Skalní jehla Cerro Torre přelezena sólo už i za špatného počasí

Rakušan Markus Pucher nejenže svůj, dnes už „předloňský“, výkon¹ v západní stěně Cerro Torre, konkrétně cestě „Ragni route“ zopakoval, on se do stěny vydal v čase, kdy v ní panovaly nelidské podmínky, kvůli kterým ostatní expedice zůstaly ve stanech.

To je buď důkazem neskutečné sebedůvěry ve vlastní schopnosti a znalost cesty, anebo …. No vyberte si sami podle vlastního založení, každopádně předvedl parádní výkon, který byl na stránkách PATAclimb.com označen jako jeden z nejšílenějších výstupů v historii patagonského lezení. K dalšímu čtení si doporučuji podívat se na přehledné vyobrazení „Ragni route“ se všemi klíčovými místy.

Výstup byl ve zkratce popsán následovně

27. prosince v 6:00 hodin začal Markus stoupat z bivaku Filo Rosso. V tu dobu byla celá věž zahalena v oblacích a viditelnost byla velmi omezená. Když dorazil k dalšímu bivakovacímu místu „Elmo“, které se nachází pod skalní stěnou „Headwall“, potkal sestupující horolezce z důvodu špatných podmínek ve stěně. Ta byla pokryta ledem a jednalo se o mixové lezení o obtížnosti až M6. Vrcholu dosáhl v sedm večer.

Pro sestup měl jen jedno šedesátimetrové lano o průměru 7 mm a tři šrouby do ledu. Přesto, že je „Headwall“ pokryt mnoha skobami, našel pouze dvě z nich. To znamenalo, že jeho sestup obnášel také spoustu nebezpečného a obtížného lezení směrem dolů. Za bivakem „Elmo“ však následoval pád, který zastavil pouhé dva metry od skalní hrany, jejíž překonání by znamenalo 1300 vertikálních metrů dlouhý pád do jižní stěny. „V tu chvíli jsem si připadal jako by to byla jedna ze scén ve filmu Vertical Limit“, dobarvil situaci Markus.

Zahřát se v bivaku někdy znamená oživit vzpomínky na hodiny tělocviku

Při dalším sestupu ho zastihla tma a jeho čelovka přestala fungovat. Proto musel „zakempit“ v jedné ze sněhových jeskyní, ve které strávil pět hodin boxováním do vzduchu, výskoky, dřepy a dalšími činnostmi, které by ho zahřály. Nutno připomenout, že s sebou měl jen lezecké vybavení bez jakéhokoliv vařiče či spacáku. Nezbyla mu už ani voda a jídlo.

Hned jak se rozednilo, pokračoval dále v sestupu. Bivaku Filo Rosso dosáhl v sedm ráno, což znamená, že mu výstup zabral 25 hodin. V něm si jen udělal čaj, něco k jídlu a pokračoval dalších dvanáct hodin do El Chalten. „Takový výstup nebyl plánovaný. Spíše jsem si chtěl zkusit, jak vysoko je možné ve špatném počasí vylézt na Cerro Torre. Skončilo to vrcholem, čemuž nevěřil nikdo jiný, kromě mě“, uzavřel Rakušan popis výstupu.

S využitím PATAclimb.com, planetmountain.com

¹V lednu 2013 Markus Pucher ohromil horolezecký svět, když dokázal cestu „Ragni route“ prostoupit sólo za neuvěřitelných 195 minut z bivaku Col de la Esperanza.