S Jankem Bednaříkem jsme si povídali o kanceláři HUDY Mountain Guide a o profesi horského vůdce. Ačkoli jsme se potkali v rozpáleném letním Brně, skončili jsme – jak jinak – u zimních aktivit a také u Kanady a tamního prašanu.
Co vlastně obnáší profese horského vůdce a jak vlastně probíhají zkoušky na horského vůdce?
Nejdříve musí člověk prokázat, že je dostatečně zkušený horolezec. Myšleno všestranně, komplexně, protože jde hned o několik disciplín, které musí každý vůdce ovládat na velmi dobré úrovni; lyžování ve volném terénu, lezení v ledu, vysoké hory, stejně tak lezení po skalách a velké stěny (big walls). Musí prokázat, že má dostatečný počet túr v požadované obtížnosti. Potom, při přijímacích zkouškách, už je to v podstatě jen o dovednostech, kdy si tě prakticky vyzkoušejí, jak umíš lyžovat, lézt po skalách, pohybovat se po ledovci. No, a když je všecko OK, nastoupíš do školy horských vůdců, která trvá zhruba tři roky (v tématických blocích), kde už tě neučí lézt a lyžovat, ale učí tě umění vodit lidi po horách. To byl pro mě zcela nový svět, který jsem coby horolezec pohybující se do té doby na horách jenom kvůli sobě, objevoval.
Dělal jsi před nástupem do školy horských vůdců u některé outdoorové cestovky jako průvodce?
Jo, učil jsem na gymnáziu tělocvik a o prázdninách jsem dělal horského průvodce na volné noze, a pracoval jsem externě pro CK Rajbas se kterými spolupracuji i dnes. Nutno však dodat, že profese horského průvodce a horského vůdce se liší. Zjednodušeně řečeno, horský vůdce ke své práci používá horolezeckou výstroj, horský průvodce ne. Od toho se logicky odvíjí povaha akcí, které mohou dělat. S trochu nadsázky se dá říci, že je to podobný rozdíl jako mezi akademickým malířem a malířem pokojů. V českém jazyce rozdíl mezi vůdcem a průvodcem poznat není, profesně je to jinak.
Jako horský vůdce máš tedy velmi outdoorově obecné vzdělání pro široké spektrum aktivit. Baví tě některé více? Je něco, na co se specializuješ?
Úplně nejvíc mě baví lezení po skalách a lyžování v prašanu, taky rád vodím „krátké lano“ (výstupy na Gerlach, Mt. Blanc atp.), prostě skalní a horské túry. Co mně osobně moc nebaví, jsou dlouhé, letní ledovcové pochody. Svým klientům se snažím pro takové akce doporučit někoho jiného, koho to baví. Mám to tak proto, že v létě, kdy je hodně teplo, se raději než „vodorovně“, hýbu „vertikálně“ pří různých výstupech nebo lezení big wallů. Tím zároveň nechci ledovcové túry podceňovat – všechno má své, jak se říká; „proti gustu žádný dišputát“!
A lze to vnímat i jako nevýhodu, že umíš všechno? Co může horský vůdce nabídnout oproti člověku, zaměřujícímu se na tu konkrétní aktivitu?
Specialista je specialista, to je jasné. Pro bezpečnost a nestandardní situace na horách je komplexní vzdělání nutné. Je to podobné, jako s doktory, kteří taky musí rozumět všemu, aby se pak mohli specializovat. S horskými vůdci to je stejné.
Kolik je vůbec horských vůdců v Česku? V první vlně vás bylo myslím šest…
Ano, v první várce v roce 2006 nás bylo tuším 8, nebo 9. Aktuálně, nevím přesně, už asi máme něco kolem 25 českých horských vůdců…
A v rámci Kanceláře horských vůdců HUDY Mountain Guide je vás kolik?
12.
Hudy Mountain Guide … je česká kancelář horských vůdců napojená na řetězec prodejen HUDY sdružující nejlepší profesionály v oboru . Všichni vůdci mají nejvyšší, mezinárodně platné vzdělání pro vodění lidí na horách UIAGM/IFMGA, platnou licenci s pojištěním profesní odpovědnosti a zkušenosti nutné k vykonávání této respektované profese.
Více informací naleznete na www.hudymountainguide.cz. |
Dejme tomu, že chci jet na Mt. Blanc. Je pro mě lepší vzít si českého horského vůdce nebo jet do Chamonix a vzít si tamního vůdce?
Je to čistě na tobě. Český vůdce má výhodu jazyka, a toho, že když se ti poprvé osvědčí, budeš si ho patrně vybírat na další akce přesto, že to budou jiné destinace. Může mezi vámi vzniknout přátelství jako mezi horolezci a nemusíš pak řešit každý rok někoho jiného. Co se týče znalosti terénu, je jasné, že místní mají výhodu. Přesto se dá říci, že na většinu túr se dobrý vůdce dokáže připravit, i když tam nikdy před tím nebyl. Musí strávit hodně času kvalitní přípravou. Je samozřejmé, že někdo zase raději preferuje vůdce, který se v dané lokalitě narodil a jazykovou nebo kulturní barieru neřeší. Je to jen na výběru klienta, jak kdo chce.
Jak probíhá cesta s horským vůdcem? Přijdu s nápadem, že chci vylézt nějaký konkrétní kopec, a ty mi řekneš, že na to nemám, nebo mě tam nějak vytáhneš? Potřebuji vlastní vybavení nebo mi vše poskytneš?
To vše se snadno dozvíš v naší Kanceláři horských vůdců, kde tě informujeme o všem, co je potřeba, jak bys na tom měl být fyzicky, co je to pro tebe vhodné. Případně umíme najít alternativu. Vybavení zapůjčíme zdarma v rámci půjčovny naší kanceláře.
Kolik dnů běžně strávíš ročně v horách jako horský vůdce?
V průměru 100 – 150 dní, záleží, jak který rok. Najdeš i vůdce, co chodí dvakrát tolik, nebo naopak mnohem méně. Když jsem pracoval v Kanadě, vodil jsem 3 měsíce non-stop a pak jsem mohl půl roku cestovat. V Česku dělám s pauzami celý rok. V zimě lavinové kurzy, heliskiing, freeride, skialpinismus a lezení v ledu plus kurzy na umělé stěně. Na jaře skialpinistické přechody, v létě se nejvíc leze po horách (Mt. Blanc, Matterhorn, Gerlach) a ve velkých stěnách (Big walls). Podzim bývá pro horského vůdce odpočinkový, práce je málo.
Když už jsi nakousl svou práci v Kanadě, jaké máš zkušenosti odtamtud?
Já jsem o práci horského vůdce na helikoptérách snil, ale bral jsem to jako něco nedosažitelného. Bylo to jen takové přání, protože jsem věděl, že šance pro Čecha je malá, když je tam spousta vůdců z Kanady, kteří léta doufají a čekají, až se někde uvolní místo. Ale zkusil jsem to a měl jsem štěstí, vzali mě.
A co doporučuješ klientům za vybavení na prašanové lyžování?
Na skutečný prašan kanadského typu je třeba mít speciální široké lyže, žádné kompromisy. Šířka lyží by měla být stejná nebo větší než má snowboard. Ono to jinak moc nefunguje a u heliskiing a catskiing společností je běžné, že vám takové lyže zdarma půjčí. Ze zkušenosti proto doporučuji na takové podmínky opravdu speciální široké lyže s rockerem (prodloužená zvednutá špice), konkrétně např. Black Diamond Megawatt, které byly v Kanadě mezi vůdci oblíbené, nebo nejširší Dynastar legend pro, které jsem si oblíbil při práci já. V evropských podmínkách je využijete třeba jen 5 dní za sezónu, ale ten zážitek stojí rozhodně zato. A pokud se vám nechce kvůli pár dnům utrácet, je možnost si podobné lyže půjčit v půjčovně.
A máš nějaký tip na dobré prašanové lyžování v Evropě. Přeci jenom, do Kanady je to vcelku daleko.
Skvělé prašanové lyžování je kousek od České republiky třeba na Dachsteinu (Krippenstein freeride arena), kde občas bývají podmínky jako v Kanadě. Samozřejmě nemůže nikdo čekat, že tam přijedete a bude. Jsme v Evropě, a tak je třeba na tu správnou lyžovačku číhat nad sněhovým zpravodajstvím a vyrazit, když zrovna napadne!
A na závěr, nějaká zajímavá historka s klienty?
Jeden z mých klientů na heliski byl distributorem alkoholu pro stát New York. Takže měl přehled o alkoholu z celého světa. Když zjistil, že jsem Čech, tak mi říkal, že tu máme tu „Bečerovku“. Uznale jsem přitakal, že se vyzná. Reagoval, že se sice vyzná, ale když půjdeme na bar a vypijeme za večer flašku, tak toho vypijeme více, než toho prodá v celém státě New York za rok. S pivem to je ale jiná!
