Tato trasa postrádá – s výjimkou pamětihodností města Jemnice – obvyklé turistické atraktivnosti. Její hlavní nabídkou je klid, zeleň, neporušené lesy, příroda, která pohladí na duši. Chceme-li si odpočinout od shonu a starostí každodenního života, je to ten nejlepší tip. Možná, že právě nám tu předvede ptačí kapela svůj nejkrásnější koncert, při troše štěstí staneme tváří v tvář srnkám, které tu mají své království. Vydejme se tedy tak trochu v jejich stopách…
Výchozím i cílovým místem bude Jemnice, jedno z nejstarších moravských měst, s řadou historických památek, muzeem a tradiční slavností Barchan. (Bližší popis města, ubytovací a stravovací možnosti jsou v průvodci sv. č. 15 Telčsko a Dačicko.) Z dolního okraje náměstí se pustíme úzkou ulicí, která nás vede kolem zbytků městského opevnění dolů svahem nad Želetavkou. Sestoupíme k rozcestí a zahneme vlevo kolem nárožního goticko-renesančního domu s baštou.
Přejdeme most a míříme vpravo do místní části Podolí, ke kostelu sv. Jakuba Staršího , jehož kulatá věž je pozůstatkem původní románské rotundy z 12. století, ve století třináctém doplněné o plochostropou loď, upravenou goticky. Nezahýbáme vlevo po červené značce, která vede do Dačic, ale držíme se stále hlavní silnice. Vyvede nás za město, nad hráz rozlehlého Červeného rybníka, oblíbeného koupaliště s kempem (v sezóně na hrázi stánek s občerstvením). Volným terénem mezi poli dojdeme k rozcestí, kde vlevo odbočuje silnice do Louky. My však pokračujeme rovně ke zdaleka viditelné hrobce Pallaviciniů , která je mauzoleem této knížecí rodiny.
Pallaviciniové byli majiteli jemnického zámku a panství v letech 1842–1945. Hrobka je novoklasicistní stavba na centrálním půdorysu se dvěma krátkými bočními křídly a kupolí, vstupní portikus lemují dva páry sloupů, nesoucí trojúhelný štít. Plastická výzdoba je dílem J. Weiricha. Hrobku obklopuje zpustlý parčík ohrazený zdí.Od mauzolea sestoupíme po silnici do údolí Želetavky a dáme se vpravo přes most na lesní silničku.
Mineme odbočku k hájovně a zvolna stoupáme k vidlicovitému rozcestí, kde se asfaltová cesta dělí. Pokračujeme vlevo vzhůru, přejdeme paseku a v nejvyšším místě stoupání zahneme doprava na cestu, sledující oplocenou lesní školku. Postupně sestoupíme do pěkného údolí menšího potoka, po mostě, přehrazeném závorou, přejdeme na protější břeh a dáme se vlevo na méně výraznou cestu při kraji lesa podél potoka. Je to příjemný, romantický kout.
Dno údolí tvoří louka porostlá olšemi, potok vytváří výrazné meandry. Asi po 800 metrech dojdeme na rozcestí a pokračujeme vpravo vzhůru výraznější cestou, která se brzy stočí doleva a zvolna stoupá zalesněným svahem až k silnici (zákaz vjezdu). Vpravo se zvedá oblý vrchol Inženýrského kopce (602 m), nejvyššího bodu v okolí Jemnice. Po silnici se pustíme vlevo; po necelém kilometru nás dovede na rozcestí šesti cest v sedle mezi Inženýrským vrchem a Holubicí (595 m). Zleva se k nám přidá zelená značka, přicházející od Želetavy, která nás povede po zbývající část cesty. Zahýbáme spolu s ní vpravo a širokou lesní cestou pomalu sestupujeme východním svahem Inženýrského kopce.
Dojdeme až k rozlehlé pasece, na jejímž dolním okraji je turistické orientační místo Městský les, rozcestí . V dalším úseku cesta sleduje kraj lesa, vystoupí do sedélka pod Borovým vrchem (vlevo, 521 m) a pokračuje při kraji rozlehlé, pěkně upravené zahrádkářské kolonie s řadou chat. Na konci lesa mineme vlevo odbočující cestu ke Lhoticím, projdeme další chatovou osadou, napojíme se na silnici a kolem průmyslových objektů, později mezi rodinnými domky dorazíme do středu Jemnice, k turistické orientaci u zámku . Odtud můžeme po červené značce pokračovat na náměstí (0,5 km).
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
