Tejpování aneb k čemu jsou ty barevné „ozdoby“ na těle?

Vlastnosti tejpu

Tejpovací páska je tvořena bavlnou a elastickým polyuretanovým vláknem. Tento „mix“ zajišťuje dostatečnou elasticitu materiálu a jeho pevnost. V podstatě by se měl tejp podobat lidské kůži, co se elasticity a tloušťky týče. Konkrétně by měl být schopný zvětšit se o 40 – 60 % své původní délky. Při jeho protažení nesmí dojít k narušení vláken v podélném směru. Na pokožce drží díky lepidlu, které by mělo být tvořeno 100% lékařskou pryskyřicí. A to především kvůli alergiím.

Kromě sportovního využití v podobě opory nataženého svalstva a vazů má tejpování mnoho dalších funkcí. Například při snižování otoků, stabilizaci kloubů, regeneraci, zhojení jizev a mnoho dalších.

Kde má tejpování své kořeny?

Objev se připisuje japonskému chiropraktikovi dr. Kenzo Kasemu, který s ním přišel pro sportovní účely. Proto není náhodou, že poprvé bylo veřejnosti poodkryto na OH v Koreji, které se konaly v roce 1988. Masově prezentováno však bylo až v roce 2004 na OH v Aténách. Dalo by se říct, že každá olympiáda této metodě přináší na popularitě, protože je na očích. Technika a materiály se samozřejmě vyvíjí, takže postup a materiály dr. Kaseho  byl jiný než je tomu dnes. Princip však zůstal zachován.

Více už vám o tejpování poví fyzioterapeutka Eliška Kuboňová.

Na jakém principu tejp funguje?

Kinesiotape využívá především své pružnosti. V porovnání s bílými páskami, které kinesiotapingu předcházely (daný segment těla spíše znehybnily), elasticita dává prostor adekvátnímu rozsahu pohybu postižených segmentů či svalů. Když bychom například potřebovali detonizovat (snížit napětí) hypertonický sval, tak si sval protáhneme a nalepíme kinesiotape s určitými pravidly v průběhu svalu bez jakéhokoliv natahování tejpu. Při povolení svalu (skrčení končetiny)dojde na tejpu k obrazu „varhánků“. Přetížený sval je tak detonizován –  napětí svalových vláken se povolí („varhánky“) a přetížená svalová vlákna jsou uvolněná – lépe okysličována a tím pádem se urychlí regenerace.

Proč jsou pásky barevné? Má každá barva svoji specifickou vlastnost jako je například pružnost, tloušťka apod.? Nebo je to jen kvůli snazšímu přehledu při samotné aplikaci?

Ve svých vlastnostech se barvy neliší. Není tedy pravda, že na rameno se lepí modrý, na koleno růžový a na záda zelený. Tyto barvy mají spíše psychologický efekt. Není proto dobré lepit pacientovi tejp, jehož barva se mu nelíbí. Opravdu to tak funguje. Někdo na barvy nereaguje vůbec, někdo je takový senzibil, že přijde, ať už mu černý nedávám, že se to s tím zhoršilo – takovou jsem měla jednu paní. Modrý tejp obrovská úleva, černý tejp zhoršení. Černou barvu neměla ráda. Jde tedy spíše o psychologii barev. Mým cílem je, aby se pacientovi i zatejpovaná část těla vyloženě barevně líbila – půl uzdravení v kapse. Zkušenosti mluví takto.

Dále pro zajímavost: naše školitelka v kurzu říkala, že například na děti lepí spíše bílý tejp, protože je jemnější. Kdybychom si zvážili celé 5metrové klubko tejpu v bílé a v jiné barvě, bílá bude lehčí, i když jsou to stejně dlouhé role tejpu. Taky říkala, že například v Ostravě má zkušenost, že nedrží modrý tejp – to nemohu potvrdit. Snazší přehled při aplikaci můžeme považovat za důvod více barevného tejpování, proč ne.

Jak dlouho tejp vydrží a kdy by se měl odstranit? Nebo prostě začne odpadávat sám od sebe?

To, jak dlouho tejp vydrží, dost záleží na kvalitě tejpu. Dle mých zkušeností se ty nekvalitní samy sundávají nejpozději druhý den po nalepení, i když jde o neexponovanou část těla – například schovaná pod oblečením, ne v botě. Kvalitní tejp vydrží asi 7 dní. Po jeho odstranění bychom ještě měli vidět pružnost, kterou si zachoval. Taky záleží, o jakou část těla jde – jeden borec přišel s bolavým ramenem a do 3 dnů měl tejp vždycky dole. Nešlo mi to do hlavy, a pak jsem se ho ptala, jestli náhodou nespí nahý. Odpověď byla „ano“. Když si při aplikaci této terapeutické metody vzal tričko na noc, tejp vydržel celých 7 dnů. Záleží tedy i na zacházení se zatejpovanou oblastí.  Též v plosce nohy, která se potí, tejp vydrží někdy pouze ty 3 dny. Tomu ale už moc nezabráníme.

S jakým tejpováním se u svých pacientů nejčastěji setkáš? Mám na mysli část těla.

Nejčastěji jde o ramena, kolena a lymfodrenážní tejpování (protiotokové).

Jaká část těla či svalová skupina je z hlediska techniky k tejpování nejobtížnější?

Pokud tejpuji pouze přetížený sval, dosti špatně se lepí triceps brachii, též může dělat problém u segmentu kotníku antisupinační tejp – proti zvrtávání se kotníku, ale vše je spíše otázka praxe.

Metoda byla vyvinuta pro sportovce, ale dočetl jsem se, že z 90 % je využívána jinde než ve sportu. Jakých skupin lidí či oborů se podle tebe tejpování nejvíce týká?

Ano, ve své praxi mám převahu lidí pracujících ve všech možných profesích, různých věkových skupin. Nedalo by se říci, že zatejpuji pouze sportovce, protože vím, že to využije. Tejpuju kohokoliv, u koho to uznám za vhodné. To znamená, když potřebuji podpořit účinek své terapie. Někteří to nepotřebují, zvláště sportovci. Ti mají autoreparační mechanismy nastavené velmi dobře. U nich spíše když se mají vrátit do tréninkového zatížení. Zvýší jim to sebevědomí a méně se bojí. Jinak jde opravdu o běžnou populaci. Oborově nedokážu říct, takovou praxi ještě nemám. Jinak opravdu tejpuji  i svou 80-letou babičku.

Může se, čistě pro své potřeby, učenlivý nadšenec naučit tejpovat sám, na základě odborných knih a video manuálů? Nebo je k tomu zapotřebí odborný kurz?

Myslím, že se to může naučit každý. Tejp si nastříhat a nachystat umí každý. Horší by mohla být anatomická „neznalost“ jednotlivých problémových segmentů těla, též mi někdy pacienti říkají zcestné informace o aplikaci tejpu – že je jedno, kde začnu, jak moc tejp natáhnu apod. Na tom všem hodně záleží.  Spíše navrhuji, pokud si chtějí tejp aplikovat sami nebo s rodinnými příslušníky na nějakou svou bolístku, aby se přišli nechat zaučit od nějakého odborníka a na vše se doptali. Potom v tom nevidím problém. Když by se tomu chtěl někdo více věnovat, nebo dané věci porozumět, odborný akreditovaný kurz doporučuji, ale jde o zhruba 8 – 10 tisícovou investici.

Může si takový samouk špatným tejpem ublížit? Nebo „jen“ vyhodí peníze za tejp a nepomůže si?

Rozhodně si může ublížit, a to především špatnou aplikací tejpu. V dobré víře místo detonizace nataženého svalu z badmintonu si jej může nafacilitovat , tedy zvýšit jeho dráždivost a tedy i bolestivost.

Tejpy slouží mimo jiné jako opora svalstva. Pokud si například při běhu lehce natáhnu lýtko, je možné, aby mě tejp úplně zbavil bolesti, pokud bych si šel hned další den zaběhat?

Asi máš na mysli, jestli tejp pomůže do jednoho dne. Tejpování se týká bolestivých stavů. K tomu ale slouží různá další opatření. Nejde o vše lék. Já pro něj sahám jako pro poslední volbu. Když si tedy při běhání natáhneš lýtko, první pomocí může být tejp, který svalu zátěž při každém Tvém dalším kroku sice ulehčí, ale bez adekvátního odpočinku ani tejp nepomůže na 100 %. Jde o spoustu dalších faktorů okolo. Vyvarovat se bolestivým podnětům, které problém neléčí, ale prohlubují apod.

Předpokládám, že nechat se zatejpovat a ležet doma jako placka asi není nejlepší způsob, jak dosáhnout nejrychleji regenerace či uzdravení. S čím je dobré tejpování zkombinovat?

To souvisí s mou předchozí odpovědí. Ideálně odstranit bolestivý podnět, který mi bolest způsobil – nejít hned zase běhat. Pak by bylo ideální nechat se vyšetřit fyzioterapeutem, který by měl minimálně pacienta poučit o správných pohybových stereotypech, jak bolestivému segmentu odlehčit či adekvátně zatěžovat – v centrovaném postavení apod., no a pak je právě na něm zvážit aplikaci. Opět říkám, že jde o další metodu terapie – v mém případě ne o první metodu terapie. Na to jsme se až moc učili, abychom jen pacienta zalepili (smích). Spíše jde tedy o režimová opatření, jako doplněk kinesiotapingu.

Dá se říct, kdo je v ČR na tuto problematiku největším odborníkem?

Možná půjde o zaujatou odpověď, protože jsem u ní sama byla na kurzu, ale podle ohlasů nejenom okolí se jako nejlepší a nejzkušenější lektor u nás prezentuje Lucie Krestová.

Eliška vystudovala magisterský obor Fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury v Olomouci. Od května roku 2013 pracuje v soukromé ambulanci „Moje rehabilitace s.r.o.“ v centru Ostravy, kde se setkává také se sportovci různých zaměření. Sportovní fyzioterapii jako takovou považuje za velmi náročnou, co do léčby vrcholových sportovců, protože jde velmi často o jakési „latání“ než léčení. Díky kinesiotapu se však toto „látání“ může přiblížit regulérnímu léčení. Mimochodem mi před pár lety dala do kupy záda .