Ve vysokohorském prostředí jsme vystaveni mnoha nebezpečím. Jedním z nich, bezprostředně ohrožujícím naše oči, je zvýšené množství ultrafialového záření – rostoucí úměrně s nadmořskou výškou.
Navíc se obvykle pohybujeme po sněhových polích, přičemž sníh velmi účinně sluneční záření odráží – suchý sníh až 88%! Odtud tedy pojmenování onemocnění, které je tématem tohoto článku – „sněžná“ slepota. Stejné postižení si ale můžeme přivodit v soláriu nebo doma v garáži při svařování – pokud si oči nechráníme dostatečným UV filtrem.
Co to je sněžná slepota?
Sněžná slepota je stav, kdy postižený není schopen pro bolest vůbec otevřít oči a je tedy prakticky slepý. Bolest může být v závislosti na míře poškození oční rohovky tak intenzivní, že víčka jsou křečovitě stažena a mnohdy je problém i jejich pasivní rozevření ve snaze aplikovat kapky či mast.
Příčina a průběh onemocnění?
Příčinou je ultrafialové záření, které „spálí“ svrchní vrstvu rohovky a dojde k obnažení velmi husté sítě nervových zakončení – oční rohovka je nejcitlivějším místem našeho těla vůbec. Stav by se dal přirovnat k odřenému kolenu – ovšem hloubka prožitku je nesrovnatelná.
První příznaky – postupně narůstající pocit cizího tělíska v oku, řezání, bolest, zarudnutí očí, otok a křečovité sevření víček přichází obvykle 4-6 hodin po expozici slunečního záření. Zastihne -li nás sněžná slepota již v bezpečí spacáku, protrpíme velmi krušnou a bezesnou noc a když nás nepostihne nic horšího, budeme mít posléze o čem vyprávět. Rohovka se v naprosté většině případů sama zahojí, bolest odezní obvykle v průběhu 24 hodin. Pokud se ovšem ještě musíme pohybovat – navíc v exponovaném a neznámém terénu – ohrožuje nás takový stav pochopitelně přímo na životě a jsme odkázáni na pomoc spolulezce, je -li v dosahu (o dohledu se v tomto případě mluvit nedá).
Co dělat?
Nejdůležitějším krokem ve vysokohorském prostředí je uklidnit člověka postiženého sněžnou slepotou a pomoci mu do bezpečí – tedy zajistit bezpečný sestup. Je nutné si uvědomit, že člověk náhle zbavený zraku je zcela dezorientován, vystaven velkému stresu ze ztráty zraku a z vnímané bolesti.
Vlastní léčba sněžné slepoty je poměrně jednoduchá – máme-li po ruce oční znecitlivující kapky, léky tišící bolest a oční (!) lubrikační gel či mast. V ambulanci očního lékaře toto vše obvykle najdeme, v útočném batohu ale hledání nemusí být úspěšné. V takovém případě alespoň trochu pomůže chladivý obklad na víčka a ubezpečení, že to do rána bude lepší… Alkohol byl už dávno vyškrtnut ze seznamu léků, ale panák taky neuškodí.
1. Suverénní metodou je podání znecitlivujících kapek (např. Benoxi, Novesin apod.) – tyto navodí okamžitou úlevu a postižený může opět otevřít oči a vidět. POZOR! Je nutné mít na paměti, že oči jsou poškozeny a nejsou chráněny přirozenou svrchní vrstvou rohovky. Existuje zde velmi vysoké riziko infekce rohovky s možnými trvalými následky! Proto je nutné použít znecitlivující kapky pouze na nezbytně nutnou dobu – tedy na dobu návratu do bezpečí! Nikdy nepokračovat ve výstupu!
2. Léky tišící bolest – jakékoliv máme k dispozici (např. Ibuprofen), v maximální povolené dávce.
3. Podání lubrikačního gelu či masti. Gel nebo mast napomohou obnovení svrchní vrstvy rohovky, ke kterému samočinně a relativně rychle dochází. Sníží se také riziko infekce. (O-Azulen mast, O-Septonex mast, Vidisic gel apod.)
4. Studený obklad na víčka, temno, klid.
Může zanechat sněžná slepota trvalé následky ?
Sněžná slepota odeznívá, jak již bylo výše napsáno, v naprosté většině případů zcela bez následků – nedojde-li ovšem k infekčnímu zánětu rohovky. Hlavním příznakem infekce je hlenohnisavý výtok z očí a přetrvávající řezání. V tomto případě je nutno aplikovat mast či kapky obsahující antibiotika – a to striktně dle pokynů lékaře nebo v nouzovém případě dle příbalové informace daného léku. V jakémkoliv případě zarudnutí očí (pochopitelně včetně sněžné slepoty!) je vždy nutno okamžitě přestat nosit kontaktní čočky, jsme-li na jejich pomoc odkázáni, a to nejlépe až do vyšetření očním lékařem. Nošení kontaktních čoček, zvláště pak ve vysokohorském prostředí, nese specifická rizika – ale o tom někdy příště.
Jak se sněžné slepoty vyvarovat?
Snadno – nosit sluneční brýle s kvalitním UV filtrem. Měli bychom mít stále na zřeteli, že i občasné sundávání brýlí pro mlžení nebo třeba při fotografování nás může ohrozit. Navíc ve vysokých polohách jsme UV záření vystaveni i při tzv. difuzím světle či lehké mlze – nejen na jasném slunci a při azurové obloze!
A něco o oku obecně?
Oko můžeme velmi trefně přirovnat fotografickému aparátu.
Víčka – stejně jako krytka objektivu chrání optiku před poškozením. V případě, že je nemůžeme otevřít, je to jako fotit s krytkou… J (sněžná slepota)
Rohovka – analogie s objektivem foťáku. Bezcévná, průhledná tkáň – a na poškrábání značně citlivější, než onen zmíněný objektiv. Tkáň, která si odebírá kyslík přímo ze vzduchu. Její síla je 0,9-0,5mm.
Čočka – další část optického systému oka. Rovněž bezcévná a průhledná. Dojde-li k jejímu zkalení, mluvíme o „šedém zákalu“.
Sítnice – je v podstatě analogie filmu či čipové destičky ve foťáku. Tkáň na níž se vytváří obraz. Ve vysokohorském prostředí dochází v rámci výškové nemoci k ucpávání cév, otoku a krvácení do sítnice.
Zrakový nerv – 1,2 milionu nervových vláken („drátů“) vedoucích signál ze sítnice do zrakového centra v mozku – můžeme přirovnat ke konektoru mezi digitálním fotoaparátem a počítačem… Otok zrakového nervu vedoucí k poklesu vidění bývá rovněž jedním z důsledků výškové nemoci.
MUDr. Martin Choleva
Evropská oční klinika Lexum
