To základní o vařičích

Plynové vařiče

Jednoduché vařiče používající jako palivo zkapalněný ropný plyn v kartuši. Výhodou plynu je velká výhřevnost, snadnost obsluhy (zvlášť u modelů s piezoelektrickým zapalováním) a čistota použití (plamen nešpiní nádobí). Vařiče fungují prakticky bezporuchově. Start vařiče je bleskový, regulace plamene dokonalá, výhodou jsou i příznivé pořizovací ceny. Vařiče s hmotností pod 100 g batoh nezatíží a specialisté najdou plyňáky i pod 60 g!

Běžné kartuše mají objem cca 100 g, 230 g a 450 g plynu (existují i méně rozšířené velikosti a také napichovací kartuše, které musí zůstat připojené až do vyčerpání). Kartuše jsou standardně naplněny směsí plynů butan/propan. Nevýhodou plynových vařičů je horší použití v mrazu, což vyžaduje lepší obsluhu a případně lze využít směsi určené do nižších teplot. Kartuše se nesmějí přepravovat letadlem, ale jsou k zakoupení téměř všude s výjimkou exotických destinací (problémy mohou být např. v Indii, Jižní Africe i jinde). Spotřeba se liší podle výkonnosti a stupně regulace, zhruba se dá počítat 100 g za hodinu provozu vařiče.

Nejčastější konstrukcí plynového vařiče je rychlé a snadné našroubování hořáku na kartuši, nevýhodou je omezená stabilita při vaření ve větších nádobách.

Další možností je samostatně stojící vařič propojený přívodem s oddělenou kartuší. Výhodou je větší stabilita, nevýhodou vyšší hmotnost a horší skladnost vařiče.

Samostatnou kapitolou jsou vařiče pevně spojené s nádobou s integrovaným tepelným výměníkem a často s doplňkovou izolací varné nádoby. Výhodou je výrazné zvýšení efektivity vaření, lepší odolnost proti větru a snížení spotřeby.

Benzinové vařiče

Jde obecně o vařiče na kapalná paliva (tedy nejen benzin), u kterých palivo zplynuje teplotou samotného vařiče. Obsluha benzinových vařičů a transport paliva vyžadují určitou zkušenost, ale zato vařiče poskytují vyšší výkon a oproti běžným plynovým kartuším pracují lépe v zimních podmínkách. Výhodou je také to, že palivo lze získat na místě včetně problematičtějších destinací. Kromě benzinových vařičů existují univerzální modely, které mohou spalovat i naftu či petrolej.

Palivo je třeba z nádrže dopravit do hořáku ke zplynování. Nejčastějším řešením je pomocí pumpičky, kterou se natlakuje nádržka s palivem. Mizející variantou je využití tepla hořáku k přiměřenému nahřátí nádrže s palivem. Zapálení benzinového vařiče vyžaduje trochu cviku a citu (zejména u starších modelů), pro nahřátí hořáku a zplynování paliva se používá buď pár kapek benzinu přímo z hořáku nebo v případě horších paliv je třeba použít kvalitnější hořlavinu k nahřátí hořáku. Regulace plamene u benziňáků hodně závisí na provedení hořáku a určení vařiče. Ve srovnání s plynovými vařiči mají benziňáky levnější provoz, při nekvalitním palivu ale čeká uživatele časté čištění trysek i dalších částí přívodu paliva.

Ostatní vařiče

Maličké vařiče na pevný líh přetrvávají pro svoji jednoduchost a naprostou nerozbitnost, hodí se však jen do pohodových akcí. Výkon není valný a nedá se regulovat. Bez dokonalého závětří se nedá vařit ve větru.

Vařiče na tekutý líh mají také stále své příznivce. Často jsou v provedení jako sestava hořáku, závětří a jedné či více nádob, jednotlivé části do sebe zapadají. Vaření je tiché, vařič nemá žádné pohyblivé součásti, ale plamen se nedá regulovat.

Vařiče na dřívka mají rostoucí okruh uživatelů. Jedná se o miniaturní výheň, ve které hoří oheň. Topí se klacíky, šiškami či kůrou a u některých modelů se o přísun vzduchu stará větráček poháněný bateriemi. Žár se dá otáčkami větráčku regulovat. Existují i modely s termoeletrickými články, které dokáží pomalu dobíjet baterie kapesní elektroniky.

V nabídce instantních jídel se objevuje možnost ohřátí jídla pomocí speciálního balíčku s chemickou směsí, která reaguje se vzdušným kyslíkem nebo s vodou a dokáže jídlo ohřát i bez vařiče. Jedná se o vaření na bázi chemické reakce.

Nádobí

Velikost a tvar nádoby má daleko větší význam pro úspěšné vaření než by se zdálo, zejména v extrémních podmínkách. Hořáky různých vařičů mají různé průměry a tomu musí odpovídat velikost dna nádoby. Čím výkonnější vařič, tím důležitější je správná proporce, protože teplo z příliš širokého plamene uniká kolem a příliš úzký plamen zase připaluje jídlo uprostřed. Rozdíly v čase potřebném na uvaření stejného množství vody mohou v různých nádobách být i několikaminutové!

Nejlevnější nádobí je z hliníku, u nás reprezentované nesmrtelným ešusem, který má dobrou tepelnou vodivost. Předností nerezového nádobí je nenáročná údržba, horší je to s hmotností, která je přibližně dvojnásobná než u hliníku či titanu. Poslední možností jsou kompozity, tedy kombinace kovů (např. vně hliník a uvnitř nerez ocel). Kombinace s nepřilnavým povrchem zlepšuje užitné vlastnosti, ale při použití na vařiči je nádobí náchylné nejen na poškrábání ale i na přepálení.

Dobrým pomocníkem jsou celokovové vakuové termosky, které jsou prakticky nerozbitné. Termosky zajistí na mnoho hodin horký nápoj nebo teplou vodu a v termoskách s širokým hrdlem lze uchovávat i teplé jídlo.

Tipy na další články:

Víte, jak vypadá expediční jídelníček Radka Jaroše? Přečtěte si článek z jeho pera!

Pravda o termosce a vaření v ní

Recenze cestovní stravy Mountain House

Test Soto Muka Stove OD-1NP – revoluční benziňák (video)

© Základní informace, aktualizováno 2014. U aktualizovaných článků Základních informací zůstávají zachovány případné komentáře.

Víte, jak vypadá expediční jídelníček Radka Jaroše? Přečtěte si článek z jeho pera!