Tipy na nejlepší feratové oblasti Alp

Feratová klasika v Solné komoře

Solná komora (Salzkammergut) je absolutní feratová klasika. Úplní začátečníci si trénují potřebné dovednosti například na feratě v Obertraunu, drsní rafani míří většinou na dlouhou feratu Echernwand (D). Mezi ty nejoblíbenější, které zároveň doporučuju, patří Drachenwand (C/D), Postalmklamm (D) nebo „Sisi“ Loser (D, de fakto už leží v Totes Gebirge, ale je to pořád v příjemném dosahu). Rozhodně nebudete zklamáni ani např. sportovní Laserer Alpin Klettersteig (C). Na své si v této oblasti přijde opravdu každý – můžete si vybírat z kratších cest a zvládnete za den vylézt dvě až tři, nebo si zvolit jednu dlouhou, celodenní. Nástupy na feraty nejsou dlouhé. Celá oblast je hodně frekventovaná, což má řadu výhod, například velký výběr ubytování v zajímavých cenových relacích. Při špatném počasí se navíc můžete smočit v termálních lázních v Bad Ischlu nebo navštívit solné doly Salzwelten v Hallstattu (UNESCO).

Text a foto Marie Lollok Klementová, horská průvodkyně UIMLA

Víkendový výpad do Raxalpe

Oblast je velmi vhodná zejména pro začátečníky, kteří chtějí vyzkoušet pohyb na feratách poprvé. Je tu spousta snazších a ne příliš exponovaných cest, například Eselsteinsteig (A – B), Petr Jokl Steig (A/B) či Kaisersteig (A/B).

Pokročilejším a zkušenějším lezcům můžu doporučit nejtěžší cestu v oblasti, vedoucí ve stěně Preiner Wand. Ferata se jmenuje Hans von Haid Klettersteig (B – C/D) a končí u krásného vrcholového kříže. Ráno si přivstaňte, protože později tu hlavně za hezkého počasí bývá hodně lidí.

Po výstupu dojděte až na chatu Karl-Ludwig Haus a pochutnejte si na trhanci s jablečným kompotem! Lezci tu ocení také velký počet zajištěných vícedélkových cest. Vzhledem k blízkosti od Brna se připravte na to, že tu potkáte spoustu dalších Čechů na víkendovém výjezdu.

Text a foto Katka Petriková, HedvabnaStezka.cz

Náročná zajištěná cesta pod Ortlerem

Na východ orientovaná ferata Tabaretta klstg., též známá jako Ortler ferata, s převýšením 500 metrů není vycházkou na odpoledne. Na dosah legendární severní stěny Ortleru se budete cítit jako ve velké stěně. Čistě „přírodní“ ferata bez umělých stupů prověří vaše paže a kuráž. Tento skvost můžete ještě dozdobit výstupem na samotný vrchol Ortleru (3905 m).

Nástupním místem může být malebné městečko Solda (1900 m) nebo chata Tabaretta Hütte (2556 m), a ušetříte tak dvouhodinový nástup. Po vylezení feraty se osvěžte na chatě Payer Hütte ve výšce 3029 m, která je pojmenována po malíři a polárníkovi původem z Teplic Juliu Payerovi.

Text a foto Vojtěch Dvořák, horský vůdce UIMLA

Feratové tipy v Julských Alpách

V oblasti Triglavského národního parku je nespočet krásných cest a vrcholů, které stojí za to si vylézt. Za nejhezčí považuji feratu (C/D) na Prisojnik (2547 m), kde na vrchol prolézáte skrz obrovské skalní okno nebo zajímavý exponovaný komín. Cesta ze sedla Vršič (1611 m) zabere i se sestupem 8 – 9 hodin.

Oblíbeným cílem je nejvyšší vrchol Slovinska, Triglav (2864 m), na který se dá vystoupit z několika stran. Zajímavá je Bambergova Pot (B – C) ze sedla Luknja, snadnější variantou je Tominšekova cesta nebo Cez Prag (A – B). Hřebenová ferata (B), vedoucí na vrchol přes Malý Triglav, je nádherná, ale v sezoně je to asi nejvytíženější cesta Slovinska a půjdete prakticky ve frontě.

Pokud chcete klid bez turistů, doporučuju vrchol Rjavina, který nabídne hezkou, míň náročnou feratu (B – C), kde budete skoro sami. Oblast bych doporučila těm, kteří už mají zkušenosti. Cesty bývají dobře a bezpečně zajištěné, ale jejich obtížnost je zvýšená kvůli délce. Výstup a sestup je u většiny celodenní túrou.

Text a foto Michaela Gladišová, šéfredaktorka časopisu Svět běhu

Přechod masivu Brenta

Proč jet kvůli několika málo feratám až na Brentu? Protože přechod masivu Brenty po feratách patří k tomu nejúžasnějšímu, co vám může svět zajištěných cest nabídnout. Pohoří už nespadá pod Dolomity, ale velmi silně je připomíná. Najdete tu stovky skalních štíhlých věží a strmých štítů. Zapomeňte na hvězdicové výlety a přejděte legendární zajištěnou cestu Via dell Bocchette (B – C) od severu na jih. Bez nadsázky se dá říct, že se jedná o jednu z nejznámějších ferat Evropy, ne-li na světě. Oblast je vhodná pro ty, kteří už mají s pohybem ve vertikálách zkušenosti, po celou dobu se budete pohybovat ve výškách kolem 2500 – 3000 metrů. Přespává se na horských chatách, ideální doba je od července do půlky září.

Text a foto Marie Lollok Klementová, horská průvodkyně UIMLA

Po stopách první světové války v Dolomitech

Zajištěné cesty v Dolomitech jsou nerozlučně spjaty s první světovou válkou. Právě díky zákopům a štolám, vybudovaným před sto lety, jsou dnes Dolomity prošpikované zajištěnými cestami a čelovka v batohu je absolutní nutností. Dolomity jsou tak rozsáhlé, že jedna výprava nebude rozhodně stačit. Pro přejíždění se rozhodně hodí i auto.

Nevynechejte klasiku – nepřehlédnutelné skalní zuby Tre Cime, za jeden den stihnete vylézt na blízký Toblinger Knoten (C/D) a projít zpátky zajištěnými tunely (C) v Paternkofelu, obě cesty nejsou technicky náročné.

Nejobtížnější zajištěnou cestou celých Dolomit je via ferrata Cesare Peiazzetta (D) vedoucí na třítisícovku Piz Boe.  A v neposlední řadě si na seznam připište i výstup na Tofana di Mezo zajištěnou cestou Guiseppe Olivieri a Punta Anna (D). Ideální období je od července do září, babí léto je tady i pastvou pro fotografy.

Text a foto Marie Lollok Klementová, horská průvodkyně UIMLA

Hravé feraty nad jezerem Lago di Garda

Sluncem prohřáté vápencové stěny v okolí Lago di Garda jsou rájem pro milovníky lezení a zajištěných cest. Lehké feraty vedou na hrad nad městečkem Riva del Garda (A – B) nebo na vrcholek Monte Colodri (B/C) s úchvatným výhledem na jezero Garda.

Najdou se tu ale i cesty pro fajnšmekry. Jednou z nich je ferata Via dell´Amicizia (B/C), která šplhá po vzdušných žebřících (dlouhých až 70 m) strmě nad hladinou jezera na vrchol S. A. T. (1246 m). K obtížnějším patří i zajištěná cesta pojmenovaná po revolucionáři Che Guevara (B/C), která překonává několik stovek výškových metrů ve skalním masivu nad městečkem Pietramurata.

Ferata Rio Sallagoni (C) vede hravě po kramlích úzkou soutěskou řeky a přes dva lanové mosty až k hradu Drena. Starými tunely z první světové války procházejí lehčí feraty Maria Foletti (B) a Fausto Susatti (B), vedoucí na vrcholek Cima Capi (927 m), na kterých si určitě nezapomeňte čelovku!

Nejtěžší feratou v celé Itálii je Rino Pisetta (E), vedoucí vzdušnými pasážemi v kolmé stěně nad městečkem Sarche.

Text a foto Natálie Kohoutková, redaktorka

Nejdelší švýcarská ferata pod Daubehornem

Lázeňské městečko Leukerbad ve švýcarském Wallisu nabízí nejen léčivé prameny a promenády s kulisou horských velikánů, ale i zajištěné cesty v jejich stěnách. Daubenhorn Klettersteig (D) je s dvěma kilometry lezení nejdelší zajištěnou cestou Švýcarska a fun-ferata Erlebnisklettersteig Gemmi (C) u horní stanice lanovky dost možná nejzábavnější. Kromě krásných zážitků si na nich také pěkně dáte do těla!

Pokud vám nebude stačit tato dvojice cest, které jde s náležitým nasazením zvládnout i v jednom dni, stavte se po cestě domů v městečku Saillon v údolí Rhôny, kde v místní soutěsce najdete zajištěnou cestu Via Farinetta (D, 380 m), která má několik variant a řadu výživných pasáží. Zmiňované feraty jsou určené spíš zkušeným a fyzicky zdatným lezcům.

Text a foto: Jakub Cejpek, fotograf a horský průvodce UIMLA, člen Rock Point Teamu

TIP: Podrobné popisy ferat najdete na www.SvetOutdooru.cz. Podrobné nákresy a popisy cest v němčině na www.bergsteigen.com nebo www.klettersteig.de.