Přicházíme-li poprvé, vstupujeme do Adršpašských skal a okouzleni romantikou pískovcových věží, tajemných roklí i krásou jezírka, vycházíme z „Ádru“. To důvěrné pojmenování nenajdeme na žádné mapě, ale patří všem milovníkům tohoto krásného koutu, ať už jej poznávají jako turisté či výletníci, nebo z odvážnějších horolezeckých pozic. Následující putování je tím základním seznámením, nejfrekventovanější trasou, klasickým okruhem s pečlivě udržovanými cestami. Je ale jen tím prvním dotykem – pro intimnější pocity je třeba zajít i do odlehlejších koutů, mimo trasy autokarových zájezdů a školních výletů. Kupodivu i to je možné…
Adršpach, žel. st. – hotel Skalní město 0,2 km – rozcestí před Homolí cukru 0,8 km – Trpaslík, odbočka k jezírku 1,6 km – Milenci 2,1 km – Starosta 2,6 km – Ozvěna 3,1 km – rozcestí před Homolí cukru 3,5 km – hotel Skalní město 4,1 km
Adršpašské skály*** jako menší část Teplicko-adršpašských skal jsou tvořeny kvádrovými pískovci, jejichž mocnost je až 130 metrů. Základní charakter byl dán saxonskými horotvornými pohyby, o další modelování se postarala voda, mráz a vítr. Nejsnáze probíhalo zvětrávání podél tektonicky založených puklin, pískovcové plošiny byly rozčleněny do mnoha celků a zbrázděny kaňony a soutěskami. Hodnota národní přírodní rezervace je především v její geomorfologii, cenné je ovšem i rostlinstvo (na území bylo zjištěno 238 původních druhů, roste zde vzácný rojovník bahenní a některé horské druhy: např. violka dvoukvětá, podbělice alpinská, lišejníky, plavuně, kapradiny atd.) a žije zajímavá zvířena (čáp černý, výr velký, krkavec velký, mnozí dravci, čížek lesní, ledňáček říční, konipas horský, kalous ušatý atd.). Skalní město je horolezeckým rájem, ve kterém se hovoří mnoha světovými jazyky.
V chráněném území je možný pohyb pouze po značených turistických cestách. Porovnáme-li jejich zakreslení do dnešní mapy se staršími mapami, pak zjistíme, že počet těchto cest je dnes menší. Nelze projít po celé délce Vlčí rokle (dříve žlutá značka), značená cesta však vede podél Adršpašského jezírka, nedá se projít Řeřichovou roklí atd. Omezen je i vjezd na kolech. Překročení těchto omezení a zákazů je pokutováno, především v zájmu přírody bychom všechna opatření měli dodržovat.
Ohromný prales býval dlouho jen útočištěm medvědů, vlků (Vlčí rokle) či jiné divé zvěře. První osídlení je spojeno se Zámeckým vrchem, kde byla myslivci postavena dřevěná bašta a později královskými strážci silnic vybudován kamenný hrad, pod ním pak vesnice Adersbach (Ebersbach), sestávající ze dvora, kovárny a mlýna. Za třicetileté války byl Adersbach osídlen pronásledovanými lidmi, nad nimiž držel ochrannou ruku majitel panství Abraham Bohdanecký, sám horlivý protestant. Po Bílé hoře panství připadlo Albrechtu z Valdštejna. Když sem přitáhl se svým vojskem, obyvatelé se skryli v nepřístupných skalách a živili se lesními plody. Ještě krutější to bylo, když sem vtrhli Švédové. K hladu se přidružil mor, kterému padly za oběť dvě třetiny usedlíků. Sotva byla vesnice trochu zalidněna, přišly slezské války, brzy vnikala rakouská vojska do Slezska, do Čech vstoupili Prušáci a podle toho, jak vrtkavé bylo válečnické štěstí, stěhovali se lidé ze svých příbytků do skal. Ve skalních skrýších hledala své útočiště i správa panství (např. ve skalní sluji za mlýnem). To dokumentují i vyryté letopočty: 1745, 1757, 1762.
Skály poutaly pozornost již v 18. stol., za jejich nejstaršího znalce a obdivovatele je považován setník kolovratského pluku Matouš Ignác Doubrava. První pojednání a první obraz skalního města (mědirytina z r. 1734) zhotovil svídnický Bohumír Langhans. Skály se staly známými, pověst o nich pronikala do Slezska, rok co rok přicházelo více návštěvníků. Je zajímavé, že teplická část byla pro turistiku objevena zhruba až o 100 let později po velkém lesním požáru. Mezi návštěvníky figurují takové osobnosti jako J. W. Goethe, J. Dobrovský, F. Palacký, K. H. Mácha, B. Němcová, J. Mánes, J. Navrátil, A. Jirásek a mnozí další.
Od železniční stanice Adršpach se vydáme po zelené značce, projdeme lesíkem k hotelu Skalní město (ubytování, stravování) a odtud širokou cestou kolem skal Severka a Indián k hotelu Lesní zátiší (ubytování, stravování) a vstupu do skal. U pokladny získáme vstupenku s plánkem okružní trasy, platící zároveň i k jízdě na lodičce po Adršpašském jezírku, v sezóně lze využít i služeb průvodce. V terénu jsou umístěny orientační tabulky, které nás upozorní na nejzajímavější skalní útvary.
Překročíme Metuji a úzkým průchodem vstupujeme do skalního předměstí. Před námi je Lidský obličej, vpravo Krakonošova a Babiččina lenoška. Na rozcestí pokračujeme přímo kolem Homole cukru, za můstkem vpravo na nás hledí Bakchus, po levé ruce míjíme Tympány, Velebníčka a Stodolu, vpravo Dvojčata v peřince a další bizarní útvary (jejich jména najdeme v nejnovější turistické mapě Adršpašsko-teplických skal a Ostaše). Umělou gotickou brankou vejdeme do úzké a chladné Martinské uličky a podél Martinské stěny dorazíme na Martinské náměstí, kde proti nám na skalní stěně rozeznáme dvě Sloní hlavy s choboty a dvě hlavy slůňat. Projdeme úzkou Dlouhou třídou, opodál je Hladomorna.
Dál u cesty spatříme Krakonošův zub s nápisem dokazujícím, že 23. 6. 1864 při průtrži mračen dostoupila zde voda do výše až 2,5 m. Projdeme úzkou Landshutskou bránou, pojmenovanou na památku kupců ze slezského Landshutu (dnes Kamienna Góra v Polsku), kteří pomáhali objevovat skalní město. Brzy přímo u cesty narazíme na Hromový kámen. Vypráví se o něm zajímavý příběh. Roku 1629 prchal jeden dánský setník se svou milenkou, dcerou svídnického kupce, před císařským vojskem do skalního labyrintu. Tady našli úkryt v chýši bratrského kněze. Císařští ale uprchlíky objevili. Již jeden z vojáků máchnul mečem po setníkovi, ale v tu chvíli z čistého nebe udeřil blesk do skály, za strašného rachotu zřítil se do rokle skalní balvan a pohřbil pod sebou útočníka…
Za Hromovým kamenem přicházíme na křižovatku značených cest U trpaslíka a ke Stříbrnému prameni s altánkem a k Malému vodopádu. Po krátkém výstupu nás očekává Malé panorama s výhledem na Svatováclavskou korunu, Kozáka a Palackého. Odtud pokračujeme k Velkému vodopádu**, před kterým je busta J. W. Goetha na památku básníkových přírodovědných studií skal r. 1790. Velký vodopád padá z výšky 16 m – ale až na požádání. Pokud převozník nahoře u jezírka vyslyší naše přání a uvolní stavidlo, pak zažijeme nádherné okamžiky, kdy se vody Metuje řítí přímo z nebe s rachotem do jeskyně…
Od Velkého vodopádu se pár kroků vracíme k odpočinkovému altánku na Velkém náměstí pod schody, po kterých stoupáme úzkým zářezem ve skále brankou vzhůru, pak pár schodů dolů k Adršpašskému jezírku***. Převozník nás sveze na pramici až k Vlčí rokli, přidá pár historek a ukáže místní malé „vodníky“ a další zajímavosti.
Od horního přístaviště vystoupíme po schodech na žlutou značku, přicházející zleva z Teplických skal, po ní se vracíme vpravo na Velké náměstí, ke Stříbrnému prameni a rozcestí U trpaslíka. Odtud odbočíme po zelené značce vlevo do Nové partie.
Tato náročnější část byla zpřístupněna r. 1890. Vystoupíme k vyhlídce, ze které spatříme jeden z nejhezčích a nejznámějších útvarů Milenci***. Štíhlý „ženich“, opírající se o „nevěstu v závoji“, stával kdysi vzpřímeně, ale podmíláním spodní části ztratil rovnováhu. Sestoupíme k potoku v Řeřichové rokli, znovu stoupáme vzhůru a zamíříme vlevo směr Velké panoráma s vyhlídkou na skupinu skal. Vracíme se na naši stezku k Cukrovarskému komínu, z vyhlídky za úzkým průchodem popatříme na Starostu a Starostovou.
Scházíme po schodech, procházíme kolem Kapucínské hrobky a Starostové, následuje romantický úsek Myší dírou, což je asi 20 m dlouhá a jen 0,5 až 1 m široká štěrbina, vedoucí ke Krakonošovu piánu a k okraji lesa. Pěšina nás vede k Ozvěně*, jak název napovídá, místu s nejlepší ozvěnou. Od r. 1783 zde průvodce na přání návštěvníků střílel dokonce z hmoždíře a troubil na lesní roh. Za dobrého počasí se ozvěna odrazí sedmkrát. Na hezkém místě si můžeme odpočinout na lavičce a vychutnat hezké pohledy na Dolní Adršpach a Křížový vrch. Poté se lesem vracíme na rozcestí u Homole cukru a již známou cestou k východu ze skal.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
