Výpravu na Antarktidu vedl Sir Ernest Shackleton a jejím cílem bylo uskutečnit první přechod tohoto kontinentu tzv. „od moře k moři“. Poté, co Roald Amundsen v roce 1911 stanul na jižním pólu, šlo o další velkou polárnickou výzvu.
Shackleton po Amundsenově úspěchu prohlásil: „Objev jižního pólu neznamená konec objevování Antarktidy“. Shackeltonově expedici se sice ani zdaleka nepodařilo dosáhnout toho, co si vytyčila, dodnes je však oceňována jako jeden z největších úkazů bojovnosti, odolnosti a vytrvalosti lidského ducha.
Do expedice byly zapojeny dvě lodě, každá operovala na opačné straně kontinentu
První z nich se jmenovala „Endurance“ a jejím úkolem bylo dovést polárníky ke břehům Antarktidy i se zásobami k přechodu. Druhá, Aurora, jejímž kapitánem byl Aeneas Mackintosh, byla lodí zásobovací. Aurora měla vyložit potřebné potraviny a další výbavu na druhém břehu, vzhledem k postupu expedice. Zároveň pak měla vybudovat skrýše, které by se táhly až k pólu.
Kdy se uskutečnil a jak probíhal první pokus o stanutí na druhé nejvyšší hoře naší planety – K2? |
Ernest Shackelton vedl loď „Endurance“, která vyplula 5. prosince 1914 ze souostroví Jižní Georgie (cca 1500 km východně od Patagonie), ale už 18. ledna 1915 uvízli ve Weddellově moři, těsně před dosažením břehů Antarktidy v podobě Vahsel Bay, který je od ostrovů Jižní Georgie vzdálený téměř 2000 kilometrů.
V zajetí ledu…
178 kilometrů od pevniny loď uvěznily ledové kry, které ji následně svým tlakem poškodily natolik, že se 21. listopadu 1915 potopila. 28 členná posádka tak zůstala na ledě, daleko od civilizace. Před potopením muži z lodi vyložili zásoby jídla a paliva, záchranné čluny, stany, sáně, psí spřežení, kamna a oblečení. Po měsíci stráveném v provizorních táborech se stal cílem neobydlený Sloní ostrov, ke kterým je zanesl drift ledu a následně plavba v otevřených člunech.
Nakonec svého postupového cíle dosáhli. Shackleton a pět dalších vyrazili k místu, kde vše začalo, tedy k 1287 kilometrů vzdáleným ostrovům Jižní Georgie, které byly východním směrem. Zbylých 22 trosečníků se podařilo ze Sloního ostrova vyzvednout 30. srpna 1916, když už pomalu přestávali doufat. Zdá se až nemožné, že v průběhu 634 dnů žádný z účastníků expedice nepřišel o život.
Aurora rovněž v problémech
Na druhé straně kontinentu, v Rossově moři, však posádka Aurory tolik štěstí neměla, když se musela potýkat s nepřízní počasí při vykládání zásob. Ty se jim nakonec podařilo umístit na břeh, ale při tomto procesu přišli o život tři muži. Loď navíc rovněž zamrzla, a to v McMurdově zátoce. Až v březnu roku 1916 mohla odplout na Nový Zéland.
Zajímavosti – Endurance s sebou vezla 69 psů a dvoje motorové sáně. – Cesta „od břehu ke břehu“, kterou si Shackelton vytyčil, měřila 2900 kilometrů. – Na expedici se mu přihlásilo 5000 žadatelů. – Platy byly 240 dolarů/rok pro námořníka a 750 dolarů/rok pro vědce. – Většina posádky se brzy po svém návratu do civilizace stěhovala na frontu, protože právě probíhala první světová válka. – Na Sloním ostrově se muži živili masem tučňáků. – Aby se udržela morálka a dobrá nálada, snažil se Shackelton pořádat nejrůznější soutěže a závody, údajně proběhl i pokus odivadelní představení. – Shackeltonův plán přejít Antarktidu předběhl svoji dobu, jelikož byl realizován až o 43 let později Dr. Vivianem Fuchsem a jeho skupinou, která však byla vybavena vyhřívanými pásovými vozidly, výkonnými radiovými vysílači, mnoha psími spřeženími a dalšími vymoženostmi, které začátkem století nebyly k dispozici. Tento přejezd navíc zabral skoro čtyři měsíce. |
A jak dal Sir Ernest Shackleton dohromady finance?
Náklady na expedici byly odhadem 50000 liber (dnes cca 4 miliony liber). Tyto peníze chtěl získat od mnoha malých podporovatelů, ale už v počátcích s touto politikou příliš nepochodil. Povzbuzení přišlo až v roce 1913, když od britské vlády dostal 10 000 liber za podmínek, že stejnou částkou přispěje ze soukromých zdrojů.
Další velkou částku v podobě 10000 liber vynaložil Sir James Matthew Barrie, což byl blízký přítel polárníka Roberta Falcona Scotta, který položil život při dobývání jižního pólu. Dalších deset tisíc získal od birminghamské zbrojovky „BSA“. Největší částkou 24 000 liber ho však podpořil James Key Caird, což byl průmyslník skotského původu.
Celková suma, která sloužila pro loď Endurance, není dodnes známa, především kvůli nekonkretizované výši „štědrého daru“, jak ho Shackelton označil, ze strany Janet Stancomb-Willsové, dědičky tabákového impéria. S nedostatkem peněz se naopak potýkala loď Aurora, která musela své náklady srazit až o polovinu.
