To základní o spacích pytlích

V článcích „To základní o …“ jsou přehledně zpracovány základní informace o vybavení. Jsou určené pro rychlou orientaci a podle potřeby aktualizované. Spánek je přirozený a přitom nejúčinnější regenerační prostředek pro lidský organismus. Aby byl kvalitní, nesmí tělo bojovat se zimou, ale ani se přehřívat. Jak vybrat ten pravý spacák? Pokud si nejste jisti, případně nevíte co od spacího pytle čekat, nabízíme vám aktualizované základní informace …

Typické konstrukční prvky spacího pytle:

• 1 – stahovací kapuce, po stažení a zajištění samosvorkou zůstane otvor jen pro obličej, nebo dokonce jen pra nos
• 2 – zateplovací límec kolem krku (ramen) se samosvorkou, po zatažení uzavírá prostor spacáku, a chrání tak ramena před
• prochladnutím a před únikem vyhřátého vzduchu ze spacáku
• 3- suchý zip u konce zipu je pojistkou proti samovolnému rozepínání
• 4 – izolační náplň, nejčastěji umělá vlákna nebo peří
• 5 – konstrukce stěny spacáku, použitý způsob závisí na izolační náplni
• 6-vnitřní tkanina
• 7 – vnější tkanina (vodoodpudivá úprava)
• 8 – někdy odepínací podhlavník (může se častěji prát)
• 9 – obousměrný zip s dvojitým jezdcem
• 10 – dostatečné překrytí zipu légou či jiným způsobem zabraní úniku tepla zipem
• 11 – některé spacáky mají zateplovací vak na nohy
• 12 – kapsa na drobnosti

TEPLOTNÍ URČENÍ

Spacák vybíráme v první řadě podle teplotního určení. Teplotní údaje, které bývají na spacáku vyznačeny, vypovídají o jeho izolačních vlastnostech. Evropská norma EN 13537, která od roku 2002 platí pro země Evropské unie, zavedla nové standardy pro teplotní značení spacích pytlů. Norma rozlišuje čtyři teploty (horní extrém, komfortní teplota, limitní teplota a extrém).

Horní extrémní teplota je asi nejméně zajímavá a říká, při jaké teplotě nám v zapnutém spacáku začne být nepříjemné teplo. Problém s nadbytkem tepla se u většiny spacáků dá vyřešit rozepnutím zipu.
Hranice tepelného komfortu je naopak hodnota nejzajímavější, neboť vypovídá o tom, do jakých nejnižších teplot je vlastně spacák použitelný. Pro hranici tepelného komfortu jsou uváděny údaje dva – komfortní teplota Tcomf (pro standardní ženu 60 kg) a limitní teplota Tlim (pro standardního muže 70 kg). Klesne-li teplota pod vyznačenou hodnotu, začneme se ve spacáku budit zimou a rozhodně se moc dobře nevyspíme.
Teplota označovaná jako extrém je spíše spekulace o tom, do jaké zimy bychom ve spacáku přežili bez omrzlin nebo přežili vůbec. Údaj nemá praktický význam, také málokdo si kupuje spacák za tím účelem, aby v něm pouze přežíval.

Zjednodušené ale pro uživatele srozumitelné je dělení spacáků do kategorií na letní, třísezonní a zimní. Tímto dělením se rozumí použití z hlediska středoevropského klimatu, hranice kategorií se překrývají.

Starší značení teplotního určení

Podle staršího značení se uváděly tři údaje, horní extrém (také horní hranice tepelného komfortu), komfort (také dolní hranice tepelného komfortu – tento údaj zhruba měl odpovídat dnešní limitní teplotě) a extrémní teplota. V udávaných teplotách byly velké rozdíly a údaje nebyly spolehlivé. V celosvětovém měřítku nejsou normy pro stanovení teplotního určení sjednoceny, ale Evropa má v tomto směru výhodu.

Najdi si svůj spacák – přepočet metabolismu (odkaz na celý seriál na toto téma)

Je vám zima ve spacáku? Neznalost osobního metabolismu může být důvodem, proč spacák konkrétnímu uživateli nevyhoví, ačkoliv je určen právě do teplot, které zrovna panují. Bazální metabolismus každého z nás je závislý hlavně na věku, výšce a hmotnosti (a také na pohlaví, ale to již teplotní určení spacáku zohledňuje) a ovlivňuje výslednou hodnotu tepelného komfortu o 10 ºC i více! A to už může být při teplotách blízkých spodní hranici tepelného komfortu opravdu hodně znát. Ke zcela přesnému určení bazálního metabolismu by bylo ještě třeba připojit další zdravotní dispozice (nedostatek tekutin, jídla, únava, nemoci, problémy s krevním oběhem a končetinami), ale do takových detailů už se pouštět nebudeme. U již zakoupeného spacáku lze zjistit, do jaké teploty vyhoví konkrétní spacák konkrétní osobě. Stačí zadat osobní údaje do formuláře a zadat teplotní určení udané výrobcem. A naopak, ještě před zakoupením spacího pytle můžete zjistit, jaké teplotní určení by měl mít spacák, aby vyhověl právě vaší postavě do požadovaných teplot. Podrobnější informace o přepočtu najdete na samostatné stránce projektu Najdi svůj spacák.

Bazální metabolismus

I tak ovšem norma může teplotu pro uživatele definovat pouze orientačně. Tepelnou pohodu totiž ovlivňuje bazální metabolismus konkrétního uživatele. Stejný spacák bude v závislosti na hmotnosti, výšce, věku a pohlaví pro různé uživatele použitelný do různých teplot. Změna není malá, výsledná hodnota tepelného určení se může posunout o 10 ºC i více! Vnímání chladu a míra otužilosti je dále věcí zvyku, zkušeností, psychiky a momentální dispozice (únava, zdravotní stav, hlad, …). Roli hrají i vlivy nadmořské výšky, vlhkosti vzduchu, proudění vzduchu (!) a také to, jak je spacák používaný a jaká je vlhkost izolace. Viz info v rámečku.

Efektivní teplota – Wind Chill faktor

Když se klepeme zimou a nadáváme na spacák, často zapomínáme, že působící chlad není jen hodnota na stupnici teploměru, ale výsledek působení zimy a větru dohromady. Působením větru se teplota snižuje (efekt se nazývá Wind Chill, česky větromrazový index nebo efektivní teplota).

Způsob výpočtu efektivní teploty byl po roce 2000 upraven, dříve byla uvažována rychlost větru ve výši 10 m nad zemí, v současné době se bere realističtější hodnota z výšky 1 m (efekt je nižší až o třetinu oproti dřívějšku). V některých severských oblastech je efektivní teplota přímo součástí meteorologických předpovědí.

TVAR SPACÁKU

• Dekový, přikrývkový – spacák vhodný pro méně náročné akce, pohodlný, rozepnutím se změní na deku.
• Mumiový – tvar optimalizuje velikost vyhřívaného prostoru a hmotnost spacáku, zatažením tkanice je dokonale chráněna hlava.
• Oválné, rozšířené a anatomické mumie – oválné a rozšířené mumie jsou ideální pro jedince silných postav a pro ty, kteří nemají rádi těsné prostory, anatomická mumie naopak tvarem co nejvíce kopíruje lidské tělo, aby bylo dosaženo nejmenší hmotnosti spacáku a nejlepších tepelně-izolačních vlastností i za cenu menšího pohodlí. Pro anatomické mumie se někdy používá i označení „sarkofág“.

Zip a odvětrávání

Zip musí být dostatečně překryt izolující légou, jinak do spacáku propouští zimu. Nesmí se „zakusovat“ do okolní tkaniny. Díky zipu je možno spacák dobře odvětrávat a urychlovat jeho vysoušení přes den. Pohodlněji se leze dovnitř i ven. Většina spacáků má praktický zip rozepínací z obou konců, který výrazně zvyšuje komfort odvětrávání. Některé typy spacáků umožňují sepnutí dvou spacáků (v provedení levý „L“ a pravý „R“) do jednoho velkého. Spacáky bez zipu se už příliš nevyrábějí.

VELIKOST SPACÁKU

Správná velikost spacího pytle vzhledem k postavě uživatele je důležitější, než by se zdálo. Malé tělo jen obtížně vyhřívá příliš velký spacák, a navíc nosíme zbytečnou zátěž (nejčastěji tak trpí děti se spacáky po rodičích). Naopak malý a těsný spacák je nepohodlný a stlačená izolační vrstva studí.

IZOLAČNÍ NÁPLNĚ

Syntetická vlákna jsou nenáročná na údržbu, odolná proti plísním a vhodná i do vlhkého prostředí. Lépe snáší nešetrné zacházení, časté praní a jsou vhodná i pro alergiky. Rozlišujeme různé druhy vláken, ale v posledních letech dochází k postupnému prolínání kategorií, neboť se často používá směs mikrovláken, dutých vláken a vláken ve tvaru spirálek. Pro nás, uživatele, je důležité, že takovéto směsi vláken lépe udrží velký objem vzduchu a jsou odolnější proti slehávání. Mezi umělými vlákny jsou velké kvalitativní rozdíly a jen ta nejlepší snesou srovnání s peřím. Spacáky s méně kvalitními vlákny jsou však velmi levné a pro běžné letní podmínky zcela dostačující a praktické. Specialitou je pak použití hedvábí jako izolačního materiálu ve formě rouna z hedvábných vláken.

Peří je i v současnosti stále špičkový izolant, v konkurenci nejlepších syntetických náplní však ztratilo svoji výlučnost. Oproti spacáku z umělých vláken je při srovnatelných izolačních vlastnostech „péřák“ lehčí a sbalitelnější. Nevýhodou peří oproti syntetice je složitější údržba, absorpce vlhkosti (a tedy zhoršení izolace), pomalé schnutí, komplikovanější výroba spacáku, a tím i jeho vyšší cena. Z uvedeného vyplývá, že peří (zejména prachové) se hodí nejlépe do zimních expedičních spacáků, do velkých mrazů (a tedy suchého prostředí) a pro ty, kteří požadují špičkové vlastnosti spacáku a jsou srozuměni s vyšší cenou.

Nejčastěji se používá peří husí, za nejlepší je považováno peří mořských ptáků (kajčí). K popisu péřové náplně se používá poměr prachového peří a malých pírek (90/10, 80/20 apod.). Samotné prachové peří by bylo z hlediska izolace nejlepší, ale po čase by se rychle slehávalo. Důležitým údajem je tzv. „plnivost“. Vyjadřuje pružnost a rozpínavost peří, tedy schopnost zaujmout maximální objem. Udává se objemově hodnotou, kolik kubických palců (cuin) zaujme jedna unce (28,35 g) peří za přesně daných podmínek. Špičkové čisté prachové peří dosahuje hodnoty 950 až 1000 cuin, nejlepší používané směsi ve spacácích přes 800 cuin. Hodnota pro kvalitní spacák by měla dosahovat minimálně 600 cuin. V posledních letech používají někteří výrobci peří s teflonovou úpravou, která zvyšuje jeho odolnost proti navlhání.

KONSTRUKCE STĚNY SPACÁKU

Způsob šití spacáku se odvíjí především od druhu a množství použité izolační náplně a je vedeno snahou o dosažení co největší výšky (mocnosti, tloušťky, zdvihu, loftu) izolující stěny s vyloučením „studených švů“. Studené švy vzniknou jednoduchým prošitím tkanin i náplně („skrz naskrz“). Najít bychom je měli jen na nejlevnějších letních spacácích, nejčastěji dekových. Studený šev výrazně prosvítá proti světlu (prohlédneme si spacák proti slunci nebo žárovce) a dá se snadno rozpoznat i po hmatu (prsty z obou stran spacáku se „sejdou“ v místě prošití. „Teplé švy“ mají všechny dobré spacáky a zajistí je různé sendvičové či šindelové konstrukce (u syntetických náplní) a komorové šití (u peří). Komory současně eliminují sesypávání peří do „koutů“. U nejlehčích letních spacáků převažují syntetické materiály – vrstvy vláken totiž drží dobře tvar, jsou přiměřeně soudržné a tyto mechanické vlastnosti umožňují spacák maximálně zjednodušit a odlehčit. Naopak i u těch nejlehčích péřových spacáků musí být komorová konstrukce pro peří, které nemá vlastní tvar, a tím je spacák složitější a výrobně náročnější.

TKANINY

Tkaniny používané na spací pytle jsou výsledkem kompromisu mezi pevností, hmotností, vodoodolností a prodyšností. Dnes se používají v drtivé míře tkaniny syntetické, jen u spacáků do nenáročných akcí se jako vnitřní tkanina někdy používá bavlna (nebo její směsi s polyesterem), protože je pro mnoho lidí nejpříjemnější. Do tvrdších podmínek se bavlna nehodí – oproti syntetice je těžší, rychle se špiní, přijímá vlhkost a dlouho schne. Ukazuje se, že vhodně vyladěné husté tkaniny zpomalují výměnu vzduchu ve spacáku, a tak výrazně zlepšují jeho izolační vlastnosti. Poznáme je podle „balonového efektu“ při balení – rolování spacáku od hlavy k nohám, kdy by mělo dojít k nadouvání nesrolovaného zbytku spacáku. Pokud k nadouvání nedojde (spacák leží „jako mrcha“), pak se výrobek hodí jen do nenáročných podmínek. Když se naopak nafoukne jako balon a je potřeba velká síla na dokončení rolování, pak je materiál velmi odolný proti pronikání vzduchu, a bude tak mnohem lépe chránit vnitřní zahřátý prostor. Odolnost proti pronikání vzduchu však s sebou nese problém s prodyšností vlhkosti. Správnou „kontrolovanou prodyšnost“ mají jen kvalitní, a tedy bohužel drahé materiály, které však zajišťují i dobrou ochranu náplně před mokrem, a proto se investice do nich určitě vyplatí (Gelanots Dryheat, Gore Dry-Loft, Pertex Endurance…).

Novinkou posledních let jsou zcela nepromokavé spacáky. Inovativním řešením je provedení svrchního materiálu s lepenými švy, což zajišťuje úplnou nepromokavost spacáku. O prodyšnost se pak starají nové lehké nepropro materiály určené přímo pro použití na spacích pytlích.

OBAL SPACÁKU

Chrání spacák před špínou, poškozením a mokrem. Nepromokavý obal je někdy potřebný (vodáci, transport vně batohu…), ale pak je nutno počítat s možností zapaření. Praktický je větší obal se dvěma stahovačkami nebo s kompresními popruhy. Spacáku lépe svědčí pěchování než stále stejné rolování. Do batohu bývá někdy nejlepší pěchovat spacák bez obalu. Obal slouží pouze pro transport, při skladování doma je nutné, aby byl spacák co nejméně stlačený. Pouze tak si zachová své izolační schopnosti po dlouhou dobu.

JAK SE NA NOC OBLÉCI?

V létě je pohoda, ale za chladných podmínek hraje velkou roli i správné oblečení. Po náročném dni je vhodné vyměnit prádlo za suché a zbavit se všeho, co ztěžuje krevní oběh. Je vhodné mít jednu až dvě vrstvy oblečení – spodní termoprádlo a flísovou vrstvu. S klesající teplotou jde elegance stranou a rádi na sebe navlečeme vše, co máme. Pozor však na to, aby byl spacák dostatečně prostorný. Pokud další vrstvy oblečení stlačují izolační vrstvu, tepelné vlastnosti nezlepšíme. Častým problémem jsou studené nohy. Tady pomůžou silné a volné ponožky. Pozor na moderní trekové ponožky, které nohu pružně obepínají, což je vhodné v botách, ale nikoliv na spaní. Jestliže z nějakého důvodu chybí kvalitní karimatka, je vhodný nouzový ledvinový pás, chránící ledviny před nachlazením. V náročnějších podmínkách odvádí velké množství tepla hlava, a proto může čepice výrazně zlepšit teplený komfort. Ale i při mírných teplotách dávají mnozí přednost čepici a stažení límce kolem ramen před přílišným stahováním kukly spacáku. Může se totiž stát, že se v noci otočíme ústy od otvoru ve stažené kukle, vydechovaný vlhký vzduch kondenzuje v izolační náplni a zhoršuje izolační vlastnosti celého spacího pytle.

Jednou z diskutovaných variant strategie boje proti chladu je odpařovací bariéra. Do spacího pytle se vloží neprodyšná vložka, takže veškerá vyprodukovaná vlhkost zůstává uvnitř a následně se vzhledem k omezení ztrát tepla prouděním zlepší výsledná tepelná izolace. Zastánci odpařovací bariéry si její funkčnost pochvalují. Ovšem něco za něco. Komfortní použití odpařovací bariéry je omezeno na menší rozpětí okolních teplot než u klasického spacáku. Při jejich nedodržení se ráno ze spacáku soukáte zavlhlí a při vysoké vlhkosti ve spacáku se na příjemné poležení také příliš netěšte. Je ovšem pravda, že při dlouhodobých náročných akcích je zcela zásadní výhodou suchý spacák. Za normálních okolností při dlouhodobém používání bez možnosti usušení totiž každý (a zvláště péřový) spacák neodvratně zvlhne a ztrácí své izolační schopnosti.

© Základní informace, Svět outdooru 2002, aktualizováno 2006 a 2009, publikováno také v ročence Malý Průvodce světem outdooru, u aktualizovaných článků Základních informací zůstávají zachovány údaje o případných odkazech, komentáře a počet čtenářů původního článku. Text připravila redakce, technické kresby Jiří Červinka, ilustrační kresba Honza Fedák, foto archiv redakce.