolu, běhu, horolezectví, plavání a kajaku. Už více než deset let se umisťuje v top desítce na světových kláních v adventure race. Zúčastnil se několika expedic na osmitisícovky, v roce 2013 úspěšně vystoupil na Gasherbrum I a II (8080 a 8034 m), s Markem Holečkem má za sebou i neúspěšné pokusy o prvovýstup na Gasherbrum I nebo Rupálskou stěnou na Nanga Parbat. Řídí se heslem: Limity existují pouze v lidské mysli. www.tomaspetrecek.cz