Naštvalo by vás, kdybyste uletěli nějakých 15 000 kilometrů, strávili v horách šest týdnů a nepodívali se ani na jeden vrchol? Pokud ne, tak vyrazte do Patagonie.
Přesně to se totiž stalo Thomasi Huberovi (46) a jeho čtyřem kamarádům (Mayr Much, Luis Soto, Hansjörg Auer, Mario Walder).
Nejdříve si řekněme, kdo to ten Thomas Huber je…
Je to náš soused z Německa, který patří už dlouhou dobu k horolezecké špičce. Má na „svém kontě“ prvovýstupy na El Capitan, na stejné hoře držel také rekord v rychlosti výstupu (The Nose 2:45:45 hod.). Neztrácí se ani ve vysokých horách, o tom svědčí prvovýstupy na pákistánské vrcholy Latok II (7108 m), Latok IV (6445 m), Baintha Brakk (7285 m) či indický Shivling (6543), za který dostal v roce 2000 prestižní ocenění Piolet d´Or (Zlatý cepín).
Těch výstupů je samozřejmě mnoho a už podle výše zmíněného výčtu můžete vidět, že Thomas se nehoní za metry či známými názvy, ale prioritou je technická obtížnost a nepřístupnost.
O co se Thomas a spol. v Patagonii pokusili a proč jim plány nevyšly?
V plánu bylo vylézt legendární Cerro Torre (3133 m), ale příliš teplé počasí jim to paradoxně nedovolilo. Důvodem je nestabilita všeho kolem. Když lezete na Cerro Torre a je příliš teplo, je to jako byste se šplhali po domečku z karet.
Na počasí čekali tři týdny, ale bez úspěchu. Proto se rozhodli, že se pokusí o prvovýstup v západní stěně Aguja De la Silla (2938 m). Západní stěna je vysoká 1500 metrů, takže když upustili od Cerro Torre, tak ze svých nároků příliš neslevili. Když překonali první dvě třetiny stěny, mysleli si, že už mají vyhráno. Opak byl pravdou! Počasí se opět otočilo proti nim a museli znovu kapitulovat.
A jak se na to dívá Thomas?
„Úspěch a porážka jdou v těchto horách ruku v ruce. Žádný vrchol, žádný úspěch. Ale byli jsme šťastní, nikdo neměl pocit, že jsme selhali. Bylo to zvláštní dobrodružství. Bylo to skutečné horolezení s přáteli. Nejlepší věc, jakou můžete v horách zažít. Konec jednoho příběhu byl začátek druhého, a tak život pokračuje dál.“
S využitím adidas.com
