I v okolí velkých průmyslových měst a moderních sídelních celků můžeme najít romantická přírodní zákoutí s dosud málo narušeným prostředím. Tuto přírodu je třeba chránit a také poznávat. Jednou z možností, jak toho docílit, je budování naučných stezek, které nám v konkrétním prostředí přirozené krajiny poskytnou dostatečné množství informací o přírodě a jejích obyvatelích. Zejména v posledních letech naučných stezek opět přibývá. Jednu z nich najdeme i v blízkosti Meziboří.
Litvínov – Meziboří, začátek naučné stezky 4,5 km – Pekelské údolí 6 km – Šumný důl, konec naučné stezky 9 km – Šumný důl, rozc. se žlutou značkou 10,5 km – Rašov 12 km – Horní Ves 13,5 km – Bukový háj, host. 16,5 km – Litvínov, žel. st. 17,5 km
Výchozím i konečným místem cesty je Litvínov**, průmyslové město, položené poměrně vysoko nad Mosteckou pánví na úpatí strmě se zvedajících Krušných hor, z nichž do města zasahují hluboká údolí Divokého a Bílého potoka. Jádrem dnešního osídlení je bývalý Horní Litvínov, zatímco níže položený Dolní Litvínov byl zcela zlikvidován postupující těžbou uhlí. První zmínka o Litvínovu je z r. 1352; v r. 1715 byl císařem Karlem VI. na žádost Jana Josefa z Valdštejna povýšen na městečko a r. 1852 na město. V Horním Litvínově stávala tvrz, prvně zmiňovaná r. 1505, snad na místě pozdějšího zámku. V dnešním centru města poblíž náměstí Míru bývala v minulosti soustava mlýnských náhonů a rybníků, napájených oběma vzájemně propojenými potoky. V r. 1715 založili Valdštejnové v Horním Litvínově jednu z největších textilních manufaktur na výrobu sukna v Čechách, která počátkem 30. let 18. stol. zaměstnávala na 400 lidí. Provoz v ní byl ukončen r. 1848. Její budovy, vzhledově připomínající zámek, byly symetricky uspořádány nad dnešním náměstím Míru. Hlavní objekt – tzv. Holandský dům – byl zbořen koncem 70. let 20. stol. Připomíná jej obelisk z r. 1815 od kamenického mistra Krause, vztyčený původně před manufakturou, dnes umístěný při západní straně náměstí poblíž zámku. Výrobě sukna sloužilo i několik rybníků, z nichž jeden býval přímo v prostoru dnešního náměstí.
V letech 1801–11 byla vydána první povolení na dobývání hnědého uhlí v blízkosti obce. Těžba pak pokračovala rychlým tempem a v letech 1955–64 jí ustoupily i navazující vsi Dolní Litvínov, Lipětín, Růžodol a také Záluží, kde Němci v době 2. světové války, kdy byl Litvínov přičleněn k Říši, vybudovali velký podnik na výrobu benzínu z hnědého uhlí, výrazně poškozený angloamerickým bombardováním v letech 1944–45; závod byl pak přestavěn a výrazně rozšířen v době socialismu, od r. 1972 se tu motorová paliva zhotovují z ropy. Po odsunu německých obyvatel po r. 1945 si potřeba obnovy a dalšího rozvoje těchto chemických závodů vyžádala novou rozsáhlou výstavbu ve stylu socialistického historismu. Do konce 50. let vyrostlo nad Krušnohorskou ulicí nové sídliště kasárenských dvouletkových domů. V r. 1958 byla ve východní části města dokončena stavba monumentálního postfunkcionalistického komplexu Kolektivního domu (Koldům) čp. 1580 a 1581 – dvou dvanáctipodlažních objektů celkem s 350 byty, spojených nižším traktem s komplexními službami (v části spojovacího traktu je dnes hotel). Nové panelové výstavbě pak musela ustoupit větší část původní městské zástavby, především na severní straně města. Náměstí Míru sice zůstalo zachováno, jeho vzhled však narušila skupina osmipodlažních deskových domů na místě bývalé manufaktury. Těžce poškozen byl i prostor mezi Masarykovým náměstí a náměstím Svobody.
Zajímavou historii má litvínovská hromadná doprava. Již v r. 1901 zahájila provoz úzkorozchodná tramvaj z Mostu přes Dolní a Horní Litvínov do Chudeřína, Hamru a Janova, v r. 1955 zkrácená do Horního Litvínova. V r. 1957 ji nahradila nová tramvajová rychlodráha s normálním rozchodem, v r. 1978 zčásti přeložená do nového koridoru. Od r. 1946 jezdily z Horního Litvínova do Záluží, později až do Mostu a Loučné trolejbusy – šlo o první meziměstskou trolejbusovou trať v tehdejší ČSR. V r. 1959 však byly trolejbusy zrušeny.
Z litvínovských památek je třeba jmenovat zejména barokní zámek při okraji náměstí Míru, vystavěný Valdštejny v letech 1715–28 snad podle návrhu O. Broggia či G. D. Canevalla, v letech 1728–31 upravený podle plánů F. M. Kaňky za účasti F. I. Préea. V letech 1732–37 a 1742–43 byl objekt výrazně rozšířen. Další přestavba na letní sídlo vrchnosti v letech 1876–78 vzhled zámku výrazně zjednodušila. Od 60. let tu sídlí pobočka Okresního muzea v Mostě (otevřeno: ÚT–PÁ 9–17, SO 9–13, NE 13–17). Na místě původní nevelké zahrady byl v letech 1870–76 zřízen velký krajinářský park, dnes obklopený bytovou výstavbou. Někdejší panská lesovna čp. 274 z let 1836–37 jižně od Tylovy ulice, později několikrát přestavovaná a někdy označovaná i jako nový zámek, sloužila ve 20. stol. potřebám zdravotnictví, v letech 1991–96 byla zdevastovaná a rekonstruovaná po r. 1997. Na bývalém městském tržišti, dnes Masarykově náměstí, stojí jednolodní kostel sv. archanděla Michaela s dvouvěžovým průčelím, vystavěný v letech 1685–94 podle plánů J. B. Matheye. Na hlavním oltáři jsou sochy sv. Petra a Pavla z doby kol. r. 1700 a obraz Souboj andělů z doby kolem r. 1690 z okruhu K. Škréty nebo P. Brandla.
V jeho blízkosti, na někdejší farní zahradě, je galerie soch, přemístěných sem ze zaniklých vsí a měst v okolí. Mezi nimi vyniká socha Samsona z dílny M. B. Brauna. Blízká fara čp. 38 je barokní z r. 1735; v letech 1769–73 byla doplněna o obdélnou kapli Bratrství. Na východní straně náměstí stojí Stará radnice čp. 40 z let 1767–69, přestavěná v 19. stol., nedávno rekonstruovaná. Nová radnice stojí uprostřed severní strany náměstí Míru. Pochází z let 1937–38 a nese typické znaky tehdejší německé architektury. Ve Smetanově ulici a v ulici Tržní se dochoval ucelený soubor pozoruhodných secesních domů z let 1895–1905. Na starém hřbitově (v parku východně od Nerudovy ulice) je klasicistní hrobka Valdštejnů z r. 1829, vybudovaná pro Františka Adama z Valdštejna a jeho ženu Karolinu. (Ubytování, stravování: penzion Vodní denně 10–22 h; hotel Koldům denně 7–10 a 11–22 h; hotel Zimní stadion v hokejové sezóně denně 11–22, mimo sezónu 11–15 h; hotel Line denně 11–23 h; penzion Koliba Loučky PO–ČT, NE 11–23, PÁ, SO 11–24 h; restaurace Krušnohor, PO–ČT, NE 10–23 h, PÁ, SO 10–24 h. aj.)
Z centra města z náměstí Míru půjdeme po hlavní ulici k západu; asi po 300 m na křižovatce narazíme na turistické orientační místo, odkud budeme pokračovat po modré turistické značce vpravo. Za restaurací Krušnohor a prodejnou potravin zahneme vpravo do Alšovy ulice, na jejím konci na rozcestí vlevo vzhůru kolem několika panelových domů do lesa. Stoupáme asfaltovou silničkou podél potůčku pěkným bukovým lesem. Asi po půl kilometru se výrazné stoupání zmírní, vysoký les postupně vystřídá mladý porost. Vlevo mineme lesní školku, lemovanou starými jírovci, pak jdeme opět dost prudce vzhůru až na okraj Meziboří a kolem pěkného sportovního areálu k rozcestí při kraji lesa, kde modrá značka zahýbá vpravo do města.
My půjdeme dál vlevo po značce žluté. Po chvíli nás dovede k úvodnímu informačnímu panelu na začátku naučné stezky nazvané Tesařova stezka**. Byla vybudována městem Meziboří v rámci programu Phare v listopadu 1998 a později prodloužena až do Šumného dolu. Vede téměř po vrstevnici zalesněným svahem vrchu Studenec. Provází ji kvalitní zpevněná silnička, proto je vhodná i pro cykloturistiku a v zimě pro jízdu na běžkách. Je značená klasicky – tj. bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Jednotlivá zastavení s informačními panely (celkem 7) se věnují poloze a geologickému vývoji oblasti, vodám a jejich obyvatelům, flóře a fauně, osídlení, těžbě kovů a lidové architektuře, lesům a ekoturistice. Asi 500 m od úvodního panelu zahýbá žlutá značka na pěšinu vlevo a prudce sestupuje do Šumného dolu.
My se však přidržíme silničky a trasy naučné stezky, která jen velmi zvolna stoupá strmým skalnatým svahem. V pravotočivé zatáčce u panelu věnovaného geologii opouštíme vozovku a jdeme mírně vlevo po široké lesní cestě zvolna dolů do malebného Pekelského údolí*, které je jednou z jádrových zón připravovaného přírodního parku Litvínovská údolí. Na jeho dně přejdeme přes můstek na druhý břeh Pekelského potoka a pokračujeme dál protilehlým svahem nad údolím, které dost prudce klesá do Šumného dolu. Nad jeho ústím v ohybu cesty je u informačního panelu krytý přístřešek se stolem a lavičkami. Překrásným bukovým lesem dojdeme k dalšímu bočnímu údolí s potokem, spadajícím kaskádovitě balvanitým korytem. Na protějším břehu se cesta přimkne k oplocení obory, zaujímající rozsáhlou plochu mezi vrcholem Loučné a břehem Flájské přehrady. Pohodlná zpevněná cesta pak velmi zvolna sestupuje podél plotu do Šumného dolu. Naučná stezka tu končí, u posledního panelu je opět krytý přístřešek se stolkem a lavičkami.
Naše trasa pokračuje po asfaltové silničce dolů Šumným dolem*. Toto údolí, protékané Bílým potokem, má jméno podle vsi Šumná (Rauschengrund), položené v jeho dolní části. Patří k nejhlubším a nejdelším v Krušnohoří, jeho horní konec vystupuje až do hřebenové partie hor při státní hranici. Dno dolu je dnes z větší části vykácené a osázené novými mladými stromky, takže je dostatečně otevřené slunečním paprskům. Silničkou zvolna klesáme asi 1,5 km až k rozcestí, kde zleva po rozpadajícím se můstku přes potok přichází žlutá značka. Po ní budeme pokračovat vpravo. Čeká nás prudké, více než kilometr dlouhé stoupání zalesněnou strání; v závěru před koncem lesa uhneme vpravo na pěšinu a po chvíli vlevo přes louku k silničce. Stojí tu stolek s lavičkou, odkud se otevírá krásný pohled** na České středohoří. Po silničce pak půjdeme vlevo ke skupině chalup a chat, které jsou součástí osady Rašov, střediska zimních sportů se sjezdovkami, chatami a restauracemi; její jádro leží asi 1 km odtud zsz. směrem.
Za chalupami vstoupíme do lesa a stále sledujeme silničku. Asi po 600 m ji žlutá značka opouští a míří vlevo na pěšinu, která se záhy změní na příjemnou lesní cestu a vede nás stále dolů lesem, v závěru loukou při okraji sadu do osady Horní Ves. Před námi se opět otevírá úchvatné panorama špičatých vrcholků Českého středohoří. U prvních chalup se napojíme na asfaltovou silničku, po které sestupujeme rozptýlenou zástavbou nad menším potokem. Mineme turistickou orientaci a o kus dál torzo sochy sv. Jana Nepomuckého z r. 1799, stojící mezi dvěma mohutnými památnými lípami velkolistými. Horní Ves, dnes součást Litvínova, se poprvé připomíná v r. 1583. Na rozcestí pod osadu v zahlubujícím se údolí se silnička dělí do dvou směrů – my půjdeme vpravo. Za osamělým stavením se silnička změní na pohodlnou vozovou cestu. Projdeme kolem krásných exemplářů starých buků, na rozcestí pří okraji lesní louky odbočíme vlevo a zvolna sestupujeme vysokým lesem. Po půl kilometru, na dalším rozcestí, nás značka vede opět mírně vlevo pěšinou nad úvozem, pak širší cestou k prvním domům Litvínova. Po levé straně mineme restauraci Bukový háj (stravování: denně mimo PO 14–22 h, v létě příjemné posezení vedku) a za ní nad rozcestím silnic dojdeme k turistickému orientačnímu místu Bukový háj. Odtud pokračujeme spolu s červenou značkou, přicházející zprava, dál do centra města, případně (po červené) až k žel. stanici.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
