Švýcarský Davos – horský ráj pro cyklo dovolenou

Zvláště o cyklistických, speciálně bikových, atrakcích se rozplývají všichni, kdo je už poznali, stejně jako ti, kteří o nich teprve sní. Davos leží ve výšce 1 560 m, léčívala se tady tuberkulóza, rozjelo se mnoho zimních sportů a každoročně se tu koná Světové ekonomické fórum. Žije zde trvale okolo 11 000 lidí a je to (nejspíš) hlavní město outdoorových sportů.

Alps Epic Trail Davos: věhlasná bike epopej

Alps Epic Trail Davos, téměř 40 km dlouhá bike epopej vedoucí z Jakobshornu do Filisuru ze čtyř pětin po singletrailech patří k těm nejlákavějším. Spouštíte se zpod sněhových plat mezi skalkami, šplháte lesem, traverzujete i kamenným lomem, panoramata se střídají jako v 3D kině.

Ze startu lanovkou, do cíle vláčkem, obé s další porcí vyhlídkového obžerství. A ještě se sladkou zastávkou u polské madony. Jako jedinému ve Švýcarsku posvětil název Epic Trail úřad, resp. International Mountain Bicycling Association IMBA. Mimo jiné. i proto, že více než 80 % vede opravdu po singletrailech.

Ale pozor, je to celodenní náročná štreka i pro zkušeného a vcelku trénovaného ridera. Můžete si ji rozpůlit na dvě, anebo na několika místech zkrátit dle chuti a sil. Zpět do Davosu míří z hřebenů a kopců víc cest a přinejhorším se dá z údolí dojet pár kilometrů vlakem.

Na start na Jakobshornu

Slunce září, mocně nasávám fryšný ranní vzduch. Chřípí se mi chvěje jak závodní kobyle v očekávání Liverpoolu. Ještě kiláček po silnici k nádraží Davos Platz, za podchodem leží dolní stanice kabinky na Jakobshorn (2 590 m). Jasně, geroj by si to vyšlápl sám, ale nač ztrácet čas a síly už tady? Výškových 1 200 metrů by za patnáct minut nedal ani Nino Schurter.

Užívám první rozhledy. Úvodní část sjezdu po široké šotolinové cestě se brzy láme do trailu mezi kosodřevinou. Na jeho úvodu stojí cedule, která praví, že pěšák a biker jsou tu rovnocenné druhy. „Guten tag, bitte,“ halasí na mě důchodci s holemi a svižně uskakují cesty. „Danke schöööön,“ vracím jim uctivě a vyhýbám se, co to jde, až křísnu kotníkem o kámen. Krev spláchnu v prameni, z něhož dám pár hltů živé vody, a mydlím to dál.

Sörtig Dörfli je pár horských stavení a jeden hostinec v druhém údolí Sertig (1 860 m). Odtud se červená stezka opět lehce nakloní vzhůru. Až na vrchol Äbirüggu (2 107 m) je to poctivá ruchárna úzkou stezičkou mezi kořeny a kamením. Často jde druhá noha na zem, udržet se v sedle vyžaduje stabilitu s technickou zdatností.

Nahoře je křižovatka cest s přístřeškem i grilovacím ohništěm. Dávám tyčinku, ionťák a blaženě shlížím dolů do Davosu, kam láká šipka za rychlým sjezdem. Jsem kousek za třetinou, copak to můžu zabalit? Rovná cesta traverzuje kousek k horní stanici Jatzmäderu (2 054 m).

O kus dál za myslivnou se nořím do lesa za další porcí vrchařiny až k Hauderalpu. Tam se cesty dělí, buď dolů na Monstein a pak do údolí pod dráhu. Anebo stále lesem k Oberalpu ve stěně Brandu (2 140 m). Nabízí se několik variant, každá míří správně. Pořád členité traily, nevydechnete ani okamžik.

Zpátky Rhétskou dráhou

Blíží se třetí hodina odpolední, konečně vykouknu z lesa na teplé sluneční paprsky. Po louce sjíždím k Jenisbergu a přímo v cestě stojí půvabná osvěžovna Gässäbeiz. Nedá se odolat, aniž byste znali obsluhu. Nádherná polská protěž Marzena s líbezným úsměvem servíruje, nač jen pomyslíte. „Proč jste mi neřekli o téhle pamětihodnosti,“ plísním pak k večeru davoské guidy. „Tu si musíš objevit sám. Miluje ji každý zdejší biker,“ směje se mnohoznačně šéf Michael. Vydrží v angažmá i letos? To musíte prověřit sami…

Odtud už jen klesáte k cílové stanici ve Filisuru. Můžete to krosnout podél řeky i pod proslulým Wiesenským viaduktem. Podhorské nádražíčko pak hostí mile servané bikery i uťapané turisty, než je červený vláček Rhétské dráhy odveze zpět do Davosu.

Nemusíte s nikým mluvit. Jen se rozvalíte na duchně únavy a lehce přitroublý výraz, podobný čerstvým milencům, svědčí o hloubce prožitku. Sladké kodrcání vagonů končí v Davosu na nádraží. Hodiny ukazují 17:30. To byl teda den!

Bahnen tour i běžecký Swissalpine

Další lákadlo tvoří Bahnen tour po okolních vrcholech nabízející až 100 km s převýšením 10 000 metrů v jednom dni (s pomocí lanovek). Nahoru dolů, ani se nezastavíte!

Spolu s traily na protější straně města na Parsennu, Weissflühjochu nebo Strelapassu dávají dohromady celkem přes 700 km značených tras v regionu. K tomu třeba bikepark Färich, freeridový ráj Gotschna nebo pumptrack Jenaz a další. Užil si tady i filigránský žonglér Danny MacAskill. Bikerům jdou vstříc svými službami bike hotely a už i ceny (10 franků za denní pas na lanovky). A na silničce si můžete dojet nedaleko třeba na slavný Flüela pass (až 2 383 m), kde tak rád trénoval Cadel Evans, vítěz Tour de France.

Traily tady ve Švýcarsku na rozdíl od jiných zemí patří chodcům i bikerům zcela rovnoprávně – viz potvrzení v úvodu. Rychlíci s helmami na kolech tak ohleduplně přibrzdí, chodci s holemi se samozřejmě uhnou. Grüetzi, usmějí se – a pokračují po svých.

V podobných profilech, souřadnicích a vzdálenostech se tedy můžete vydat bezstarostně na túry. Výběr máte skutečně nepřeberný. Tak třeba Jöriseen Hiking tour vedoucí a značená z Wägerhausu k jezerům až na ledovec je pro všechny, na 11 km nastoupáte (až do 2 778 m!) i sestoupíte přes 800 metrů a zvládnete ji za pět hodin.

Hodně z nich se dá i proběhnout, ať už si vyrazíte sami jen tak, anebo zvolíte raději průvodce. Běhá se zde i známý závod Swissalpine – na výběr je několik tratí až do délky 68 km údolím Dischma, přes tři průsmyky včetně Scaletty až do Sertigu. Letošní ročník se koná 25. července 2020.

Švýcarsko na jedno kliknutí

Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete na webu MojeSvycarsko.com, kde si také můžete objednat tištěné mapy a brožury zdarma k zaslání poštou. Nezapomeňte sdílet své zážitky ze Švýcarska na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko – vaše nejzajímavější fotografie budou uveřejněny v nadcházejícím vydání tištěného magazínu SWISSmag.