Na Havaj jsme odlétali na tři týdny, s tichým souhlasem ostatních jsem tedy převzal první rotaci. Ostatní funkce neměli valného významu, a proto je nebudu ani zmiňovat. Snad jen dodejme, že funkce nosičů nejtěžšího vybavení se také točila po třech týdnech. Solidaritě tak bylo učiněno za dost. Pokud bych měl zpětně vybrat do týmu ještě někoho, tak by to určitě byl hledač ztracených věcí. Někdy to totiž vypadalo, že jsme uprostřed Bermudského trojúhelníku…
Co bylo cílem expedice? Za čím jste na tyto tajuplné ostrovy jeli?
Cíl hodně souvisí s celou ideou DiscoverNow. Chceme bořit strach z toho, že většina věcí nejde a že lehčí věci možná jdou, ale nějak se do nich nechce. Máme obdiv ke všem náročným expedicím, ale my se snažíme, abychom nějaké zájemce o outdoor nevyděsili. Všechny naše cesty proto plánujeme tak, aby se k nám mohl přidat každý. Vedeme takové postupné lekce pro úplné začátečníky. Začali jsme chůzí okolo domu, pak jsme se (samozřejmě již ve větší skupině) vydali po tmě do lesa. Prvním větším cílem byla zimní expedice za polární kruh v roce 2013.
 Festival OBZORY nastartuje vaši outdoorovou aktivitu 7. – 8. 11. 2015 v PrazeČerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi, předvánoční market užitečných dárků… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 7. – 8. 11. 2015.
www.FestivalObzory.cz |
Na Havajských ostrovech jsme chtěli pokročit zase o kus dál. Nápad na cestu vznikl tak, že jsme vzali seznam nejnebezpečnějších trailů světa v časopise Backpacker a na jeden z nich poslepu ukázali… No dobře, trochu jsme švindlovali a Havaj jsme vybrali, protože jsme si chtěli mezi trekovaním i zasurfovat.
Ale nyní již trochu vážněji. Na ostrovy jsme jeli hlavně kvůli trailům. Mnoho lidí má Havajské ostrovy zafixované jen jako klasickou dovolenkářskou destinaci a nenapadne je, že je Havaj doslova outdoorovým rájem. Každý z ostrovů nabízí desítky kilometrů nezapomenutelných stezek procházejících krajinou jako vystřiženou z reklamy na planetu zemi. Všechny traily spojuje pouze jejich jedinečnost. Sliding Sands Trail na Maui, Kalalau Trail na Kaua’i a Kīlauea Iki Trail na Big Islandu. První v měsíční krajině, druhý vedoucí po impozantních útesech, třetí po ještě nevystydlé lávě. Nikde na světě nelze zažít něco podobného na tak malém území.
DiscoverNow je cestovatelský projekt, který sdružuje lidi, kteří milují pobyt v přírodě. Jeho členy jsou lyžaři, potápěči, horolezci, longboardisté i bývalí lenoši, kteří zjistili, že to, co je spojuje, je objevování nových míst. Cílem není lámat rekordy ani pokořovat osmitisícovky, ale spíše inspirovat cestovatelské a outdoorové začátečníky. Ukázat, že hned za dveřmi vašeho domu začíná kompletně nový svět, který bez ohledu na vaši výkonnost nabídne každému úžasné pocity. S respektem k síle přírody si přiznáváme naši malost a neženeme se do každého dobrodružství po hlavě. Proto také vedeme naše členy i nečleny k dodržování pravidel pobytu v outdooru. Naše cesty totiž inspirují hlavně mladší generaci. Té se snažíme naznačit, že jediné, co může v přírodě připomínat párty, je noční obloha a „takové ty pocity štěstí“. K přírodě přistupujeme s naprostou vážností a úctou, sami sebe však rozhodně vážně nebereme, o což se snažíme hlavně v textových výstupech. (Samozvaný vůdce, zakladatel a generál DiscoverNow. Skromný člověk – Michal Petřík) Projekt DiscoverNow podporuje Hannah a Keen.
 |
S jakými výsledky jste se vrátili domů? V čem jste plán splnili, co vám uniklo?
Domů jsme se vrátili hlavně s velkým nadšením a inspirací z toho jaká panuje na trailech atmosféra a jak se všichni na trailech chovají. Je to hodně dáno přátelským americkým duchem, který je na Havajských ostrovech ještě asi tak desetinásobný.
Kvůli špatnému počasí se nám ale bohužel hodně míst, která jsme chtěli vidět, ztratilo v mlze. Proto doporučujeme minimálně cestu do Kalalau Valley natáhnout do více dnů a na Kalalau Beach zůstat klidně dvě noci.
Nejen pěšky po třech ostrovech
Prozkoumali jste tři ostrovy – na kterém se Ti osobně líbilo nejvíce? Proč?
Všechny tři ostrovy byly úžasné, každý je v něčem jedinečný. Nás nejvíce okouzlil ostrov Maui. Hned první večer po příletu na Maui jsme zakotvili v oblasti Hosmeer Groove pod vrcholem sopky v Národním parku Haleakala. Nebyl důvod ztrácet čas, protože minimálně od pěti hodin ráno lze ze sopky sledovat parádní podívanou. Haleakala totiž v překladu znamená „dům slunce“ a kromě nádherného východu slunečního kotouče zde ještě před rozbřeskem na obzoru probíhá lekce malování, kterou vedou slunce spolu s oblohou. Nejčastěji se po obloze maluje mnoha odstíny modré, oranžové a růžové. Krásu finálního obrazu pak dotváří oceán mraků v údolí, jasné hvězdy a měsíc. Každou minutou se barvy mění, až konečně slunce svými ostrými paprsky ukončí panování noci.
Svítání pro nás znamenalo možnost vydat se na cestu na další vesmírné těleso, na Mars. Jedině k Marsu lze připodobnit krajinu, kterou procházíte během túry nazvané Keonehe’ehe’e (Sliding Sands Trail). Zavedla nás přímo do útrob sopečného kráteru. Celé Maui je známé množstvím svých ekosystémů. Během pár kilometrů jsme zažili rozmanitosti, jako bychom přešli celý kontinent. Stezka nás totiž zavedla z naprosto vyprahlé krajiny až do tropického pralesa. Ještě před vstupem do džungle, nás však na dně sopky, místě, kde jsme to čekali ze všeho nejméně, stihl déšť. Ten se nám rozhodl přilepit na paty a provázel nás na Havaji skoro každý den. Díky voděodolným materiálům se nám ale déšť nelepil na naše bundy Hannah a to bylo pro nás hlavní…
Po prozkoumání jediného národního parku na Maui jsme se vydali do západní části ostrova. V oblasti zvané West Maui Forest Reserve jsme kromě vyhlášeného Ioa Valley objevili i skrytou malebnou stezku kolem útesů obepínajících celé západní pobřeží. Poslední dny na Maui jsme strávili ve Wai’anapanapa State Parku, kde jsme si již raději dopředu objednali počasí. Díky absolutně modré obloze jsme se na stezkách po lávových polích dočkali dechderoucího kontrastu modrozeleného oceánu, černé lávy a zelené džungle.
Kterou „expediční aktivitu“ sis na ostrovech užíval nejvíce?
Na ostrovech si najde každý něco, teď nemyslím hledače pokladů, ale spíše milovníky dobrodružství. Nás mezi traily nejvíce bavil bouldering na útesech. Při plánování je dobré zakomponovat i kajak. Dá se s ním dostat na úžasná místa. V zimě se však rozhodně nedoporučuje severní pobřeží ostrovů, to je většinou tak rozbouřené, že je snazší si dojít s kajakem na kanál do pražské Troji.
Samozřejmě mezi každým trailem je super se zrelaxovat při surfování.
Podělíš se s námi o nějaký expediční zážitek, který nebyl zrovna příjemný a který bys nerad opakoval?
Pokud se člověk drží mimo místa, na která nechodí ani místní, tak by se mu nic nepříjemného nemělo stát. Nejnebezpečnějším zvířetem je na havaji maximálně rozčílený divoký kohout, takže v tomto smyslu nebezpečí také nehrozí. Největším rizikem jsou mořské proudy na severních pobřežích.
V zimním období je relativně nebezpečná i stezka Kalalau Trail na ostrově Kaua’i, pro jeho bujnou vegetaci přezdívaný „The Garden Island“. Mnoho lidí o stezce mluví jako o trailu svého života. A i když je v některých místech opravdu nepříjemná, tak bychom si ji rozhodně zopakovali. Byl to pro nás vrchol HiHawaii, proto bych stezce rád věnoval několik slov spojených do vět. Kalalau Trail je rozdělena na dvě části, ta první, kterou absolvuje většina turistů, končí na pláži Hanakapiai Beach. Tato pláž je jedním z mnoha nebezpečí na trailu. Její svůdnost lákající k osvěžení ve spojení s mohutnou sílou zimního oceánu už má na svědomí přes osmdesát lidských životů. Proto jsme k ochlazení raději využili sladké vody z řek a potoků, kterých je na trailu nutno překonat kolem deseti.
Druhá část stezky začíná za druhou mílí a každý den se na ní může jen několik vyvolených, kteří získali povolení. Celá stezka je hodně monotónní, avšak v dobrém slova smyslu. Od hladiny oceánu jsme vždy stoupali po úzké cestě klikatící se po svazích džungle. Na konci každého stoupání jsme se dostali na vrcholy útesů, které na celém pobřeží tak impozantně vystupují z pevniny. Právě v tom je hlavní půvab celého pobřeží Napali Coast, který přitahuje tolik zájemců, že o oficiální povolení ho zdolat je dobré požádat alespoň s půlročním předstihem.
Po obejití každého útesu nás čekala cesta do údolí, překročení potoka a pak už zase hurá nahoru k útesům. I když je na Kalalau Trailu potřeba dávat si pozor na každý krok, tak jsme jedním okem mohli pokukovat na krásu přírody a cesta ubíhala relativně rychle. Z pohodičky nás vyvedla až sedmá míle, milovníky adrenalinu vychvalovaná, odpůrci výšek proklínaná. Stezka se zde čím dál více zužuje, až nakonec zmizí úplně a na útesu jí nahradí jen pár vytesaných nášlapů ve skále. Pár set metrů pod námi byl slyšet jen ohromující rachot obřích vln, který dodává traverzu příhodný hudební podkres. Kdo se zde neotočí, což popravdě ani není technicky možné, tak se za dalších několik kilometrů dočká vysněného cíle v podobě Kalalau Valley. Podle mnohých nejkrásnější místo planety. My sami to však posoudit nemůžeme, na předposledním kilometru jsme se totiž dočkali jen pokračovaní filmu Dokonalá bouře. Stěna mraků se z oceánu přihnala neuvěřitelnou rychlostí a nám bylo jasné, že „Zahradní ostrov“ se bude zalévat. Ačkoliv jsme stáli na pevnině, připadali jsme si jako v oceánu. Nádherná písečná planina, která je vstupní branou do údolí, se proměnila v bahnitou sjezdovku. Naštěstí nás podržely trekové hole Hannah a boty Keen.
Následoval už jen přechod řeky, která je těsně před cílem stezky. Cedule varující před náhlými dešti a vzestupem hladiny, zde působila docela aktuálně, přesto ještě proud nebyl natolik silný, abychom přechod neriskli. Na druhém břehu už na nás čekala spása v podobě možnosti postavit stan. Cíl v podobě Kalalau Beach a nad ní se tyčících hřebenů se nám ale kvůli mlze nějak vytratil. Nevytratil se však déšť, který to navzdory předpovědi nehodlal zabalit. Tak jsme se alespoň zabalili my… do spacáků. Celou noc jsme doufali ve dvě věci. Zda náš stan vydrží neustávající tropický rozmar a zda cesta zpět přes útesy bude alespoň trochu schůdná. Stan v suchu byl, ale cestu někdo přes noc vyměnil za blátivý potok. Nejdeštivější místo světa tak dostálo své pověsti.
A na co naopak vzpomínáš nejraději? Máš nějakou „veselou“ příhodu, o níž můžeš mluvit?
Takovou, o které bych mohl mluvit, nemám bohužel žádnou! (úsměv)
Kdo je připraven, není překvapen
Jaké jste používali vybavení? Byli jste s ním spokojeni, nebo bys něco vyměnil a vzal raději něco jiného?
Během havajské zimy je nutné počítat s častým deštěm. Někdy jsme napočítali i do tisíce, než přestalo pršet. A když neprší, tak se o vlhkost na těle starají sluneční paprsky.
Na některých místech za rok spadne dvanáct metrů vodního sloupce a proti jeho části jsme jako brnění používali membránové bundy Hannah. Proti slunci pak byly naší hlavní zbraní trika s Quick Dry materiálem, díky kterému bylo všechno v suchu. Veškeré vybavení jsme samozřejmě volili ultralehké, takže v batozích nám zbylo mnoho místa na nepotřebné věci. Což mi připomíná, že ty cihly bylo asi zbytečné brát. Na blátivé stezky jsou naprosto zásadní trekové hole, s nimi jde všechno mnohem lépe.
Boty jsme nasazovali od značky Keen. Přestože hodně místních prolétává nad útesy naboso, tak my jsme zvolili něco mezi. Sandály Keen Clearwater jsou na havajské stezky naprosto geniální obuv a je z nich cítit, že tichomořské pobřeží a krajinu mají ve své DNA, pochází totiž z Portlandu v Oregonu. Navíc z nich nic dalšího cítit není, protože mají anti-odor úpravu.
Nabrali jsme sebou i zásobu müsli kaší Mixit a protože je nyní moderní podporovat i lokální producenty, tak jsme havajským farmářům dávali také ochutnat.
Na Havajských ostrovech je toho tolik k vidění, že je dobré neztrácet zbytečně mnoho času při vaření. Proto jsme si sebou vzali „rychlovařič“ Jetboil. Než jsme ho poprvé použili, tak jsme měli za to, že nejúžasnější technickou podívanou je start raketoplánu. Jetboil nás však vyvedl z omylu. Voda se na něm uvaří tak rychle, že i Usain Bolt raději nejezdí na mítinky, kde startuje Jetboil.
O vaší expedici Hi#Hawaii budeš vyprávět na nadcházejícím podzimním festivalu Obzory, na co bys rád diváky pozval a nalákal, aby na vaše povídání přišli? Na co se můžou s vámi těšit?
Možná už to někteří odhalili po pár řádcích tohoto rozhovoru, ale celá naše přednáška bude strašná nuda. Přesto bych všechny moc rád pozval na víkend 7. – 8. listopadu 2015 (konání festivalu Obzory – pozn. redakce), povyprávíme o Kalalau Trail, ukážeme i nějaké fotky, přineseme i havajské artefakty, a to včetně autentického vzduchu, který jsme přivezli v plastové láhvi.
Určitě hodně řekneme i o naší iniciativě směřující k větší znalosti pravidel pro pobyt v outdooru.
Rodí se Ti v hlavě plán, kam směřovat další svou expedici?
Budeme se stále držet našeho oblíbeného kontrastu hor a moře, který jsme si zamilovali na Lofotských ostrovech. Naším dalším hlavním cílem je tedy Island, ale musíme na to našetřit nějaké škudlíky. Což bude docela náročné, protože už na konci dubna odjíždíme do Portugalska. Tam se chceme podívat na zoubek tamním pohořím, která se nám zdají v cestovatelských kruzích trochu přehlížené.
Chceš něco našim čtenářům vzkázat? Máš prostor …
Samozřejmě bych jim rád vzkázal, že kdyby někdo na Kalalau Beach našel dva kolíčky od stanu, tak ať nám je vrátí. Jsou to takové ty zahnuté.
Michale, mnohokráte Ti díky za rozhovor, přejeme z redakce Tobě i celému DiscoverNow týmu spoustu podobných skvělých cest a zážitků!
