Túry v pohoří Silvretta: horské štíty a ledovce na dosah

Významné alpské pohoří se rozkládá na území Rakouska a Švýcarska (větší část). Severní hranici masívu tvoří dvě velká údolí Montafon a Paznautal, jimiž vede známá vysokohorská silnice Silvretta Hochalpenstrasse. Údolí Gargelental a sedlo Schlappiner Joch odděluje Silvrettu od dalšího pohoří Rätikon na západě. Jižní hranice hor je geologicky tvořena tokem Innu. Konečně na východě ohraničuje pohoří tok Fimberbach.

Nejvyšší vrchol masívu leží ve Švýcarsku – úžasná pyramida Piz Linard (3 411 m), na rakouské straně je nejvyšším vrcholem těžce dostupný „trojzub“ Fluchthorn na východě území (3 399 m, náročnost III. UIAA), v jehož blízkosti prochází hlavní alpská dálková stezka Zentralalpenweg 02 (sedlo Zahn Joch – 2 945 m).

Silvretta se dělí do mnoha podskupin obsahujících většinou pouze samotné vrcholy. Všechny významné vrcholy najdeme v hlavním alpském hřebeni – dominantní Piz Buin (3 312 m) nebo nejvyšší vrchol rakouské Silvretty Fluchthorn (3 399 m).

Silvretta Hochalpenstrasse

Tato co do významu druhá nejpopulárnější vysokohorská cesta (po Grossglockner Alpenstrasse) je nádhernou a krajinově velmi rozmanitou komunikací. Byla postavena tak trochu omylem, neboť původně sloužila silnice jen pro výstavbu vysoko položené přehrady mezi vorarlberským Montafonem a tyrolským údolím Paznautal (z r. 1953). Trasa nákladní cesty vedla tak grandiózní krajinou, až byla technicky precizně upravena a dnes patří k jedněm z nejzajímavějších stavebních děl v Rakousku.

Vede z překrásného horského městečka Bludenz, ležícího na styku pěti vysokohorských údolí, ale její skutečně horská podoba začíná až za obcí Partenen. Odtud silnice překonává v mnoha odvážných serpentinách na úseku 9 km převýšení 700 m až k první záchytné hrázi přehrady Vermunt Stausee (celkem 25 zatáček). Zde se na úseku jednoho kilometru narovnává, ale vzápětí opět stoupá pěti serpentinami k nejvyššímu bodu Bielerhöhe (2036 m) nad přehradou Silvretta Stausee.

Na tyrolskou stranu silnice klesá mnohem mírněji a přes obce Galtür a Ischgl vede až do Landecku. Samotná horská silnice je ideálním opěrným bodem pro mnoho kratších výletů po okolních horách.

Nejkrásnější výhledy na Silvretta Stausee

Velké přehradní jezero Silvretta Stausee v sedle Bielerhöhe (2036 m, rozvodí Dunaje a Rýna) leží na známé vysokohorské silnici Silvretta Hochalpenstrasse (placená).

Jezero je nejvýše položenou vodní plochou v Evropě s lodní dopravou (samozřejmě pouze v létě). Po jezeře se neprohánějí jen malé sportovní lodě, ale také docela „dospělé“ parníky. Přehradní jezero Silvretta je 2,5 km dlouhé a 700 m široké, přehradní hráz je 432 m dlouhá a 80 m vysoká. V sedle je hotel Silvrettasee, restaurace Piz Buin, velký obchod se suvenýry a nedaleko nad sedlem chata Madlener Haus.

Za nejkrásnějším výhledem na jezero a na rozložitý horský masív Schattenspitze, který tvoří dominantu jezeru, musíme dojít cca 100 m od hotelu Silvretta na vyhlídkové místo Veesenmeyerstein. Je odtud vidět také mohutná kopule vrcholu Piz Buin.

Horské túry v pohoří Silvretta

Kratší výstupy od Silvretta Hochalpenstrasse

Z Galtüru můžeme po další vysokohorské silnici dojet k přehradě Kops Stausee (parkoviště) a odtud již po svých vystoupat na rozhledově unikátní vršek Fädnerspitze (2 788 m, 2 hod. jedním směrem). Nejpřitažlivějším horským cílem v blízkosti silnice však je hojně vyhledávaný štít Vallüla. Tento 2 813 m vysoký vrchol hledejme přímo nad nejvyšším bodem silnice v sedle Bielerhöhe.

Piz Buin (3312 m)

Piz Buin není sice nejvyšším vrcholem pohoří Silvretta, je ale vrcholem nejpopulárnějším a často navštěvovaným. Skalnatý kolos Piz Buin patří v pomyslném žebříčku nejvyšších vrcholů Silvretty na třetí příčku. Svými 3312 m nemá ve svém nejbližším okolí konkurenci a díky jeho vysunuté poloze k jihu jsou z něj fantastické rozhledy. Klasická cesta vede přes ledovec Ochsen Gletscher, jehož přechod je velmi znesnadněn množstvím trhlin. Této skutečnosti bychom při plánování výstupu měli věnovat zvýšenou pozornost, neboť představuje objektivně největší nebezpečí túry.

Dreiländerspitze (3197 m)

Na vrcholu Dreiländerspitze v pohoří Silvretta se, jak již název napovídá, stýkají hranice spolkových zemí Tyrolska, Vorarlbergu a tou třetí do počtu je hranice Švýcarska. Tento o mnoho nižší vrchol překvapí svým krásným špičatým tvarem a docela hezkým lezením po závěrečném hřebeni.

Túra v pohoří Silvretta s výstupem na Westliche Plattenspitze a Klein Litzner

Krásně vedený úsek cesty Zentralalpenweg 02 vede od přehradního jezera Silvretta k chatě Saarbrücken Hütte. Dálkový chodník pak dosahuje naprosto jedinečného vyhlídkového místa v sedle Platten Joch a klesá do údolí Garneratal (případně až do Gargellenu). Navíc můžeme cestou vystoupit po poměrně těžkých cestách na nevysoké, ale rozhledově velmi dobré vrcholy.

Vrcholy Westliche Plattenspitze (2883 m) a Klein Litzner (2873 m) představují v rámci přechodu po dálkové cestě Zentralalpenweg 02 v pohoří Silvretta na pomezí rakouských a švýcarských Alp jen „odskočení“. Ovšem odskok je to exponovaný a na několika místech dokonce zajištěný (max. II. stupeň obtížnosti UIAA).