Scuol: lanovkou nahoru, na kole dolů

Ve Scuolu přenocujeme v moderním hostelu vedle nádraží. Večer se projdeme uličkami se staletými kamennými domy, jejichž omítku zdobí sgrafita. Kromě německého dialektu zaslechneme i rétorománštinu. Lidé ze Scuolu údajně až do 10 let nemluví ve škole jinou řečí. Teprve potom se začínají učit německy, aby si rozuměli s lidmi z nedalekých měst a vesnic. Na každém náměstíčku je kašna, ze čtyř dokonce vyvěrá minerální voda. Navštívíme termální lázně Bogn Engiadina s bazény a saunami uvnitř i venku a z prosklené sauny obdivujeme panorama horských štítů v západu slunce.

Ráno vyjíždíme i s koly lanovkou do lyžařského střediska Motta Naluns. V zimě lyžařům nabízí 80 kilometrů tratí, jejichž „královnou“ je 10 kilometrů dlouhý sjezd s názvem Sjezdovka snů. Lyžaři vyjíždějí až 2785 metrů vysoko. V létě si zde zájemci mohou vypůjčit terénní koloběžky, nazývané „trottinett,“ a sjet po deset kilometrů dlouhé panoramatické cestě zpět do údolí. Od horní stanice Motta Naluns mohou zdatní bikeři vyrazit ještě výše po náročných terénních stezkách. My využijeme široké vyhlídkové cesty mezi pastvinami a modřínovými háji a dojedeme do nádherné horské vesnice Ftan s historickými domy zdobenými sgrafiti. V mohutné kašně doplníme vodu a svlažíme se. Čeká nás sjezd až do údolí Innu. Abychom se do Scuolu nevraceli z Ftanu po Innské stezce, kterou jsme projeli včera, využíváme tipu místního bikera a sjíždíme poněkud drsnou kamenitou stezkou k lanovému mostu přes Inn. Most je široký sotva pro řidítka kola, za mostem vytlačíme kola na protilehlou slepou silničku, která nás dovede ke středověkému hradu Tarasp. Od místního průvodce se dozvídáme, že za léčivou vodou do Scuolu jezdil i majitel německé fabriky Odol Karl August Lingner. Zalíbil se mu nedaleký zámek Tarasp a koupil jej. Z Německa za svým pěkně zrenovovaným zámkem obklopeným Alpami vyrážel mercedesem. Auta byla teprve v plenkách a ve Scuolu a okolí byla úplně zakázána. Majitele drážďanské chemičky i s jeho limuzínou tak k zámku musely táhnout koně.

Ve Scuolu přespíme ještě jednu noc, abychom nazítří pronikli přes horskou vesnici Sent do divoce romantického údolí Val Sinestra. S úžasem hledíme na obrovský lázeňský hotel „na konci světa“ – pozůstatek jediných arzénových lázní v Evropě. Koryto řeky, podél které jsme po silničce přijeli, do rezava zbarvuje její železitý přítok. Vedle řeky stojí vana, v níž je možné se v minerální vodě vykoupat. Trochu omšelá informační tabule varuje před projímavými účinky v případě neuváženého pití této extrémně silné železité vody.

Úzkou lesní stezkou pokračujeme do tajemné horské vesnice Vnà. Značnou část cesty tlačíme, protože stoupání je příliš strmé a stezka úzká, ale již jsme si zvykli, že profilu trasy se stoupáním 200 až 400 výškových metrů se zde v Engadinu říká rovina… V nádherné středověké hospůdce ve Vnà u točené Calandy čekáme, až se přežene bouřka. Celý Engadin nám tady ve Vnà leží u nohou. Teď nás čeká opravdu už jen klesání.

Text a foto: Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip.