Jaké trekové boty? Tenisky versus pohorky: co je lepší?

Historie obuvi podle teorie vědců z Washingtonovy univerzity v St. Louis sahá až 40 000 let zpět do historie. Nejstarší dochovaná obuv je dle české Wikipedie stará asi 10 000 let. Když jsem v roce 2019 dělal rozhovor s panem Mgr. Zemánkem o barefootové obuvi a outdooru, zmínil dvě zásadní funkce obuvi: 1. ochrannou funkci nohy před mechanickým či tepelným poraněním a 2. funkci hygienickou – ochrana před parazity.

Pokud bychom si před 30 000 lety poranili chodidlo, asi bychom se stali docela lehkou kořistí pro tehdejší predátory. Dnes nám takové nebezpečí nehrozí, ale přesto obuv v běžném životě a v různých situacích stále používáme a není divu, vždyť jsme potomky těch, kteří před desítkami tisíc let boty objevili. Od jednoho páru kožených návleků jsme se za tu dobu dostali do bodu, kdy každý vlastníme několik párů bot – do práce, na běh, horskou turistiku, sportovní lezení, lezení v ledu, skialpinismus. Každá specifická aktivita má svou vlastní kategorii obutí. Mohlo by se zdát, že to jsou vymoženosti moderní doby, ale není tomu tak. Důkazem může být Ötzi, mumie muže z doby měděné, která byla objevena v roce 1991 na ledovci v Ötztalských Alpách a spolu s ní i rozbitá sněžnice. 

Chůze je nejpřirozenější lidský pohyb a dá se vykonávat i bez bot. Jak je to ale s turistikou v horách?

V ČEM JE DOBRÁ KLASICKÁ POHORA?

Ač by se mohlo zdát, že pohorka je přežitek, Jan Čermák, který v České republice zastupuje značku obuvi Lowa, vysvětluje, že pořád má co nabídnout. „Bota musí zaručit adekvátní stabilitu v terénu, kde má být užívána. Stabilita ovšem není jen otázka konstrukce boty, ale také kondice uživatele a míra únavy v daném okamžiku. Často se setkáváme s tím, že někteří turisté nekriticky hodnotí svou kondici a používají i ve středně exponovaném terénu obuv s nedostatečnou torzní stabilitou. Špatná volba většinou pramení z toho, že chci mít jednu univerzální outdoorovou botu na všechny aktivity. To pochopitelně není možné.

Vyšší střih a tužší torzní stabilizátor výrazně zvyšují bezpečnost a stabilitu chůze, zejména na nerovném podkladu a úzkých římsách. Vyšší střih obuvi umožňuje i průchod mělkou vodou. Při přechodu sněhových polí často potřebujeme třeba jen vázací mačky, které na nízkou obuv nelze smysluplně nasadit (a to ani na kotníkovou obuv s nedostatečnou torzní tuhostí). Na druhé straně chůze v méně exponovaných partiích túry ve vysoké a tuhé obuvi je únavnější. Každý by tedy měl posoudit míru své kondice a volit takovou obuv, kde jeho kotníkový kloub nebude nadměrně zatěžován.

Fyzioterapeuti Mgr. Petra Fialová z Fyziobuddy a Tomáš Zemánek z Fyzio Beskyd s panem Čermákem souhlasí a zároveň doplňují. „Vysokou kotníkovou obuv bych doporučila i u lidí, kteří na podvrtnutí kotníků trpí častěji nebo jsou krátkou dobu po úrazu dolní končetiny a i subjektivně jim chybí jistý krok. Je však potřeba nezapomenout, že v tomto případě funguje pohora jen jako „náplast“ na problém, řešením je nohu řádně zrehabilitovat a vytrénovat.“ Vysvětluje Petra Fialová. 

Jak už načal pan Čermák, záleží také na samotném nositeli bot. Rozdíly mezi pravidelně sportujícími jedinci a lidmi, kteří jdou na hory jednou za dva až čtyři týdny, popisuje fyzioterapeut Zemánek: „Aktivní sportovec zvyklý se pohybovat, běhat, skákat po kamenech, který je schopen neustále reagovat na měnící se podmínky pod nohama a přizpůsobovat se jim, nebude potřebovat úplně tvrdou podešev a kotníkovou velkou pohorku, protože je schopen efektivního pohybu v nízké obuvi s ohebnou podrážkou po méně i více náročném terénu. Takový člověk umí odečítat, co má pod nohama, a je připraven reagovat na změny terénu.

Naopak člověk, který se pohybuje často po uniformním rovném prostředí často v konfekční obuvi má značně omezenou – delší reakci-schopnost s kratší výdrží v neznámém horském prostředí. Je pravdou, že na měkčí podrážce bude noha více pracovat, a tudíž lépe reagovat na změny terénu a tím i eliminovat rizika úrazu. Na druhou stranu jedinec, který chodí na hory jednou za čas, nebude mít nohu dostatečně osvalenou a akceschopnou, takže pro něj chůze po kamenech v měkké podrážce bude velmi nepříjemná až bolestivá, a tím i snáze zranitelnější.“

TENISKY NA HORÁCH – BUDOUCNOST NEBO JEN MÓDNÍ TREND?

Žijeme ve zrychlené době orientované na výkon, který přenášíme i do našich volnočasových aktivit. Možná se tím vytrácí romantický pohled na vandrování horskou krajinou, ale je to vlastnost dneška a podle ní se do hor i vybavujeme. Abychom šli rychleji nebo došli dál, odlehčujeme batohy, věci, které do nich balíme, ale i boty, ve kterých chodíme. V horolezeckých poučkách se ve zkratce píše, že: „Rychlost se rovná bezpečí, nebo alespoň menší riziko.“ Obecně se s tím dá souhlasit, ale vyplatí se získání několika minut na treku riskováním podvrtnutí kotníku nebo uklouznutí na sněhovém poli? Na to, co nám hrozí používáním nízkých a lehkých bot v horském terénu jsme se opět zeptali fyzioterapeutů. „Zde musíme rozlišit klasické tenisky, které často nesplňují základní parametry zdravé obuvi a jsou vhodné maximálně jako vycházková obuv, a specializovanou nízkou obuv vhodnou do terénu (například trailrunningová obuv s agresivním vzorkem). U tohoto typu obuvi se v poslední době začali objevovat výrobci, kteří respektují i reálný tvar plosky nohy (především co se týče šířky obuvi). Taková bota dovoluje svalům chodidla přirozeně pracovat a tím i lépe vnímat povrch, po kterém se chodec pohybuje. Pokud je člověk zvyklý na tento typ obuvi, tzn. jeho chodidlo pracuje správně (typicky člověk dlouhodobě zvyklý na barefootovou obuv), není důvod, aby své nohy sešněrovával do tuhé boty, která je navíc zpravidla výrazně těžší, což zvyšuje únavu chodce a tím i potenciálně zvyšuje riziko jiného úrazu. Navíc v nepřizpůsobivé pohoře ztrácí noha cit a tím i možnost reagovat na terén.“ Říká paní Fialová.

Jak pan Čermák, tak i fyzioterapeuti Fialová a Zemánek se v závěru shodují, že je důležité zvážit faktory, jak je na tom člověk fyzicky, zda má zdravou chůzi a do jakých podmínek a náročnosti terénu se chystá.

„U lidí, kteří jsou zdraví a mají v pořádku pohybový aparát, je s velkou pravděpodobností jedno, jaký typ obuvi zvolí. Velice ale záleží na subjektivním stavu a také na správné velikosti a typu boty.“

Mgr. Kateřina Honová, fyzioterapeutka se zaměřením na funkční poruchy pohybového aparátu, traumatologii a léčbu sportovců.

ZNALOSTI – TAJNÁ ZBRAŇ

Boty samy po světe nechodí, a proto je rozhodující, kdo a kam si je bere. Neznalost prostředí nebo chybějící schopnost umět odhadnout vlastnosti prostředí, do kterého se chystáme, může mít velice zásadní důsledky na zdraví a život. Také přecenění vlastních fyzických možností se může projevit špatným výběrem obuvi. Proto se občas ze zpráv Horské služby dozvídáme o záchranných akcích výletníků ze zimních Krkonoš obutých v teniskách. Zeptal jsem se Viktorky Hlaváčkové, známé také jako Ultra Viktorka, a horského vůdce UIAGM Vojty Dvořáka na to, jak se při volbě obuvi rozhodují oni. 

„Za poslední roky jsem si tak zvykla na nízké boty, že vysoké už vůbec nepoužívám. Nosím běžecké boty Altra Lone Peak a v těch je mi naprosto výborně, poněvadž jsou široké a nemají drop. Dokonce jsem s nimi nachodila docela dost i v zimě. Když prší nebo je sníh, beru si do nich nepromokavou ponožku. Když jsem znovu zkusila pohorku, tak mi to bylo hodně nepříjemné, protože moje noha už je hodně zvyklá na tu nízkou, měkkou a širokou botu. Pokud jde o obavu, že si člověk v nízkých botách může zvrtnout kotník, tak to se může stát, pokud je zvyklý na vysoké boty. Ale z vlastní zkušenosti se mi potvrdilo to, že když je člověk zvyklý na nízké boty, kotníky se posílí takovým způsobem, že si nohu nezvrtneš, nebo ta pravděpodobnost zvrtnutí je daleko menší, než když půjdeš na dálkový trek ve vysokých botách. Na treku po Kavkaze jsem si zvrtla kotník ve vysokých pohorkách, ale od té doby, co nosím nízké boty, se mi nic takového nestalo, i když jsem předtím s kotníky měla problémy,“ dělí se o svou zkušenost Viktorka.

Zato pohled horského vůdce je celkem pragmatický. „Já osobně řeším výběr bot do hor podle podmínek a nemám univerzální boty na všechno. Bota jako jedna z mála vybavení opravdu ovlivňuje váš výkon. A taky může váš výlet náramně zkomplikovat tím, že vás dře, dělá vám puchýře, nebo prostě tlačí. V případě, že vás v teniskách zastihne sněhovisko nebo sněžení, tak jste buď špatně vybrali boty nebo terén. Hory jsou však v tomto případě nevinné. Neví, že jste se špatně obuli. Celé je to na vás. Takže? V každém případě vybírám boty vyzkoušené či prošlápnuté. Dostatečně odolné. Na lezení via ferraty boty s lezeckou špičkou a šněrováním do špičky, na turistiku klidně něco lehčího a vzdušného, do hor s ledovci preferuji kvalitní pohorky s možností připnutí poloautomatických maček.“

MODERNÍ TECHNOLOGIE V TREKOVÉ OBUVI

Pokrok nezastavíme a možná je to dobře. Díky vylepšování technologií máme možnost vybrat si botu do konkrétních podmínek a podle našich potřeb. Jaké jsou trendy jsme vyzvídali u vybraných distributorů outdoorové obuvi. „Za nové a klíčové technologie, které Salomon v aktuální kolekci outdoorové a trekové obuvi používá, se dají považovat především: ADV-C 4D Chassis™ – technologie je součástí mezipodešve, soustředí se na vnější stranu chodidla s cílem poskytnout maximální stabilitu, aniž by tím byla jakkoliv omezena pohyblivost a flexe. A EnergyCell™ – nový druh tlumící pěny mezipodešve, která má výrazně lepší tlumící vlastnosti, energetickou návratnost a životnost,“ prozrazuje technologie Jiří Petr v Česku zastupující značku Salomon.

Nejoblíbenějším modelem na přechod Pacifické hřebenovky v USA je Altra Lone Peak. Značka Altra se vyznačuje svou širokou špičkou respektující chodidlo, velkým tlumením a zároveň nulovým výškovým rozdílem mezi patou a špičkou.

Výrobce bot, který se zaměřuje jak na výrobu pohorek, tak i lehkých a nízkých bot do hor, je Salewa. Ta těží z technologického vývoje podešví pro běžecké boty Dynafit a používá je ve své speed hikingové řadě například u modelů Dropline.

Naopak značka známá především pro běžecké modely, která začíná pronikat do outdoorového segmentu, je značka Inov-8 se svými modely ROCLITE a jejich kotníkovými verzemi.

PŘÍPADY, KDY JE LEPŠÍ NOSIT KOTNÍKOVÉ BOTY

• Plochonoží a jeho typ. U plochonoží s „C“ Achillovou šlachou (stav, kdy vnitřní kotník je mnohem níž než zevní) je do terénu vhodná podpora podélné klenby, kterou tenisky (většinou) nemají.
• U změn hybnosti kotníku (poúrazová, nebo třeba na základě vrozeného defektu) ve smyslu omezené hybnosti, nebo naopak nadměrné hybnosti (stav po opakovaných podvrtnutích).
• Nízká úroveň propriocepce (vnímavosti chodidla) – při nízké úrovni je větší riziko zvrtnutí kotníku.
• Poúrazové stavy kolene s tendencí podklesávání.
• Oslabení stabilizace kyčle (u lidí, kteří často sedí a necvičí), tak při chůzi v teniskách hrozí výraznější zatížení vnitřní strany kolene s rozvojem bolesti.
• Jakékoliv stavy kineziofobie (obavy z pohybu, nejčastěji z důvodu kloubní nestability) – pohorky dodají pocit zpevnění a mohou působit jako žádoucí „placebo“.

ANKETA: JAKÉ BOTY POUŽÍVÁM A CO JSOU MÉ HLAVNÍ DŮVODY?

Veronika Dvořáková

Profesionální kondiční i běžecká trenérka a milovnice hor

Nutno říct, že od doby, kdy po horách nejen chodím, ale i běhám, tak jsem od pohorek úplně ustoupila. Bolely mě z nich nohy a nepřipadala jsem si v nich komfortně. Obecně ale nikdy nejde říct, která varianta je lepší – záleží vždy na konkrétním člověku, destinaci i počasí. Vyšlápnout si Sněžku v prosinci v teniskách pravděpodobně povede k zavolání horské služby nebo v lepším případě pořádné rýmě. Krátký výlet po Tatrách už ale vůbec nemusí být nutně v pohorkách.

Martin Slezáček

Tester Světa outdooru

Kdykoli to jen trochu jde, mám na nohách tenisky. Nebylo tomu tak ale vždy, začínal jsem v pohorkách. Postupem času jsem ale přišel na to, že většinu aktivit jsem schopen absolvovat v lehkých, poddajných a prodyšných teniskách. Zjistil jsem, že pohyb v přírodě je tak pro mě mnohem příjemnější, přirozenější a rychlejší. Baví mě, když se nemusím těšit na večer, až sundám pohorky. Nemusím čekat týden, až mi uschnou boty. Samozřejmě existují chvíle, kdy mi nezbývá nic jiného, než pohorky nasadit (VHT, ledovec, zimní akce).

Renáta Bilanová

Redaktorka Světa outdooru

Koukla jsem se zběžně do svého botníku a došlo mi, že i tuto oblast zasáhla poměrně úzká specializace. Mám tam totiž (mimo jiné) boty na kolo, boty na běhání, boty na lezení a čtvery boty na hory.

Ještě nedávno jsem na hory (jakékoliv) brávala zásadně pohorky. Jenže když jsem začala lézt ferraty, pohorky se ukázaly být příliš robustní. A tak jsem si pořídila nízké a lehké turistické boty (tzv. nástupovky). Časem jsem přišla na to, že jsou vlastně lepší než „velké“ pohorky a za slušného počasí se v nich dají zdolávat i skály a suťoviska. Jsou lehčí, měkčí, noha se v nich tolik nepotí, a dá se v nich zvládnout i lehčí lezení, klasické tenisky na hory ale nenosím. Turistické boty jsou pro mě jasná volba.