Nejdelší jeskynní systém v metamorfovaných vápencích – mramorech, se v České republice nachází v jednom z poměrně malých krasových ostrůvků Rychlebských hor v nejsevernější části Moravy nedaleko Jeseníku.
Jeskyně Na Pomezí jsou 1760 m dlouhým komplexem převážně puklinových chodeb, vysokých dómů, komínů a propastí s poměrně bohatou, převážně bělostnou krápníkovou výzdobou.
Podzemní krasové jevy byly v této oblasti málo známé. Až v roce 1936 byla při těžbě mramoru v sedle Na Pomezí objevena propasťovitá jeskyně Rasovna a následujícího roku vstoupili lidé do další jeskyně, kde zanechali nápis „Kurt Höhle“. Tato jeskyně však byla zapomenuta a znovu objevena až 28. srpna 1949 spolu s dalšími, mnohem rozsáhlejšími prostorami jeskyní Na Pomezí. Badatelé do nich pronikli nevelkým otvorem v opuštěném Havrankově lomu. Již v květnu 1950 byla část jeskyní zpřístupněna veřejnosti a během několika dalších let, po prorážce nových vstupních štol, jeskyně zpřístupněny v dnešním rozsahu.
Na vzniku a vývoji jeskyní se podílely převážně vody, proudící doprovodnými zlomy a puklinami blízkého okrajového sudetského zlomu. Vzniku některých větších prostor napomohlo i mrazové zvětrávaní a řícení v dobách ledových nebo mladé tektonické pohyby. Poměrně bohaté krápníkové výzdobě dominují bělostné sintrové náteky, kaskády či sintrové vodopády, hojné jsou i sintrové hrázky a průsvitné záclony. Místy má výzdoba i odstíny žluté a béžové barvy. Mezi nejkrásnější prostory patří Ledový a Bílý dóm nebo dóm U smuteční vrby. Jeskynní systém patří také mezi významná zimoviště netopýrů a vrápenců.
Miliony let historie
Jeskyně Na Pomezí vznikly v tělese krystalických vápenců v severní části krasu pásma Branné, mezi obcemi Lipová Lázně a Vápenná, na úpatí vrchu Smrčník (798 m). Tato část Rychlebských hor, spolu s navazujícím pohořím Hrubého Jeseníku, prodělala složitý geologický vývoj trvající přes miliardu let. Během této doby byla převážná část zdejších hornin intenzívně metamorfována a přeměněna v krystalinikum, a to převážně v průběhu tzv. hercynského vrásnění na konci starších prvohor. Mezi horninami byly i mořské vápence, jejichž původně souvislé vrstvy byly opakovanými horotvornými pohyby ve velkých hloubkách tepelně i tlakově metamorfovány, zvrásněny a rozlámány do mnoha izolovaných těles. V nich začala voda postupně vytvářet krasové jevy. Zejména v třetihorách, po výzdvihu horských bloků v důsledku alpinského vrásnění. Systém jeskyní Na Pomezí se utvářel v tektonicky velmi porušeném tělese mramorů na strmých zlomech a puklinách, provázejících blízký okrajový sudetský zlom.
V průběhu čtvrtohor byl vývoj jeskyní v ledových dobách ovlivněn také blízkostí kontinentálních ledovců. Vzniku větších řícených prostor napomáhala mrazová destrukce a pravděpodobně i doznívající pohyby na geologických zlomech. Zejména v horním patře jeskyní jsou rozpukané stěny a balvanité sutě. Spodní patra si naopak zachovala vodní modelaci. Zde mají chodby stropní kanálky a na stěnách výrazné facety od proudící vody. V nejnižších úrovních systému se voda objevuje za povodní i v současnosti. Celkově v systému převládají puklinové chodby, které na křížení tektonických poruch přecházejí v často velmi vysoké dómovité prostory.
Propojení s okolními jeskyněmi?
Jeskyně Na Pomezí nejsou izolovanou jeskyní, ale součástí dosud málo poznaného krasového systému, který prostupuje masivem Smrčníku. V něm je registrováno deset jeskyní a řada dalších byla zničena v lomech při dobývání vápence. Od roku 2008 jsou jeskyně Na Pomezí přímo propojeny s Liščí dírou, ve které amatérští speleologové objevili největší prostoru celé oblasti – Rumový dóm o rozměrech 40 x 20 x 15 metrů. Další součástí krasového systému je nedaleká jeskyně Rasovna, objevená již roku 1936, ale s jeskyněmi Na Pomezí dosud nepropojená. Je asi 270 m dlouhým a 60 m hlubokým propasťovitým labyrintem převážně vertikálních prostor o několika patrech.
Zatím nejméně prokázaná je souvislost jeskyní Na Pomezí s nedalekým propadáním Smrčnického potoka. Barvící pokusy prokázaly jeho přímé propojení s krasovými prameny v údolí řeky Vidnávky.
Po řadě předchozích neúspěšných pokusů v něm pokračují intenzívní prolongační výkopy naznačující reálnou naději na objev nových aktivních částí krasového podzemí.
Také historie objevů jeskyní Na Pomezí má dosud neobjasněná tajemství. Nápisy ve znovuobjevené „Kurt Höhle“ s datem 21. 10. 1937 dokládají známost a možné využívání této části jeskyní ještě před 2. světovou válkou, v době aktivní těžby v Havrankově lomu.
Návštěvní okruh jeskyní Na Pomezí z 50. let 20. století prošel v letech 2004 – 2005 rozsáhlou rekonstrukcí, během které byl z podzemí vyklizen veškerý odpad, odstraněny přebytečné betony a konstrukce. Jeskyně dostaly nové citlivé osvětlení a podařilo odkrýt také některé chodby a prostory, které byly během dřívějších průzkumných prací a zpřístupňovacích úprav zasypány. Jeskyně, o které dnes pečuje Správa jeskyní České republiky, navštíví ročně až 60 tisíc turistů, z nichž velký počet přijíždí z Polska.
Národní přírodní památka jeskyně Na PomezíNejdelší krasový systém utvořený v krystalických vápencích – mramorech v České republice. Puklinovité chodby s vysokými síněmi a dómy vynikají bohatou, převážně bělostnou krápníkovou výzdobou. Objeveny: 1936 (1949) Zpřístupněny veřejnosti: 1950 Délka všech prostor: 1760 metrů (včetně Liščí jeskyně) Denivelace: 47 metrů Délka zpřístupněného okruhu: 390 metrů Doba prohlídky: 45 minut Teplota vzduchu: 7 – 8 °C Počet schodů na prohlídkové trase: 196 |
Správa jeskyní České republiky zajišťuje ochranu, péči a provoz všech zpřístupněných jeskyní České republiky, sídlí v Průhonicích u Prahy a je státní příspěvkou organizací pod Ministerstvem životního prostředí. Mnoho dalších informací o jeskyních, otevíracích dobách a vstupném najdete na webových stránkách www.caves.cz a www.jeskynecr.cz.
