Seminář Garyho Richtera

Před časem jsme v článku „Co mají společného Alpinus a Garmont?“ slíbili podrobnější informace ze semináře Garyho Richtera, specialisty na fyziologii lidské nohy. Sympatický kanaďan, který o našich nohách přednáší na amerických universitách, velmi úzce spolupracuje s italskou firmou Garmont, předním výrobcem outdoorových bot. Podílí se nejen na vývoji nových systémů, ale také pořádá zajímavé přednášky o stavbě lidského chodidla a ergonomii chůze po celém světě. Na jeden z jeho seminářů nás do svého sídla v Praze – Radotíně pozvala firma Alpinus Cz, která se od začátku roku 2002 stala novým výhradním dovozcem firmy Garmont pro Českou republiku. Informace, kterých se nám dostalo, mohou pomoci každému, koho čeká nelehký úkol, pořídit si nové boty. Určitě však zaujmou i všechny ostatní, kteří se zajímají o outdoorové vybavení.

Úvodní seminář, určený novinářům a odborné veřejnosti byl koncipován do tří tematických celků:
1. Konstrukce bot a materiály používané při výrobě
2. Stavba lidské nohy a ergonomie chůze versus nové technologie Garmont
3. Výrobní program bot firmy Garmont
Pro nás jsou nejzajímavější první dva body, kterým se budeme podrobně věnovat. Výrobní program Garmontu lze nalézt na příslušných webových stránkách a proto se zmíníme pouze o kategoriích bot a některých zajímavostech.

1. KONSTRUKCE BOT A MATERIÁLY POUŽÍVANÉ PŘI VÝROBĚ
Všechny boty, plastovými skelety počínaje a sandály konče mají podrážku a svršek. Dnes se podrobněji podíváme na první z nich – podrážku. Světovou jedničkou mezi výrobci podrážek je bezesporu italská firma Vibram, jejíž žluté osmiúhelníky na podrážkách se staly etalonem kvality outdoorových bot, a s níž Garmont velmi úzce spolupracuje. Konstrukce podrážek je dnes velká věda, dávno už to není jen kus gumy, přilepený zespoda k našim botám. Podrážka moderní outdoorové boty dnes sestává z několika dalších komponentů:

VNĚJŠÍ PODEŠEV
Pro jednoduchost jí budeme říkat podrážka, jak jsme zvyklí, protože je nejvíce vidět. Rozhodujícím způsobem ovlivňuje záběr, brždění a směrovou stabilitu (tzv. trakci) boty. Její konstrukce je různá podle povrchu, po němž nás mají boty nosit. K chození po měkkých površích (sněhu, blátu, trávě,…) jsou určeny podrážky s hlubokým, agresivním vzorkem (pro maximalizaci záběrových a brzdných ploch podrážky), většími prostory mezi záběrovými plochami (kvůli samočištění podrážky) a s ostrými hranami záběrových plošek. Naopak chození po tvrdém povrchu ( skála, městská dlažba,…) usnadňuje podrážka s mělčím vzorkem, větším počtem záběrových plošek, menšími vzdálenostmi mezi nimi a oblými hranami. Bohužel se v praxi většinou setkáváme se střídáním tvrdých a měkkých povrchů, což nám ztěžuje výběr vhodné podrážky. Výrobci se pochopitelně snaží, více či méně úspěšně, vyvinout univerzální podrážku. Je však třeba si uvědomit, že taková podrážka pak nemusí být vhodná ani na tvrdé ani na měkké povrchy, bude to něco mezi. Při výběru nejvhodnějšího typu podrážky záleží jen na nás, které dáme přednost. Směrovou stabilitu boty samozřejmě podstatně ovlivňuje tuhost podrážky. Ta záleží na směsi, ze které je vyrobena. V současné době se používají 100% syntetické směsi. Abychom neuklouzli třeba na mokrém kamení nebo mokré silnici, měla by být měkká. Bohužel měkká podrážka se zase rychleji sešlape. Existují také specielní směsi, které mají životnost delší. Jejich složení jsou žárlivě střenými tajemstvími výrobců a bývají velmi drahé. Vzhledem k tomu, že životnost podrážky často bývá menší než životnost svršku, mělo by nás při pořizování bot zajímat také jejich případné nové podražení. Nejlepší je pokud tuto službu nabízí přímo výrobce bot. Ten totiž vymění nejen podrážku, ale i mezipodešev, vnitřní podešev a gumový ochranný lem.

MEZIPODEŠEV
Mezipodešev je další částí podrážky mezi vnější podešví (podrážkou) a vnitřní podešví (výztuhou). Jejím hlavním úkolem je tlumit (absorbovat) nárazy při chůzi. Tím šetří kolena, zmírňuje únavu od nárazů při chůzi s kopce, s těžkým batohem nebo náročným terénem. Pokud by však byla příliš měkká, pohlcovala by větší část naší energie zejména během chůze po rovině, čímž by zhoršovala energetickou bilanci našeho pohybu. Jinými slovy: část energie, kterou vynakládáme k chůzi, se ztrácí v mezipodešvi – s příliš měkkou mezipodešví bychom se mohli cítit velmi pohodlně, ale stálo by nás to mnohem více energie, než s mezipodešví tužší. Příliš měkká mezipodešev pochopitelně zhoršuje také stabilitu při chůzi. Stabilitu dále ovlivňuje tvar mezipodešve. Uzavřenější a hlubší mezipodešev stabilitu zvyšuje, navíc noha v takové botě lépe „sedí“. Jak vidíme mezipodešev tedy podstatným způsobem ovlivňuje komfort chůze. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že za určitých okolností, kdy budeme klást větší nároky na stabilitu, se budeme muset vzdát většího komfortu. Proto se např. v pohorkách nedá pohodlně chodit na dlouhé vzdálenosti, i když to samozřejmě nemají na svědomí jen mezipodešve, ale k tomu se ještě dostaneme. Té správné tuhosti mezipodešve výrobci dosahují použitými materiály. Opět se jedná o 100% syntetické materiály, k nejpoužívanějším patří polyuretan o nízké hustotě, mikroporézní guma a tzv. plná guma. Výrobci bot se snaží vyrobit co nejuniverzálnější botu, protože po botě použitelné do všech podmínek, při všech outdoorových aktivitách, jistě touží každý z nás. Bohužel to však vypadá, že se takové boty nedočkáme a budeme muset opět volit nějaký kompromis. U mezipodešve je kompromisem to, že se kombinují materiály různých tuhostí: pod patou, na kterou při chůzi dopadáme, bývá měkčí polyuretan, pod zbytkem chodidla plná guma, ale pod druhým kloubem palce, ze kterého se při chůzi odrážíme může být mikroporézní guma. Že máme odpruženou patu, nám u podrážek od Vibramu prozradí zelený puntík na podrážce. Dalším úkolem mezipodešve je tepelná izolace chodidla od země. Když už je řeč o mezipodešvi, nedá mi to nezmínit se o jedné zajímavosti. U moderních outdoorových bot bývají poměrně výrazně zvednuty špičky podrážek. Za to mohou mezipodešve! Jejich vytvarováním „dokulata“ se zmenší nejen opotřebení podrážky, ale díky tomu, že se bota nemusí tolik ohýbat, zmenšuje se i namáhání svršku boty v místě ohybu, což omezuje praskání kůže, vytlačování impregnací a zvyšuje životnost boty. A co je neméně důležité, tím že nemusíme překonávat odpor podrážky a svršku při jejich ohýbání, zlepšujeme energetickou bilanci naší chůze – šetříme (si) energii.

VNITŘNÍ PODEŠEV – VÝZTUHA
Její hlavní úkoly jsou poskytovat spolehlivou oporu v celé délce i šířce chodidla a rozkladem váhy (trekaře i s batohem) do celého chodidla udržovat stabilitu při chůzi. Třeba při stoupání s těžkým batohem do kopce, kdy spočívá celá váha těla i batohu na špičce jedné nohy, umožňuje chodidlu se s touto skutečností vyrovnat bez velké únavy. Podobně pomáhá při chůzi suťoviskem, kdy často stojíme na hrotu kamene a celá váha působí v jednom bodě, čímž vzniká obrovský tlak! Jak vidíme, vnitřní podešev outdoorové boty do tvrdších podmínek toho musí vydržet opravdu hodně, proto musí být vyrobena z velmi pevných materiálů. Dříve nejpoužívanější ocel je nahrazovaná moderními, lehčími materiály. Stále častěji se v botách objevují uhlíková vlákna, nylony – zejména známý Nylon 6.6 (používaný při výrobě Cordury) a řada dalších. Pochopitelně v botách na lehký výlet bude vnitřní podešev s menší tuhostí než u horolezeckých bot k lezení kolmých ledů. Tím, že vnitřní podešev zabraňuje nežádoucí deformaci boty, významně ovlivňuje také životnost boty.
Už jsem se zmínil o gumovém ochranném lemu, který nejen opticky spojuje podrážku se svrškem. Protože však spíše chrání svršek boty budeme se jím zabývat až v příštím povídání, kdy se budeme zabývat konstrukcí a materiály používanými při výrobě svršků bot.

Autor: Kamil Mariánek

© Malý Průvodce 2002