Spojení ze světa, nouzové vyhledávání a volání

Z historie známe případy řady expedic, které zmizely beze stop, bez možnosti je vyhledat a nějak jim pomoci. Jejich osudy zůstanou možná navždy zahaleny tajemstvím. Dnes je několik možností jak se i z odlehlých oblastí spojit se světem. Přinášíme jejich stručný přehled.

Satelitní komunikace
Spojení z větší části obývaného světa zajišťují soustavy satelitů. Nejznámější jsou Iridium (9575 Extreme) či Globalstar (GSP-1700), ze stacionárních Thuraya (XT) a Inmarsat (IsatPhone Pro), ale jsou i další, méně známé systémy. Největší problémy s dostupností jsou většinou v polárních oblastech a tam, kde satelity nemají příslušnou komunikující pozemní stanici.

Zmíněné telekomunikační sítě nabízejí obvykle několik možností spojení, od plného duplexního (hovor i internet) po jednoduchý datový simplex, například SMS zprávy a nouzové volání. Cena je pak samozřejmě značně rozdílná, je jen na uživateli zvážit, co potřebuje a zaplatí. Některé přístroje jsou spojeny s přijímačem GPS a dokážou v případě nouze automaticky odesílat i přesnou polohu, kde se přístroj nachází. To považuju za důležitou funkci, protože přenést ze samostatného GPS přijímače aktuální polohu do přístroje komunikujícího se satelity může být někdy dost problematické, při úrazu přímo nemožné. Důležitou podmínkou, vycházející z technického řešení, je volný výhled na co nejotevřenější oblohu, což platí jak pro komunikaci, tak pro stanovení přesné polohy GPS. Běžný stan ve volném prostoru nevadí, problém ale může nastat, jsme-li v přístřešku, úkrytu nebo pod velmi hustou vegetací. Podmínky může také dočasně zhoršit špatné počasí, bouře, hustý déšť či sněžení. Výhodou proto je, dokáže-li přístroj vysílat informaci opakovaně a bez obsluhy až do vybití zdroje. Problémy nastávají při velmi nízkých teplotách, kdy vyhoví jen lithiové baterie, a ne Li-Ion akumulátory.

Z nouzových a záchranářských systémů jsou nejznámější nouzové radiomajáky, které vysílají svojí polohu

Speciální nouzové a záchranářské systémy
Kromě satelitního spojení existuje několik dalších systémů, využívaných v letectví, na moři a velkých jezerech. Pro vyhledávání ze vzduchu mohou být někdy i výhodnější než pouhé satelitní spojení, zvlášť za nepříznivých povětrnostních podmínek, kdy bývá spojení k satelitům i od nich (GPS) nemožné. Vhodné VHF radiostanice ale vyžadují většinou licenci, již v některých státech není možné získat. Nejznámější a nejstarší je osvědčený systém nouzových radiomajáků, starší PBL (osobní), ELT (letecká) a novější EPIRB (lodní). Nouzové vysílače polohy mohou být i ve variantě s GPS, jako například GPIRB. Není mi ale známo jejich využití pro běžné pěší turisty mimo USA. Majáky mohou vysílat jak na staré analogové frekvenci 121,5 MHz, tak na nové digitální a satelitní frekvenci 406 MHz, kam je nyní možné přidávat i údaje o poloze z GPS. Bohužel, ani tento systém není funkční nad 70° obou šířek směrem k pólům. Letecká a námořní záchrana i komunikace se ale vymyká zaměření tohoto článku, i když třeba cestovatel na mořském kajaku by bóji EPIRB určitě ocenil. Jde ji ale zaregistrovat pouze na loď a to mořský kajak není.

Z pohledu bezpečnosti zaujme aktuální model nouzového lokalizátoru Spot SOS. Jedná se o kombinaci citlivého GPS přijímače a jednosměrného datového vysílače pro přenos ze země do sítě satelitů Globalstar. Podle zakoupených služeb lze například zaznamenávat celou trasu cesty bod po bodu, ale také je možné odesílat SMS či mailové zprávy ať už předem připravené nebo u provedení SPOT Connect přenesené z mobilu (iPOD a Android) pomocí BlueTooth do Spotu a přes něj na satelit odeslané. Hlavní a velmi důležitá je možnost odeslání dvou úrovní žádosti o pomoc, buď jenom přátelům, kteří jsou připraveni pomoci, nebo na oficiální středisko záchrany SAR (Search And Rescue) pro danou oblast, se kterou se záchranné centrum Spotu (Geos IERCC) spojí. Oproti nouzovým vysílačům polohy (záchranným bójím) je tu minimální administrativa a nejsou nutné žádné licence či povolení a registrace. Centrále Spotu se pouze předem předá kontakt na dosažitelnou zodpovědnou osobu, která mailem či mobilem žádost o záchranu potvrdí či zamítne. Na případnou záchrannou misi se lze přímo u Spotu také pojistit. Spot je prvním přístrojem, který odpovídá nově schválenému standardu SEND (Satellite Emergency Notification Devices) pro záchranu v systémech SAR. Svět outdooru nedávno zveřejnil test této bezpečnostní pomůcky.

Satelitní telefony zajišťují spojení z větší části světa, horší pokrytí je v polárních oblastech

Pozemní mobilní komunikace
V oblastech pokrytých sítěmi mobilních provozovatelů GSM je možné v nouzi využít volbu 112 v Evropě a obdobně 911 v USA. Některé mobily už mají také vestavěn i GPS přijímač, takže umožní (opět jen ve volném prostoru) dostatečně přesné udání polohy. Někteří provozovatelé GSM sítí nabízejí i zavedení lokalizačního systému pro daný mobil či SIM kartu a jeho vyhledání (buď jen s údaji od poskytovatele sítě, nebo i s přečtením údajů z GPS přijímače v mobilu). Přesnost vyhledání bývá v řádech desítek až stovek metrů. Pro tyto funkce se využívají i různé jednoduché lokalizátory, umísťované v autech, lodích, na obojku psa nebo toulavého dobytčete. Jako přívěsek poslouží i k vyhledání zatoulaného dítěte. Výhodou vyhledávání operátorem je, že polohu jde určit i tam, kde není příjem signálů GPS možný, třeba v budovách apod. GPS data jsou ale samozřejmě, hlavně v přírodě, vždy přesnější, na přenos stačí i jen jedna dostupná BTS v dosahu mobilu (což může někdy být až do 30 km) a správné souřadnice jsou předány. Podrobnosti o zaměřování jednotlivými operátory je možné snadno nalézt na webu včetně tarifů a dalších podrobností. Nejjednodušší lokalizátory s tlačítkem SOS vyžadují jen obyčejnou SIM a po zavolání z jiného mobilu odešlou pozici naposledy zjištěnou z GPS. Provoz je levný, ale ne vždy plně spolehlivý.

Od roku 2012 existuje i v ČR zajímavá aplikace pro majitele iPhone a platformy Android, určená pro naše hory, s názvem Horská služba, kde kromě dalších informací, např. o poskytnutí první pomoci, existuje na displeji zřetelné tlačítko na přímé volání HS a druhé pro odeslání nouzové SMS zprávy pro HS. Ve stresu, například při úrazu, je to pak rychlé volání, bez chyb a vždy se správným automatickým udáním GPS polohy volajícího. Je vybrána vždy ta nejbližší HS, příslušející středisku či oblasti. Aplikaci je možné zdarma stáhnout na webu. Uvidíme, jak se tato služba osvědčí v praxi. Podrobné aktuální informace o Alpách pro iPhone nabízí zdarma iSkiAustria v App-Store, ovšem bez spojení na horskou službu.

Nouzový lokalizátor umožňuje kromě polohy odesílat SMS zprávy buď předem připravené (Spot), nebo přenesené z mobilu (Spot Connect)

Další možnosti nouzové komunikace
K nouzovému volání jde v omezené míře použít i CB radiostanic na nouzovém 9. kanálu (27,065 MHz), který je někde monitorován i hasičskými stanicemi. Podobné je to i u malých občanských radiostanic PMR (Personal Mobile Radio), údajně je stále ještě Horskou službou monitorován jejich kanál 7 (446,08125 MHz). Jinak v terénu lze stanice CB i PMR samozřejmě použít pro běžnou komunikaci mezi účastníky či pro kontakt se základním táborem. Tak je možné mnoho problémů vyřešit i bez zásahu profesionálů, základem je spolehlivá komunikace. V USA je obdobná možnost komunikace zajištěna stanicemi FRS nebo GMRS podle tamních předpisů. Záchranné a informační jsou zde kanály 13 a 21. Hlasem ve všech případech voláme mezinárodně známé MayDay, a to opakovaně, a po navázání spojení udáváme další podrobnosti proč voláme a o poloze. Úspěšné spojení závisí především na dobré anténě, poloze a zdroji elektřiny. Tyto informace se mohou hodit třeba při velkých přírodních katastrofách.

Nouzových možností komunikace existuje celá řada – od složitých zařízení až po signální zrcátko a dvouhlasou píšťalku

Co se hodí zkontrolovat předem
Funkčnost nouzové komunikace je nutné vyzkoušet předem a je také nanejvýš vhodné zkontrolovat pár věcí dopředu. Zde jsou základní informace, které bychom měli vědět:

• Jak je pro daný přístroj pokryta oblast, kde se budeme pohybovat?

• Je přístroj vodotěsný, je odolný vůči hrubšímu zacházení a extrémním teplotám (i mobil, smartphone apod.)?

• Jaká je výdrž baterií ve standby, při nouzovém vysílání a také jaká je jejich životnost, mrazuvzdornost a možnost snadné výměny za rezervní (u mobilů pak i dobití)?

• Jak citlivý je přijímač GPS a jak výkonný je vysílač nouzové zprávy a jestli dostačují i při špatném počasí?

• Dokážou nás záchranné jednotky dohledat pomocí vysílaného signálu?

• Je organizace provozující systém schopna dostatečně rychle rozvinout účinnou záchrannou akci v místech, kam jedeme? Budou ji místní záchranné složky respektovat (nemusí být všude SAR)?

• Do jaké míry hradí pojistka případnou záchrannou akci? (Záchranáři musí mít jistotu uhrazení nákladů z pojistky.)

• Funguje i nějaký náhradní způsob komunikace, jak dát o sobě vědět v případě nouze? Stačí třeba i satelitní mobil či PBL.

• Máme s sebou pro případ nouze i tradiční pomůcky jako je svítilna, signální zrcátko, dvouhlasá píšťalka a světlice pro signalizaci nouzového stavu?

Na jedné misce vah je cena lidského života, na druhé poměrně vysoké pořizovací i provozní náklady v případě zmíněných přístrojů. Náklady se dají ještě snížit půjčením přístrojů a minimalizací nutných služeb a také promyšlené vlastní pojištění (Alpenverein apod.) je samozřejmě základem toho, jak sebe či přátele případnou záchrannou akcí zcela nezruinovat. Výsledné rozhodnutí musí udělat každý sám a důležité je, aby k němu měl dost podkladů a informací. K tomu chce přispět i tento článek.

© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2012, text Pavel Krupka, foto archiv redakce

Placené odkazy k tomuto článku:

Zde může být váš odkaz! Napište nám.