Další šumavské „možná“ týkající se bezzásahových zón.
„Bezzásahová zóna proti kůrovci na Šumavě bude tvořit třetinu území parku,“ hlásal titulek jihočeského regionálního tisku v roce 2009. Nejaktuálnější číslo, jež se před pár hodinami objevilo v médiích (www.novinky.cz) je 26,5 procenta plochy parku. Prý se na tom dohodl s odborníky i neodborníky (tedy politiky) ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS). Jenže jak už u aktuálních zpráv bývá zvykem, je v ní samé „mělo by“, což mediálně gramotní čtenáři čtou, jako „nevíme nic jistě, ale bylo potřeba něco napsat“. Navíc moc dobře vědí, že politické dohody maji stálost kostky ledu v konvici s horkým čajem. Informaci je proto nutno brát jako aktualitu, s níž mohou v budoucnu operovat všichni, kdož si s pouty půjdou v létě lehnout pod šumavské smrky. Faktem zůstává, že právě bezzáshahové zóny jsou pro rozvoj přírodních systémů národního parku stejně klíčové, jako pilník na řetěz motorové pily pro lesního dělníka. S tupou pilou se sice kácet dá, ale trvá to dlouho a výsledek nestojí za řeč.
