Snadno dostupné švýcarské čtyřtisícovky – Breithorn, Allalinhorn, Weisshorn a Bernina

Foto: Switzerland Tourism

Následující čtyři vrcholy leží ve Švýcarsku a patří mezi nejsnáze dostupné cíle, přesahujících nadmořskou výšku 4 000 m. Jsou seřazeny od nejsnadnějšího vrcholu Breithorn, kam vylezou i zdatné děti, až po nejobtížnější Berninu, kde je potřeba trocha lezeckého vybavení. Pamatujte, že obtížnost výstupu vždy závisí na aktuálních povětrnostních podmínkách a fyzické kondici!

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Breithorn levou zadní

Nejsnáze dostupné švýcarské čtyřtisícové vrcholy nalezneme v masivu Breithorn, i když na to svoji mohutností a hrůzu nahánějícím vzhledem rozhodně nevypadá. Hřeben se skládá z pěti vrcholků, z nichž ten nejvyšší má 4 165 m.

O co příkřeji vypadá ze švýcarské strany, o to pozvolnější je z italské strany, kudy vede pěší cesta na vrchol. Pokud vyjedete lanovkou na Testa Grigia, čeká vás cesta podél vleku k jihovýchodu a pak stále východním směrem po lyžařské trati na Breithornplateau. Horní stanice na Klein Matterhornu zůstane poněkud vlevo.

Problémy při výstupu mohou nastat pouze na úzkém vrcholovém hřebeni, kde jsou velmi exponovaná místa. Před samotným výstupem je vhodná alespoň minimální aklimatizace. Horní stanice lanové dráhy Testa Grigia se nachází až ve výšce 3480 m, během chvilky tedy díky ní překonáte 1500 výškových metrů, což může mnohým způsobit problémy. Pro další postup na vrchol od pláně Breithornplateau je důležitým faktorem dobrá viditelnost. V případě mlhy zde hrozí nebezpečí zbloudění. Trasa, která slouží i jako sestupová, není značená, přesto orientačně jednoznačná.

Výhled na vrcholu je mimořádný. Na severu lze spatřit Bernské Alpy včetně Jungfrau, Aletschhornu  a Mnicha Finsteraarhornu, na jihu pak Gran Paradiso, na západě Mont Blanc. Na severozápadě se tyčí nepřehlédnutelný Matterhorn a dále Dent Blanche, Obergabelhorn, Zinalrothorn a Weisshorn. Severovýchod pak zdobí masív Mischabel (Dom, Täschhorn, Alphubel a Allalihorn). Na východ pokračuje hraniční hřeben přes Pollux, Castor a Liskamm.

Menší bratr hory Dom – Allalinhorn

Tento 4 027 m vysoko položený, snadno dosažitelný cíl, leží nedaleko svého vyššího bratříčka Dom (4 545 m). Vzdušnou čarou jsou od sebe tyto dva vrcholy vzdáleny jen 6 kilometrů. Ze švýcarských vesnic je mu nejblíže Saas-Fee (1 800 m), která leží v údolí Saasertal. Je tvořen čtyřmi skalními hřebeny. Každý přichází z jiné světové strany. Kromě východního hřebene končí všechny cca 200 výškových metrů pod vrcholem. Pouze zmíněný východní vede až do samého závěru a de facto vytváří vrchol.

K vrcholu vede celkem šest výstupových cest. Normálkou je zde trasa od Mittel Allalinu (3 456 m, horní stanice zubačky). Poté, co vystoupíte ze zubačky, se dáte jihozápadním směrem do sedla Feejoch (3 826 m). Vaše kroky povedou přes ledovec  Feegletscher. Ze sedla vám cesta k vrcholu zabere asi hodinu chůze po hřebeni, jehož sklon nepřesáhne 40°.

Velmi vysoká pyramida Weisshorn

Weisshorn je téměř dokonalá trojboká pyramida vysoká 4 505 m a patří do skupiny Walliských Alp. Její tři hrany jsou nejlogičtějšími výstupovými liniemi. Relativně nejsnadnější se táhne na vrchol od východu, nastupuje se ve vesnici Randa a spí se na Weisshornhutte. I tato trasa je ale považována za obtížnou a fyzicky náročnou.

Chata Weisshornhütte (2 932 m) je otevřená celoročně a poskytne vám dobré útočiště a místo k odpočinku. Další den je dobré vstát brzy ráno a vyrazit směrem k hřebenu. Orientace by měla být poměrně snadná. Až na hřeben vede rozpoznatelný kuloár, který postupně přechází v kameny a později v pevnou skálu.

Poté, co se dostanete na hřeben, začíná to pravé dobrodružství. Skalní část hřebenu je úzká, místy osazená „borháky“ a jedno místo je dokonce zajištěno fixním lanem. Bezpodmínečné je mezijištění. Když se terén změní na sníh a led, je potřeba si dávat pozor, abyste neuklouzli. Svahy severní stěny dosahují velkého sklonu. V této „bílé“ pasáži se technická obtížnost značně sníží a vy si můžete užívat pochod k vrcholu. Ten je osazen křížem a jsou odtud nádherné výhledy na Matterhorn, masív Monte Rosa, Dom a vzdálenější Mont Blanc.

Při plánování výstupu dávejte velký pozor na vývoj počasí. Kombinace špatného počasí, nevolnosti, způsobené vysokou nadmořskou výškou a obtížného terénu může být velmi nebezpečná!

Autor: Tomáš Kruml

Nejtěžší z nejlehčích – Bernina

Nádherná, mohutně zaledněná hora Bernina (4 049 m) je nejvyšším vrcholem Východních Alp a je cílem návštěvníků především ze švýcarské strany pohoří. Přesto mnohem jednodušší je výstup právě z Itálie. Hřeben Bellavista – Piz Palü je považován za nejkrásnější sněhový hřeben Alp

Pro výstup budete potřebovat vybavení na ledovec (mačky, cepín, helma, lano) a znalost techniky slaňování. Výstup začíná v oblasti přehradní nádrže Campomoro. Odtud povedou vaše kroky k chatě Carate Brianza (2 662 m). Dále budete pokračovat na chatu  Marinelli Bombardieri (2 813 m). Tady se připravte na cestu přes ledovec a strmé stoupání (obtížnost C) k chatě Marco e Rosa (3 609 m). Z chaty nás čeká krátký úsek po ledovci, což je nástup pod hřeben Spallagrat. Když se dostanete na hřeben, tak vás čeká trocha skalního lezení obtížnosti II-III. Cesta je místy zajištěna borháky a skobami, ale doporučuje se mít sebou i vlastní jistící materiál. Po tomto hřebenu se dostaneme na podvrchol Spalla (4 020 m). Odtud vás už čeká jen 30 výškových metrů k vrcholu.