S dětmi na horách

Kromě obecných přípravek různých sportovních oddílů jsou nejlepšími možnostmi, jak vést děti k pohybu i souznění s přírodou, různé výlety do přírody, ať už mírně „zvlněnou“ krajinou, pohraničními pohořími České republiky nebo v zahraničí. Takové výlety se samozřejmě neomezují pouze na letní období prázdnin, ale mohou být realizovány prakticky celoročně.

KDY A JAK S DĚTMI ZAČÍT CHODIT PO HORÁCH

Mnozí rodiče se s dětmi začínají pohybovat po horách, když jsou ještě v raném kočárkovém věku, a to v kočárku, šátku nebo nosítku. V tomto období z toho děti moc nemají, neboť se nepohybují vlastními silami a dost času prospí. Jakmile už se začnou pohybovat po svých a zvládnou s přestávkami ujít několik kilometrů, je ideální čas se s nimi pustit do výletování. Rodiče musí počítat s tím, že rychlost pohybu bude zanedbatelná a že se budou muset starat o různorodou zábavu, neboť děti jen prostá chůze z bodu A do bodu B nebaví. Pod pojmem zábava je přitom možné skrýt cokoliv od házení šišek přes pozorování života v kaluži, válení sudů na louce, až třeba po lezení po stromech.

„Nemějte obavy vyrazit do hor i s těmi nejmenšími. Samozřejmě, s ohledem na jejich možnosti. Můžete jet s kočárkem, do kterého si také zabalíte část věcí, nebo využít šátek, ergonomické nosítko či krosničku, které vám uvolní ruce a nebudete se muset omezovat na zpevněné cesty. Ti nejmenší sice větší část výletu prospí (v lepším případě) a ti o trochu větší zase zaručí, že vaše tempo rozhodně nebude vražedné. I tak to ale stojí za to. Budují si totiž k horám a přírodě vztah už odmalička a naučí se lépe adaptovat. Výlety do hor se tak pro ně stanou přirozené. Méně je někdy více. Nosit s sebou příliš náhradního oblečení a vybavení pro děti může být kontraproduktivní a nejspíš vás bude trochu omezovat. Prostě se vám to nebude chtít s sebou tahat. V každém ročním období vašim dětem dobře poslouží oblečení, které je alespoň částečně vodě a větruodolné (např. softshellový komplet) a něco na zateplení (např. mikina, skvěle funguje merino). Důležitý je taky dostatek svačinek či „úplatků“ (ani úplatky nemusí být nezdravé). To hlavní je ale zůstat v pohodě (i když je to někdy dost nelehký úkol). Když zůstanou v klidu rodiče, i děti se se vším mnohem snáze vyrovnají.“ Hanka Sedláková, www.dupynacestach.cz

DĚTI UŽ JSOU PARŤÁCI

Asi nejlepší období pro každého rodiče, který se rád pohybuje po horách. Děti jsou už docela samostatné, na zádech si nesou malý batoh (později větší) a se správnou motivací je pohyb po horách baví. Toto období končí u velké části dětí s nástupem puberty, kdy jakákoliv činnost vykonávaná s rodiči je pro ně najednou pruzením, otravou a pro boomery. I tak mohou děti individuálně remcat, ale pokud jsou v různě velké skupině, kde se dokážou bavit samy se sebou, tak bez ohledu na rodiče jsou schopny ujít hodně kilometrů a překonat výrazná převýšení.

JAK DĚTI ZAPOJIT?

Zpočátku výlety kompletně plánují rodiče, ale od školního věku je vhodné děti s jednotlivými „kroky“ postupně seznamovat. Začínat je nejlepší v turisticky značenými stezkami protkané České republice nad papírovou mapou. Ukázat dětem, jak se dobrat k výběru lokality, jaký zvolit způsob dopravy, vhodnou délku výletu a zajímavosti v terénu. Ukázat dětem, kde a jak najít podrobnosti k tomu, co se bude během výletu míjet. Vhodnější je používat tištěné průvodce, aby se děti naučily lépe orientovat v knihách. Aktuality následně dohledávat na Internetu. K tomu přidat Mapy.cz s možností přepínání mezi turistickou a leteckou mapou, která v sobě zahrnuje podstatně víc informací než prostá mapa.

KDE A JAK ZAČÍT?

S dětmi začít v nepřelidněných oblastech České republiky – vyhnout se místům jako je Sněžka, Praděd, a obecně místa, kde je možné snadno dojet autem, autobusem nebo lanovkou. V České republice je spousta krásných míst, kde ještě není rozšířen masový komerční turismus.

• Spousta zajímavých článků a tipů pro pohyb v úplném souznění s přírodou je na webu www.dupynacestach.cz, kde se začíná roadtripem s dvěma dcerami 0,5 a 3,5 roku po bývalém Rakousko-Uhersku a pokračuje trekováním s dětmi a přespáváním v přírodě.

• Pro zjednodušení jsou v tomto ohledu výborné nedávno zpracované stezky lemující Českou republiku po severním a jižním okraji – Via Czechia (www.viaczechia.cz). Kromě knih je k nim i Vandrovník a webové stránky, kde se aktualizují uzavírky, těžba dřeva a další možné nepříjemnosti.

• Dobrým zdrojem, kde hledat prvotní inspiraci pro možné cíle výletů, jsou cyklistické a pěší Vrchařské koruny, které dnes pokrývají většinu České republiky a Slovenska (www.vk-bike.eu). Kromě některých profláknutých míst (ano, v Jeseníkách často bývá Praděd, Dlouhé Stráně, na Valašsku je potom pravidlem jedno místo v radhošťském masívu) vybírají organizátoři mezi dvacet cílů aktuálního ročníku řadu zajímavých míst, které je možné při zběžném prohlédnutí mapy nebo listování průvodcem snadno přehlédnout. Například v Jeseníkách je i varianta dvaceti pěších vrcholů.

A CO ZAHRANIČÍ?

Slovensko je sice krásné, ale z hlediska návštěvnosti s dětmi mimo přelidněná místa dost omezené. Určitě stojí za návštěvu mimo turistickou sezónu třeba kombinace Jánošíkové Diery s výstupy na Malý a Velký Rozsutec nebo doliny ve Slovenském Raji.

Rakousko je země celoroční turistice zaslíbená. S dětmi je možné se pohybovat po vlastní ose po řadě nižších pohoří nebo si v některých oblastech ulehčit nástup do hor s prvotním využitím lanovky. Nejlepší je opět se vyhnout profláknutým místům v duchu hesla „všichni nemusí na Dachstein“. Kromě jednodenních túr je v Rakousku nepřeberné množství různě dlouhých přechodů horských oblastí s využitím přespávání na chatách. 

Obdobná situace panuje i ve Slovinsku, kde se klasická turistika kombinuje s různě „zajištěnými“ i reálně zajištěnými výstupy a přechody. Ukázkovým příkladem může být výstup na nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp – 2 558 metrů vysoký Grintovec. Pokud se potom v létě vydáte do Chorvatska, tak téměř po celém pobřeží najdete možnosti na zajímavé pěší výlety. Například u nejznámějšího pohoří Paklenica to může být průstup kaňonem Malé Paklenice s výstupem na Anića Kuk a sestupem Velkou Paklenicí zpátky do civilizace. Na severu jsou potom parádní túry v národním parku Veliki Risnjak nebo průstup Mudnou dolinou s výstupem na Fratar (1 353 m). Se zdatnými dětmi není problém ani přejít část pohoří Velebit po Premužićově stezce.

VÍCEDENNÍ PŘECHODY PO HORÁCH SE STANEM

V našich horách nebo na většině slovenských hor je stanování na hřebenu zakázáno, protože se většinou nachází v místech se zvýšenou ochranou přírody. V Alpách jsou zase snadno dostupné chaty, a tak je lepší chodit nalehko. Ideální pro vícedenní lehké přechody se samostatnými dětmi jsou tak pohoří například v Rumunsku nebo na Ukrajině. V Rumunsku je vhodné pohoří Rodna nebo Paring, zatímco nejvyšší Fagaraš už je v centrální části výrazně náročnější a také navštěvovanější. Ukrajinská pohoří jsou s výjimkou oblasti kolem nejvyššího vrcholu Hoverla navštěvována velmi málo a ke stanování se většinou využívají louky nebo břehy horských jezer.

VÝSTUPY Z VÝLETŮ

Pro lepší edukaci je vhodné děti nenásilně přesvědčit o tom, aby si z výletů zkusily pořizovat zápisky nebo si psát deník. K tomu se zároveň hodí fotodokumentace dnešními mobily, razítka na chatách a vrcholech. Povedená věc jsou také turistické vizitky v ČR a na Slovensku.

Co s sebou?

• Náhradní oblečení podle typu túry
• Při vícedenních přechodech boty na přezutí – sandály, nazouváky, vyhnout se žabkám
• Čelovku
• Lékárničku
• Pláštěnku a návleky
• Opalovací krém
• Zezačátku malý batoh s pitím a kusem náhradního oblečení, postupně obsah batohu navyšovat, ale nepřehánět s hmotností
• Dostatek jídla a pití

NA CO SI DÁT POZOR

Boty, boty a zase boty – jsou alfou i omegou toho, zda se výlet povede nebo ne.

Povětrnostní vlivy – úpal, silný vítr, chlad, bouřky

Autoři: Jan „Palič“ Pala a Hana Sedláková