S dětmi ve stanu i pod širákem

Dnešní doba je cestování i outdooru s malými dětmi poměrně nakloněná. Kromě nejrůznějších typů dětských krosniček a ergonomických nosítek najdete na trhu široké spektrum outdoorového vybavení pro děti – od samonafukovacích karimatek přes spacáky (včetně tzv. rostoucích spacáků) až po různé typy funkčního oblečení a batohů. 

Naše punkové začátky

Není ale potřeba noční dobrodružství v přírodě odkládat na neurčito nebo rovnou vzdávat, jestliže ještě všechny uvedené položky doma nemáte. I naše začátky byly spíše o zkoušení a improvizaci. První noci v přírodě jsme s naší několikaměsíční dcerkou netrávili pod stanem, ale pod přístřešky z celty nebo třeba pod skalním převisem a z výše uvedeného vybavení jsme neměli vůbec nic.

Dnes už ale máme k dispozici sofistikovanější vybavení, které nám dovolí si užívat mnohem vyšší míru komfortu.

Oblečení

Pro děti platí v oblékání podobné zásady jako pro dospělé. Je lepší mít více vrstev, které se dají vzájemně kombinovat. Během večera průběžně kontrolujeme, zda děti nejsou podchlazené nebo přehřáté. Rovněž jim s sebou přibalíme suché oblečení na převlečení, teplé ponožky na spaní a nějakou bundičku na večer a do chladného rána. V ideálním případě oblečeme dětem do spacáku suché oblečení (ne vždycky se to podaří 100% dodržet).

Vyplatí se zainvestovat do několika kvalitních a funkčních kousků, není to ale podmínkou. Nám se v přírodě osvědčila kombinace merino kompletu (triko s dlouhým rukávem, podvlíkačky) a softshellového kompletu. V merino kompletu potom mohou děti rovnou do spacáku. Oblečení samozřejmě přizpůsobíme danému ročnímu období (v létě ubereme, v zimě přidáme).

Na noc nasazujeme dětem na hlavu kuklu (např. z merina nebo Outlastu) – v létě volíme tenkou, v chladnějších obdobích silnější (např. dvouvrstvé merino). Kukla udrží v teple krk a zátylek dítěte. Navíc nesjíždí, a tak nehrozí, že bychom ji uprostřed noci museli potmě hledat. Na nožky jsem malým miminkům dávala na noc nosící návleky na nohy, které byly zvenku softshellové a vnitřní vrstvu měly z merina.

Univerzální oblečení do spacáku by mohlo vypadat třeba takto:

• Spodní prádlo
• Tričko s dlouhým rukávem (funkční nebo bavlněné)
• Merino komplet (triko s dlouhým rukávem a podvlíkačky), můžeme jej nahradit např. zateplenými legínami a teplejší funkční mikinou (nejlépe ke krku)
• Teplé vlněné ponožky

Spacák

Základem komfortního spaní v přírodě je kvalitní spacák. Dětských spacáků dnes existuje na trhu nepřeberné množství. Za sebe mohu pro malé děti doporučit tzv. rostoucí spacák, skvělé zkušenosti máme se spacáky Boll Patrol (případně s Lite verzí do teplejšího počasí), které se dají zkrátit či prodloužit o 35 cm.

Příliš dlouhý spacák by dítě svým tělesným teplem nevyhřálo a nejspíš by ho v noci zábly nožky. Pokud ale vaše dítě dlouhý spacák má, nezoufejte. Pomůže, když přebytečnou spodní část spacáku zahnete tak, aby ji dítě mělo pod nohama.

Při výběru se řídíme teplotními údaji udávanými výrobcem, především komfortní teplotou. I to je však nutné brát trochu s rezervou. Teplotní údaje pro dětské spacáky vycházejí z rovnic pro dospělé, je proto dobré si k nim pár stupňů přičíst. Máme však zkušenost se stanováním při teplotách lehce pod bodem mrazu, kdy děti spaly ve spacácích s komfortní teplotou 0 °C a bylo to naprosto bez problému. Ve stanu byla totiž teplota o něco vyšší.

Pokud plánujete spát venku i v chladnějších ročních obdobích, je výhodou, když je spacák opatřen límcem a stahovací kapucí, abychom zamezili tepelným únikům. Tepelný komfort můžete dále zvýšit např. zateplenou vložkou. Vyrábí se i v dětských velikostech, případně si ji můžeme ušít např. z fleecu. Jako přídavnou tepelnou izolaci můžete dítěti pod spacák rozložit např. bundu nebo nosící šátek.

TIP: V chladných nocích si můžeme vzít na pomoc nahřívací polštářek. Další možností je např. vložit si do spacáku láhev s horkou vodou nebo čajem. Pokud velikost láhve trochu koresponduje s velikostí dětských ponožek (např. dětské láhve Nalgene), můžeme na ně navléknout vlhké ponožky, aby se přes noc prohřály a lépe schly.

Karimatka

Každý spáč by měl s sebou mít kvalitní karimatku, která dobře izoluje chlad od země. My už léta střídáme samonafukovací karimatky od Thermarest a skládací Z-lite karimatky stejné značky, používáme je v každém ročním období a zatím nás ani jednou nezradily. Skládací karimatku navíc můžeme přizpůsobit velikosti dítěte a prostě ji poskládat, jak potřebujeme. 

Stan

Když se rozhodneme pro stan, obvykle používáme Coleman phad x3. Má kapacitu tři osoby. Se dvěma malými dětmi se do něj ještě poskládáme, brzy ho ale budeme muset nahradit. Tento typ má velkou předsíňku na uložení veškerých nezbytností, jeho hlavní výhodou je ale jednoduchá a rychlá stavba. Jako první se staví vnější část a teprve potom se do něj na olivky připne vnitřek, což velice oceníte v dešti a naše děti to navíc ohromně baví. Eventuálně je možné postavit celý stan najednou, pokud máte vnitřní část vepnutou předem.

Každopádně je dobré svůj stan znát a předem si vyzkoušet, jak se staví. Zní to jako banalita, ale divili byste se, kolik lidí se tím začne zabývat až na místě. A trápení se se stavbou stanu až v okamžiku, kdy se venku ochladilo, stmívá se a na děti začíná intenzivně působit večerní dřímota a mrzutost, může mít i fatální vliv na úspěch celé expedice. 

A jak to v lese celou tu dobu vydržet?

Děti jsou zvědaví tvorové, kteří fungují na vlastní pohon. V přírodě se proto často dokáží skvěle zabavit samy. Klacky a kamení jsou zkrátka ty nejvšestrannější hračky.

Taky se velice rády cítí být součástí týmu – a to je přesně to, k čemu je při dobrodružstvích v přírodě vedeme. Baví je podílet se na činnostech dospělých – např. pomáhat při vaření nebo při sbírání dříví. Podle věku a schopností jim můžeme dát i nějaký úkol nebo funkci.

Dále existuje nekonečné množství aktivit, kterými si s dětmi můžeme ukrátit večer – nejrůznější hry, bojovky, stavění domečků a přístřešků, pozorování přírody nebo tvoření s přírodnin. Fantazii se meze nekladou.

Vždycky se taky hodí mít po ruce dostatek svačinek a dobrot, které dodají energii a zlepší morál. A nemusí to být jen sladkosti, skvěle zabere např. sušené ovoce. Ani my dospělí na sebe ale nesmíme zapomínat a dopřát si, např. dobré kafe je taky důležité. Teplá večeře a snídaně udělají taky hodně.

TIP: Přibalte dětem do batůžků jejich vlastní čelovky, lupy, nožíky (např. dětský Opinel s kulatou špičkou) a podobné důležité vybavení.

Není hanba to ukončit

Přespávání s dětmi v přírodě se nemusíte obávat. Většinou nakonec všechno proběhne celkem v pohodě, pokud zůstaneme v klidu my dospělí. Jestliže se ale přece jen objeví nějaký problém, není hanba expedici ukončit a stáhnout se někam do bezpečí. Je lepší odejít zbytečně, než něco podcenit.

Také jsme se několikrát preventivně „evakuovali“. I to se dá nakonec obrátit ve výhodu. Taková noční procházka lesem přece vůbec není k zahození!

Zkušenosti Jana Šťovíčka s dětmi školního věku

Pokud začínáme tábořit, tj. používat spací pytel, až s dětmi školního věku, má to řadu výhod, především proto, že starším dětem už se dá leccos vysvětlit, tedy je připravit na to, že se musí při spánku chovat jinak.

• budou spát venku, tedy se musí jinak obléknout

• lze ukázat a vysvětlit, jak a proč se spacák zapíná, jak se do něj leze a jak vylézá

• na rozdíl od malých dětí se školáci ve spacáku tolik nevrtí, takže se obvykle samovolně nevykopou

Všechny úkony důrazně doporučuji vyzkoušet v dostatečném předstihu doma, pokud je to možné na zahradě anebo třeba na balkóně – prostě v nějakém prostředí, které je dítěti důvěrně známé a v případě paniky ví, kam se obrátit (samozřejmě dveře na balkón nebo do zahrady je lepší nezamykat). Je až s podivem, kolik různých podnětů děti při prvním spaní ve spacáku – neřkuli v přírodě – vnímají a jaké různé strachy prožívají. Velké obavy můžou vycházet i z prostého faktu, že dítě neví, kam jít na záchod a kam si schovat boty. Dítě by se mělo za světla seznámit s celkovou orientací ve stanu a „ohmatat“ si svůj prostor, vědět, jak a kam si dát věci.

• vybalí si samo svůj spacák, uloží na izolační podložku, vleze si do něj a zapne se

• několikrát se otočí, najde si zip, rozepne a vyleze

Pokud jede dítě s rodiči, můžeme mu leckteré úkony alespoň zpočátku ulehčit. Pokud ale jede samo, třeba na tábor, mělo by se umět postarat o každodenní drobnosti. 

• spacák je potřeba co nejčastěji větrat, alespoň otočit naruby

• používat do spacáku volné teplejší (třeba vlněné) ponožky bez gumičky. Protože takových ponožek obvykle nemívá dítě mnoho, je lepší určit jedny jediné na spaní, které ale nebude používat na nic jiného – nebude v nich běhat v mokré trávě na rozcvičce a podobně. Prostě jsou to ponožky, které patří do spacáku a zůstávají tam

• do spacáku se nemusí oblékat moc, ale musí mít oblečení suché – pro jednoduchost můžeme vyčlenit podobně jako ponožky jeden celý spací úbor

Nevýhodou počátků táboření se staršími dětmi je právě fakt, že už o spoustě věcí přemýšlí a mají možná až zbytečně velkou obrazotvornost. Se svými děti jezdím do přírody prakticky od jejich narození, což s sebou sice přinášelo hromadu jiných problémů (které ale nejsou předmětem mého příspěvku) nicméně teď, ve školním věku, je pro ně spaní v přírodě zcela přirozené, protože o něm nikdy nepřemýšlely jako o něčem nenormálním. Všechny výše zmíněné postupy mají zažité a nenechají se vyvést z míry nočními zvuky a úkazy, ať je to vytí vlkodlaka v blízké vesnici, fosforeskující lucerny bludiček, střelba šíleného myslivce nebo třeba obyčejný ježek, jehož funění a dupání dokáže vyděsit i nejednoho dospělého.

Dětem jsem zpočátku přenechával svůj předimenzovaný péřák, různými fígly zmenšený, v kombinaci s dekou. Asi ve čtyřech letech dostaly opravdový spacák ušitý na zakázku z peří staré duchny. Byl dlouhý 140 cm, těžký a s mizerným loftem, ale byl jejich a děti ho milovaly. Teprve když jim začal být malý – mezi 7–8 rokem, kdy už také bylo načase, aby si spacák nosily v báglu samy, dostaly pořádnou šestistovku péřák 170 cm, který jim doufám pokryje většinu aktivit přibližně do 15 let.

JAN ŠŤOVÍČEK

Záchranář z povolání, kterému přátelé neřeknou jinak než „Šťovík“, je autorem řady cestopisů. Pro Svět outdooru dlouhodobě testuje a píše články o vybavení. V neposlední řadě vymýšlí a průvodcuje nové zájezdy CK Adventura.

Zkušenosti zkušených

Vendula Seifertová, vyřízená matka, BOLL

Od mimin jezdíme s dětmi pod stan a jakmile vypuknou prázdniny, opouštíme město a vyrážíme do přírody. Noci ve spacáku jsem asi nikdy nepočítala, nedivila bych se ale, kdyby jich bylo víc než těch v pohodlné posteli. U nás má každý svůj batůžek s životními jistotami a svůj spacák. O všechno ostatní probíhají boje. Máme dva kluky a holku. První bitva vypukne při stavbě stanu: já budu pomáhat, já tyče, já kolíky, to bylo moje oko, tys to měla držet… Postupnými půtkami se dopracují k postavenému stanu (toho času jsem daleko u lesa, abych nemusela rozhodovat, kdo první to oko vypíchl). Další boj nastává, kde kdo bude spát, koho karimatku bereme k ohni, kdo vysvítil baterku… Nakonec ale stejně nějak usnou a na znavené rodiče zbude půlka karimatky nebo krásná noc pod širákem.

Míra Turák, marketingový průvodce v CK Kudrna a věčný dobrodruh

Stanování s dětmi je pro mě velmi často větší dobrodružství, než když vyrazím někam sám. Zejména pokud vyrazíš do méně navštěvovaného kempu nebo úplně do přírody, bývá občas dost adrenalinový zážitek zjistit, co za zvíře zrovna vydává zvuk, na který se tě dítě ve dvě ráno ptá. Proto alespoň pro mě platí, že nejdůležitější na stanování s dětmi je přes den děti maximálně unavit, aby zjištění, co vše mlsný ježek večer snědl, přišlo až ráno. 🙂 Druhá věc, kterou jsem musel s dětmi přehodnotit, je velikost stanu, ten se totiž za nepříznivého počasí stává „bojištěm“ a teprve tehdy oceníš jeho velikost.

Jan Hocek, fotograf, cestovatel a průvodce

Zajímavou zkušenost s neobvyklým způsobem stanování jsme podnikli jako rodina, když bylo našim dětem 10 let. Vyrazili jsme na týdenní stanování v týpí, které organizovala česká Liga lesní moudrosti na Kosím potoce v západních Čechách. Zatímco běžně táboření při outdoorových aktivitách bereme jako způsob, jak přečkat noc na cestě, tady jsme celých sedm dní tábořili doslova 24 hodin denně. Činnosti sestávaly z vaření na ohni (naše děti se mimo jiné naučily rozdělávat oheň křesáním), přes den jsme vyráběli věci denní potřeby, vyřezávali misky, hráli indiánské hry, učili se nejrůznější dovednosti, postavili si saunu, stříleli z luku, zpívali u ohně, povídali si… Po týdnu v lese sice úplně vše čpělo kouřem a jehličí jsme vysypávali z kapes ještě dlouho potom, ale množství zážitků zato bezesporu stálo!