Loni mi řekl Robert, že se mu podařilo získat permit na Grand Canyon Colorado a že se pojede v prosinci. Vykulil jsem oči, jak je to možný, když se normálně čeká dvanáct nebo kolik let.
A on na to, že se dá teď zažádat a je možné to dostat v termínu, kdy se lidi zrovna moc nehrnou a věnujou se pohodě Vánoc. Zajásal jsem, protože mi bylo jasný, že je to asi moje poslední šance.
Národní parky
Povodí řeky Colorado, tato země kaňonů, je osídlena jen řídce, avšak její přírodní krásy jsou světoznámé. Jižní Utah má na svém území několik národních parků, z nichž každý ochraňuje část coloradské plošiny – divočiny naplněné tajemnými skalami v poušti a nekonečnými horizonty. Na soutoku Green a Yamp byl v roce 1915 vyhlášen přírodní památník Dinosaur National Monument. Působení větru a deště jsou tu vystaveny barevné vrstvy hornin staré miliony let. Níže po proudu Green na soutoku s Grand, kde vzniká Colorado, 400 km nad velkým kaňonem, voda vymodelovala velkou pískovcovou plošinu (Stolovou horu), vodou, větrem a mrazem rozrušenou do fantastických tvarů. Drsné, nehostinné a hluboké rokliny s četnými zákruty a strmá skaliska se střídají se skrytými loukami a úzkými kaňony, s kterých náhle vyrůstají ohromné monolity, vznosné věže a odvážné klenby. Toto bludiště na soutoku bylo prohlášeno za Canyonlands National Park.
Nejznámějším chráněným územím je však národní park Grand Canyon Colorado, založený v roce 1917, jehož krása je legendární. Velký kaňon představuje obrovský řez geologickou minulostí země a zkamenělinami rostlin a živočichů obnaženými v jednotlivých vrstvách. Shora dolů obsahuje kaňon pět různých vrstev s charakteristickou fosilní květenou a zvířenou. Severně od velkého kaňonu se rozkládá zalesněná náhorní plošina vysoká téměř 2 400 m, zbrázděná hlubokými a úzkými kaňony s věžovitými pískovcovými útvary. Toto území je chráněno v rámci Zion National Park. O něco dále k severovýchodu je další Bryce Canon Natíonal Park. Tento přírodní amfiteátr nesmírné krásy je oblastí, kterou Powell nazval Pink Cliffs.
Nakonec nás jelo čtrnáct kluků a moje žena Alenka. Většina přiletěla do Chicaga a zbytek jsme přibrali v Denveru. Příručka pravila, že v prosinci může být v kaňonu 15 – 20 °C, což se nám zdálo být v pohodě. V Chicagu bylo po příletu -10 °C a 20 cm sněhu. Měli jsme k dispozici Břeťův van, velký Ford, a druhou káru Dodge, která se musela dát trochu do lesku. Vyměnit gumy, namontovat zahrádku na naložení dvou raftů, dvou kajaků, pádel a jednoho singla z Čech.
Voda má 5 °C a vzduch tak 10 °C
Jeli jsme přes Iowu, Nebrasku, Colorado a Nové Mexiko do Arizony. Po cestě jsme se stavili u Marka z IRF a i on tvrdil, že bude v kaňonu teplo. Dojíždíme do Flagstaff, kde si půjčujeme dva nákladní rafty a nakupujeme zásoby, stále jedeme sněhem a máme posledních 120 mil na start do Lees Ferry. Stal se zázrak, na startu v kaňonu řeky Colorado sníh neleží. Rangerka jménem Kolářová nám udílí rozkazy, co se smí a co ne, a dává nám CD, na kterém jsou všechny informace. Musíme mít WC, přenosné ohniště, dva stoly na vaření, pod nima plachtu – co spadne na plachtu a všechen odpad a popel z ohně se musí zabalit a odvézt. Pálit se smí jen náplavové dříví a čůrat se může jen do vody. V létě jsou ohně zakázané a vaří se jen na vařičích. Večer s kytarou na plynu – asi nic moc. Máme teda docela kliku.
Foukáme rafty, nakládáme všechen materiál a vyplouváme do krásnýho legendárního kaňonu na cestu z Lees Ferry do Diamon Creek, dlouhou 226 mil (360 km). Voda má 5 °C a vzduch tak 10 °C. Čeká nás 96 peřejí ve stupnici 1 – 10, což je místní značení obtížnosti divoký vody.
Řeka Colorado s průtokem 400 – 600 m3/s se na začátku cesty zařezává 200 m hluboko do skal a má šířku cca 50 m. Začíná oťukávání pětkových a šestkových peřejí, který tvoří soustavy vln a válců do 2 m. Pěkný surfovací vlny pro kajaky a výživný válce, který při bočním průjezdu po vás pěkně sahají. Na konci peřejí velký karfioly, jak se cpe proud do spodní vody. Jedeme na malém raftu 380; má výhodu, že je dobře ovladatelnej a když mákneme, jede i tam, kam potřebujeme. Překvapil nás, co všechno se na něm dá jet a jakou má stabilitu. Užíváme si technickou jízdu na zadáku s mojí ženou. Jízda na rozhraní velkejch vln a karfiolů. Denně jezdíme 17 – 20 mil a cesta je určená na 18 dní.
Vodáctví se dá spojit s turistikou…
Kaňon se zařezává stále hlouběji do skal a panoramata jsou kouzelný, je pořád na co se dívat a co chvíli se ozývá:“ …hele, nalevo, koukej támhle, to je paráda!“ Nádherný skalní útvary se zrcadlí v řece a ranní a večerní světlo kouzlí na jejich vrcholcích. Obtížnost řeky se zvyšuje, pětky a šestky jezdíme na oči, přicházejí sedmičkový a osmičkový peřeje a nám se daří zatím se neprásknout. Voda má pořád 5 °C, vzduch už taky, občas fouká, takže trochu zimní soustředění. Nikomu se nechce cvaknout a plavat v týhle kose. Občas ale někdo vypadne z nákladních raftů, když se kousnou ve válcích.
Po dojetí do kempu to řeší panák slivovice, potom se jde stavět kuchyň, zapálí se oheň a jak je oheň, už je v kempu útulno. Máme tři stany, ale většina spí pod širákem. V noci trochu mrzne, ale je sucho. Skály, písek, kaktusy a tamaryšky.
Ve třetině cesty přitejká zleva Little Colorado a řeka změní čistou vodu na rudohnědou. Na 88. míli je jedinej most přes kaňon, dá se projít ze severního na jižní „rim“ – okraj Grand Canyonu. Dole na potoce stojí Phantom Ranch, kde je hospoda a stádo mul, který slouží při zásobování ranče. V létě, když je dole 50 °C a někdo horkem zkolabuje, svezou ho na mule nahoru.
Podnikáme výlety do bočních kaňonů, někdy jsou to horolezecký výstupy, ale odměnou jsou krásný skalní rozsedliny, přírodní scenérie a nahoře náhorní planiny s dalšími patry Velkýho kaňonu. Je tam celkem 80 pěších cest, ovšem nevedou podle vody, kde jsou příkrý skály. Vydáváme se do kaňonů – Little Colorado, na Phantom Ranch, Matkatamiba Canyon, Havasu Canyon, kde je indiánská vesnice s kempem na vodopádu Beaver Falls. Navštěvujeme jeskyni Redwall Cavern. Další výlet vede údolím Tapeats Creeku překrásnou krajinou mezi kaktusy na náhorní planinu a sestupem rozsedlinama skal údolím Deer Creeku zpátky k řece.
Přicházejí nejtěžší peřeje
Řeka nám připravuje stále větší lahůdky a program je nabitej, přicházejí nejtěžší peřeje, Horn Creek, Granit Rapid, Hermit Rapid, Crystal Rapid a Lava Falls. Řeka se zařezává 1,6 km do hloubky a zužuje se ve skalách na 30 m šířky s hloubkou okolo 50 m. Horn Creek Rapid je první z nejtěžších peřejí, je to výživná osmička. Peřej hluboko zaříznutá do skal, kde obrovský špičatý vlny běží zleva doprava a s roztrhanýma špičkama se vracej zpět doleva, kde ve spodní části zlobí zeď velkýho válce. Jedeme zprava doleva, velký vlny zprava úplně neobjíždíme a částečně nám chytaj pravou stranou, se štěstím se dostáváme doleva, objíždíme válec a dole ještě schytáme obrovský vlny. Uff, projeli jsme a je to OK. Šprdla to má na singlu těžší a má problém. Velká levá šikmá vlna ho zalije a už plave. Zachraňujeme, chytá se našeho raftu, lovíme loďku i pádlo a Šprdla je rychle zpátky v lodi. Je to mazák. Robert na kajaku surfuje ve velkejch vlnách a daří se mu. Máme před sebou další dvě těžký peřeje. Granit Rapid je nářez. Tady je každá rada drahá. Vpravo obrovský vlny u skály, vprostředku a vlevo velký díry, stěhující se vlny. Vymejšlíme s Alenkou taktiku a potom jedeme vpravo na komoru. Každej si má držet s pádlem svojí stranu a dostat se v případě problému zase zpátky na svý místo. Náš malej člunek je smýkán na rozbitejch hřebenech vln. Levá, pravá, Pavel, Břeťa i já jsme mohli už bejt venku, ale nakonec jsme se nějak udrželi, srovnáváme loď a získáváme zase kontrolu. Dole přejíždíme velký koláče, chytáme se vpravo u skály a jdeme fotit další raft. Jede vpravo podle skály, daří se, kajakáři Robert, Matěj i Šprdla na singlu jsou v pohodě. Akorát Guli na nákladním raftu na chvíli opustil plavidlo.
Kempujeme nad Hermitem, kluci na kajacích a singlu si to ještě šoupnou a už se těšíme na zejtra, jak to taky pojedeme. Hermit je velká peřej WW 8, nejlepší akční tobogán v kaňonu. Obrovský vlny tvořej dlouhej vlak a překlápěj i velký zásobní rafty. Nechce se nám na našem kraťasu do největší jámy přímo na komoru, a tak to střiháme trochu vlevo. Ostatní vlny tolik nezloběj, takže to v klidu projíždíme. Šestka jede na komoru, raft jde na loping, ale ve finále to ustojí. Myslím, že americký značení kaňonu 8 – 9 je asi naše WW V, ovšem s velkým průtokem 400 – 600 m3/s.
No, a na konec přichází to nejlepší
Dvě devítky. První Crystal Rapid má velký válce, který se překrývaj. V horní části obrovská díra uprostřed, vpravo šikmý válce, vlevo přitejká Slade Creek a na jeho přítoku se o něco níž tvoří další velkej válec. Následuje soustava velkejch vln podle skal a na konci peřeje uprostřed kamenná zahrádka (Rock Garden), dá se jet vlevo i vpravo. Najíždíme vlevo velkýma vlnama mezi dva válce, ten vlevo u potoka jde trochu po Alence. Přes další velký vlny přejíždíme doprava a jedeme Rock Garden. Hodně těžký, ale docela se nám dařilo, máme dobrej pocit.
Předem jsme si vyhlídli v kilometráži krásnej kemp, skály tu tvořej terasy a shora teče malej pramen. Je totiž 24. 12., Štědrej den. Kotvíme už v poledne, a dokonce nám na to svítí sluníčko. Posádka provádí očistu těla a suší svý vodácký oděvy. Děláme přípravu na večer. Dva krocani prošpikovaný slaninou se za chvíli otáčej na rožni, polívčička, výtečný saláty a sladkosti. Alenka přivezla přes hory a doly vánoční cukroví. Kluci vyrobili zvláštní stromeček ze samorostů a kaktusů, pod kterým jsou dárky. Aperitiv portské, víno bílé, červené a místní specialita Yukon Jack. Přípitek, malinko koledy, kytárka u ohně, trochu vzpomínek, ale v Čechách už je vlastně po Štědrym dnu. V jednu ráno přiletěl vítr, kterej odnášel všechno, co mohl, Králíkovi karimatku, vědro na vodu a všechno, co jsme nedrželi. Ráno chráníme věci vlastním tělem, balíme a jedeme dál.
Na 180. míli nás čeká ještě nejtěžší peřej Lava Falls, WW 9. Je to opravdová lahůdka. Parta americkejch kajakářů najíždí do véčka dvou obrovskejch válců trochu bezhlavě a jeden po druhym se cvakaj, jakoby někdo navlíkal na nit barevný korálky kajaků. Dlouho diskutujeme kudy a sledujeme, jak projížděj nákladní rafty. Nejlíp jede Matěj, potom jedou kajaky. V nájezdu obrovská široká jáma uprostřed, vpravo velký vlny tekoucí do válce, vlevo šikmý válečky, rozbitá voda, kameny. V další části peřeje se tvoří zprava doleva velký véčko z válců, který jsou jak barák, a pod véčkem ještě další obrovský vlny. Chceme jet vlevo, ale zdá se nám to technický, a tak nakonec jedeme vpravo po okraji středový díry. Svrchu v nájezdu do toho není vidět, ale najedeme to perfektně, Alenka ulomí doleva přes dvě šikmý vlny, máknem a hrneme to do véčka. Chytáme půlkou raftu o pravej válec, raft se úplně zastaví, Břeťu to vytahuje z lodi, visí za jednu nohu, dávám vzadu vpravo protiváhu tělem do vody, ulamuju, loď škubne doleva a véčko nás pouští z drápů. Velký vlny jedeme bokem, a jsme dole. Jupií, to je vono! Celá ta akce trvá přibližně 20 vteřin. Nejtěžší peřej je za náma. Vychutnáváme zbytek krás velkýho kaňonu.
V Diamond Creek balíme a jedeme do Nevadský pouště k přehradě Meat Lake, kde trávíme Silvestr. Dost dobrej vejlet!
Několik základních informací o místě
Spoutaný živel
Přestože původní krajina zůstala ve velkém rozsahu zachována a je chráněna v mnoha rezervacích, dnes by už nebylo možné podniknout souvislou plavbu kaňony Colorada, jak to učinil Powell. Brání tomu tři obrovské údolní přehrady. První na řece Green, Flaming Gorge Reservoir, jejíž vzdutí končí právě pod Green River City, kde Powell začal svoji plavbu. Další překážkou je Lake Powell, jedno z největších umělých jezer na světě, které vytvořila přehrada Glen Canyon, postavená v roce 1964 těsně nad Grand Canyonem. Pod hladinou jezera, které se napouštělo 17 let, zůstaly krásy Glen Canyonu, působivě líčené Powellem. Samo jezero je překrásné a bylo vyhlášeno za chráněnou rekreační oblast Glen Canyon National Recreation Area. Ještě níže po proudu Colorada u města Boulder City byla v roce 1936 dokončena přehradní zeď Hoower Dam, vysoká 221 m zadržující jezero Lake Meat. Pod jeho vodami zmizela oblast soutoku řek Virgen a Colorado, tedy místo, kde Powell ukončil svoji expedici. Toto jezero, stejně jako nádrž Glen Canyon, pozvolna zanáší písek unášený vodami Colorada.
Colorado
Základním stavebním prvkem celého kraje je coloradská plošina, pokrývající téměř 340 000 km2 severní Arizony, severního Nového Mexika, západního Colorada a jižního Utahu. Je tvořena sérií vrstev měkkých sedimentů uložených během stovek milionů let, kdy tuto oblast periodicky zaplavovalo moře. Dno moře bylo postupně vyzdvihováno pohyby zemské kůry vzhůru a takto obnaženo bylo vystaveno erozivnímu působení vod stékajících ze svahů Skalnatých hor. Řeky zrozené v horách vytvořily v coloradské plošině působivé dílo, jejíž části se oprávněně říká země kaňonů. Řeka Colorado je druhou největší řekou ve Spojených státech.
John Lesley Powell
Jako první v srpnu 1869 projel Grand Canyonem Colorado geolog a etnolog John Lesley Powell, pětatřicetiletý jednoruký veterán z války Jihu proti Severu. Až do roku 1867 byl Powell neznámým profesorem na malé univerzitě v Illinois. V roce 1867 podnikl se svými studenty první cestu na západ. V roce 1869 nechal postavit v Chicagu 4 čluny podle vlastního návrhu a odeslal je do Green River City do Wyomingu. Cesta trvala od 24. května do 30. srpna. Major Powell se svým bratrem potom odcestovali do Salt Lake City, kam dorazili 15. září. Stali se z nich hrdinové. Zprávy o Powellových činech zdobily stránky novin v celé zemi a profesor z Illinois se stal národním hrdinou. V následujících letech podnikl další cesty kaňony Green River a Colorado River. Powellovy expedice byly vůbec prvními úspěšnými cestami údolími těchto řek.
