Zajímavosti

Nejzápadnější část Jizerských hor, oddělená Oldřichovským sedlem od Hejnického hřebene, nedosahuje takových výšek jako centrální masív. Zachovala si však dosud téměř neporušené lesy chráněné jako národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, které ukrývají nádherné skalní scenérie; shluky skal tu místy tvoří malá skalní města a labyrinty. Uvidíme řadu pozoruhodných útvarů, zbytek strážního hrádku, stopy po dávném dolování a samozřejmě nás čekají i mnohé daleké výhledy. Na trase jsou dvě výraznější stoupání, výstup na Špičák místy zajišťuje technické pomůcky. Cestu zčásti absolvujeme po trase naučné stezky Oldřichovské háje a skály. Výlet je vhodný pouze pro pěší turisty, cyklistům ani běžkařům ho vzhledem k náročnému terénu nedoporučujeme.

Vodní nádrž Bedřichov na horním toku Černé Nisy bývá po zásluze přirovnávána ke kanadským jezerům. Vysoko v horách, daleko od lidských obydlí, obklopena smrkovými lesy, probouzela poutníkovu fantazii a plnila duši romantickými zážitky. Podobně jako na jiných vrcholových partiích Jizerských hor nezůstala část lesů ušetřena nepříznivých vlivů a tak se lidský zrak může zatoulat i ke vzdálenějším obzorům. Ve své době nejvýše položená přehrada na kontinentu láká stejně jako dřív. Nádherný tu je letní slunečný den stejně jako nostalgické okamžiky, kdy se nad hladinou převalují páry, mraky jsou nízko a hrozí spustit vytrvalý déšť. Pak se stačí jen trochu víc zachumlat do nepromokavé větrovky a vykročit podél jezera, stanout na místech dávných i novějších dramatických příběhů. Odměnou pak bude zastavení na Nové Louce – bývalý lovecký zámeček se stal „kultovním místem“, kde se zastaví pěšák i „biker“ či v zimě běžkař. Každý z nich ocení příjemnou a pohotovou obsluhu, stejně jako to, že si tu můžeme smlsnout na „zdravé výživě“ či mít do deseti minut před sebou voňavou propečenou kachničku…

Obtížnost putování je dána častými výstupy a sestupy – dvakrát přetneme údolí Černé Nisy, sejdeme k Fojtce. Navštívíme tajemnou skálu Jezdec, podíváme se na známé tisy, připomeneme si pověstmi opředený Dračí vrch a spatříme i zázračný pramen. Díky své náročnosti je trasa vhodná pouze pro pěší.

Oblast starých církevních tradic, spojených s působením premonstrátského kláštera, ale i kraj, jehož půvaby inspirovaly k nejlepším dílům českého básníka Otokara Březinu – to je Novoříšsko na polovině cesty z Telče do Želetavy. Jeho osou je potok Vápovka, jižně od Nové Říše sledovaný dlouhým zalesněným hřbetem s nejvyšším vrcholem Bábou. A kolem Báby se také točí naše trasa, která nás, částečně po neznačených cestách, povede hlubokými lesy, kolem rybníků i přes půvabné osady a samoty. Je to trasa členitá, s častými výškovými rozdíly, k větším stoupáním patří úsek za Bohosoudovem a Jersicemi. Příležitostí k občerstvení mnoho nebude a tak doporučujeme nezapomenout na vlastní zásoby.

Silnice Staré Hobzí–Slavonice bývala ještě před pár lety jakousi další „hranicí“ – nebylo vítané, abychom se pouštěli příliš blízko k Rakousku. O to víc dnes oceníme nádherné partie takřka „neznámé“ Dyje pod Louckým mlýnem, příjemný Krokovický les a další úseky, kudy vede naše putování, tentokrát zcela bez turistických značek.

Údolí Moravské Dyje s řadou mlýnů, nenáročný výstup ke kostelu na návrší Montserrat, postavenému jako kopie benediktinské svatyně ve Španělsku, malebný areál cizkrajovských památek, místa dalekých výhledů a zajímavých pohledů na Dačice – to je nabídka následujícího putování. Pokud se zalekneme počtu kilometrů, můžeme trasu rozdělit a z Cizkrajova dojít k vlaku do Dolního Bolíkova. Nezapomeneme přibalit nějaké občerstvení, na trase moc příležitostí není.

Řadu překvapení nám uchystá putování do méně navštěvovaných míst. Uvidíme zajímavé památky, potěšíme se dalekými výhledy i cestou hezkými svěžími lesy – a neznačené stezky nás zavedou na místečka takřka idylická…

Poutní kostel P. Marie karmelské v Kostelním Vydří, zdaleka viditelná a v posledních letech adaptovaná stavba, je hlavním cílem putování, vedoucího pouze po neznačených turistických cestách. V oblasti Háje je trasa náročnější na orientaci, jinak bez problémů.

Dačice, jedno z nejstarších a nejhezčích moravských měst, leží na návrší nad pravým břehem Moravské Dyje, v místech, kde řeka zleva přijímá velký potok Vápovku. Pro velké bohatství historických staveb a jen málo narušený středověký půdorys byly vyhlášeny za památkovou zónu. Stojí za to projít se půvabnými uličkami přes dvě historická náměstí, ke dvěma zámkům, řadě kostelů, ke klášteru i renesančním měšťanským domům, zaposlouchat se do příběhů dávných časů, které ještě dnes oslovují návštěvníky doslova na každém kroku.

Dvě významná města regionu – Telč a Dačice – spojuje tok Moravské Dyje, který místy vytváří pěkné nehluboké údolí. Řeka je tu ještě mladá, nevyspělá, šířkou i množstvím vody podobná spíš většímu potoku. Při jejích březích leží řada vsí, většinou s bohatou historií i zajímavými památkami. Putování není příliš náročné, bez větších výškových rozdílů, závěrečné kilometry pošlapeme po silnici.

Krajina mezi Moravskou Dyjí a Brtnicí je členitá a pestrá, s hlubokými lesy, četnými rybníky a zajímavou historií. V pozdním létě tu roste množství hub a dalších lesních plodů, rybníky nabízejí příjemné koupání. Naše trasa spojuje řadu takových míst. Ne vždy však půjdeme po ideálních cestách a tak doporučujeme dobrou obuv. Větší část výletu vede bez turistického značení, proto je potřeba věnovat pozornost popisu cesty.

Názvy některých obcí jsou na první pohled záhadou. Z čeho vznikla například taková Nevcehle? Následující putování, které vede zčásti po silničkách a neznačených cestách, však nenabízí jen řešení jazykolamů, ale i krásné, hluboké lesy, příjemné koupání v romantických rybnících, daleké výhledy i zajímavé památky. Projdeme však i místy, kde se začaly splétat osudy lidí, spojených s atentátem na R. Heydricha v r. 1942. V nepřímé úměře k půvabům krajiny jsou tentokrát možnosti občerstvení, takže jídlo a pití raději s sebou!

Při putování půvabným krajem Českomoravské vrchoviny si nemusíme všímat jen hradů, zámků, historických měst, kostelů či romantických přírodních zákoutí. Jsou tu i místa, která připomínají smrt, ať už násilnou či způsobenou nešťastnou nehodou. Na Telčsku bývalo zvykem označovat je plochými pískovcovými kameny, zasazenými do země a označenými symboly, připomínajícími alespoň v náznaku tragickou událost. Většinou na nich nechybí ani kříž, podle kterého se také obecně nazývají křížové kameny. Většina z nich leží mimo značené cesty, nezřídka i mimo cesty vůbec a jejich hledání často připomíná zajímavou hru. Na této trase vám chceme představit alespoň některé. Není to putování náročné, vyžaduje však dobrý orientační smysl. Většinou půjdeme po silnicích, při odbočkách ke křížům i volným terénem.

Přes lesy a kolem půvabných rybníků se vydáme do památkově chráněného areálu, jediného svého druhu u nás – ve Velké Lhotě, nevelké vesnici, stojí dva evangelické kostely a dvě fary.

Romantická skalní seskupení na Hradisku a Bradle, pověstmi opředená studánka Královna, nádherné výhledy, půvabné lesní partie – taková je nabídka putování, při kterém je namáhavější stoupání na Hradisko a kratší výstup na Bradlo. Do kletru přibalíme občerstvení – na trase nemáme žádnou restauraci.