Zřícenině hradu Kyšperku se také říká Supí hora. Jednou za sto let se tady objeví přízraky šesti zakletých starců, každý ve své samostatné komnatě – v ten okamžik totiž hrad povstane z trosek a zasvítí bývalým leskem. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí obřadně poděkovat za pohostinství. Zatím se to nikomu nepovedlo, a tak se starci promění v černé supy a zmizí v temné noci. Za nimi se pak hrad Kyšperk opět rozpadne na sutiny. Snad nás supi nedostanou, když se vypravíme na tajemný hrad Kyšperk. Blízko to máme od příjemné železniční stanice v Unčíně s vyhledávanou hospůdkou, ale protože si vybereme trochu složitější cestu, spojenou s poznáním zajímavého koutu Krušných hor, vezmeme to pěkně „obchvatem“ a na Kyšperku se zastavíme až při návratu.
Chlumec u Chabařovic, žel. zast. – Chlumecká kaple 3 km – rozc. Habartice 5,5 km – Fojtovická pláň 7 km – Kyšperk 9,5 km – Bohosudov, žel. zast. 12,5 km
Za výchozí místo si zvolíme žel. stanici Chlumec u Chabařovic. Slavný Chlumec a jeho bojiště tentokrát necháme bez povšimnutí a vyrazíme přesně opačným směrem. Povede nás zelená turistická značka. Od vlaku jde pár kroků k silničce (pokud se necháme svést pěšinou podél kolejí, musíme v závěru krkolomně slézat na naši komunikaci), po ní vpravo a pod tratí vlevo vzhůru. Po pár krocích odbočíme ze zpevněné komunikace (kam je zákaz vjezdu) vpravo vzhůru, jen buky decentně sledují naše pachtění. Vysupíme na silničku a díky značkařům, kteří tu zelenou vedou vpravo po silničce, přece jen trochu srovnáme dech.
Obkroužíme Mravenčí vrch (558 m), vpravo pod námi se pěkně zahlubuje údolí Šotolského potoka. Lesní komunikace stoupá, je to znát, ale i o tuto relativní úlevu v podobě pevné cesty brzy přijdeme, odbočíme na rozcestí vlevo a pak vzhůru lesem – to je nejnáročnější úsek. Rádi se zastavíme na paloučku u Chlumecké kaple a odtud přece jen poklidnější cestou bez větších výškových rozdílů pokračujeme přes lesní silničku k okraji porostu. Před námi se otevře zajímavý pohled na podmáčené pastviny a my kamenitou cestou vystoupáme na Krušnohorskou magistrálu, provázenou červenou turistickou značkou. U turistického informačního místa v Habarticích s rekreačními objekty jdeme kousek po silničce vlevo, na rozcestí opět vlevo a u poslední chaty opustíme silničku a mírně uhýbáme vlevo otevřeným terénem, pohodlnou cestou až k rozcestí na Fojtovické pláni.
Před námi vyrůstá Komáří hůrka. Zatočíme vlevo cestou zvanou Poštovka, teď už po modré turistické značce. Výhled*** daleko do kraje je tím nejpůsobivějším, co nás zatím na trase potkalo. Míjíme rekreační objekt a po asfaltové silničce scházíme k lesu. Kdo by se spletl a měl pocit, že tuhle trasu projede autem, má dost možností se tady otočit. Dál už je prostor jen pro nás, pěšáky, v zimě lyžaře a „ďábly“ na horských kolech. Z pocitu, že snad chodíme v nějakých velkých kopcích, nás vyvedla dvojice, která tím krpálem skutečně šlapala v sedlech velocipedů vzhůru proti nám.
Pravda je, že cesta opravdu klesá dost strmě až ke krátké odbočce na hrad Kyšperk***. Důvod výstavby hradu, nazývaného ve středověku obvykle Geiersberg, byl jasný – měl střežit cestu od Unčína vzhůru do hor. Není jasná přesná doba založení, první písemná zmínka pochází z r. 1319. Snad hrad vznikl z iniciativy Jana Lucemburského, prvním majitelem byl Ota z Bergova. Ve 30. letech 14. stol. koupil a zvelebil hrad pražský biskup Jan IV. z Dražic – objekt musel splňovat náročné arcibiskupské požadavky, proto přibyly mohutná obytná věž a kaple, jejíž stopy se však nepodařilo objevit. Pokus přejmenovat celý objekt na Biskupskou horu se ale neujal. Od cesty dělil hrad dosud dobře patrný do skály vytesaný příkop, na druhé straně komunikace stála osamocená věž. Hrad má protáhlý půdorys s vyvýšenou severní částí, v ní také při severním okraji stál hradní palác. Kyšperk marně obléhala husitská vojska v r. 1428, obranu prolomil snad až Jakoubek z Vřesovic v r. 1433, píšící se od té doby „na Kyšperku“. V r. 1522 získali hrad Glacové, o čtyři roky později neopatrný rytíř Glac způsobil požár a než by hrad opravil, raději si postavil novou tvrz v Soběchlebech, kam přemístil i sídlo panství. Dnes tady vidíme poměrně rozsáhlé zbytky velké věže a hradního paláce.
Z areálu hradu, který je volně přístupný a kde nechybí ani ohniště, se vracíme zpět na širokou cestu, scházíme do údolí Unčínského potoka a teď už pohodlně pokračujeme vzrostlým lesem až k okraji Unčína. Přimo bychom se dostali k trati a vlevo podél ní k železniční stanici Unčín. Můžeme však zachovat věrnost modré značce a zatočit vpravo po okraji lesa. Po levé ruce máme nepřetržitý pás domků a chat se zahrádkami, mezi nimi lze prohlédnout zajímavé panorama – popředí tvoří postupně rekultivovaný lom Chabařovice, pozadí zelené vrcholky Českého středohoří. Pohodlná cesta nás přivádí na okraj Bohosudova***. Projdeme mezi parkovištěm a železniční trati, pár kroků vpravo je dolní stanice sedačkové lanovky na Komáří hůrku. Po silničce vlevo přejdeme trať k železniční zastávce – je opuštěná, v sousedním Unčíně se na vlak čeká líp…
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
