Stezka Českem: jak se zrodil přechod ČR

V roce 2019 jsme šli jeden z nejtěžších treků na světě: Great Divide Trail v kanadských Rockies. Je to trasa, na kterou se vydá ročně tak padesát dobrodruhů a z celkových 1 200 km jde přibližně 800 kilometrů mimo cesty a značení. Byla to totální divočina, a navíc pršelo nejvíc za sto let. Když jsme takhle jedné deštivé noci leželi ve stanu, kolem chodil medvěd a očichával nás zvenku, říkal jsem si, že je škoda, že něco podobného nemáme i u nás v ČR. Když medvěd nakonec odešel, neukradl žádné kolíky od stanu, a my tím pádem mohli pokračovat, byla myšlenka postavení dálkového treku v ČR na světě.

V září jsme se vrátili a začali dávat celý nápad dohromady. Covid tou dobou byla maximálně přesmyčka jména Quido, a tak jsme si říkali, že se v létě projdeme u nás a třeba někdo bude chtít projít naše hory. Od dubna jsme začali chodit, měřit, plánovat a zapisovat a na začátku října byla Stezka Českem na světě. 

Od začátku jsme chtěli stavět na třech pilířích: První byl, že to není komerční projekt. Nechtěli jsme, aby se kdokoliv musel kamkoliv registrovat, něco platit nebo abychom my něco prodávali. Druhý byl, že by to měla být trasa, kterou by mohl jít každý. Nechtěli jsme postavit trek, který by byl pro dvacet šílenců, které by ostatní obdivovali a doufali, že se jim podepíšou fixkou na holé břicho. Třetím cílem bylo, že by součástí celé myšlenky mělo být něco jako „udržitelný turismus“. Nechtěli jsme nahnat co nejvíc lidí někam a po nás potopa. 

Co je tedy Stezka Českem?

Ve zkratce je to přechod celé ČR, který vede od nejzápadnějšího po nejvýchodnější bod ČR a měří 1 000 km. Trasa se vine podél severní hranice přes Krušné hory, České Švýcarsko, Lužické hory, Jizerky, Krkonoše, Adršpach, Broumovsko, Orlické, Rychlebské hory, Jeseníky až po Beskydy. Podle jednotlivých pohoří je rozdělena do deseti etap s podrobnými itineráři. Od jara ještě přibude Jižní větev, která bude vedena ve stejném duchu. 

Zájem je od spuštění obrovský. To, že může jít každý, jsme dali do loga a prakticky během prvních čtrnácti dnů vyrazili první dobrodruzi. Facebooková stránka se začala plnit fotkami spokojených lidí v neuvěřitelně hnusném počasí a my se jen divili. Spoustě dalším se zalíbila naše myšlenka, že to stavíme „od lidí pro lidi“ a začali se hlásit, že chtějí pomoct, že jim to dává smysl. A tak nám krásný certifikát udělala holčina, kterou jsme v životě neviděli, webovky nám do angličtiny přeložila další holčina, kterou neznáme, spousta lidí posílá tipy a z ciziny jsme se nechali inspirovat i myšlenkou „Trail Angels“, kteří se nám hlásí po celé Cestě. Díky tomu můžeme celý projekt posouvat dál a dává nám to další smysl.

V lednu navíc na svém zasedání Klub českých turistů rozhodl, že se společně s agenturou CzechTourism stanouoficiálním partnerem cesty, čímž se z Cesty Českem stal oficiální přechod ČR. Pamatujete si, jak na tatrankách byl jeden rok nápis „Tradiční receptura“ a další rok „Nová, moderní receptura“? Tak takhle bereme spojení s KČT. Jako výbornou příležitost spojení filosofie dálkových treků a obrovské síly tradiční značky KČT, která se tady skvěle stará o veškeré značení, po kterém Stezka vede.

Jak se na Stezku vydat a kdo na ni může?

Věříme tomu, že na Stezku může každý. Vydat se chystají maminky s dětmi, kluby minituristů, stejně jako party kamarádů, páry, lidi se psem, pán na koloběžce až po turisty v důchodu. Je totiž jen na vás, jak se na cestu vydáte. Můžete ji jít celou najednou, po etapách, na přeskáčku, zleva doprava nebo naopak, po víkendech, během jedné sezony nebo po více let. Můžete jít nalehko, spát venku, pod střechou, závodit o čas nebo se loudat. Můžete jít po rukou, vzít na výlet svoji babičku či připnout na vodítko domácí morče Rozárku a projít to s ní. 

Za dokončení celé Cesty dostanete parádní certifikát. Ale opět: pokud ho nechcete, dobře, je to celé jen na vás. A proč si myslíme, že může jít každý? Protože není nic lehčího než kouknout na webovky projektu, stáhnout si mapu cesty a itineráře jednotlivých etap, ve kterých najdete vše: kde se dá přespat a najíst, kde je studánka, kde koupíte jídlo a kde si můžete za odměnu dát rakvičku se šlehačkou. Pokud chcete vědět přeci jen víc (medvědi na cestě, vlci v seníku), můžete se doptat na FB skupině, kde je dnes už přes 10 000 dobrodruhů, kteří vám rádi pomohou a poradí.

Na webu najdete i další informace, které je dobré vědět, než vyrazíte: odkazy, jak si zabalit na cestu a zda si brát rudlík na pračku, pravidla, jak se chovat v přírodě v závislosti na tom, zda jste v chráněných oblastech, a záložku zvanou: Nebuď prase.

Ta je pro nás důležitá a je to vlastně jediná podmínka, kterou máme pro dobrodruhy, kteří chtějí vyrazit. Na dlouhých trecích existují tzv. „Leave No Trace“ principy, které v podstatě říkají, že by bylo fajn, kdyby ta příroda po nás vypadala stejně jako předtím, než jsme jí prošli. Nebo i trochu lépe. V Čechách vznikla velmi sympatická iniciativa #nebuďprase, se kterou jsme se dali dohromady. Věříme, že společně můžeme usilovat o to, že nám tady příroda zůstane i pro ty, kteří půjdou po nás. Takže říkáme: Jděte, budeme moc rádi, ale prosíme, respektujte přírodu, pravidla chování v ní, a snažte se, ať se i ten, kdo půjde po vás, může kochat lesem, a ne jogurtem šikovně napíchnutém na větvi (ne, to není umění😊).

Jak si Stezku Českem užít?

Určitě si ji naplánujte tak, aby bavila především vás. Nemusíte jít na rekord ani na rychlost. 1 000 kilometrů je i v našich podmínkách poměrně dost, a pokud se přeceníte nebo si špatně připravíte vybavení, budete pak mít přibližně třicet až čtyřicet dní na to, nad tím pořádně popřemýšlet.

• Zkuste se vyhnout davům. Naprostou většinu času půjdete sami, ale místům jako Hřensko, Sněžka, Adršpach, Pustevny, se nevyhnete. Dá se to ale naplánovat, že je projdete třeba v úterý dopoledne, kdy šance, že vás někdo ušlape nebo bodne selfie tyčí, je přeci jen nižší. Naopak, pokud máte rádi bolest, doporučujeme návštěvu těchto míst v sobotu odpoledne nebo o svátcích. Taky je to zážitek. A víte, jak je to s těmi pozitivními a silnými zážitky. 

• Nemusíte jít přímo po cestě. Každého zajímá něco jiného. A tak zatímco je trasa vedena z našeho pohledu tak, aby byla zajímavá a krásná, vy budete možná preferovat menší cestičky mimo hlavní hřeben, návštěvu technických památek v nejbližší obci, alternativní trasu na Nejsevernější bod nebo třeba budete chtít navštívit všechny cukrárny, abyste si udrželi cukry v krvi.

• Zkuste se odpojit od sítí i od mobilu. Když jdete takovou dlouhou cestu, zklidníte se, začnete si užívat přírody a psychicky si odpočnete. Je tedy škoda, si pak večer sednout a udržet si aktuální informace o tom, že má známá influencerka nový botox nad pupíkem nebo že váš oblíbený tým v druhé curlingové lize na Novém Zélandu potřetí za sebou remizoval. Věřte nebo ne, i bez toho se dá žít!

A hlavně vyrazte. Jako byl malý krok pro člověka a velký pro lidstvo, když jsme dosáhli Měsíce, je velký krok pro člověka poprvé vyrazit na přechod s přespáním někde po cestě. Už to není tak, že vycházíte z parkoviště nebo pochodujete kolem hotelu, ale už si musíte zabalit, nějak si to naplánovat a někam dojít. No a pak už to jde samo, jde jen o ten první krok. Když ho uděláte, uvidíte, že i příroda to ocení. Srnka zastříhá ušima, veverka vám zatleská…. nebo třeba alespoň v dálce zachrochtá divoké prase.

A co nás čeká dál?

Stezka Českem je i na Instagramu, kde s námi můžete sdílet vaše fotky. Je to proto, že jsme našli holčinu, která je mladší než my (tzn. narodila se až potom, co se vyvrásnily Krkonoše), a tak tomu jednak rozumí, jednak ji to baví, a navíc to dělá dobře, což je fajn bonus. Od března bude venku Jižní část treku, pro kterou jsme se rozhodli už v říjnu na základě celé té pozitivní vazby. Zájemci tedy budou mít více možností, jak si cestu projít, a to třeba včetně všech čtyř krajních bodů ČR. Připravujeme aktivity pro ty, kteří se na Stezku vydají, plus pár dalších překvapení. No a hlavně se těšíme, že se někde potkáme, bude to určitě pěkná sezona. 

Ať nám to všem šlape!