Máme tu téma ze světa široké bílé stopy – řeč je o skialpinismu, především pak o klasickém skitouringu nebo také back country. Někomu tato disciplína natolik učaruje, že jí zůstane věrný a bláznivé sjíždění strmých kuloárů ho ani nenapadne.
Druhou kategorii pak tvoří ti, které to napadne, a absolvováním klasických túr nabírají zkušenosti, aby se mohli postupně pouštět i do strmějších sjezdů volným terénem. Tento osvětový (nikoli světový) článek obsahuje jak poznámky o novinkách, tak postřehy, které jsem nabral během marných pokusů o dobývání alpských vrcholů a ještě marnějších snah o ladnou jízdu v bezedném prašanu.
(pozn. redakce: text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2012)
Lyže a vázání
Lyže jsou základ, o jejich výběru a vlastnostech by se dal klidně sepsat celý článek. Často je výběr lyží určen tím, kolik jsme za ně ochotni zaplatit. Bezpochyby najdeme na trhu lehké skialpové lyže za příznivou cenu. Většinou to ale bude jeden ze základních modelů s pěnovým jádrem, vhodný spíš pro začátečníky nebo převážně na stoupání. Při sjezdech těžkým rozbitým terénem bude taková lyže značně neklidná a zkrotit ji, aby vedla jistě stopu, dá dost práce. Většinou bude i užší, takže ani jízda v prašanu nebude úplně to pravé. Jiný požitek z jízdy, a samozřejmě i cenovka, pak bude na lyžích s dřevěným jádrem a výztuhami ze skelných či jiných vláken nebo z tenkých kovových plátů. Takové lyže pak už budou samozřejmě těžší, což je naopak zatraceně znát při stoupání. Celý trik je tedy v hledání kompromisu mezi dobrou tuhostí lyže při sjezdu a nízkou hmotností pro stoupání či nošení lyží. Za to, že se výrobcům špičkových lyží daří tyto protichůdné požadavky plnit, si nechávají náležitě zaplatit. Doporučuju jasně si určit, kolik chcete do lyží investovat, a zodpovědně se rozhodnout, jestli s lyžemi chcete podnikat spíš klasické choďáky nebo se věnovat divokým sjezdům. Každý chce samozřejmě za málo peněz hodně muziky, takže nakonec sáhnete po lyžích, které jsou co nejvíce univerzální. Jen je třeba si uvědomit, že univerzální znamená v podstatě kompromis, takže nebudou podávat špičkové výkony ani při sjezdu, ani při stoupání. Já osobně jsem pro letošní sezonu zvolil model typu 50/50, jak jsem si tuto kategorii osobně nazval. Lyže jsou určené napůl do tvrdého terénu, tedy i na upravenou sjezdovku, a napůl do terénu neupraveného. Konkrétně jde o jakési horolezecké univezrálky K2 Shuksan, které si vydobyly docela slušnou pověst mezi zákazníky. Jejich šířka mi přijde tak akorát hraniční, aby mě dobře nadnášely v hlubokém sněhu, a zároveň ještě přijatelně prošlapávaly stopu, která není široká jak za sněhovou frézou.
Zatímco výběr značek a typů skialpových lyží je dnes už docela široký, včetně českého zástupce, jinak je to se skialpovým vázáním. Za poslední roky se do povědomí zákazníků dostalo několik stálic a čas většinou potvrzuje jejich kvality. Místo jejich výčtu bych připomněl méně tradičního výrobce Marker. Na poli sjezdového vázání jde samozřejmě o jednoho z nejznámějších tradičních leaderů. Před několika roky se tento výrobce rozhodl pustit na pole pro něj dosud neorané a začal vyrábět dva typy skialpinistického vázání určeného převážně na free ride. Jejich hmotnost včetně brzd byla 2500 – 3000 g podle typu a velikosti, což už není při šlapání vzhůru zanedbatelné. V loňské sezoně si ale zřejmě firma najala renomovaného dietologa, protože se podařila pozoruhodná odtučňovací kúra. Světlo světa spatřilo vázání Marker Tour F10 a Tour F12 s hmotností kolem 1700 g včetně brzdiček. To je výborná hodnota vzhledem k tuhosti vázání, která je srovnatelná s freeridovými modely. Vázání mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl léty prověřený model od výrobce Fritchi Diamir nahradit právě jím. Poněkud atypická je jeho konstrukce, u které je pro přepnutí mezi sjezdovou a stoupací polohou nutné odepnout botu z vázání. Přepnutí se provádí zatažením za pružné poutko ve středu vázání, díky čemuž se pro stoupání celé vázání posune o 40 mm dozadu. Při výběru jsem zvažoval, jestli mi nutnost sundat lyži pro přepínání mezi chůzí a sjezdem nebude vadit. Uznávám, že někdy je tento systém poněkud na obtíž, ale je myslím bohatě vyvážen snadností, a hlavně rychlostí, jakou jde pomocí hůlky měnit jednotlivé nastavitelné úhly podpěry pod patou, která usnadňuje stoupání. Další výhodou tohoto vázání je pak nastavitelná přední část, která dovoluje použití nejen se skialpovými botami, ale i s klasickými lyžáky.
Stoupací pásy a boty
U stoupacích pásů se zatím jen pozvolna prosazuje nová technologie, kdy pásy drží na lyžích místo lepidla pomocí tzv. „molekulární fúze”. Tato technologie funguje podobně jako protiskluzová podložka na palubní desku auta, na niž si můžete položit nejrůznější drobnosti, aniž by za jízdy spadly. Možná je to přílišným konzervatismem spojeným s nedůvěrou v takto ,,převratnou“ technologii, ale zatím se větší oblibě stále těší tradiční systém uchycení pomocí lepidla. Mění se tedy jen různé způsoby uchycení pásů na špičku a patu lyže za účelem co největší spolehlivosti. Například jeden z nejznámějších výrobců Colltex doplnil svůj upínací sytém guma – háček novým způsobem uchycení nazvaným Camlock. Jde o pevné uchycení kovovým třmenem za špičku lyže a dotažením pásku doplněného háčkem na patě lyže. Tento způsob má oproti pružnému uchycení vpředu sice výhodu, že pás nemá časem takovou tendenci sklouzávat, ale záleží hodně na drážce vybroušené v zadní části lyže. Pokud lyže tuto drážku nemá, dochází k docela snadnému sklouzávání pásku.
Posledním kouskem základní výbavy jsou boty. U nich se osvědčilo použití teplem tvarovatelných vnitřních botiček, jejichž tvar se přesně přizpůsobí noze. Tyto botičky však nabízejí jen vyšší modely bot, což je opět znát na jejich ceně. Většina z výrobců nabízí různé typy bot od ryze závodních v duchu light, až po robustní sjezdové modely. Zvláště u prvně jmenovaných se neustále snižuje hmotnost se snahou o zachování co největší míry pohodlí a současné tuhosti boty. Toho je docíleno používáním moderních materiálů, které si zachovávají své vlastnosti i při nízkých teplotách. Neméně důležitým parametrem, který rozhoduje o prodejnosti je pak hi-tech vzhled, takže špičkové modely by si pak klidně mohly zahrát v nějakém sci-fi filmu z budoucnosti, kde by je nosili roboti.
Výběr vybavení a údržba
Plný výčet všech trendů i novinek ve světě skialpinismu by musel být daleko obsáhlejší, proto se zmiňuju o novinkách a trendech, které mě osobně zaujaly. Vybavení však zdaleka není všechno. Osobně vždycky říkám, že zkušenosti se nadají ničím nahradit. Člověk až po čase doopravdy zjistí, co funguje a vyhovuje právě jemu, co mu nesedí a co je jen laciný marketingový tah na zákazníka. Před samotnou koupí nového vybavení není na škodu si ho půjčit od známého nebo v půjčovně a vyzkoušet. Výhodná může být i koupě použitého vybavení, je ale potřeba řádně je zkontrolovat. Především pásy bývají na použitém zboží ten nejslabší článek, jelikož nejvíce trpí opotřebením. Výhodná může být koupě nového zboží v tolik oblíbených výprodejích, kdy především modely lyží z předešlé sezony se dostávají na zajímavé ceny. Velký důraz bych pak kladl především na výběr bot. Věřte mi, že špatně zvolenou velikost nebo tvar pak poznáte na každém kroku, který se bude stávat utrpením.
Kromě výběru je neméně důležitá péče o vybavení. Především špatné lepidlo nebo poškozené uchycení pásů přinese na túře asi tolik radosti, jako nečekaná návštěva tchýně (snad mi to prominou). Spásným řešením je pak jen lepicí páska v kombinaci s jistou dávkou kutilství a vynalézavosti. Pokud bude skialpinista-začátečník vnímavý, jistě se mu časem podaří od zkušených bardů okoukat cenné triky a různé vychytávky. Jednou z nich je například transportní fólie na stoupací pásy, jejíž používání vřele doporučuju. Jednak jdou pak od sebe lépe odlepit, jednak jejich lepicí vrstva vydrží déle. Důležité je také řádné vysušení mokrých pásů a jejich impregnace. Právě u pásů je nejvíc potíží s jejich držením na lyžích, proto se o ně vždy řádně postarejte. Podcenění technického stavu vybavení vás může přivést do nepříjemné situace, kdy samotná túra, zkažená kvůli nelepícím pásům, může být až druhotný problém.
Vybavení pro záchranu a co by nemělo chybět
Předpokládejme tedy, že jste si vybrali spolehlivé vybavení, o které řádně pečujete a udržujete ho v bezvadném stavu. Zkušenosti ale člověk nezíská jen tak a jediným způsobem jak je nabýt je prostě vyrazit na skialpovou túru. Je v tom však malý háček. On se totiž tenhleten skialpinismus provozuje většinou na sněhu v horách ve volném terénu. A jak známo, sníh se občas neudrží a sjede jednoduše dolů. Někomu správně docvaklo, že dostat se pod něj nebude zřejmě nic příjemného. A někdo chytřejší než já tento jev kdysi pojmenoval lavina.
Vydávat se do hor bez základní ,,svaté trojice“ v podobě lopata + sonda + lavinový vyhledávač je vyloženě nerozum, a to jsem se musel dlouho přemlouvat, abych použil takto slušný výraz. Podmínkou pro úspěšnou záchranu z laviny je však zkušenost jak s touto záchrannou výbavou pracovat. Vřele doporučuju, abyste si několikrát za sezonu na túře vyhradili čas na trénink. Užitečné je například, když se jeden vyhledávač vloží do batohu a ten se zahrabe do udusaného sněhu. Zachránce, který nezná polohu batohu, má za úkol ho v co nejkratším čase lokalizovat pomocí vyhledávače, přesně dohledat pomocí sondy a vyhrabat ho ze sněhu. Když jsem takový trénink zkoušel poprvé, tak mě až udivilo, jak neskutečně vyčerpávající a zdlouhavé je vyhrabávání batohu lopatou z tvrdého sněhu, pokud nezvolíte správnou strategii.
Podmínkou pro úspěšnou záchranu z laviny je trénink několikrát za sezónu. Vyhledávač vložený do batohu a zahrabaný do sněhu hledáme pomocí druhého vyhledávače. Jen tak se získá zkušenost, jak se záchrannou výbavou pracovat.
Kromě základní výbavy je ještě celá řada dalších drobností, které mohou v horách zachránit život. V batohu by nikdy neměla chybět lékárnička, bivakovací pytel nebo alespoň alu fólie, termoska s horkým nápojem a čelovka. Uvádím základní věci, výčet potřebného vybavení je podle okolností samozřejmě širší. Velmi důležitý je nabitý mobilní telefon, nejlépe s uloženým číslem na místní horskou službu, a píšťalka na krku. Užitečné je naučit se alespoň pár klíčových slovíček v jazyce země, ve které se pohybujete. Mám na mysli výrazy, jako je například lavina, spadnout, trhlina, zraněný, vybavení, pomoc atd. Co se týká nebezpečí, která skrývají hory, je jich asi tolik, co v nich najdete krásných výhledů a volnosti. Hory je tedy třeba vždycky respektovat a zvážit předem všechna možná rizika. Do přípravy patří i kontrola vybavení nebo sledování předpovědí počasí a lavinové prognózy pro danou oblast. Důležité je dát před túrou někomu zprávu kam jdete a kdy plánujete návrat. Vydávat se na túry do hor sám může sice být značně povznášející, ale taky velmi nebezpečné. Jak tak přemýšlím o stručném výčtu rad, čím dál víc si uvědomuju, že každá věta by vydala na celý odstavec.
Málem bych ale zapomněl na jednu z nejdůležitějších věcí. Nikdy byste na skialpovou túru neměli vyrazit bez dobrých kamarádů, na které je spolehnutí v krizové situaci. Večery s nimi strávené v chatě nebo v bivaku po náročném dni v horách jsou pro mě vždy něčím výjimečným a rád na ně zpětně vzpomínám.
© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2012, text Karlos, foto Karlos a Michal Matula
