Slovinsko na skialpech od A do Z

Slovinsko leží vzhledem k naší poloze za hlavní částí Alp, takže z Česka či Slovenska zajíždí většina skialpinistů spíše do Rakouska a Slovinsko si spojují pouze s letní návštěvou moře nebo s výstupem na nejvyšší vrchol Slovinska – ikonický 2 864 metrů vysoký Triglav. Je to škoda, protože Slovinsko je doslova poseté horami nabízejícími skialpinistické terény pro začátečníky, ale i pro vyznavače strmých a extrémních sjezdů. Přibližně devadesát procent území je v nadmořské výšce nad 200 metrů a průměrná nadmořská výška je téměř 500 metrů! To umožňuje světovou proslulost Slovinska ve sjezdových lyžařských disciplínách (Kranjska Gora a Maribor), skocích na mamutím můstku (Planica) nebo běhu na lyžích a biatlonu (Pokljuka).

Rozdělení horských oblastí ve Slovinsku

Slovinská pohoří můžeme dělit na alpská a předalpská. Do alpských patří v první řadě Julské Alpy s nejvyšším vrcholem Triglav (2 864 m n. m.). Nejnižší jsou Karavanky společné s Rakouskem s nejvyšším vrcholem Stol (2 236 m n. m.). O více než tři sta metrů vyšší je vrchol Grintovec (2 558 m n. m.) východněji položených Kamnicko–Savinjských Alp. Z nižších pohoří stojí za zmínku Pohorje, někdy nazývané Mariborsko-Pohorje, které se táhne od Mariboru na západ a jihozápad. Ve všech těchto pohořích je velké množství túr všech stupňů obtížnosti. Řada těchto túr patří mezi velmi oblíbené, zatímco na jiných se v období se sněhovou pokrývkou objevuje jen minimum lidí. To má výhodu v tom, že se často dají nalézt panenské nerozježděné svahy. V přehledu vám představujeme dvě kratší trasy a dvě celodenní túry s převýšením přibližně 1 500 metrů.

Viševnik nad Pokljukou (2 050 m n. m.)

Výborným krátkým výletem na jarní měsíce je skialpový okruh na Viševnik (2 050 m n. m.) v Julských Alpách, který se tyčí nad běžkařským a biatlonovým areálem Pokljuka. Pokljuka nabízí většinou vynikající sněhové podmínky díky své nadmořské výšce 1 350 metrů a autem je to z Ljubljani jen 70 km. Z Viševniku je navíc dokonalý kruhový výhled na vrchol Triglav. Výstup na něj je celý veden terénem, neboť v Pokljuce je zákaz fitness skialpu na sjezdovkách. Na tuleních pásech jdeme od parkoviště okrajem pruhu urolbovaného pro běžkaře po turistické značce směřující na Vodnikov dom a Triglav. 

U lyžařského střediska se stáčíme na západ a začínáme výrazněji nabírat výšku na trase Rudno polje – Studorski preval. Podcházíme strmé svahy spadající z hřebene na Robu, až se dostaneme do mírnějšího terénu. Tady se turistické značky dělí a odbočujeme vpravo strměji do svahu, až se dostáváme na „ostřejší“ hřeben Na Robu. Po něm pokračujeme dalších 150 výškových metrů na vrchol Hrustnik (1 801 m n. m.). Z něj sjíždíme na tuleních pásech do sedla Plesišče (1 780 m) a hranou stoupáme 270 výškových metrů na Viševnik (2 050 m n. m.). Sjezd pro méně zdatné je veden po výstupové trase do sedla Plesišče a dále zářezem na východ k horní stanici vleku v lyžařském středisku. Zdatní sjezdaři mají nepřeberné množství variant.

Trasa Viševnik: délka: 7 km, stoupání: 700 m. Popis: parkoviště (1 345 m) – dolní stanice vleku (1 390 m) – odbočka Konjščica (1 550 m) – vrchol Hurstnik (1 801 m) – sedlo Plesišče – Viševnik (2 050 m) – sjezd podél hřebenu k nájezdu do kuloáru – kuloárem k horní vleku

Vrh Ljubeljščice (1 705 m n. m.)

Zřejmě skialpinisticky nejoblíbenějším vrcholem v Karavankách je Ljubeljšice vypínající se nad chatou Dom na Zelenici (1 520 m n. m.). Vrchol je snadno dostupný téměř za jakéhokoliv počasí, a proto může být o víkendu obležen davy lidí. Na podvečerní popracovní skialpový výlet je však ideální, neboť nahoru se trochu rychlejším tempem dostane člověk ze silničního sedla Loibl pas za 90 minut při převýšení přibližně 600 metrů. Dolní část výstupu a sjezdu až po Dom na Zelenici vede zrušeným lyžařským střediskem.

Z Loibl pasu nastupujeme na tuleních pásech na bývalou sjezdovku a stoupáme jejím pravým okrajem přímo na západ. Kus před bývalou mezistanicí sedačkové lanovky odbočujeme trochu strměji doprava a nastoupáme asi padesát výškových metrů na cestu určenou pro zásobování chaty. Tou mírněji stoupáme k jihozápadu a západu až do sedla nad chatou. K chatě sjedeme kousek na tuleních pásech a opět stoupáme další bývalou sjezdovkou pod sedlo Čez Pod (1 688 m n. m.), od nějž je to na vrchol strměji už jenom kousek. Sjezd je v horní části buď otevřeným výstupovým svahem, nebo můžeme najet mírně k jihu se sjezdem buď řídkým lesem, nebo otevřenou plání.

Trasa Vrh Ljubeljšice: délka: 5,5 km, stoupání: 600 m. Popis: parkoviště (1 345 m) – dolní stanice vleku (1 390 m) – odbočka Konjščica (1 550 m) – vrchol Hurstnik (1 801 m) – sedlo Plesišče – Viševnik (2 050 m) – sjezd podél hřebenu k nájezdu do kuloáru – kuloárem k horní vleku

Kolem mamutího můstku nad Kotovo sedlo

Celodenní velkolepá skialpinistická túra začíná na parkovišti ve světoznámém skokanském areálu Planica v Julských Alpách na severozápadě Slovinska. Od mamutích můstků začínáme na tuleních pásech přímo na jih hluboce zaříznutou dolinou. Zdatnější mohou úvodní téměř rovinatý úsek k chatě Dom v Tamarju odbruslit bez tuleních pásů. Celou dobu před sebou vidíme majestátní skalnatý Jalovec (2 645 m n. m.) uzavírající na jihu celou dolinu. 

Od Domu v Tamarju pokračujeme dále s mírným stoupáním pravou stranou doliny přibližně po letní turistické značce. Vpravo se držíme i nad pásmem lesa a kosodřeviny pod strmými skalními stěnami. Výrazněji stoupáme ve směru na Kugyho kuloár, kterým se obvykle stoupá a sjíždí z Jalovce. Ve výšce přes 1 950 m n. m. se stáčíme prudce doprava a ukloněným svahem stoupáme na sever směrem na Kotovo sedlo (2 138 m n. m.). 

Samotné sedlo může být nejvyšším místem výletu, ale pokud jsou sněhové podmínky dobré, je možné pokračovat svahem na západ až pod skály do výšky přibližně 2 350 m n. m. Odtud se nabízí fantastický výhled nejenom na vrchol Mangart (2 677 m n. m.), ale i na spoustu dalších výrazných dvoutisícových vrcholů. Sjezd volíme v závislosti na sněhových podmínkách buď kopírováním výstupové trasy, nebo okolními strmějšími svahy.

Trasa Nad Kotovo sedlo: délka: 17,5 km, stoupání: 1 430 m. Popis: parkoviště Planica (950 m) – Dom v Tamarju (1 108 m) – pokračování na jih a dále širokou „sjezdovkou“ pod skalami stočení doprava (1 970 m) a traverz pod Kotovo sedlo – za dobrých sněhových podmínek výstup kus nad Kotovo sedlo do 2 350 m n. m. – sjezd podél výstupové trasy nebo po nerozježděném sněhu

Klasická skialpová túra na Malou Mojstrovku (2 333 m n. m.)

Oblíbený vyhlídkový vrchol nad silničním sedlem Vršič (1 611 m n. m.) patří mezi vyhlášené klasické túry v Julských Alpách. Za dobrých sněhových podmínek túra začíná na parkovišti kousek na jih od Kranjské Gory. Když je sněhu méně, je možné, že cesta přes sedlo je prohrnutá a výstup začíná až na Vršiči. Tady uvedeme variantu od Kranjské Gory. Z druhé zatáčky nad Kranjskou Gorou v údolí stoupáme na tuleních pásech jižním směrem. Ve strmějších úsecích je spousta serpentin, kterým se může vyhnout, když odbočíme na starou Vršičskou cestu, která nás dovede k celoročně otevřené chatě Koča na Gozdu. Od chaty pokračujeme dále po cestě, případně zkratkami mezi serpentinami až do sedla Vršič. Přitom míjíme další chaty – Tonikna koča a Erjavčeva koča.

Za sedlem pokračujeme kousek na jih k vyhlídkovému místu, od něhož už narazíme na obvykle vyšlapanou výstupovou stopu. Čeká nás strmý výstup do sedla Vratca pod Mojstrovko (1 941 m n. m.). Svah je strmý, ale za dobrých sněhových podmínek je možné na lyžích vystoupit až do sedla. Je-li ovšem svah zledovatělý, je lepší stoupat na botách nebo kvůli bezpečnosti použít i stoupací železa. Ze sedla se výstup stáčí na severo-severo-západ hranou kopírující letní výstupovou trasu. Tento úsek se obvykle kvůli podmínkách chodí s lyžemi na zádech. Výše se volí výstupová stopa na lyžích nebo v botách podle sněhových podmínek. Vrchol Male Mojstrovky (2 333 m n. m.) nabízí parádní panoramatický výhled, který jen trochu kazí sousední o maličko vyšší Velká Mojstrovka (2 366 m n. m.). 

Sjezd z vrcholu s převýšením 900 metrů vede směrem na jih na Velikou planinu. Zatímco v horní části se jedná o otevřený svah, níže se postupně začíná objevovat kosodřevina a za menšího množství sněhu se může v dojezdu pod Velikou planinu místy jednat i o boj v kosodřevině. Z Velike planiny (cca 1 450 m n. m.) stoupáme na tuleních pásech do sedla Vršič a z něj sjíždíme na sever ke Kranjské Goře.

Trasa Mala Mojstrovka: délka: 17,1 km, stoupání: 1 570 m. Popis: parkoviště v druhé zatáčce za Kranjskou Gorou (cca 950 m n. m.) – Koča na Gozdu (1 226 m) – sedlo Vršič (1 611 m) – Vratca pod Mojstrovko (1 941 m) – Mala Mojstrovka (2 333 m) – sjezd

Krvavec – Zvoh: po práci na začátku zimy i v dubnu

Nejdostupnější pro kratší túry na začátku a konci zimy je oblast Krvavec–Zvoh, kde je možné z okraje slovinského hlavního města dojet za necelých 40 minut do výšky 1 440 m n. m. Od placeného parkoviště se obvykle vyráží rovnou na tuleních pásech na kombinovaný výlet s výstupem kolem Krške planiny a dále volným terénem pod dvojsedačkou ke kapli Marije Snežné. Odtud se pokračuje kolem lan na okraji sjezdovky na Krvavec (1 853 m n. m.). Následuje krátký sjezd do sedla a poté výstup na nejvyšší vrchol Veliki Zvoh (1 972 m n. m.) opět okrajem sjezdovky (v létě zpevněná cesta) nebo blíže k lanovce.

Sjezd volným terénem a neupravenými sjezdovkami má převýšení přibližně 500 výškových metrů do oblasti horní stanice kabinkové lanovky z údolí na Krvavec. Po opětovném nasazení tuleních pásů vystoupáme přes dvě stě výškových metrů k již zmíněné kapli. Od ní sjíždíme v oblasti pod lanovkou podél Kriška planiny do potočního zářezu Lukenjski graben. Naposledy nasazujeme tulení pásy a stoupáme jihovýchodním směrem na vrchol Kržišce (1 658 m n. m.). Z něj sjíždíme přímo na parkoviště. Alternativou na jarní období (konec dubna až květen) je pokračování z vrcholu Veliki Zvoh dále po hřebenu a výběr některého ze strmých zářezů ke sjezdu na sever.

Trasa Krvavec – Veliki Zvoh: délka: 9,4 km, stoupání: 950 m. Popis: parkoviště 1 440 m – Krvavec (1 853 m) – Mali Zvoh (1 814 m) – Veliki Zvoh (1 972 m) – Gospinec (1 479 m) – kaple (1 690 m) – potok (1 480 m) – Kržišče (1 658 m) – parkoviště (1 440 m)