Zdraví

Zde je původ jasný — někdo prostě vypustil důvěryhodnou kachnu, která se šířila jako pandemie. Naposledy před pár dny na to padl na kurzu dotaz, což je síla, vzhledem k tomu, že tato hloupost spatřila poprvé světlo monitorů v červenci 2005.

Česká výprava kempovala v oblasti Templefjorden. Zabezpečila přes noc stany poplašným zařízením. Medvěd se tam však dostal, aniž by spustil alarm. Vytáhl jednoho člena výpravy ven. Nakonec jej postřelila žena z vedlejšího stanu. Muž utrpěl pouze lehká zranění, zraněný medvěd se odplazil a byl zabit o hodinu později místní policií.

V dnešním mýtu nám půjde především o popáleniny druhého stupně, projevující se zarudnutím a puchýři. Často vznikají stykem s horkým předmětem nebo opařením horkou tekutinou.

Umět správně číst a pochopit lavinovou předpověď by měl každý zájemce o libovolný pohyb ve volném zimním terénu s možným rizikem pádu lavin. Kromě lavinové předpovědi je vhodné se umět dobře orientovat ve vývoji počasí a stability sněhové pokrývky. Jak na to?

Myšlenka není špatná, dokonce tomu tak u většiny látek skutečně je. Potřeba zamezit dalšímu působení a vstřebávání jedu je naprosto správná, avšak existují skupiny látek, kde bychom mohli vyvoláním zvracení pacienta zbytečně znovu poškodit.

Tento mýtus má kořeny v lidské netečnosti a bezohlednosti. Zavolání ZZS je sice stěžejním bodem laické první pomoci, ale rozhodně ne jediným a samospásným. Kdyby tomu tak bylo, stačilo by při všech kurzech první pomoci na tabuli napsat 155 a rozejít se domů.

Dnes tady máme skutečný mýtus, opravdový nebezpečný omyl, který dokáže člověka v bezvědomí spolehlivě zabít. Mezi záchranáři se tento postup někdy označuje jako „kabelkový syndrom“ nebo „polštářek do rakve“.

Dnes se nejedná o mýtus, ale o další z dlouhé řady přežitků. Kontrola přítomnosti tepu, či jeho měření, patřila ke klasické zdravotnické průpravě. Změna nastala v roce 2000.

„A co když mu u toho zlomím žebra?!“ slýchám na každém kurzu. Osobně si myslím, že původ je někde mezi tím, čeho se lidé bojí a tím, co někde slyšeli. Pravda je taková, že praskání žeber nevadí a o zlomeniny v pravém slova smyslu se jedná jen zřídka.

Únava podceňovaná a zmáhající. Pro někoho může být překvapením, že únava je mezi negativními faktory působícími na přežití v extrémních situacích zařazena co do důležitosti hned za tepelnou pohodu. Spolu s podceněním tepelné pohody je únava často podepsaná pod scénářem tragických úmrtí na horách, ve kterých nefiguruje zranění.

Že máme v ČR mizernou legislativu, víme přece všichni. Kde se tedy vzala ta naprostá důvěra ve vyhlášky, které stanoví, co má obsahovat autolékárnička? Napadá mě: 1) lidská nezodpovědnost a zpohodlnělost, 2) neschopnost Čechů chtít a ocenit kvalitu.

Možnosti přežití jsou dány obecně fyziologickými hranicemi našeho organismu. Výcvikem a tréninkem se můžeme těmto hranicím přiblížit, ale v žádném případě nejsme schopni je překročit. Je ovšem známo, že pokud si myslíme, že už nevydržíme a nemůžeme dál, máme pořád ještě značné rezervy. Schopnost přežít je o tom, znát možnosti lidského organismu obecně a možnosti vlastní.

Delší čas jsem pracoval v USA a potřeboval už nutně oddech, když jsem objevil levné letenky na Jamajku. Představa nicnedělání není pro mě, takže jsem si naplánoval zhruba 200 km po svých včetně cesty pralesem.

Jen málokterý zážitek z hor může být horší, než chytit bouřku na zajištěné cestě. Výstup na Triglav, při kterém se nám rozsvítilo.

Na jedné z mých četných výprav na sever jsem byl konfrontován s příběhem, který před více než sedmdesáti lety zažil norský lovec v oblasti mysu Kvadehukken. Z nešťastného tuláka zbyla jen rozbitá kulovnice, my jsme z podobné situace naštěstí vyvázli bez nehody.