Metodika

VYSOKÉ TATRY: V pondělí večer, kolem deváté hodiny večer, přijalo operační středisko Horské záchranné služby na tísňové lince žádost o pomoc.

Jednoduchá otázka, kterou slýchávají ve specializovaných knihkupectvích nesčíslněkrát. V článku, který připravil pro Svět outdooru Tomáš Lejsek z pražské mapové prodejny Kiwi, najdete zkušenosti pro výběr z nabídky turistických, cykloturistických a dalších map určených pro pohyb v přírodě a zobrazujících regiony Česka.

Za posledních několik let prošly plastové lodě převratným vývojem. Obecně lze říci, že podstatných změn se dočkaly snad všechny typy vhodné na divokou vodu. Čas, kdy se jezdilo na jakékoliv divoké vodě na jednom typu lodi, je pryč, ale vývoj jde ještě dál a lodě se víc a víc specializují…

Žárovkovým čelovkám odzvonilo a z široké nabídky LED čelovek si dnes na trhu vybere opravdu každý, přesně podle svého gusta. Pozornost výrobců se obrací např. na plynule měnitelný zoom nebo výkon a také na co nejvhodnější rozprostření světelné stopy…

  „Globálny navigačný systém v súčasnosti často patrí medzi základnú výbavu mnohých turistov, bikerov, horolezcov, či nezávislých cestovateľov. Za uplynulé roky sa veľa zmenilo k lepšiemu, GPS navigácia sa stala cenovo prístupnejšia širšiemu okruhu používateľov.“ Článek pro Malého Průvodce 2009 napsal Ľubo Mäkký z Hiking.sk  

Turistické batohy neprošly za poslední roky žádnou revoluční změnou, ale přesto jde technologický i designový pokrok neustále kupředu. Podívejme se, co se za poslední dobu změnilo v oblasti batohů, co ještě před několika lety bylo výjimkou a dnes už považujeme za samozřejmost. A také nahlédněme, kterým směrem bude pokrok mířit dál.

Vysokohorský turista překonává při cestě k vrcholu obtížný terén kombinující vysokou nadmořskou výšku doplněnou o nestálé počasí, rozsáhlé ledovce, lezení do obtížnosti 2+ UIAA či lehké lezení v ledu a v mixech. Jaké vybavení VHT vyžaduje, to bylo tématem článku v ročence Malý Průvodce 2009.

Současné přívaly sněhu nás přiměly oprášit článek Vladimíra Procházky s návodem, jak postavit iglú. Iglú poskytuje domorodým obyvatelům severu dokonalou ochranu v mrazu, větru i ve sněhové bouři. Stačí jen málo a svým potřebám ho mohou přizpůsobit i horolezci, vysokohorští turisté a zimní táborníci. Článek lektoroval polárník Jaroslav Pavlíček.

Výšková nemoc je důsledkem nedostatečného přizpůsobení organismu prostředí se sníženým obsahem kyslíku. Může se projevit už od výšky 1500 m n.m., obvyklejší bývá od 2500 m n.m.

V našem evropském mírném pásmu a civilizované krajině na nás číhá jen málo nebezpečných živočichů, se kterými jsme navíc od školních let seznámeni (z hadů zmije, na jihu Moravy žijí dva druhy jedovatých pavouků, severněji se můžeme výjimečně setkat s medvědem či vlky, ev. obecně s většími zvířaty chránícími mláďata, a dále pak s živočichy přenášejícími infekční nemoci – vzteklinu, klíšťovou encefalitidu, boreliózu aj.).

Blíží se lyžařská sezona a s ní i naše pravidelné články o zkušenostech s lyžováním mimo lyžařskou stopu. O putování od telemarku ke skialpu a zpátky k běžkám se dočtete v čtenářském článku s mnoha postřehy o výhodách a nevýhodách různého vybavení a různých stylů. Autor Zdeněk Formánek prošel a vyzkoušel několik variant lyžování v neupraveném terénu a jeho zkušenosti můžou mnohým ušetřit čas při hledání vlastní cesty.

Většinu horolezců pochopitelně zajímají podmínky pro provozování horolezecké činnosti. Ta je prováděna v různých horolezeckých terénech, které se mnohou i velmi lišit. Vynecháme-li terény umělé, pak se ty zbývající, přírodní, vyznačují některými shodnými charakteristikami – obvykle jde o pohyb v terénu o určité pevnosti, sklonu svahu a v neposlední řadě vyznačující se dostatečným převýšením.

Táboření ve volné přírodě je pro někoho zábava a koníček, pro jiného nutné zlo. Stejně jako mnoho jiných činností má i táboření své zákonitosti. Češi jsou národ trempů a módní vlnu backpakingu předběhli minimálně o osmdesát let. Skoro každý byl s kamarády na vandru nebo alespoň na dětském táboře.

Pozor na umělých stěnách – bezpečnostní komise Českého horolezeckého svazu vydala varování před obroušenými karabinami.

Pro přivolání pomoci se používá celá řada způsobů, jejichž použití je závislé na situaci. Těžko budeme při nehodě v horách vytvářet tři ohně nebo sloupce dýmu, jak doporučují brožury přežití v polárních podmínkách, nebo vysílat vlajkami námořní signál SOS (nehledě k tomu, že morseovka byla z mezinárodní komunikace již před léty vyřazena). Rád bych však alespoň stručně zopakoval elementární zásady přivolání pomoci na horách, a přidal pár poznámek pro správné oznámení nehody a o spolupráci s profesionálními záchrannými složkami.