ŠUMAVSKÝ POLÁRNÍ ČUNDR

Původně jsme letos chtěli přejít Hardangerviddu. Mělo to být pro Mili první seznámení s polárními podmínkami a trénink na extrémnější čundry za polárním kruhem v příštích letech, pěkně ve stylu Amundsena a Nansena. Jenže je covid a víceméně zavřený hranice. Smůla, nikam nejedeme.

Nicméně, když si člověk něco hodně přeje a udrží si pozitivní myšlení, ono to k němu nějak přijde, možná v jiné formě. Záleží jen na nás, jak otevřenou mysl máme. A tak, když jsme nemohli vyrazit do tréninkové Mekky největších polárnických legend, přišly arktický podmínky za námi.

TIP: Mrkni na podrobný popis podobného výletu na sněžnicích či běžkách skrz zimní Šumavu.

Pojedeme na Šumavu. Předpověď počasí slibuje den ode dne nižší teploty. Vypadá to, že budeme stanovat v teplotách kolem −20 °C, což naše třísezonní péřáky nemají šanci odizolovat. Rozhodujeme se v praxi ověřit teorii více spacáků. Bavlněná vložka do spacáku, letní pytel a navrch péřák s limitem −8 °C. Doma testujeme, jestli se vejdeme. Je to překvapivě komfortní. Snad to bude i fungovat a neomrznou nám zadky. 

VLAKEM NA JIH ZA ARKTICKÝM POČASÍM

Do nepromokavý tašky balíme spacáky, karimatky a oblečení na spaní. Zkrátka všechno, co musí zůstat v suchu, abychom v pohodě zvládli noc. Tašku, stan, lopatu, sněhový kotvy, opravnou sadu a vaření rovnáme do bobů. Chceme vyzkoušet speciální plynové kartuše. Výrobce uvádí funkčnost do  −27 °C. Moc tomu nevěříme, ale rádi se necháme příjemně překvapit. Do batohu na záda dáváme náhradní rukavice, péřovku a termosky. Věci, které potřebujeme mít po ruce.   

Vlakem jedeme do Nového Údolí. Po téměř pěti hodinách cesty nasazujeme pásy na lyže a vyrážíme. Čeká nás zhruba 75 kilometrů a čtyři noci venku. Počasí je fantastický. Jsme natěšení. Dneska musíme dojít na nocoviště u Strážného. Budeme hodně rádi, pokud to stihneme za světla. Překvapuje nás, jak málo je sněhu. Žádná upravená běžkařská trasa. Naštěstí slušně mrzne a sníh se pod bombami, které mají zhruba 40 kilo, tolik neboří. Jde se nám dobře. Čekají nás poslední dva kilometry. Se soumrakem bychom to měli zvládnout. Omyl. Cesta začíná být rozrytá těžební technikou. Boby táhneme po zmrzlém bahnu a naše tempo rapidně klesá. Musíme nasadit čelovky. Ve tmě míjíme odbočku turistické značky a dál pokračujeme bahnitým korytem. Naštěstí si chybu poměrně brzy uvědomujeme a vracíme se na správnou cestu. I tak nám ale poslední kilometr cesty zabral skoro hodinu. Následuje stavba stanu a večeře. Záhy zalézáme do našeho spacákového trojobalu a usínáme. I když je venku −20 °C, je nám teplo. Dokonce tolik, že můžeme pootevřít stan, aby co nejlíp větral. Čekají nás ještě další tři noci a maximální eliminace vlhkosti je zásadní, abychom to v pohodě zvládli. 

VALENTÝNSKÁ ROMANTIKA

Ráno je stan kompletně zamrzlý, jak zvenku, tak zevnitř. Ideální varianta. Snídani vaříme venku, abychom nerozehřáli námrazu, kterou pak v pohodě vyklepeme. Nahříváme se na sluníčku. Tenhle výlet jsme pojali na pohodu. Nemusíme nikam spěchat. Naším dnešním cílem je Bučina. Rozhodujeme se jít po zelené značce, abychom využili vyjetou trasu pro běžkaře a nemuseli tahat boby hlubokým sněhem. Jdeme prostředkem cesty, abychom neničili stopu na klasiku. Potkáváme první běžkaře. Záhy je nám jasný, že budeme pro většinu z nich vítaná atrakce. I pro nás jsou debaty o snězeným psím spřežení nebo mrtvý tchýni v bobech příjemným zpestřením. Na Knížecích Pláních pekelně mrzne a fouká silný vítr. Opět se zamilovávám do své hardshell bundy, která funguje jako luxusní brnění proti nečasu. Závěrečný kopec na Bučinu vyšlapeme hlubokým sněhem a opět stavíme stan. Je nádherný západ slunce. Tuhle scenérii máme vyloženě za odměnu. Kocháme se. Začíná přituhovat. Přesouváme se do stanu a začínáme vařit vodu do termosek, polévku, hlavní jídlo. Kolem sedmý přichází další dvojice, která tady chce přespat. Zdravíme se a tím vzájemná komunikace končí. Začíná docela foukat, tak zahazuji stan sněhem. Nevybrali jsme úplně rovné místo a celou noc s karimatkou sjíždíme. V noci je opět −20 °C, i tak se vyspíme do růžova. 

Probouzíme se do nádherného slunečného mrazivého rána. Jsem zvědavý, jak bude v téhle teplotě fungovat plynová kartuše. Bohužel je de facto bezcenná. Kluci z vedlejšího stanu uvaří na benzinu tři litry vody, zatímco my ani nerozpustíme sníh. Vyndávám druhou kartuši, kterou jsem měl přes noc ve spacáku, a stavím ji na sluníčko. Konečně se daří uvařit vodu. Kartuše je reálně schopná fungovat možná v −10 °C, jinak je to trápení. Do teplot hluboko pod nulou prostě patří benzínový vařič. Se spolunocležníky si vyměňujeme historky a zkušenosti, vaříme a pomalu balíme. Dneska nás čeká nádherný den. Azuro a teplota kolem pěti pod nulou. Vyrážíme. Dnes přespíme na Modravě. Bučinu sjíždím v sedě na bobech. Mám radost jako malý kluk. Krpál na Černou horu se zdá nekonečný. Na vrcholu dáváme oběd. Klábosíme se supersympatickým párem běžkařů. Až budu v jejich věku, chci mít stejné nadšení ze života a fyzičku. Sjíždíme směr na Modravu, kam se dostáváme poměrně brzy odpoledne. V místním bufáči dáváme valentýnskou romantickou večeři. Langoš se vším a svařák. 

ZAČÍNAJÍCÍ OMRZLINY

Nocoviště na Modravě není zrovna na šťastném místě. Je blízko vesnice a nejsou tady chemické záchody, takže je kolem dokola obsypané žlutými fleky. Zároveň je blízko Roklanského potoka, od kterého táhne zima a vlhkost. Původně chceme vařit venku, ale zima nás zahání do stanu. Zpod tropika táhne vlhký chladný vzduch. Přemluvím se, abych vylezl ven a zaházel stan sněhem. Sice bude výrazně hůř cirkulovat vzduch, ale za vyšší tepelný komfort to stojí. V noci jsme několikrát vzhůru. Náš trojobal je na limitu. Ještě, že jsme nepodcenili izolaci od země. Přes celou podlážku máme nepromokavou lehkou deku, které s láskou říkáme manželská postel. Na ní pěnová karimatka se stříbrným nátěrem a navrch nafukovačka. Mili má naštěstí mojí sedmicentimetrovou expedičku s péřovou náplní. Přestože má na spaní péřový botičky, je jí zima na nohy. V noci teplota padla na 25 stupňů pod nulou. V osm ráno je pořád strašná kosa. A podle předpovědi ještě minimálně dvě hodiny bude. Nechce se nám ze spacáku, ale nemůžeme čekat. Máme před sebou 23kilometrovou etapu. Vařič v podstatě nefunguje. Mili se přezouvá do bot na backcountry a během pár minut začíná brečet, jak jí zebou nohy. Rychle balím vercajk a vyrážíme bez snídaně. Vyháním ji na cestu, ať se co nejvíc hýbe. Musí být v pohybu, ať neomrzne. Ještě jednou pouští slzy. Tentokrát kvůli prstům na rukou. Z nějakého záhadného důvodu jde v prstových rukavicích. Ruce má zmrzlý, že se ani nemůže převléct. Nasazuju ji polartecový prsťáky a přes ně péřové palčáky. Jdeme co nejrychleji, začíná svítit slunce a za chvíli se zahříváme. Prsty jí přicházejí k sobě. Už je zase dobře. Po pár kilometrech snídáme na sluníčku na Tmavém potoce. Obdivuju její mentální sílu a nadšení, které neopadlo ani po tak náročném ránu. V Prášilech za odměnu následuje horká čokoláda a dort v místní cukrárně. 

POHODOVÝ ZÁVĚR ČUNDRU

Spíme na Hůrce. V noci fouká poměrně silný vítr. Radši zatloukám všechny sněhový kotvy, co máme. V noci je snad o 20 stupňů víc než včera a následuje pohodové ráno. Teplota je kolem nuly, tak kolem stanu pobíháme v triku. Čeká nás jedenáct kilometrů do Rudy, z toho posledních osm z kopce. Sundáváme pásy a sbíráme kilometry zadarmo. Ze Železné Rudy nám jede vlak zpátky do Prahy. Dáváme naši závěrečnou klasiku – smažák s hranolkami a ve vlaku pifčáky. Jsme nadšení. A jak jsem sliboval, byl to skutečně čundr, na který se jen tak nezapomene. 

Jak si užít mrazivou výpravu

• Nastav si hlavu na to, že ti občas bude prostě kosa. 
• Nepodceň izolaci od země. Klidně použij víc karimatek na sebe.
• Nikdy nechoď spát ve vlhkém oblečení, nesuš věci přes noc ve spacáku a nedýchej si do něj.
• Dostatečně pij a jez, ať má tělo z čeho topit.
• V časovém plánu počítej s tím, že ráno i večer ti vaření zabere klidně 2 hodiny.

Vychytávky

• Vyrob si Mat´s systém – na míru sešitá karimatka olepená dejtkou, která slouží jako termoobal pro ešus a nalgenku.
• Nech si v termosce aspoň trochu vody na roztápění sněhu. Jde to pak rychleji.
• Používej benzinový vařič. Do teplot hluboko pod nulou je rozhodně lepší než plyn.
• Šikovný je malý smetáček na vymetání námrazy ze stanu a oblečení.
• Boby – na ty nedám dopustit. Prostě nechceš lyžovat s 20kilovým báglem.