Lyžařský cirkus nad Údolím slunce mezi ledovci Ortleru a skalními stěnami Brenty Psal se červen roku 405, kdy první trentský biskup, Vigilius, nechal ve vesničce Spiazzo svrhnout sochu Saturna a jal se pohanským obyvatelům údolí Val Rendena zprostředkovávat křesťanství. Se zlou se však potázal. Dokonce snad byl i „kamenován“ tvrdým chlebem. Živobytí bylo v tomto horském údolí po celá staletí nelehkým údělem. Těžko bylo vydělat na denní chléb. Mnoho mužů bylo nuceno jít do světa za prací; štěstí zkoušeli na benátských pilách, na různých překladištích v lombardské nížině, anebo se protloukali světem jako brusiči nůžek a opraváři deštníků. Tehdejší časy nám dnes připomíná socha brusiče nůžek v Pinzolu, ale také několik dochovalých nesrozumitelných výrazů z tajného jazyka, vzniklého jako směsice různých jazyků a dialektů i smyšlených slov, kterým se tito „světoběžníci“ mezi sebou dorozumívali a kterým nikdo kromě nich nerozuměl.
Tímto jazykem již nikdo nehovoří. Dnes také z údolí nikdo nevycestovává do světa za prací. Všichni jsou zapojeni do vzkvétajícího cestovního ruchu, kterému zde vytvořila ideální podmínky příroda i lidé svou prací a smyslem pro potřeby turistů. Všechny vesnice mezi granitovým, zaledněným masívem Adamello-Presanella, Národním Parkem Ortles-Cevedale a dolomitskou Brentou jsou zapojeny do turistické infrastruktury.
Zlomem v dějinách byl pro toto odlehlé údolí rok 1868, kdy Giovanbattista Righi zakoupil starý poutnický hospic v Madonně di Campiglio a přeměnil jej v hotel. Sám císař František Josef se rád vydával z Rakouska do Madonny di Campiglio a ta se tak stávala dějištěm nejedné eskapády.
Dnes se z Madonny stalo snad nejexkluzivnější italské středisko, místem, kde chce být viděna italská smetánka. Před drahými hotely parkují luxusní vozy a z nákupní ulice se stává korzo nejdražších kožichů a výkladní skříň milánských butiků.
Madonna di Campiglio
Lyžaři se však nenechají tímto snobským flairem odradit. V Madonně di Campiglio je totiž čeká úžasný lyžařský cirkus s členitými terény, které osloví začátečníky i zkušené lyžaře. Slavné tratě světových pohárů, jako např. Palon a 3-tre, jsou zahrnuty do rozsáhlé spleti 127 km velmi kvalitních a perfektně upravovaných sjezdovek ve výškách 1550 – 2500 m. Strmé tratě pro otrlé jezdce vedou z vrcholu Monte Spinale a neméně zabrat dá „devítka“ na protilehlém svahu. Nejdelší ze sjezdovek v Madonně měří 7 kilometrů a nese název horského sedla dolomitské skupiny Brenta „Grosté“, v němž také tato trať začíná. Na strmé skalní stěny Brenty je vidět prakticky ze všech sjezdovek a lanovek Madonny. Bez nadsázky lze považovat zasněženou kulisu Brenty, této nejkrásnější a nejrozeklanější skalní hradby Dolomit za součást lyžařského zážitku v tomto středisku. Štafetou sedačkových lanovek lze vyjet na vrchol Monte Vigo, představující propojení lyžařského El Dorada Madonny s „Údolím slunce,“ jak se výstižně nazývá Val di Sole s lyžařskými středisky Marilleva a Folgarida.
Marilleva a Folgarida sice nemají tak exkluzivní pověst a tak bohaté hosty jako jejich sousedka, přezdívaná též „mondénní primadona“, snesou však důstojně její konkurenci v modernosti přepravních zařízení, v rozsahu střediska i v pečlivé údržbě tratí. Na Monte Vigo se můžete občerstvit v jedné z nemnohých restaurací a také vychutnat jedinečné kruhové výhledy na Brentu, na hory kolem jezera Garda, na ledovce skupiny Adamello-Pressanella, na někdejší nejvyšší vrchol Rakouska-Uherska Ortles i na hluboké údolí Val di Sole. Odsud se také lyžaři mohou vydat na lyžích různými směry: zpět do Madonny po krásné (a často liduprázdné) „desítce“, mohou se přehoupnout na Monte Spolverino, z jehož vrcholu vede několik sjezdovek do Folgaridy – několik lehkých tratí, ale také „černočerná“ trať č. 5 a 1, navozující směsici pocitů drsné jízdy a volného pádu…
Passo Tonale
Z Monte Viga lze několika nepříliš náročnými variantami sjet do Marillevy 1400, nebo se nabízí oklika pro neúnavné příznivce boulovatých terénů – výjezd na Doss della Pesa a na trati č. 25 se poprat s boulemi a následně se radovat z kvalitní „šestadvacítky“. Z Marillevy 1400 se do údolí, do Marillevy 900 sjíždí jedině kabinou. Horní i dolní část Marillevy je možná krutým šokem pro milovníky stylových alpských penzionů a horských statků. Zdejší betonové hotely s malými apartmány nesvědčí o citu pro harmonickou syntézu ubytovacích kapacit a přírody, (která za to přeci nemůže!)
Ještě ošklivější paneláky spatříte v průsmyku Passo Tonale, kde hraničí trentinské Údolí slunce s Lombardií. Zde probíhaly kruté boje za první světové války. Památníky a pevnosti, připomínající absurdní boje muže proti muži zde ve velehorách, uvidíte na více místech cestou do průsmyku.Lyžaři se na Passo Tonale vydávají za velkorysým pojetím „SKI ITALIANO„, skýtajícím velké množství mírných jižních tratí, a na protilehlé straně jedinou, zato náročnou a dlouhou trať, začínající pod ledovcem Pressenou, kde se lyžuje i v létě.
Val di Sole
Z Passo Tonale nás silnice svede do údolí Val di Sole podél živé řeky Noce, známé mezi vodáky i příznivci raftingu, kolem odboček do údolí Val di Pejo a Val di Rabbi s lázeňskými městečky s poklidnou atmosférou a maličkou lyžařskou oblastí, kolem odbočky na Madonnu až do Malé, konečné stanice stařičké úzkokolejky. V Malé končí moderní svět lyžařského průmyslu a otevírá se údolí se strmými svahy, s nekonečnými jabloňovými sady a malebnými vesničkami, ze kterých dýchá historie.
Údolí se směrem na západ rozšiřuje a na křižovatce silnic stojí řidič před rozhodnutím – vydat se mírným údolím Val di Non směrem na dálnici do Mezzocorony, anebo vzít útokem průsmyk Mendola a přijet na dálnici do Bolzana? Obě cesty se spojí a směřují na Brenner a dále do Rakouska.
Tak, co, nemáte chuť si zalyžovat? Lyžařský cirkus nad Údolím slunce mezi skalními stěnami Brenty a věčným ledem skupiny Adamello-Pressanella a Národním Parkem Ortles na vás čeká s jistotou sněhové pokrývky od prosince až do jara!
Autorka je majitelka sportovní CK TRIP
