Tipy pro mladé začínající trekaře

Pracuj se strachem

Strach je emoce, kterou na začátku naprosto bez výjimky v nějaké míře cítili všichni. Všichni jsme ho v sobě našli a vlastně jsme možná ani nevěděli proč. Bát se je vlastně zdravé. Když se bojíme, ozývá se v nás pud sebezáchovy, díky strachu neděláme věci, který nám přijdou extrémně nebezpečné. Já se na začátku hrozně bála. Cítila jsem neskutečný strach, pocit, kterým jsem malovala čerty na zeď, vymýšlela katastrofické scénáře a nevěděla jsem co se sebou. Jediné, co mi zbylo, bylo s tím strachem pracovat, racionalizovat ho, podporovat samu sebe jako svou nejlepší kamarádku. Být stoprocentně přítomná pro sebe a ne pro svět, který se děje tam, kde ho já, ze své cesty, z daleka, nemůžu ovlivnit. Takže: bát se, ale jen zdravě.

Informuj se

Když někam vyrážíme úplně poprvé, je na místě si o lokalitě zjistit dostatek informací – jak vypadá terén, jak je to s počasím, jak často bude možnost dokoupit zásoby, jak je trek frekventovaný, jak se dostaneme na výchozí bod a zpět. Je vhodné udělat si aspoň zhruba představu, kolik tě cesta bude stát peněz. Informace můžeme získat z internetu, z průvodců, ale i přímo od lidí, kteří trek prošli v předchozích letech. Ty můžeme oslovit třeba přes sociální sítě nebo na cestovatelských přednáškách a festivalech. Zároveň je důležité o našem výletě informovat rodinu a třeba i kamarády – sdělit jim informace o frekventovanosti treku, odkud kam půjdeme, jak dlouho nám to přibližně bude trvat.

Bezpečnost především

Ať už cestujeme jen po Česku nebo vyrazíme na jiný kontinent, je důležité dbát na bezpečnost. Vždycky by měl někdo doma vědět, kde se nacházíme a co nás čeká. Pokud víme, že trasa, kterou jsme vybrali, je víceméně bez signálu, dá se to řešit třeba osobním lokátorem/satelitním telefonem (SPOT, Garmin InReach), ale je potřeba počítat s tím, že jsou to služby z už trochu vyšší cenové kategorie. Některé telefony mají i funkci sdílení polohy, ale ta funguje pouze, když má telefon signál a datové připojení. Nejjednodušší a léty osvědčenou praxí tak zůstává občas signál zkusit chytit na vyšších sedlech nebo počkat do civilizace a pak se ozvat. Zároveň je dobré nesdělovat na potkání místním, kde přesně se budeme pohybovat a kde budeme spát. Je to všechno trochu o intuici, o zkušenostech a o štěstí. A to platí nejen o spaní, ale i o pohybu přes den. Když je úsek už na první pohled moc nebezpečný a my cítíme onen pud sebezáchovy, nikdo nám za to, že jsme úsek kvůli obezřetnosti obešli, hlavu neutrhne. I přes všechny složitosti se bezpečnosti dá jít naproti a je důležité na ni myslet.

Vybavení

Vybavení na trek je kapitolou sama pro sebe a povídání o něm by vydalo na nejednu knihu. I přesto nejdůležitějším sdělením zůstává: najdi to, co vyhovuje tobě, a přemýšlej nad tím, co si s sebou bereš. S lehčím batohem se jde vždycky líp než s těžším. Abychom se zorientovali ve výbavě a ujasnili si, co ve skutečnosti potřebujeme a co nepotřebujeme, určitě pomůže vytvořit si tzv. gear list (seznam vybavení). A kdyby nám mělo ke štěstí pomoct si vzít něco, co je pro druhé zbytečné, pak jen do toho. Pamatujme, že je to hlavně o tom, co potřebujeme my. Každý máme hranici komfortu jinde, takže je třeba to zkoušet, testovat, porovnávat a jednou to bude úplně dokonalé!

Stanov si reálné cíle

Je dobré mířit vysoko, ale na první hike se spaním venku není nutné se vydávat přes půl planety, protože cenné zkušenosti se dají nasbírat i v českých luzích a hájích. Jak říká moje mamka – do světa jeď, až ti bude Česko malý – zpětně musím uznat, že na tom fakt něco je. Zkušenosti se vážou nejen k vybavení, ale i k fyzické zdatnosti. Když víme, co čekat od svého těla, lépe se nám potom plánují nejen další dny, ale i celé dlouhé trasy. Neméně důležitým faktorem je i sebevědomí, které pomáhá překonávat nejednu těžkost, ale opatrně s ním, aby nepřerostlo v něco, co nechceme.

Co rodiče?

S těmi to někdy může být fakt těžké. Zvlášť, když nás pouštějí na první (sólo) putování, budou se hrozně bát. Když jim ale objasníš všechny aspekty tvé cesty a během ní je budeš často informovat, budou určitě klidnější. A i když tě třeba s první prosbou pošlou do háje, nezoufej a zkoušej to dál. Když uvidí konzistenci tvého zaujetí, další odpověď už třeba bude kladná. S každou další cestou se budou bát míň a o to víc ti budou důvěřovat. Věř mi, že za tím velkým strachem o tebe je obrovský respekt a že na tebe budou určitě moc pyšní.

Nenech se odradit prvními problémy

Může se stát, že ti svět bude do cesty stavět překážky, které nebudeš čekat. To už tak bývá. Důležité je se těch prvních pár problémů nezaleknout, jít dál a zkoušet je řešit. Treky a obzvlášť ty horské bývají občas neskutečně tvrdohlavé a budou nás zkoušet, dokud to půjde. Pamatuj na to, že po každé bouřce vyjde slunce, a že všude je chleba o dvou kůrkách. Proto jsou ty nejtěžší zkoušky zpravidla vykoupené těmi nejkrásnějšími a nejsilnějšími zážitky. 

Není ostuda to vzdát

Pokud skutečně přijdou problémy, které budou v momentální situaci neřešitelné, není ostuda to otočit zpátky domů. Zranění nebo třeba uzavřená trasa – stát se může opravdu cokoliv. Tvé ego možná bude trochu pošramocené, ale i tohle je zkušenost a ta je, stejně jako ty ostatní, nepřenositelná.

Závěrem

Důležitou frází, která se mezi trekaři často zmiňuje je: ‚‚Hike your own hike.“ Jinými slovy, když se budeš soustředit na svou vlastní cestu, víc si to užiješ. Pravidla toho, co se bude dít dál, udáváš ty a nikdo jiný a to je na tom to krásné. Ať už máte k chození jakýkoliv důvod, nikomu ho nemusíte vysvětlovat. Spojuje nás to, že jsme každý jiný a přece jdeme. Takže závěrem? Vyrazte kamkoliv. Prostě buďte v pohybu. Nezůstávejte stacionární a stůjte si za tím, čemu věříte. Plnit si sny někdy není jednoduché, ale jde to. A je jedno, jestli vám je 17 nebo 60. Pamatujte na to, že odvaha a kuráž žijí v odmítnutí vzdát se a ve vůli zůstat. A že je normální se bát a brečet. Tak cestujte. Protože svět začíná za strachem.

Pokud tě zajímá, co si Justy s sebou bere na treky zde najdeš Gear list.