Že i v Evropě lze zažít divočinu? A nemusíte jezdit daleko, stačí vyrazit do země vína a sýrů a kromě chuťových pohárků polechtat i své nervy při adrenalinovém zážitku. Zde jsou tři naše francouzské tipy.
Freeride v La Grave: Životní zážitek
Ve Francii máte spoustu možností, jak si zajezdit mimo sjezdovky. Jen středisko La Grave je k tomu ale přímo stvořené. Ubytovali jsme se ve středisku Les Deux Alpes a po pár dnech rozlyžování na zdejších boulovatých „negrech“ konečně přišla řada na Grave. Lavinová dvojka, sluníčko a čerstvý sníh – prostě ideál. Vybavili jsme se pípáky a helmami, vyvezli se první lanovkou nahoru a přebruslili do freeridoveho ráje. Úplně sami pod ostrými štíty, z nichž chvílemi padají seraky, se pouštíme 2 kilometry dolů neporušeným sněhem. Mezi 3.600 m vysokým Dome Lauze a spodní stanicí kabinky není jediná značka, terčík či náznak sjezdovky. Každý tu necháváme vlastní stopu, za námi zůstávají jen oblaka sněhu. Nemáme dost. Lanovka nás vyveze opět vzhůru, prozkoumáváme druhý svah. Všichni po očku hledáme nějaký „lehčí“ žlab, který si odpoledne dáme. Shora se mi zastavuje dech, mam pocit, že přepadnu, i když stojím. Nezbývá, než jít do toho. Vrhám se střemhlav do úzkého žlabu, jehož úzkost nedovoluje zastavit. Kloužu tedy oblouk za obloukem až dolů. Tam si živý a lavinou nezavalený uvědomuju, že to byl nejlepší zážitek mého života.
Col de Bavella – trocha korsického adrenalinu
Korsika je ostrov snů – má moře, roztomilá městečka, horské louky, skály i vodopády. Potkáte tu pastevce, kteří neposílají děti do školy a ani sami se za celý život nenaučili svůj oficiální jazyk – francouzštinu. Naším hlavním cílem bylo zdolání legendární horská GR 20, která protíná celý ostrov od sevru k jihu. Na konci každé etapy je jednoduchá chata s tábořištěm. V chatě sedí a hodují jen Francouzi, my si vařili samozřejmě sami, i tak byly 4 eura za každý nocleh trochu moc. Cestou jsme vylezli na nejvyšší Monte Cinto i Monte Rotondo a koupali se v tisíci chladivých tůňkách. Vrcholem cesty pro nás byly skalní věže Col de Bavella. Konečně jsme mohli využít lezecké vybavení, které jsme s sebou téměř dva týdny táhli. A protože jsme toho stále neměli dost, zajeli jsme si stopem nakaskády Polischellu. Tady vede lezecko-plavecká „trasa“ vodopády stále vzhůru. Úplně vyčerpaní jsme to v poledne otočili. Zpátky to šlo rychle – doslova skoky z vodopádů do zelenavých hlubokých tůní. Nádhera!
Turistou v „Malém Tibetu“
U francouzsko-italských hranic třítisícové vrcholy a hřebeny lemují přírodní park Queyras. Malebné horské vísky vystavěné z kamene, kvetoucí louky a skalnaté štíty svou atmosférou připomínajíasijské velehory, snad proto se kraji přezdívá „Malý Tibet“. Viděli jsme kamzíky, nespočet svišťů, a dokonce zahlédli i místní raritu – vzácného černého mloka. Skvělý pohled byl však také z vrcholů Pic du Malrif nebo nejvyšší Pic de Caramantran.
