Švýcarsko na lyžích, skialpech i sněžnicích

Sněžnicová trasa na Muottas Muragl

Po dvou dnech lyžování ve Svatém Mořici, kdy jsme si nejvíce oblíbili černé svahy a off-pisty pod divokým vrcholem Piz Corviglia, jedeme vlakem do stanice Punt Muragl Staz. Přecházíme řeku k zubačce, která nás veze na Muottas Muragl (2456 m). Tady, vysoko nad údolím Engadinu, leží terén pro bezpečný půldenní sněžnicový výlet. Terén nejprve trochu klesá, abychom se potom otočili čelem ke skalnatému štítu Il Corn.

Cesta je perfektně značená a postupně stoupá po hřebeni Val Champagna až na planinu Plaun dals Müls. Odtud pokračujeme po značené pěší trase nazvané „Cesta filosofů“ až do výšky 2740 m. Výhledy jsou čím dál pěknější, vylézá stále více a více horských vrcholků, zatímco my jsme na planině, kde se nemusíme bát lavin. Cestou dolů máme výtečný nápad: půjčíme si sáňky a dáme si sjezd dlouhý sedm set výškových metrů.

TIP: Lyžařský region Engadin Svatý Mořic (www.Engadin.StMoritz.ch) nabízí 350 km sjezdovek a čtyři hlavní lyžovačky. Mezi resorty Corviglia, Corvatsch, Zuoz a Diavolezza se můžete posouvat jednoduše vlakem. Ten je už zahrnut v ceně skipassu.

Samnaun-Ischgl arena láká sportovní lyžaře

Na samém severovýchodě Švýcarska, na okraji Graubündenu leží místo, kam po staletí vedla cesta pouze z Rakouska. Dnes má mezinárodní Silvretta Skiarena Samnaun-Ischgl 238 kilometrů sjezdovek a patří mezi nejlepší švýcarské lyžařské areály, přitom za rakouské ceny. A hlavně: není pro žádné začátečníky!

Z mnoha vyhřívaných, polstrovaných a krytých sedačkových lanovek vybíráme tu, která nás s přestupem doveze až na nejvyšší vrcholek areálu, Greitspitze (2872 m). Odtud padá nejprve těžká, později pěkně dlouhá, 11kilometrová sjezdovka číslo 13 až do rakouského Ischglu. To byla ostrá ranní rozcvička! Z Greitspitze vedou na rakouskou stranu ještě dvě další černé sjezdovky (14a a 14b), které dosahují až 70% klesání.

Po obědě prcháme do odlehlého údolíčka Fimba. Tady, na úbočí impozantní hory Palinkopf, je hned několik sjezdovek a značených volných terénů. Letos bude dostavěna nová lanovka na vrchol Piz Val Gronda. K ní náleží několik značených, ale neupravovaných freeridů. Z vrcholu Palinkopfu se také spouští jedna ze dvou odjezdových cest do Samnaun-Dorfu. V několika obloucích sjíždíme traverz okolo majestátní Piz Ot. Po pravé straně se vynořuje další štít a pod ním hluboká propast. Jedeme dál. Rozeklaný průsmyk se mění v širokou louku s několika budkami na seno, objevují se první domy.

TIP: Mezi největší akce v Samnaun patří Clau-Wau – mistrovství světa Mikulášů. Stovky účastníků ze všech koutů světa převlečených za Mikuláše tu soutěží o nejlepší masku, sportovní výkon a vtip. Více informací o lyžování a akcích v Samnaun najdete na cz.Graubuenden.ch.

Skialpinismus pod Jungfrau

Brzy ráno nastupujeme na jeden z nejkrásnějších panoramatických vláčků Švýcarska a vezeme se do stanice Jungfraujoch, tedy do sedla mezi horami Mönch a Jungfrau. Zatímco severní stěna Eigeru byla přelezena až v roce 1938, tunelem pod touto horou šplhá zubačka do nejvýše položené železniční stanice Evropy už od roku 1912. Nasazujeme lyže a náš výlet začíná. Po krátkém sjezdu na ledovec si dáváme výstup do sedla Louwitor (3676 m). Nad ním se tyčí Louwihorn (3777 m), další z možných výletů z Jungfraujoch.

Přes vrchol je to na chatu Hollandiahütte pět hodin. My se ale spouštíme nádherným sjezdem po ledovci až ke křižovatce Aletschglestcher a Jungfraufirn. Dva kilometry se plácáme po rovném platu a nakonec vybíháme asi sto metrů po železném žebříku k chatě Concordia (2850 m), která se krčí na skále nad ledovcem. Chatka je ideálním výchozím bodem pro výstup na Trugberg (3880 m), my ale pokračujeme dál po Grosser Aletschfirn do chaty Hollandiahutte (3240 m). Zatahuje se a sedm kilometrů stoupáme vzhůru téměř v mlze. Naštěstí je ale další den už zase krásně, a tak plánujeme relativně obtížný výstup na Äben Flue, oblíbenou heliskiingovou horu, a následně se přehoupneme přes ploché sedlo do údolí Lötschental.

Sjíždíme po ledovci Langgletscher i po loukách až k vesnici Blatten. Údolí patří k nejzapadlejším ve Švýcarsku a mají tu jednu specialitu: mezi Hromnicemi a masopustním úterým tu můžete narazit na maskované příšery nadlidské velikosti, Tschäggättä.

TIP: Na Jungfraujoch můžete navštívit ledový palác. Vstupné je zahrnuto v ceně jízdenky. Více na www.Jungfrau.ch.

Walliská Haute Route. Skialpinistická nádhera

Švýcarská „Haute Route“ nás několik dní povede kolem nejkrásnějších alpských vrcholků, abychom nakonec sjeli pod severní stěnou Matterhornu až do Zermattu. Začínáme ve Verbier, kde se to žlutými sjezdovkami jen hemží. Jsou to tak zvané off-pisty, značené freeridy navázané na lanovky. Úžasný je sjezd z Mont Fort nebo Mont Gelé do Tortinu. Navečer přijíždíme na Cabane du MontFort a scházíme se s naším průvodcem.

Brzy ráno nás čeká lehký výstup do Col de la Chaux. Za dalším sedlem, Col de Momin, už se otevírá ledovcové plato a nad ním vrchol Rosa Blanche (3336 m). Je krásně, a tak horu před sjezdem do chaty Plafleuri vylézáme. Třetí den je docela snadný. Musíme překonat 150 metrů do sedla, potom 5 kilometrů po zamrzlém jezeře Lac des Dix a vyšplhat dalších 600 výškových metrů ke stejnojmenné chatě. Čtvrtý den se opět dostáváme do světa ledovců a zasněžených štítů. Troufáme si na trochu lezení a dáváme vrcholek Pigne d’Arolla (3796 m). Odpoledne sjíždíme ke Cabane des Vignettes. Odtud sklouzneme do sedla a zase stoupáme vzhůru a zase sjíždíme… a nakonec je tu závěrečná odměna: sjezd z Col de Valpelline do Zermattu.

TIP: Informace o zajímavých místech a túrách nejen ve Wallisu najdete na www.MojeSvycarsko.com.