Seznamování s Oslavou

V malebném hlubokém údolí při soutoku Balinky a Oslavou leží Velké Meziříčí, městská památková zóna, město pojmenované podle své polohy „mezi řekami“. Přesné datum vzniku města není prokázané. Horní poříčí Oslavy se kolonizovalo ve 12. stol. především díky Přibyslavu z Křižanova (otci sv. Zdislavy) a jeho zeti Bočkovi z Obřan. Některé méně spolehlivé údaje připomínají existenci osady již r. 1009 a r. 1197, první doložená zpráva o Velkém Meziříčí je z r. 1281. Již ve 30. letech 13. stol. stál na skále nad Oslavou jeden z nejstarších šlechtických hradů na Moravě. V r. 1408 získalo Velké Meziříčí od Lacka z Kravař plná městská práva.

Zprvu bylo město opevněno palisádovými hradbami, ve 14. stol. vyrostly hradby kamenné a v nich čtyři brány (Dolní, Horní, Vrchovecká, Malostranská). Po období rozkvětu v čase renesance (v r. 1558 založena tiskárna a r. 1578 luteránské šlechtické gymnázium, uzavřené r. 1620 a přeměněné na pivovar) následovaly útrapy třicetileté války – město bylo osmkrát vypáleno. K dalšímu rozmachu města došlo v 18. stol. za vlády Marie Terezie a Josefa II.

Byla dokončena císařská silnice Brno – Jihlava, vedoucí přes město, a v letech 1793–94 sem císař Josef II. umístil sídlo krajského úřadu. V 19. stol. byly uvedeny do provozu první továrny (textilka, klihárna, koželužna) a přijel první vlak po železniční přípojce ze Studence. Město se stalo významným průmyslovým střediskem s převahou strojní výroby, zároveň však nabízí pestré kulturní a společenské vyžití, díky mnoha památkám a malebnému okolí je i vyhledávaným turistickým cílem. Dominantní a nejstarší památkou města je zámek , původně raně gotický hrad založený ve 13. stol.

V minulosti byl vznik původního hradu spojován s hunským králem Attilou (v letech 434–53). Pevnost pak údajně obnovil v r. 638 kupec Samo a nazval ji Samohradem. Prý tu také zemřel devátý mytický moravský král Hormidor, pohřbený posléze na brněnském Špilberku. Na začátku 15. stol. byl hrad přestavěn, později za Jana z Lomnice hradby doplněny branami, bastiony, příkopy. V 16. stol. za Aleny Berkové – Meziříčské z Lomnice se středověká pevnost změnila na renesanční zámek.

Po požáru r. 1723 přistavěl hrabě Jan Ugart západní křídlo podle návrhu J. B. Santiniho (jedná se o jedinou zámeckou stavbu tohoto architekta na Moravě). Koncem 19. a začátkem 20. stol. byl v duchu tehdy módního romantismu regotizován. Vystřídala se tu řada majitelů – mj. Liechtensteinové, Lobkovicové a Harrachové. Po hraběti Františku Harrachovi získala zámek jeho nejstarší dcera Josefa, provdaná Podstatská – Liechtensteinová. Vlastnila objekt do r. 1948 a v 90. letech 20. stol. získala v restituci svůj majetek zpět. Zámek je přístupný veřejnosti (otevřeno: květen–říjen ÚT–NE 9–12 a 13–17 h).

Prohlédnout si můžeme nejen zámecké interiéry zdobené malbami a štukem, ale i pozoruhodné Muzeum silnic a dálnic (historie komunikací, výstavba dálnice Praha – Brno – Bratislava a místního dálničního mostu, modely historických i současných mostů) a stálé výstavy sochaře Jiřího Marka, letce ing. Jana Čermáka, sbírky historické a přírodovědné aj. V zámeckém parku z 18. stol. (původně obora) je dřevěný krytý most, přenesený sem od řeky Oslavy z Krásněvsi.

K zámku se dostaneme nejlépe po zámeckých schodech z ulice Pod Hradbami.Mezi církevními památkami vyniká farní kostel sv. Mikuláše , nádherná výstavná dominanta náměstí spolu s 68 m vysokou věží s ochozem a svítícími hodinami. Gotická 37,4 m dlouhá svatyně pochází z 1. poloviny 13. stol., první písemná zmínka nese datum 1317. Kostel prošel mnoha úpravami.  Na starém moráňském hřbitově stojí gotický kostel Nejsv. Trojice, přestavěný r. 1555. V Komenského ulici spatříme špitální kostel sv. Kříže – původně gotickou svatyni přestavěl Zikmund Heldt renesančně v 16. stol. a v 18. stol. ji kněžna Eleonora Liechtensteinová upravila do klasicistní podoby. Na severozápadní straně města slouží církvi Českobratrské evangelické Husův dům, postavený r. 1928.

Z původních tří se dochovaly dvě židovské synagogy stojící vedle sebe na dnešních Novosadech. Starší goticko – renesanční synagoga pochází ze 16. stol., vstupu do dvoupodlažní budovy vévodí nádherný barokně-klasicistní portál patrně z 2. pol. 18. stol. Po vystavění nové synagogy sloužila jako sklad, v letech 1995–96 byla obnovena – Muzeum silnic a dálnic ji využívá pro účely výtvarné galerie, dále v 1. patře je expozice o historii a památkách velkomeziříčské židovské obce (otevřeno: ÚT–NE 9–12 a 13–17 h).

Nová synagoga je monumentální novogotická budova z r. 1867 – svému účelu sloužila do druhé světové války, od r. 1943 byly její prostory určeny jako skladiště německé armádě. Po různých adaptacích je dnes v objektu obchodní dům. V dnešní ulici Novosady bývalo uzavřené židovské ghetto – v přízemí obytných domů byly krámky a řemeslnické dílny. Severovýchodně od Novosad za řekou na Bezděkově je židovský hřbitov z r. 1650 s více než 1000 náhrobními kameny (nejstarší z r. 1677).Další významnou dominantou náměstí je renesanční radnice s mázhausem a sloupovou síní, zmiňovaná r. 1493. V nárožním kmeni je zbytek pranýře.

V květnu 1945 tu zasedal nově vytvořený revoluční národní výbor – 6. 5. byl však německým jagdkomandem zajat a 56 lidí popraveno. Téměř naproti kostelu sv. Mikuláše pak je bývalé luteránské gymnázium postavené jako palác s vnitřním arkádovým dvorem v renesančním slohu r. 1578 na místě dvou měšťanských domů. Na náměstí uvidíme památník Jindřicha Nováčka, oběšeného na tomto místě 7. května 1945 trestním nacistickým komandem, na zadní straně památníku jsou vyryta jména jeho zastřelených druhů. Pár kroků od sloupu je kašna se sochou sv. Floriána z r. 1731. Ze čtyř městských bran se dochovala jediná

Dolní, se zbytky hradeb a baštou. Původně byla gotická a opatřená vraty, která se na noc zamykala, dnešní podoba je renesanční ze 16. stol. Po zrušení brodu byl její součástí i padací most. Měla být zbourána stejně jako ostatní, aby nebránila rozšíření dopravy, ale nebylo dost peněz – a tak památka zůstala zachována. Pozoruhodnou technickou památkou je dálniční most, postavený v kombinaci železobeton – ocel v letech 1972–78.

Skládá se ze dvou samostatných mostů (mezi nimi je mezera 175 cm) a klene se ve výšce 76 m nad údolím Oslavy. Je dlouhý 426 m a opisuje mírný oblouk. Konstrukci nese šest železobetonových sloupů – pilířů, zakotvených ve skalnatém podloží v hloubce 10–11 m. Méně známým je „vysoký“ most, kamenný jednoobloukový z r. 1593 nad údolím Radslavského potoka.(Ubytování: hotely Amerika; Pod Zámkem; motel Jestřábec; penziony U Bílého koníčka, Karlov, ubytovny U Beranů, SKI klub, SAVAN, BALOUN.)

Po prohlídce města se od turistické orientace na náměstí (stravování, občerstvení: restaurace Jupiter PO–ČT 10–22, PÁ 10–23, SO 11–23 h; zahradní restaurace a bufet Zlatý lev PO–PÁ 5–22, SO, NE 13–22 h; restaurant Na Obecníku PO–ČT 10.30–22, PÁ 10.30–24, SO 12–24, NE 12–22 h) pustíme po žluté turistické značce kolem kostela sv. Mikuláše a dále Komenského ulicí k Dolní bráně, pak vpravo Sokolovskou ulicí (stravování, občerstvení: hostinec U Kozů PO–PÁ 9–22.30, SO 9.30–22.30, NE 9–21 h). Na křižovatce uhneme vpravo po silnici směr Tasov.

Od Oslavy nás dělí oplocené sklady. Podejdeme železniční viadukt a v místech, kde silnice uhýbá mírně vlevo, zatočíme vpravo a po mostku přejdeme na pravý břeh Oslavy. Pustíme se po proudu řeky pohodlnou asfaltovou komunikací, stále po žluté trase, Březinově stezce. Přicházíme na rozcestí Letná  (vlevo ubytování: penzion Letná) a dál sledujeme klidně plynoucí řeku, jejíž koryto je vystláno mnoha žulovými balvany Malebná část se nazývá Nesměřské údolí, na protějším břehu vidíme i několik chat. Před hájovnou

Nesměř  uhneme z pevné komunikace na pěšinu po okraji louky a dorazíme k mostku – po něm přejdeme na levý břeh a opět pohodlnou zpevněnou komunikací pokračujeme hezkým údolím. Vyjdeme u dětského rekreačního areálu u někdejší Eliášovy myslivny  – je to romantické místo s udržovanými travnatými plochami u několika chat.Projdeme areálem, na rozcestí opustíme značku a mírně stoupáme vlevo širokou cestou bočním údolíčkem. (Pokud nejsme „hradomilové“ a oželíme nevelké zbytky hradu Templštejna a nechce se nám zdolávat strmý kopec, pak pokračujeme stále po značené cestě údolím Oslavy.)

Po necelých 200 m odbočuje vpravo do strmé stráně vyšlapaná úzká pěšina. Pořádně se nadechneme a pustíme se vzhůru. Je to pěkný krpál, prakticky po spádnici. Až se pěšina trochu narovná a my spatříme malé ohniště a nepatrné zbytky hrádku Templštejna  z přelomu 13. a 14. stol. Na místě vidíme torzo hranolové věže a stopy příkopu. Od hrádku se nemusíme vracet stejnou cestou.

Po výstupu pokračujeme pěšinou vpravo. Ta sleduje hradní ostroh. Po pár krocích uhýbá z cestičky strmá pěšina vpravo dolů, zpět do údolí Oslavy. Sestoupíme po ní, vracíme se k řece. Zatočíme vlevo a podél proudu pokračujeme pohodlnou cestou malebným údolím. Na pravém břehu vidíme poměrně rozlehlý areál Hamžova mlýna ze začátku 19. stol. Objevují se první chaty a my vstupujeme do osady Oslava, uváděné r. 1350 jako majetek hradu Tasova. Vyhoupneme se na silnici od Dolních Heřmanic, zatočíme vpravo a na rozcestí opustíme žlutou značku a dáme se vpravo po modré – po mostku přes Oslavu. Pak stoupáme mírně vpravo po silničce, na vrcholu stoupání pak vlevo po cestě, sledující hezké boční zalesněné údolíčko. Na dalším rozcestí zatočíme vlevo podle menšího potůčku a vystoupáme na rozcestí U křížku .

Pak sledujeme lesní cestu až k okraji porostu a mezi poli směřujeme k menšímu lesíku na okraji Budišova. Mezi domky projdeme na silnici a po ní vpravo scházíme do údolí a stále po silnici pokračujeme do středu Budišova. Původní kolonizační ves založil zřejmě Budiš z Budišova připomínaný r. 1240, podle některých pramenů existovala obec již r. 1194. Jeden z majitelů panství Petr Mrakeš z Noskova požádal o povýšení Budišova na městečko a Ferdinand I. v r. 1538 prosbě vyhověl. Někdy ve 14. stol. vznikla vodní tvrz, zajišťovaná vodním příkopem a rybníky Dvorským a Vodičkovým.

Na konci 16. stol. Václav Berka z Dubé přestavěl tvrz na renesanční zámek  a v letech 1715–44 zbarokizovali objekt Paarové. Interiér vyzdobili štukami a ornamentálními malbami podle čínských vzorů. Nejcennější částí čtyřkřídlého zámku je salla terrena z let 1724–30, na jejíž výzdobě (a dalších částí) se podílel malíř A. J. Prenner. Ze stejného období je nádherná malířská výzdoba Antického a Paarovského pokoje (autor z okruhu J. Drentweta a A. J. Prennera). Před vstupem do zámku je kamenná nádrž a balustráda s kamennými vázami.

Ve 20. letech 18. stol. byl kolem zámku vytvořen park, zčásti upravený ve francouzském slohu, se čtyřmi rybníky (Horní, Dolní, Jeřábek, Pivovárek). V 80. letech 20. stol. byl zámek rekonstruován a zpřístupněna část depozitáře Moravského zemského muzea v Brně s muzejní zoologickou sbírkou (otevřeno: květen – září ÚT–PÁ 8–13, SO, NE 9–12 a 14–17 h, pro skupiny nutná rezervace prohlídek).

Významnou církevní památkou je původně románský kostel sv. Gotharda a Nanebevzetí P. Marie z konce 13. stol., goticky upravený kolem r. 1414. V 1. polovině 16. stol. byla postavena věž, v 18. stol. opatřená ochozem, s barokními plastikami na nárožích a na vrcholu otočnou korouhví s patrony kostela podle vzoru španělské Sevilly. V interiéru je cínová křtitelnice z r. 1672, štuková barokní výzdoba je dílem M. Wahstera z r. 1722, oltářní obrazy a malba boční kaple A. J. Prennera. Ve věži je zavěšený zvon s reliéfy Madony a rodového znaku Mrakšů z Noskova.

Na náměstí stojí sousoší Nejsv. Trojice, sv. Josefa (od A. Jelínka) a sv. Jana Nepomuckého z let 1723–30, Jelínkovým dílem je i socha sv. Václava z konce 20. let 18. stol. při odbočce na Hodov. Prostor před zámkem zdobí sousoší sv. Rodiny z r. 1730 (při poslední opravě byly figury chybně rozmístěny). Severně od městečka je větrný mlýn holandského typu z 1. pol. 19. stol. (Stravování: restaurace Sport PO–PÁ 9–22, SO 11–22, NE 12–22 h; restaurace U Kazdů PO–ČT 9–22, PÁ 9–23, NE 8–22 h.)V Budišově je železniční stanice, necítíme-li se na další kilometry, lze výlet ukončit a vrátit se vlakem do Velkého Meziříží. Tím bychom se ale připravili o zajímavý úsek cesty. Z Budišova nás sice modrá turistická značka vede po silnici otevřeným terénem do Náramče (lze využít autobusového spojení), pak je to ale kouzelný závěr putování.

Zajímavá je už samotná ves Nárameč. Podle falza z 12. stol. patřila r. 1104 třebíčským benediktinům, r. 1349 se připomíná v držení místních vladyků. V r. 1373 se zmiňuje gotická tvrz  s obytnou věží (donjonem) jako majetek Tomáše z Kojičína a později Mrakšů z Noskova. V r. 1560 se uvádí jako pustá – zřejmě zanikla za česko-uherských válek. V r. 1690 byla upravena k obytným účelům. Zachovala se dvoupatrová kamenná věž téměř čtvercového půdorysu (12,7×11,5 m) s masivními až 2 m silnými zdmi a okny s ostěním z kvádrů. Malý klenutý sklep je zčásti vytesaný do skály. Na návsi stojí drobná hranolová zvonička s dřevěnou zvonicí z 19. stol. a kamennou sochou sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. (Stravování, občerstvení: pohostinství PO, ST, ČT, SO 17–22, ÚT 10–13 a 17–22, NE 10–12 a 17–22 h.)

V Náramči vyměníme turistické značky a pokračujeme po zelené – tudy také vstupujeme na území Přírodního parku Třebíčsko. Z návsi jdeme krátce po silnici po břehu rybníka Gbel, lemovaného nádhernými smutečními vrbami. U hřiště zatočíme vpravo mezi rybníky Gbelínek a Gbel, je to půvabný romantický kout. Od rybníka Gbelu uhýbáme vlevo cestou mezi jabloněmi. Před sebou máme Nový Dvůr, po pravé ruce Oboru – sem také, k rozlehlému statku a turistické orientaci , zamíříme. Projdeme chátrajícím areálem a před námi se otevře vlídné panorama mírně zvlněné krajiny.

Scházíme do širokého údolí Mlýnského potoka (nenecháme se zlákat pohodlnou cestou vlevo k lesu). Přetneme jeden potok a pokračujeme přes další vodní tok k lesu, tady ostře uhýbáme vlevo k Hodovskému rybníku. Stulený u okraje lesa vytváří nádherní zákoutí, kde je příjemné na chvíli si odpočinout. U rybníka opatrně přejdeme po hrázi vlevo a stočíme se pohodlnou cestou do lesa. Projdeme jím až k lukám a pastvinám, podél vyhřátého borového lesa, před sebou ves Rudíkov. Po pravé ruce míjíme památníček vojáka, který položil život za první světové války v daleké cizině, pak překročíme hlavní silnici a vstupujeme do obce.

Uličkou mezi domky pak vpravo vystoupáme na návrší ke kostelu. Rudíkov se připomíná ve 14. stol., jeho hlavní dominantou je trojlodní klasicistní kostel sv. Petra a Pavla  s nástropními malbami z počátku 19. stol. Pamětní deska připomíná, že v Rudíkově se narodil básník Vladimír Šťastný (1841–1911), papežský komoří a biskupský rada. (Stravování, občerstvení: hostinec U Pažourků PO–PÁ 11.30–22, SO 11.30–24, NE 9–24 h.)Kolem kostela a hostince vede silnice – dáme se po ní, vystoupáme mezi domky k okraji vsi a pokračujeme na hlavní silnici, která se Rudíkovu vyhýbá. Po ní pokračujeme k železničnímu přejezdu a za ním vpravo k železniční stanici. Vlakem se vrátíme do Velkého Meziříčí.

(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)