Svět pod povrchem – unikátní kus naší planety

Jeskyně vypovídají nejen o geologických, geomorfologických či mineralogických skutečnostech, ale obsahují i cenné informace o vzniku a vývoji života a lidské kultury. Proto jsou jeskyně už od samých počátků přírodních věd objektem výzkumů a potřebné ochrany.

Speleologií se zabýváš už od útlého mladí, kdy tě k tomu vedl otec. Kam tě poprvé vzal a kolik ti bylo let?

Do jeskyně mě poprvé vzala maminka. I v pokročilém stadiu těhotenství běhala po jeskyni Býčí skála.

Bylo těžké zvyknout si na stísněné prostory, anebo jsi k tomu zdědil geny po otci?

Ani ne. V tom bříšku mně bylo docela fajn 🙂 Ale vážně, vůbec si nepamatuju svou první jeskyni. Úzká místa jsem v dětství vůbec nevnímal. A taky – všechny jeskyně myslím nejsou plné úžin.

Zažil jsi někdy krizovou situaci, kdy sis myslel, že už je konec?

Naštěstí ne. Krizovým situacím se snažím vyhýbat a zažil jsem jich mnohonásobně víc na českých silnicích za volantem.

Co je to, co tě v podzemí tak fascinuje a pro co podstupuješ takové riziko?

Podzemí jeskyní je unikátní kus naší planety. Spolu s podvodním světem patří stále k těm méně probádaným končinám. Odvěká touha žene člověka za poznáním. Nejde jen o nové chodby a propasti. V podzemí žije celá škála živých organismů. Geologické nebo mineralogické procesy někdy doslova provokují ke studiu.

Podařilo se ti spolu s kolegy objevit ve Venezuele největší křemencový jeskynní komplex na světě. Bylo to dílem náhody, anebo za tím stála důkladná příprava?

Na počátku to byla uchopená šťastná náhoda. Všiml jsem si mizejícího ponorného potoka a po chvíli jsem našel i vchod do jeskyně, později nazvané Krystalové oči. Přípravy více než deseti expedic, na kterých se pak našemu týmu podařilo objevit nejdelší jeskyně světa v křemenných pískovcích, mě stály spoustu energie i času.

Dá se v malé České republice ještě nějaká nová velká jeskyně najít?

Rozhodně ano. Filozofickou otázkou zůstává, co je to „velká“ jeskyně. Třeba v Javoříčském krasu nebyly všechny možnosti zdaleka vyčerpány a tahle oblast má jistě potenciál na objev nejkrásnější jeskyně České republiky.

Je nějaká jeskyně v ČR, o které se ví, ale ještě tam nikdo nebyl, protože je to příliš nebezpečné?

Já o ní nevím. Ale v některých jeskyních můžou existovat nebezpečné závaly, za kterými jistě bude neznámé pokračování. Zával nebo sifon ale není nepřekonatelná překážka. Volné bloky se dají zapažit, odtěžit. Chce to hodně opatrnosti a samozřejmě zkušené jeskyňáře. Sifon může proplavat speleopotápěč.

Které české jeskyně máš nejraději a čím jsou podle tebe specifické?

Je těžké vybrat jednu jeskyni. Nejradši mám ale asi tlakové kanály v Bludišti Milana Šlechty v Amatérské jeskyni. Kdysi jsme tu s kamarádem našli 50 m vysoký komín a na jeho vrcholu několik set metrů dlouhý, nádherně zdobený horizont. Pro sněhobílé podlahové sintry jsme tohle horní patro nazvali Alabastr. Po zaměření a zdokumentování všech chodeb jsme z komínu odstrojili lano, aby se křehké čisté podlahové sintry nezničily.

Proč bychom se „my z povrchu“ měli zajímat o podzemí?

Jeskyně jsou zranitelný biotop. Dám příklad: Bydlím ve starém domě nad Jedovnickým potokem. V době, kdy jsme měli žumpu, žili v potoce raci. Pak přišla tzv. ekologická opatření a obec musela postavit čističku. Je tu ale velký kemp a mnoho chat, proto počet obyvatel Jedovnic v létě roste až na čtyřnásobek. Také se nepodařilo podle původního plánu připojit k čističce všechny okolní obce. Vystudoval jsem procesní inženýrství a vím, že je velmi těžké, prakticky nemožné, aby naše čistička pracovala správně. Raci, vranky i chvostoskoci vyhynuli.

Na stěnách jeskyně Rudické propadání ulpívá bakteriální kal až do výše jednoho metru. Jeskyně slouží jako čistírna odpadních vod. Jedovnický potok z ní vyvěrá přefiltrovaný po 12 km v Býčí skále. Po pár kilometrech se z téže vody snaží město Adamov dostat vodu pitnou. Svedení kanalizace do vodoteče se stalo pro podzemí ekologickou katastrofou. Situaci nikdo nenapravuje. Spoléhá se na neviditelné temné podsvětí.

Chystá se u nás zpřístupnění nějaké jeskyně pro veřejnost? Máme se na co těšit?

Když vidím, jaké nesmyslné trasy vytyčuje správa CHKO v Amatérské jeskyni a kolik exkurzí tam vodí, zdálo by se, že to bude křehká Amatérská jeskyně. Nechci tomu ale uvěřit!

Provádíš sám v některé z českých jeskyní? Pořádáš nějaké adrenalinové akce pro veřejnost?

Ne. Jsem rozhodně proti adrenalinovým návštěvám jeskyní. Skutečným zájemcům, které oslovily naše turisticky zpřístupněné jeskyně a láká je zjistit, co je za zábradlím, doporučuju připojit se k České speleologické společnosti. Náš spolek sdružuje už okolo tisíce jeskyňářů. Pro nováčky nově funguje vzdělávací systém. Speleologie je týmová činnost a společná radost z objevů je opravdu povznášející pocit.

Tvé fotografie z jeskyní, zvláště z Moravského krasu, jsou úchvatné. Jeskyně je velmi specifický prostor pro focení, mnohdy stísněný a bez jediného paprsku světla. Jak se tam fotí?

Je to krajinářská fotografie, i když trochu specifická. Fotí se tam vlastně líp než venku. Můžu si tam instalovat osvětlení, jak chci, a nejsem závislý na počasí, na východu slunce nebo na ročním období.

Zabýváš se také stereoskopií a natáčením 3D filmů. Jak jsi k tomu přišel?

Stereofotografie nebo 3D film se dělá nejlíp v prostoru, kde něco překáží. Hejno ryb, větve nebo krápníky. Při fotografickém šílenství poslední epochy zůstává motiv jeskyní tím posledním, čím mohu okolí ještě trochu překvapit. Stereoskopická fotografie mě okouzlila už v dětství. Na půdě v dědečkově skříni jsem našel krabičku stereofotek s plechovým stereoskopem. Snímky byly určeny pro vojáky Wehrmachtu jako politická propagace rozpínající se Hitlerovy říše.  Analogový stereodiaseriál „Moravský kras“ jsem poprvé nafotil pro Technické muzeum na počátku 90. let. Jeskynní svět, zachycený tehdy ruským Sputnikem, se dodnes periodicky promítá v expozici Panoramy v Brně.

Chystáš něco nového?

Natočili jsme spoustu materiálu na 3D film z nejdelší solné jeskyně světa. Objevili ji Češi v Perském zálivu. Věřím, že se nám už brzo podaří něco sestříhat.

Marku, děkujeme za rozhovor.