Smrt si nevybírá

údaje vydavatele
Smrt si nevybírá
autor Jaroslav Švorc
nakladatelství Altituda, Vsetín, 2004
200 stran + 28 stran foto
doporučená cena 245 Kč

Při čtení nepříliš povzbudivých příběhů z prostředí Vysokých Tater se snad každému, kdo někdy v Tatrách byl, vybaví vlastní zážitky a vlastní chyby, na které by raději zapomněl. Mnozí však neměli to štěstí a za svoje chyby museli přes veškerou snahu kamarádů i členů horské služby zaplatit mnohdy cenou nejvyšší. Hlavním cílem autora ale není zastrašit, jak píše v úvodním slově, spíše varovat a upozornit na možná rizika. Nebezpečí se v horách nikdy nedá úplně vyloučit, ale při dostatečné opatrnosti a rozvaze je možné snížit ho na minimum.

Autor Jaroslav Švorc má k této výzvě velmi dobré podklady. Je dlouholetým členem horské služby, téměř 20 let působil jako vysokohorský nosič na Chatě pod Rysmi, a od roku 1981 pravidelně publikuje o práci horské služby i o horách vůbec. Vydal několik knih a je předsedou Tatranské horské služby – dobrovolného sboru ve Vysokých Tatrách.

Tím je dána i další ambice, kterou autor knihy má. Přibližuje ve své knize práci záchranářů, popisuje co všechno je nutné podniknout, aby se napravily často neuvážené chyby návštěvníků hor, horolezců i místních obyvatel. Pro záchranu zraněného z obtížného terénu, kam pro špatné počasí nemůže přiletět vrtulník, je potřeba pracovat hodiny a hodiny, přejít ve vichřici či v noci mnoho kilometrů a vynaložit plno sil. V knize nejsou technické detaily a podrobný popis zkoumání příčin neštěstí, jak je známe například z populárních knih Pita Schuberta. Obsahuje samozřejmě autentické příběhy, nejde však o přesné rekonstrukce. Jaroslav Švorc zachycuje události tak, jak je sám zažil, nebo jak mu je popsali jeho kolegové z horské služby. O to cennější je osobní pohled na práci horské služby i na hory samotné.

V příběhu Nedokončená vynáška je patrná časová náročnost akcí horské služby. Začátkem března roku 2000 začínají kolem 16. hodiny na Téryho chatě pohřešovat nosiče a mají podezření, že byl stržen lavinou. Ve vichřici jsou přivolaní záchranáři se psi neúspěšní, kolem 23. hodiny se počasí zlepšuje a kolem půlnoci je dispečer horské služby požádán o posily. Po noční cestě dalších záchranářů na místo je v půl deváté ráno na místě dostatek posil k vytvoření rojnice. Nechme hovořit autora: „Přesně v 9.30 naráží sonda na něco neobvyklého. Nalézáme nosičskou krosnu a za pár minut i pohřešovaného. Ležel tváří dolů, přikrytý metrovou vrstvou sněhu. Okolo úst nebyla žádná vydýchaná dutina, která by nasvědčovala, že v lavině ještě žil. Tělesné teplo vytálo okolo těla jakousi jeskyňku, na jejíž stěně se vytvořila tenká ledová skořápka. Přes ni pach těla nepronikl, proto psi nic neucítili, i když jsme těmito místy prošli několikrát…“ Fotografie dokumentuje smutný konec mnohahodinového pátrání. Lavina byla tentokrát neúprosná.

Publikace obsahuje 24 stran barevných fotografií zachycujících úspěšné záchranné akce i tragické nehody, kde byla již veškerá pomoc marná. Fotografie názorně doplňují varovný podtext knihy a nutí k zamyšlení. Přibližují také práci záchranářů, která z krátkých novinových zpráv o neštěstí v Tatrách není většinou dostatečně patrná a nezasvěcený člověk si ji nedovede příliš představit. I to je vítanou devizou knihy.

V současné době jsou Vysoké Tatry spojeny především s ničivou vichřicí, která v listopadu 2004 způsobila jednu z největších katastrof v Tatrách za několik století. Život do Tater se však nepochybně vrátí a ony budou dál cílem návštěv mnoha obdivovatelů, horolezců i turistů. Pro všechny, kdo se do Tater rádi vracejí, může být kniha Jaroslava Švorce inspirací, jak se podobných nepříjemných nebo dokonce tragických zkušeností vyvarovat.