Zdraví

Situace, kdy místo vody objevíte pouze tmavou kaši, nemusí být konečná. Důležité je v takové situaci umět vodu přefiltrovat a následně dezinfikovat. S ponožkou a ohněm nic složitého.

Neprofesionální a laxní poskytovatelé kurzů první pomoci, kteří stále žijí (alespoň svými metodami) v minulém tisíciletí, si nějak stále nevšimli, že metody vzdělávání prodělaly za tu dobu značný vývoj. Proč se má první pomoc učit zářitkem?

Dříve se puls v rámci laické první pomoci zjišťoval, ale dnes tomu tak již není. Hodnota pulsu je pro laika bezcenná a nic mu neřekne. V dnešní první pomoci zjišťujeme pouze vědomí a dech pacienta.

Tento mýtus se řadí mezi ty nesmysly, při kterých nejde o život. Je však krajně nepříjemné, když ve chvíli, kdy vaši blízcí trpí, a vy si myslíte, že jsou přímo ohroženi na životě, vám dispečerka v telefonu sdělí, že k vám záchrannou službu nepošle.

Téměř každý jsme viděli seriál Sanitka, kde doktor Jandera pověsí na hřebík slibnou kariéru chirurga a rozhodne se věnovat svůj život ježdění ve Škodě 1203 v bílém plášti a zachraňovat životy. Ne, pardon, jezdit úplně ke všemu — od sebevraha, přes bolesti břicha, až k pádu letadla.

Tento hrůzný způsob mučení vznikl na základě skutečného doporučení ve starých příručkách o první pomoci. Byli byste schopni to v nouzi udělat? Nebo dáte přednost modernějším a méně drastickým řešením?

Pokud zavoláte záchranou službu, měla by přijet do 15 minut. Jenže možná taky nepřijede včas, ale mnohem později. Zákon sice mluví jasně, ale sanitka tím žádné „turbo“ nezíská.

Tato představa má poměrně reálný základ — úrazově oddělená část těla skutečně patří do chladu, což výrazně zvětší šance chirurgů na opětovné „přišití“ k tělu…, ale mrazák, to by bylo skutečně moc.

Léto je v plném proudu a mnoho z vás určitě vyráží za cestami do exotických krajin. Jak je to s bezpečností v jednotlivých zemích světa? To vám pomůže rozlousknout interaktivní mapa!

Zlomená ruka a šátkový závěs, to k sobě přeci patří, ne? Tak toto je tedy skutečný přežitek… každému nějaký čas trvá, než se na první pomoc začne dívat bez brýlí plných pouček a v postupech se naučí spíše hledat logiku a nezbytnost.

Aneb: „Chceme o první pomoci jen poslouchat bez rizika, že bychom museli něco dělat. Ušetříme spoustu peněz, dostaneme razítko a všichni budou spokojení.“ Všichni? Opravdu? A co pacient?!

všichni jsme se to učili ve škole a tento „fakt“ je v nás tak zakořeněný, že ho ani nepovažujeme za mýtus. Ona to totiž čistokrevná nepravda není, krvácení můžeme skutečně dělit podle toho, z jaké cévy opouští krevní řečiště, ale zásadní otázka zní takto: „A k čemu nám to pro účely první pomoci je?!“ K ničemu!

Mýtů o tom, jak ze svého těla dostat klíště, je celá řada. Já osobně dělím metody vytažení na lékařské, přírodovědecké a alternativní. O lékařských dnes budu psát, přírodovědecké respektují klíště jako živého tvora a vypustí jej zpátky do přírody a metody alternativní zahrnují všechny postupy indulonou počínaje a kremací klíštěte na zápalce konče.

Byl jsem zrovna v metru, když slyším zmíněné volání: „Má křeče! Honem ho někdo zalehněte!“ Naštestí jsem byl zrovna poblíž a rychle jsem dotyčnou paní od vysloveného záměru odradil. Jenže jak se máme správně zachovat v případě, že před námi leží člověk postižený epileptickým záchvatem?