Na jeden výlet nás čeká až neobvyklé množství zajímavostí – a téměř všechny mají nějakou souvislost s vodou. Flájský plavební kanál je pozoruhodnou technickou památkou a unikátním dílem je i Flájská přehrada. Romantické partie nás čekají u Pstružného potoka a ostatně i dřevěný kostel v Českém Jiřetíně se na svém místě ocitnul jen proto, že musel ustoupit před napuštěním vodní nádrže…
Český Jiřetín, autobus – Český Jiřetín, rozc. 1 km – Flájský náhon 3,5 km – Flájská přehrada 5 km – Lichtenwald 7 km – Pstružný potok 10 km – Český Jiřetín 14,5 km
Český Jiřetín*** byl založen v r. 1592 dřevorubci, později skýtalo obživu i plavení dřeva po Flájském kanále. Prvním majitelem byl Jiří z Lobkovic, tím se dá patrně vysvětlit i název obce. Později se tu vyráběly dřevěné hračky a suvenýry, v 1. polovině 19. stol. byla v provozu továrna na lepenku. Hraniční přechod pro pěší, lyžaře a cyklisty vyburcoval podnikatelské aktivity – němečtí návštěvníci to mají pár kroků na zdejší tržiště těsně u „čáry“. Český Jiřetín však vábí i turisty, v zimě tady najdeme i kvalitní lyžařské terény.V obci se dochovalo několik lidových hrázděných staveb. Unikátní památkou je dřevěný římsko-katolický kostel sv. Jana Křtitele, postavený v pozdně gotickém slohu ve 2. polovině 16. stol. (podle obecní kroniky z r. 1563, vysvěcen byl r. 1570). Interiér tvořil hlavní oltář sv. Jana Křtitele, dva protějškové boční oltáře ze 16. stol., gotické a pseudobarokní plastiky a další zařízení. Kostel pochází ze zatopené obce Fláje – před napuštěním přehrady byl kostel zachráněn, v r. 1962 se připravil na přesun a v r. 1969 se stěhoval na dnešní místo. V r. 1995 byla dokončena rekonstrukce interiéru, ve kterém byla umístěna i zajímavá expozice, dokumentující život v Krušných horách.
(otevřeno: ST–PÁ 9–12 a 12.30–14.30, SO 9–12 a 13–16 h, NE 9–12 a 13–15 h). (Ubytování, stravování: chata Barbora, restaurace ST 11–18, ČT, NE 11–19, PÁ, SO 11–24; restaurace Asia 9.30–20; restaurace U fořta ÚT–NE 10–20; restaurace Stará škola 10–22 h.)
Od velkého parkoviště a autobusové zastávky ve středu obce vyrazíme společně s turistickými značkami po silnici směrem do vnitrozemí. Po mostku přejdeme Flájský potok a na rozcestí se dáme vlevo. Vystoupáme k turistickému informačnímu místu a nepřehlédneme odbočku zelené značky vpravo – překročíme potůček a lesní pěšinou poměrně strmě vystoupáme na pohodlnější cestu. Po ní jdeme vpravo – v terénu dobře rozeznáme Flájský plavební kanál*** – zatím bez vody. Proč tomu tak je, to rozluštíme o něco dál. Pod názvem Nový plavební kanál (tento název se dodnes používá na německém území) vzniklo toto pozoruhodné technického dílo v r. 1535 (podle jiných údajů v letech 1624–29) na odplavování dřeva z pralesa, rostoucího ve Flájské kotlině. Kanál začínal u malé lovecké chatky za obcí Fláje (původně tady sídlil dozorce plavebního kanálu), využíval vodu z Flájského potoka, přes Český Jiřetín pokračoval do saské obce Clausnitz a ústil do Freibergské Muldy (Moldavy). Nedaleko Freibergu se pak dříví spalovalo na dřevěné uhlí. Při budování kanálu bylo nutné zdolat výškový rozdíl 150 m. Kanál měřil 18,2 km, hluboký byl 120 cm, široký nahoře 280 a dole 180 cm, plavební míra činila 127 cm. Větší část roku kanálem voda netekla, plavilo se jen za dostatečného stavu vody a plavení trvalo 8–14 dní. Poslední plavba se uskutečnila r. 1872, o deset let později byla jeho voda využita k pohánění strojů v továrně na lepenku. V posledních letech se pracuje na obnově díla jako prvořadé turistické atrakci. My jdeme stále podél kanálu až k umělému vodopádu, kterým voda padá do Flájského potoka.
Pod námi je objekt bývalé továrny na lepenku – právě pro jeho potřebu byl kanál v těchto místech narušen. Další úsek naší cesty je nejromantičtější – kanálem plyne voda, z pravého břehu vystupují temné skály. Šlapeme si to prakticky po vrstevnici, pak širší cestou k informační tabuli těsně u silnice. Sestupujeme na asfaltovou komunikaci a dáme se po ní vlevo. Mírně stoupáme, míjíme areál lesního učiliště – objekty původně sloužily při stavbě Flájské přehrady***. Vodní nádrž vznikala na Flájském ptoce v letech 1954–63, jejím hlavním úkolem je zásobovat Teplicko a Mostecko pitnou vodou. Je unikátním technickým dílem, jedinou pilířovou přehradou v ČR. Betonová hráz má 34 pilířů (z toho 19 dutých), je vysoká 47,5 m, dlouhá v koruně 459 m, zadržuje 22,4 milionu m3 vody, vzdutí dosahuje do vzdálenosti 3,5 km a zatopená plocha je 149 ha. Z nádrže se odebírá voda pro úpravnu vody v Meziboří – voda teče tlakovou štolou dlouhou 5285 m. V malé elektrárně v Meziboří, pracující pouze v době energetických špiček, jsou dvě Francisovy turbíny. Přehrada zatopila mj. ves Fláje, zmiňovanou r. 1346.
Přejdeme po hrázi přehrady a po silnici se dáme pár kroků vpravo – hned však odbočíme mírně vlevo po zpevněné komunikaci. Kdybychom z této cesty už nikam neodbočovali, dojdeme k lyžařskému areálu na Jestřabím vrchu a dřevěnému kostelu v Českém Jiřetíně. Nebojíme-li se improvizace, pak si přidáme kus po neznačených cestách a pěšinách. Z pevné komunikace odbočíme asi po 300 m za mostkem vlevo – po spádnici se můžeme vyškrábat přímo na kopec nad námi, nebo odbočit asi po 300 m opět vlevo, na vidlicovitém rozcestí pak vpravo – otevřou se nám hezké výhledy** na Flájskou přehradu, ovšem cesta se trochu ztrácí na okraji zalesňované paseky. Když to vezmeme po některé z houbařských pěšinek vzhůru lesem, nic nepokazíme. Nakonec přece jenom staneme na pohodlnější cestě, přicházející zprava.
Po ní jdeme vlevo na rozcestí a pak vpravo širokou cestou k zámečku Lichtenwaldu*. (Pokud by nám tato improvizace měla pokazit výlet, pak doporučujeme od přehrady pokračování po silnici vlevo. Poté, co se silnice trochu vzdálí od vodní hladiny, odbočuje vpravo cesta a ještě o něco dál silnička (dokonce s vyznačenou odbočkou Krušnohorského autookruhu k Zámečku) – ta pak stoupá rovně jako podle pravítka k Lichtenwaldu.) Na odlesněném kopci (876 m) působí objekt velice zajímavě. Původně lovecký zámeček nechal postavit v r. 1760 hrabě E. P. Waldstein-Wartenberg – a protože si měl vzít princeznu z rodu Lichtenštejnů (a zámeček jí snad měl dokonce věnovat jako svatební dar), byl na světě název Lichtenwald, vyjadřující spojení obou slavných rodů. Kolem oválného nádvoří vyrostl komplex pozdně barokních budov, hlavní obdélná patrová budova má mansardovou střechu, po jejích stranách jsou obytná stavení. Bránu a pilíře plotu ozdobily dřevěné sochy jelenů. Zámeček sloužil při lovu tetřevů, jelenů a jiné zvěře, později se stal myslivnou a jakousi loveckou chatou – tomuto účelu v podstatě slouží dodnes.
Poblíž zámečku je smírčí kříž s německým nápisem – na tomto místě byl zabit jistý Andreas Banzner z Českého Jiřetína. Přijdeme k bráně, pokračujeme podél zdi a po pár krocích odbočíme ze silničky vlevo. Klesáme lesní cestou, pak otevřeným terénem, stáčíme se vlevo a na rozcestí ve tvaru písmene T opět vlevo, až staneme na zpevněné komunikaci – po ní zatočíme vpravo a scházíme (zleva se k nám připojí červená turistická značka) k turistickému informačnímu místu v údolí Pstružného potoka*. Pokračujeme po zpevněné komunikaci malebným údolím podél potoka, který tady tvoří státní hranici. Vstoupíme do listnatého lesa, mírně stoupáme a vzdalujeme se od toku, který končí ve vodách přehrady Rauschenbach. Zprava přichází cesta, vlevo klesá další cesta, my pokračujeme tou naší „zlatou střední“ téměř po vrstevnici, až k silničce. Vlevo jsou chaty a domky se zahrádkami, mezi kterými probleskává vodní hladina, vpravo nás lyžařský vlek vybízí k zimní návštěvě. Silnička se strmě „zlomí“ a klesne do Českého Jiřetína – na rozcestí vpravo se ještě pustíme k dřevěnému kostelu, pak se vrátíme do středu obce a dojdeme k parkovišti a autobusové zastávce.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
