Středověk na břehu Rouchovanky

Biskupice jsou městečko v hlubokém údolí Rokytné v místech, kde řeka zleva přijímá Račí potok. Dnes tvoří jednu obec s nedalekým Pulkovem. Poprvé se připomínají již v r. 1141 pod jménem Biscupici. Bývaly samostatným  lénem olomouckého biskupa (odtud jméno), často se však v jeho držení střídali i příslušníci drobné šlechty. V r. 1570 je císař Maxmilián II. povýšil na městečko a udělil jim znak. Původní zástavba byla z větší části zničena při velkém požáru r. 1747. Lenní páni sídlili na hrádku na kopci Hradiště v západní části obce (za kostelem), který se v r. 1613 připomíná jako pustý.

Dochoval se z něj kruhový areál, obehnaný zčásti porušeným příkopem. V sousedství hrádku byl v pobělohorském období postaven zámek, v r. 1831 novogoticky přestavěný a doplněný malým parkem. Na návrší nad protáhlým náměstím ulicového typu na levé břehu Rokytné stojí kostel sv. Martina , připomínaný v roce 1398, v dnešní podobě pozdně renesanční, upravovaný v letech 1834 a 1882. Na věži jsou tři renesanční zvony, nejstarší z r. 1502. Poblíž kostela je barokní fara s mansardovou střechou z 18. století. Za obcí u odbočky silnice na Pulkov stojí barokní kaplička zvaná Jáneček.Od turistické orientace u mostu na pravém břehu Rokytné půjdeme po žluté značce.

Přejdeme přes most, projdeme městečkem a v místě, kde silnice začíná stoupat, odbočíme vpravo na cestu mezi domky. Za obcí pokračujeme loukou, přejdeme úzký pás lesa a za ním se dáme šikmo vlevo přes louku. Značka nás vede víceméně volně lesním okrajem, později po málo výrazné cestě, která se stočí vlevo a stoupá zalesněnou úžlabinou podél malého potoka (pozor na rozdílný zákres v mapách).

Dovede nás téměř až na okraj polí, pak zahne vpravo a zarůstající cestou míří k úzké asfaltové silničce. Po ní pokračujeme rovněž vpravo, zprvu podél lesa, pak přímo lesním porostem dolů zpět k údolí Rokytné. Silnička ústí do podnikového rekreačního areálu, vjezd uzavírá závora. Asi 20 metrů před ní značka odbočí doleva a sestupuje po sotva zřetelné pěšině. Na úpatí svahu při břehu řeky se napojí na nepříliš používanou lesní cestu a pokračuje po ní vlevo. Cesta se po chvíli změní na pěšinu, která sleduje tok Rokytné. Místy je dost obtížně schůdná, kličkuje mezi skalkami a balvany, tu a tam cestu znesnadňují vyvrácené a polámané stromy.

V závěru překonáme „kopřivový“ úsek a staneme na široké cestě, která vede vpravo po mostě přes řeku k bývalému Újezdskému mlýnu . My se však přidržíme pěšiny a „svého“ levého břehu, přejdeme potok, zhora obejdeme skalní sráz a znovu se vrátíme k vodě. Po čase vyjdeme z lesa a pokračujeme loukou (vpravo vede lávka na protější břeh k romantickým strmým skalním bradlům). Na jejím konci se napojíme na širokou cestu, projdeme lesíkem, znovu přes louku, přejdeme přes skalnatý výběžek a dostaneme se k turistické orientaci u bývalého Kašparova mlýna , který byl upraven na dětský tábor a ¬doplněn řadou chatek (dnes zjevně nevyužitý).

O kus dál dojdeme k silnici, po mostě přejdeme na pravý břeh řeky a hned za mostem zahneme na širokou cestu vlevo. Vede nás pěknou, pestrou krajinou, střídavě lesem a loukami. Asi po 2 kilometrech dostane údolí obzvlášť divoký, ale malebný ráz. Cesta se změní v pěšinu, která nás vede těsně podél vody při úpatí mohutné skalní stěny; na protějším břehu je zálesácký srub s totemem.Romantika skončí v okamžiku, kdy se dostaneme na širokou cestu, sypanou turisty nemilovanou šotolinou. Ta zprvu sleduje původní směr, pak se začne stáčet vpravo a stoupá okrajem bočního údolí. Přivede nás až ke kraji lesa, odkud pokračujeme vlevo vozovkou dolů k rozcestí u Vilímova mlýna .

Tady značku opustíme a dáme se vlevo přes most k bývalému mlýnskému objektu, dnes jádru rozlehlého rekreačního areálu. Obejdeme budovu zleva a za ní na rozcestí zamíříme doleva na širokou cestu, která vstoupí do lesa a dost výrazně stoupá hlubokým úvozem na hřeben, ze tří stran obtékaný Rokytnou. Les kolem nás je překrásný, převážně borový, s hebkou travou v podrostu. Z okraje strmých strání vpravo i vlevo se otvírá omezený výhled do údolí řeky. Vystoupáme na plošinu při vrcholu kopce s půvabným jménem Cíbuluška.

Držíme se stále hlavní cesty, která nás dovede až k asfaltové lesní silničce. Po ní budeme pokračovat vpravo. Stále pěknými lesy vysoko nad levým břehem Rokytné dojdeme po 800 m k místu, kde silnička klesne k menší pasece porostlé mladými borovičkami . Při jejím okraji odbočuje vlevo výrazná šotolinová cesta. Dáme se po ní, neodbočujeme vpravo ani vlevo; po 500 m se po pravé straně objeví kraj lesa. Cesta jej chvíli sleduje, pak se stočí vlevo a dovede nás k vidlicovému rozcestí. Zvolíme cestu doprava a po ní už bez potíží dojdeme za mírného klesání až na konec lesa. Tady odbočíme po jiné cestě vlevo a po půl kilometru se dostaneme na rozlehlou louku.

V nejnižším místě se dáme vpravo travou k cípu lesa. Tam se objeví nepříliš používaná cesta, která nás však bezpečně dovede k široké vozovce. Pustíme se po ní, mineme okraj rekreačního rybníka Stejskal a brzy i vpravo odbočující příjezdovou cestu do kempu . Stejskal, malebně položený při kraji lesa, je vyhlášeným koupalištěm. (Ubytování, stravování: autokemp, v provozu od 1. 5. do 30. 9., chatky, restaurace Na pláži a restaurace Na hrázi, otevřeno v sezóně PO–ČT, NE do 22 h, PÁ, SO do 24 h, tel. správce 0618/865 238, nebo obecní úřad Rouchovany 0618/865 220.)

Pod dohledem dukovanské jaderné elektrárny, jejíž mohutné chladící věže nám hledí vstříc, dojdeme k silnici a po ní vpravo sestoupíme do údolí Rouchovanky na kraji městečka Rouchovany. Přejdeme most a míříme vpravo k náměstí, při jehož okraji stojí zdaleka viditelný kostel. – Také stáří Rouchovan je úctyhodné, první zmínka o nich je datována 1218. V době vlády Jana Lucemburského byly povýšeny na městečko; poprvé se tak jmenují v r. 1353.

Války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem znamenaly pokles významu Rouchovan, které se opět staly vsí. Matyáš Korvín jim však v r. 1486 na žádost Viléma z Pernštejna původní jmenování znovu potvrdil a zároveň přidělil městečku znak: v zeleném poli postavený snop pšenice, pod ním pak ruku po loket držící srp ostřím vzhůru. Významnou architekturou je farní kostel Nanebevzetí P. Marie  z počátku 14. století. Má gotickou žebrovou klenbu v presbytáři, loď byla upravena a nově zaklenuta barokně v 18. století. V interiéru se dochoval gotický sanktuář a sedilie. U kostela se tyčí mohutná hranolová zvonice, přestavěná v 16. století ve stylu románské renesance se sdruženými okny. Pod kostelem na kraji náměstí stojí barokní fara z 1. poloviny 18. stol. Ze stejného období je i socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí. Z Rouchovan pocházel přítel V.

Nezvala Vratislav Bělík, který napsal několik knížek o místních nářečích a zvycích. Koncem září se v obci konají tradiční hody, pořádané podle starodávných obyčejů. (Stravování: pohostinství Radnice ÚT–NE 9–22 h.)Vrátíme se malý kousek cesty zpět a za kostelem na rozcestí půjdeme vpravo po silnici horní částí obce. Na konci městečka zahýbá silnice vpravo; my se dáme vlevo kolem kapličky po cestě, která podél skládky sestoupí do údolí Rouchovanky. Pokračujeme po ní proti proudu potoka, bez povšimnutí necháme jinou cestu, která po půl kilometru pod drůbežárnou odbočí doleva na most.

Projdeme lesíkem a pak krajem louky stále podél vody. Vpravo na kopci vidíme hospodářský objekt Nové Dvory. Naše cesta téměř mizí, od Nových Dvorů však sestupuje jiná. Věc však má háček – cesta míří rovnou přes vodu, široko daleko není žádná lávka, ba ani kameny nebo klády, po kterých by se dalo přejít na druhou stranu. A tak nezbývá než se zout a Rouchovanku přebrodit. Naštěstí není nijak široká, brod je mělký, bez záludností.Na druhém břehu pokračujeme kolem někdejšího mlýna, nad kterým býval nevelký, ale hluboký rybník. Zbyla po něm mohutná hráz na kraji lesa. Zanedlouho dojdeme k rozlehlému poli, ve kterém definitivně zmizela i původní cesta.

Dáme se však po jiné vlevo podél lesního porostu, pak šikmo vpravo vzhůru přes paseku. Téměř na konci lesa je rozcestí; zahneme ostře vpravo a sestupujeme zalesněnou úžlabinou. Po můstku přejdeme Mlýnský potok (také Bačický), který se nedaleko odtud vlévá do Rouchovanky, a dáme se vpravo, k několika mobilním buňkám v dolní části louky. Před námi je areál zaniklé vsí a tvrze Mstěnice . Ves existovala snad již v 10. století, první písemné zprávy o ní však pocházejí ze století dvanáctého. Zanikla pravděpodobně i s tvrzí při vpádu uherského krále Matyáše Korvína v r. 1468. Lokalita postupně zarostla lesem a upadla v zapomenutí.

V r. 1960 tu Moravské muzeum v Brně zahájilo systematický archeologický výzkum, jeden z nejrozsáhlejších v oblasti středověké archeologie v ČR. Některé odkryté objekty byly konzervovány a areál dostal podobu skanzenu zaniklé středověké vesnice. Středem osady bývala tvrz, postavená na levém břehu Mlýnského potoka na nevysokém hadcovém skalisku ve 2. polovině 13. století. Hlavní objekt představovala obytná věž o rozměrech 10,5  8 metrů, obklopená čtvercovou ohradní zdí. V severovýchodní části byly objeveny základy budovy se dvěma místnostmi, vestavěné do rohu ohrazení. Ta sousedila s věžovitou branou, částečně vystupující do příkopu. Příkop byl 11 metrů široký, napájený vodou z potoka, na vnější straně zpevněný zídkou.

Další věžovitá stavba stávala v jihovýchodním rohu. Při výzkumu byly zdi tvrze odhaleny do výšky několika metrů a zakonzervovány. Tvrz byla sídlem vladyckého rodu ze Mstěnic, doloženého od poloviny 14. století. Západně od tvrze jsou odhalené základy dvora se sušárnou a stodolou, mezi ním a tvrzí pozůstatek kovárny. Na protější straně si můžeme prohlédnout základy vesnických domů, soustředěných kolem nevelké návsi.

Archeologický výzkum tu vždy v letních měsících dále pokračuje, půdorysy odhalených objektů zachycují informační panely s vysvětlujícími texty. K ochraně tvrze a přístupové cesty sloužila další dvě opevnění, zjištěná jižně od vsi na protějším břehu potoka, na skalnatém zalesněném návrší. Přímo nad tvrzí je to půlkruhová prostora s malým jádrem, chráněným dvěma podkovovitými příkopy s valy.

Stávala tu dřevěná věž, zpevněná mazanicí. Druhé opevnění bývalo nad cestou, po které jsme přišli, asi sto metrů jižně od prvního. Na jihovýchodní straně se dochovaly stopy příkopu a val vysoký 1,5 metru, které chránily další, tentokrát asi kamennou věž. Našla se tu keramika z 15. století. Předchůdcem tvrze býval starší hrádek , který stával vzdušnou čarou asi 350 m ssv. od vsi, na protějším břehu Rouchovanky, na zalesněné ostrožně. Byl kruhového tvaru (průměr asi 48 m) a chránily ho dva příkopy a valy. Budovy tu byly dřevěné; před vnějším příkopem však archeologové objevili základy kamenné obdélné budovy o rozměrech 14,5  8 metrů s oválnou přístavbou, která zřejmě plnila funkci věžovité brány.

Podle keramických nálezů existoval hrádek nejspíše na konci 12. a v 1. polovině 13. století, po jeho zániku byla ve vsi postavena tvrz. (K hrádku je od Mstěnic obtížný přístup. Cesta, vedoucí podél základů vsi přímo k Rouchovance a za ní dál v přímém směru k lesu, je rozoraná, zůstal však můstek přes potok. Bývá tu přes pole vyšlapaná pěšina. Podél lesa vede cesta, přicházející od Nových Dvorů. Po ní je třeba pokračovat asi 300 metrů vlevo. V místech kde se přiblížíme k brodu přes Rouchovanku, pak vpravo vzhůru na ostroh.)Od areálu zaniklé vsi se vrátíme několik desítek metrů zpět k mostu přes Mlýnský potok, nezahýbáme však na něj, ale pokračujeme rovně loukou k lesu. Asi po 250 metrech dojdeme k jiné široké cestě, po které půjdeme vpravo. Za stálého stoupání dojdeme asi po kilometru k velkému rozcestí ve Velikém lese .

Proti nám přichází zelená značka z Hrotovic, která nás bude provázet po zbytek cesty. Spolu s ní zahneme vlevo a sestoupíme do zalesněného údolí Mlýnského (Bačického) potoka, kterým prochází úzká asfaltová silnička. Ta sleduje meandrující tok až k bývalému Hraničnímu mlýnu. Údolí nepostrádá kouzlo, lesní úseky se střídají s loukami, potok pospíchá přes kameny do nádrže Stinského rybníka. V jeho blízkosti se silnička rozhodne údolí opustit, stočí se vpravo a zvolna, ale vytrvale stoupá asi 2 kilometry až k rozcestí Kopaniny.

Pak nás vede mezi poli, později při kraji lesa Bříští k silnici, kde je turistická orientace .Zahneme vlevo a jdeme po silnici asi 400 metrů, u božích muk se dáme vpravo na polní cestu, podél lesa sestoupíme k menšímu potoku, přejdeme ho a lesem, později mezi poli míříme k Biskupicím. Asi kilometr před krajem vsi se napojíme na silničku, která v závěru sestoupí do středu obce a pak k turistické orientaci za mostem přes Rokytnou.

(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)